LESNICKÁ PRÁCE - DUBEN 2023
OBSAH AKTUÁLNÍHO ČÍSLA:
Cesta architektonického studia ke dřevu
– Společnost Jakub Cigler Architekti zahájila svou činnost v roce 2001. Se dřevem jako stavebním materiálem ale pracuje až poslední roky. Jaká byla cesta ateliéru ke dřevu?
Na začátku bylo moje magisterské studium v Norsku. Diplomovou práci jsem dělal na téma dřevostavba na Šumavě a v rámci práce jsem se zabýval i tím, jak mizí tradiční dřevostavby a řemeslo jako takové a jakým způsobem na téměř zaniklou tradici znovu navázat. Toto vše jsem měl možnost diskutovat s profesory v Norsku. Díky této práci jsem se naučil hodně o dřevě a otevřelo mi to oči. Táta se v té době také o dřevo stále více zajímal, a tak jsme si řekli, že dáme síly dohromady a zkusíme do současné architektury dřevo více implementovat. Nejen skrze naše projekty, ale například i mou knihou o dřevě. Tak jsem se dostal do jeho ateliéru. A vlastně nás samotné překvapilo, jak rychlý to vzalo spád a jak se kolegové z kanceláře do tématu ponořili a vzali ho za své.
Vilový soubor v obci Předboj ve Středočeském kraji, kde je použito dřevo na fasádách objektů. Autorem projektu je ateliér Jakub Cigler Architekti.
– Zmínil jste studium v Norsku. Jak se velmi kladný přístup ke dřevu jako stavebnímu materiálu odrážel ve vzdělávání architektů a můžete srovnat se situací u nás?
Tři semestry jsem studoval v Česku na UMPRUM, bakaláře jsem dělal v Berlíně na technice a magistra v Norsku. Praha s Berlínem byly relativně podobné v tom, že minimálně tenkrát, před osmi lety, byl primární materiál, se kterým studenti pracovali, beton. V Berlíně jsem se se dřevem setkal minimálně, v Praze vůbec. V Německu se alespoň řešila více udržitelnost, ne skrze stavební materiály, ale spíš technická stránka věci. V Norsku to byl diametrální rozdíl. Tam je dřevo primární materiál a používá se všude. Teprve tam, kde nemohu použít dřevo, se využívá beton a jiné materiály. Mezi základní výbavu architekta tam patří vlastnoruční praxe se stavbou dřevostavby, vědomosti o tom, kde a jaké dřevo se dá těžit a využívat v architektuře či jaké dřeviny jsou invazivní a jak se dají zpracovávat. Mimo jiné se mi líbí, že je v Norsku zakázáno stavět na orné půdě, které tam mají velice málo. Myslím, že podobná, zcela přirozená pravidla by se mohla zavést i u nás.
Radlický Dřevák
– Jakub Cigler Architekti stojí za architektonickým návrhem doposud největšího bytového domu ze dřeva v České republice, který má postavit na brownfieldu v Praze 5 společnost Skanska. Můžete okolnosti této zakázky i projekt představit?
Společnost Skanska se rozhodla, že jeden ze tří bytových domů, které postaví na brownfieldu v Praze 5, bude ze dřeva a s tímto zadáním jsme již pracovali v našem ateliéru. Výstavba by mohla začít v roce 2024. Čtyřpodlažní dřevostavba s téměř 80 byty je vystavěná na železobetonové monolitické podnoži a ve všech nadzemních podlažích využívá dřevěné CLT desky. Bude to zcela unikátní projekt, na němž budeme moci sledovat, jaké jsou technické rozdíly mezi stejným domem s nosnou dřevěnou konstrukcí a s železobetonovou. Čekáme, že o tu dřevěnou bude velký zájem pro její unikátnost. Tato stavba má potenciál stát se zlomovou ve vývoji udržitelného stavění v Praze.
Vizualizace doposud největšího bytového domu ze dřeva v České republice, který má postavit na brownfieldu v Praze 5 společnost Skanska. Za architektonickým návrhem domu stojí ateliér Jakub Cigler Architekti.
– Radlický Dřevák bude mít čtyři podlaží, protože současná legislativa neumožňuje stavět budovy ze dřeva s více než čtyřmi patry a 12 metry výšky. Jak toto omezení vnímáte z pohledu architekta?
Uvedené omezení v komerční výstavbě je vnímáno jako zásadní, v architektonické obci se o něm hodně diskutuje. Investoři a architekti sice mohou stavět vyšší stavby, ale musí mít specifický inženýrský přístup, který musí schválit příslušný požární úřad. Je to tedy náročnější administrativně a finančně. Ale jak víme, stavby ze dřeva s více patry jsou v zahraničí běžné a tímto směrem bychom se jako Česká republika měli také ubírat. Omezení z důvodu protipožární bezpečnosti je zajímavé sledovat po geografické stránce od východu na západ. Na východě jsou z protipožárních důvodů povoleny u dřevostaveb jen dvě patra, u nás čtyři a na západě je to běžně šest i sedm podlaží. Protipožární ochrana se samozřejmě nemůže brát na lehkou váhu, ale dřevo na rozdíl od oceli či betonu hoří předvídatelně, a tak většinou máte čas se evakuovat, zatímco ocelové a betonové konstrukce se v ohni chovají nepředvídatelně. V Anglii například dělají ze dřeva i výtahové šachty, požární schodiště a únikové chodby.
