– Jak vznikla myšlenka na stavebnice ptačích budek a krmítek, které si mohou lidé sami doma sestavit?
Jako dárek jsem od přítelkyně dostal ptačí budku, podobnou těm, co už od mládí rozvěšuji. Když jsem jí umístil na strom, dostal jsem nápad věnovat se jejich výrobě. Už dříve jsem na to myslel, ale díky konkurenci jsem se k tomu nikdy neodhodlal. Tehdy mě ale napadlo vyrábět budky jako polotovary, jako stavebnici, kterou si rodiče se svými dětmi sami sestaví. Máme po dědovi starou dílnu a tak to všechno začalo zapadat do sebe – jako díly mých stavebnic.
– Začátky asi nebyly jednoduché, co obnášelo rozjet projekt Budka jako dárek?
Začátek bývá vždycky nesnadný. Nejtěžší bylo najít odvahu, vsadit všechno na jednu kartu a investovat veškerý pracovní čas do mých stavebnic. Zpočátku to byla hodně neviditelná černá práce, psal jsem manuály, instaloval topení v dílně, zakládal si živnost atd. Pak jednoho dne zazvonil telefon a dům dětí od Liberce si objednal 30 stavebnic - všechno to rázem bylo veselejší.
– Stavebnice budek vyrábíte sám, nebo máte nějaké zaměstnance?
Prozatím stačím na výrobu sám. S přicházející podzimní sezónou a rostoucím povědomím o mém projektu je možné, že mé kapacity budou brzo naplněny. Pro tento případ mám předjednanou jednu chráněnou dílnu. Výrobou v takové dílně by moje stavebnice získaly i další sociální rozměr.
– Kdo jsou vaši zákazníci a které stavebnice patří mezi neoblíbenější?
Mám dva druhy zákazníků. Jsou to jednak rodiče, kteří stavebnice kupují jako dárek pro své děti, společně jednotlivé díly smirkem obrousí, hřebíky stavebnici stlučou dohromady, natřou barvou, hotovou budku či krmítko vyvěsí ven, společně ptáčky pozorují a na krmítku přikrmují. Rodiče nejčastěji vyberou pro své dítě stavebnici tradičního krmítka. To jim totiž dobře umožní dlouhé pozorování ptáčků v zimním období. Druhou skupinou odběratelů jsou školy, domy dětí a mládeže a různé přírodovědné kroužky, které stavebnice využijí jako náplň pro své ekologické projekty, pracovní výchovu nebo Dny Země. U nich je nejoblíbenější stavebnice budky pro malé sýkory, která pro ně myslím nejlépe vystihuje takovou představu o ekologické podpoře drobného ptactva.
Rád bych, aby se zážitek ze skládání mých budek či krmítek dostal k co nejširšímu počtu dětí. Je to pro ně totiž takový návrat k přírodě, můžou si vyzkoušet práci se dřevem a pomáhat drobnému ptactvu. Hodně škol uvádí, že pro zakoupení budek nemají peníze, takže zkouším různé modely, jak peníze na mé stavebnice školám sehnat a poslední dobou se to začíná dařit. Plánuju navýšit počet míst, kde budou mé stavebnice k dostání, mám teď dveře otevřené i do velkoskladu velkých internetových obchodů. To jsou všechno věci, které je potřeba dále rozvíjet a propracovávat. Zároveň si chci pohlídat, aby z mého podnikání nevyprchala ta hlavní myšlenka – návrat dětí k přírodě – aby to nebylo jen o penězích.
Foto: Václav Klapetek na přednášce o svých stavebnicích
– Podnikat jste začal proto, že vám po návratu domů z rozvojových projektů nevyhovovala nabídka práce v ČR – spousta absolventů dá zavděk práci, která je k dispozici, i když je nenaplňuje. Co byste jim poradil?
Musím říct, že čas strávený v zahraničí mi změnil žebříček hodnot. Dělat práci, která mě nebaví a být motivovaný jen získanými financemi, v takové práci bych se necítil dobře a snažil bych se ji změnit. Myslím si, že každý člověk má nějakého koníčka, něco co dělá rád nebo co by chtěl vyzkoušet. Na první pohled se může zdát, že to nebude fungovat a hodně lidí vás od toho bude zrazovat. Je ale myslím třeba to zkusit a třeba se i spálit – protože i to člověka posune dál, než teď je. Když Jakub Vágner řekl rodičům, že se bude živit rybařením – chytali se za hlavu, když jsem já řekl, že budu vyrábět ptačí budky, jen čtyři lidi v mém okolí mi fandili, ostatní mě od toho zrazovali a předhazovali argumenty, proč to nepůjde. Teď se ale zdá, že je můj projekt životaschopný a bude fungovat. Pro začátek bych všem doporučil přečíst si knihu „Muž, který chtěl být šťastný“.
– Nezasteskne se vám někdy po cestování a práci v rozvojových zemích?
Ano to je pravda, touhle dobou před rokem jsem v Indii v Himalájích montoval solární elektrárnu a pak v Nepálu pomáhal v jedné nemocnici. Až se můj projekt trošku ustálí, rád bych zase někam vyjel, už ale jen na kratší dobu – třeba 1-2 měsíce v roce. Tam venku je úplně jiný svět a trošku mi to tady chybí. Rád bych si ale tady vybudoval určité zázemí. Mým současným projektem se alespoň vzdáleně vracím ke své původní profesi - mám totiž vystudovanou lesnickou školu v Hranicích. Takže hodně širokým obloukem, ale jsem zase u lesa a přírody.
Projekt Budkajakodarek byl vybrán do soutěže začínajících podnikatelů od společnosti T-Mobile. O vítězi rozhoduje laická veřejnost a to na základě online hlasování, které probíhá do 18. srpna. V případě, že budete chtít představený projekt podpořit, dejte mu hlas na www.rozjezdyroku.cz/hlasovani (číslo 8).
red.
