Část vzorků ze stromů, které pamatují erupci Etny v roce 1974. Foto: Thomas Appert
Na počátku studie stojí švýcarský Federální institut pro lesy, sníh a krajinářský výzkum (WSL), respektive jeho zaměstnanec, geofyzik Nicolas Houlié. Ten si při prohlížení leteckých snímků lesních porostů v okolí kráterů Etny z roku 2001 povšiml zajímavé věci – tříkilometrové linie sytě vybarvených stromů po obvodu sopečného kužele. Poté, co snímek analyzoval s pomocí NDVI (normalizovaný diferenční index vegetace), se jeho dojem potvrdil: v této konkrétní zóně docházelo k výrazně intenzivnějšímu růstu vegetace než v ostatních úsecích lesa na svazích sopky. Proč je to tak důležité?
Jen tři měsíce poté, v červnu, totiž došlo k mohutné erupci sopky a postupující láva překryla právě oblast lemovanou zmíněnými „odlišnými" stromy. Náhoda? Houlié na ni nevěřil, a proto dal podnět k vytvoření kombinovaného týmu odborníků, lesníků i seismologů. Pokud by totiž zrychlený růst vegetace v dané lokalitě skutečně korespondoval s následující erupcí sopky, získali by tak lidé po celém světě novou možnost „včasného varování".
Této možná trochu divočejší teorii ale nahrává, že už v roce 1973 (rok před další erupcí Etny) zaznamenali italští badatelé na svazích kráterů další „vegetační anomálii". Při studiu leteckých snímků z té doby se i tehdy jeví jisté zóny lesa z hlediska NDVI výrazně odlišné. A i ty za pár měsíců spálila lávová vlna. Seismolog Ruedi Seiler říká, že tato teorie urychleného růstu vegetace v pre-eruptivní fázi má svou logiku. „Stávající geochemické a geofyzikální studie to potvrzují. Stromy mohou reagovat na změny chemismu půdy nebo neznatelnou přítomnost unikajících plynů."
Jsou to signály, které ale lidé nevnímají nebo je zaznamenávají, až když je poněkud pozdě. Tím ale senzace se stromy, které by dokázaly předpovídat sopečnou činnost, zatím bohužel končí. Nápadně zrychlený růst by se sice odrazil v „záznamu" letokruhů, jenže stromy, které zrychleným růstem prokazatelně reagovaly, už sežehla láva. A ostatní stromy, mimo zasaženou zónu, jak nyní zjišťují švýcarští lesníci, žádnými nezvyklými přírůsty nedisponují. „Může to být i tím, že když vybuchla sopka v roce 1974, byly již stromy ve vegetačním klidu," říká Houlié.
Pokud by se objev potvrdil, jednalo by se o zásadní průlom v zažité praxi, který by dokázal zachránit stovky lidských životů a zabránit rozsáhlým škodám na majetku. A to jen díky stromům.
Podle WSL.ch, Radomír Dohnal