Příčiny nízkého využívání dřeva ve stavebnictví u nás
– Není tajemstvím, že v České republice je na rozdíl od Rakouska či skandinávských zemí využití dřeva ve stavebnictví nízké – kde vidíte ze svého pohledu hlavní příčiny?
Z mého pohledu je hlavním viníkem minulý režim. Stačí se podívat po Evropě, v zemích, které si prošly komunismem, se ze dřeva prostě nestaví. Domnívám se, že dřevostavba byla příliš spjata s naší silnou architektonickou a kulturní historií, a to zejména v oblasti lidového domu. A to byly přesně aspekty, které se minulý režim snažil eliminovat. Byla snaha lidi odtrhnout od jejich kořenů a půdy. Nabídnout jim jakousi modernitu – moderní styl života bez silných rodinných a sousedských vztahů. Chtěli, aby lidé byli závislí na režimu, aby s ním byli spojeni. Do vesnic zasazovali paneláky a veřejný prostor městského typu. Byla to pravděpodobně součást celé jejich strategie. Nutno ale dodat, že bydlet na vesnici v roubence v 60. letech minulého století asi nebyla žádná selanka, a velká většina obyvatel tuto změnu uvítala – dostali zděný dům (ten byl vždy považován za něco lepšího) a v něm i koupelnu, výtah, toaletu... V zásadě jde asi o přirozený proces. Problém je v tom, že komunisté ho provedli tak, aby se nenavazovalo na to, jak se fungovalo po mnoho generací, ale chtěli tyto vazby zpřetrhat.
Nahoře fasáda roubeného domu slezského pohraničí, dole ilustrace ochrany roubení deštěním. Zdroj: Dřevo!
– Lze v této souvislosti říct, že jsme ztratili kontinuitu znalostí a zkušeností našich předků, jak se dřevem jako konstrukčním materiálem pracovat?
Kontinuita je přesně to klíčové slovo, které ale prosakuje do spokojenosti a kvality společnosti obecně. V příhraničních oblastech a v Sudetech je kontinuita ještě mnohem více zpřetrhaná než v ostatních částech republiky, což generuje spoustu negativních jevů. Architektura může být jedním ze způsobů, jak se s tímto problémem vypořádat. Není úplně nutné vracet se v čase a stavět jako naši prapředci, ale měli bychom na ně navázat moderní architekturou a respektovat regionální charakteristiky, protože na Šumavě by měl dům vypadat trochu jinak než v západních Čechách nebo Valašsku.
Role dřeva jako stavebního materiálu v české společnosti
– Jste autorem monografie „Dřevo", kde zkoumáte dřevo jako fenomén z mnoha úhlů pohledu – environmentálního, kulturního, historického, stavebně-praktického i architektonického. Co vás vedlo k napsání knihy?
Kniha vychází z mojí diplomové práce, kde už jsem dělal hodně stručnou, zjednodušenou betaverzi, která byla zaměřená jen na Šumavu. Téma mě pohltilo, ale zjistil jsem, že na českém trhu není žádná kniha, která by komplexně pojednávala o dřevě v architektuře. Tak jsem se ji rozhodl napsat. Dostal jsem unikátní možnost psát ji v rámci ateliéru a pracoval jsem na ní téměř tři roky. Snažil jsem se, aby kniha byla co nejucelenějším, ale i co nejpřístupnějším pohledem na dřevo jako materii, která vždy patřila do naší stavební tradice, a proto kniha přesahuje pouhý architektonický pohled.
Monografie „Dřevo!“ zkoumá dřevo jako fenomén z mnoha úhlů pohledů: enviromentálního, kulturního, historického, stavebně-praktického i architektonického.
– Jak vy osobně vidíte roli dřeva v české společnosti a architektuře?
Dřevo je od počátku naprosto zásadní materiál. Ze dřeva si lidé stavěli domy, topili v nich, ze dřeva je i drtivá většina nástrojů a výrobků. Dřevo bylo každodenní záležitostí, základní materie. Snadno dostupné, opracovatelné. Tuto roli evidentně do velké míry ztratilo, a to zcela přirozeně. Je naprosto přirozené vyvíjet nové materiály, které jsou v mnoha směrech mnohem praktičtější než dřevo. Cítím ale, že se lidé už nějakou dobu ke dřevu vracejí a v interiéru se objevuje stále častěji. Ono dřevo je úžasně demokratický materiál. Vždy se využívalo jak na nejlevnější nebo nejprimitivnější nástroje a předměty (nábytek), tak na ty nejluxusnější. To máte kladivo, dřevák, berli, hrábě, naběračku, ale na druhé straně mahagonové panely v nejluxusnějších autech jako Bentley nebo intarzie na barokním sekretáři v Elysejském paláci. Tato role dřeva je v demokratické společnosti podstatná.
Děkuji za rozhovor, Petra Kulhanová
Pozn.: Výběr z rozhovoru, celý rozhovor najdete v dubnové Lesnické práci
Foto: archiv Jakub Cigler Architekti
