Malý dub červený v oplocence, střední Čechy. Foto: Jan Řezáč
V současnosti se vzhledem k výrazně se měnícím klimatickým podmínkám klade důraz na odolnost dřevin ke stávajícímu podnebí a zdravotní stav. Jednou z introdukovaných dřevin, která má určitou schopnost odolávat probíhajícím změnám klimatu v České republice, je dub červený. Tento druh dubu má kratší dobu obmýtí než naše domácí duby a produkuje poměrně cenné dřevo různého využití.
Dub červený (DBC) pochází z východní a střední části USA a částečně zasahuje i do jižní centrální části Kanady. Do Evropy se dostal kolem roku 1700. Jeho první využití bylo v zámeckých zahradách a parcích. Později se postupně rozšířil po celé západní a střední Evropě. Kolonizoval některé oblasti Belgie, Německa i Polska a v některých případech se stal invazním druhem.
V evropských lesích se vyskytuje především na okrajích lesních porostů, kde je dostupnost světla a tím i dostatek tvorby taninu ve dřevině, což jsou nejdůležitější podmínky pro přežití druhu a dlouhověkost.
V ČR zaujímala v roce 2010 plocha dubu červeného přibližně 6 000 ha a celková zásoba byla 900 000 m³. V současnosti v českých lesích dub červený roste přibližně na ploše 6 719 ha (0,25 % porostní plochy lesů) a jeho celková zásoba je 1 493 000 m³ (0,21 % celkové zásoby dřevní hmoty českých lesů).
Průměrný věk porostů s DBC je necelých 53 let. Největší zastoupení této dřeviny je v lesích na území hlavního města Prahy (3,12 %) a dále ve Středočeském regionu (0,75 %). V pražských lesích je také nejstarší průměrný věk (62 let), naopak nejmladší průměrný věk DBC je v Moravskoslezském regionu (46 let).
V ČR byla problematice DBC a jeho uplatnění v lesích věnována dosud velmi malá pozornost. Poznatky o produkčních vlastnostech a určitém hodnocení kvalitativních veličin prakticky zcela v ČR chybí.
Mladý porost dubu červeného, střední Čechy. Foto: Jan Řezáč
Proto pracovníci Útvaru biologie a šlechtění lesních dřevin VÚLHM, v. v. i., v letech 2013–2023 založili 34 trvalých zkusných ploch (dále jen TZP) s DBC. Plochy byly založeny v 11 přírodních lesních oblastech (PLO). Nejvíce ploch (9) se nachází v PLO 10 Středočeská pahorkatina. V regionu střední Čechy se nachází přibližně třetina všech porostů s dubem červeným v ČR. Další nejpočetnější TZP byly založeny v PLO 17 Polabí, PLO 7 Brdská vrchovina a PLO 6 Západočeská vrchovina.
Vyhodnocením těchto TZP získali vědci poznatky o růstu porostů dubu červeného, které shrnuli a publikovali v článku „Produkční schopnosti dubu červeného na různých stanovištích v českých lesích“.
- Šetření vědců ukázalo, že při srovnání produkčních schopností dosahuje dub červený ve vyšším věku (kmenoviny) výrazně vyšších hodnot než domácí druhy dubů.
- Zdravotní stav jedinců dubu červeného byl na všech plochách hodnocen jako výborný.
- Na sledovaných plochách se vyskytuje přirozená obnova DBC, avšak často zmiňovaná schopnost agresivního živelného přirozeného zmlazení se zde výrazněji nepotvrdila.
- Dub červený je v mladém věku dřevinou rychlého růstu, přičemž tvoří poměrně kvalitní kmeny. Má nižší nároky na půdu, na dobrých živných stanovištích reaguje rychlým růstem.
- Menší nároky na stanovištní podmínky umožňují širší využití např. na obtížněji zalesnitelných lokalitách. Koncepční výchovou je možné usměrňovat kvalitu a zdravotní stav porostů na požadované úrovni až do mýtného věku, který by měl u této dřeviny dosáhnout alespoň 100 let. Od 5. věkové třídy je vhodné začít porosty s dubem červeným postupně rozvolňovat.
Dub červený má potenciál rozšířit dřevinnou skladbu našich lesů, protože dobře roste ve stávajících klimatických podmínkách a odolává klimatickým extrémům (nedostatek srážek, teplotní výkyvy).
Dospělý porost dubu červeného, střední Čechy. Foto: Jan Řezáč
Výsledky také poukazují na to, že dub červený by mohl být určitou alternativou domácích dubů na srážkově chudých stanovištích, především v lokalitách, kde jsou dlouhodobě negativní zkušenosti s vyšší mortalitou a slabším růstem domácích druhů dubu.
Biologické a produkční možnosti spolu s nižšími stanovištními nároky vytvářejí předpoklad jeho možného uplatnění v nižších lesních vegetačních stupních.
Kvalitní porost dubu červeného a jeho opad s minimálním bylinným patrem, TZP Hraběšín (Lesy Orlík). Foto: F. Beran
Názory na využití dubu červeného v našich lesích se velmi různí. Na jedné straně jsou zde obavy z jeho invazivnosti a negativního vlivu na domácí bylinná společenstva, na druhé straně jsou prokázány jeho meliorační účinky na chudých stanovištích, dobré produkční schopnosti a adaptační potenciál na klimatickou změnu. Hledání schůdného, zřejmě kompromisního řešení pro pěstování této dřeviny by mělo podle autorů vycházet z exaktně zjištěných poznatků. Proto je žádoucí pokračovat v řešení problematiky využití nepůvodních dřevin i nadále.
Článek „Produkční schopnosti dubu červeného na různých stanovištích v českých lesích je ke stažení“ ZDE.
Podle TZ VÚLHM, red.
Komentáře
To, že má červeňák na nějakém místě dobrou zásobu ještě nemusí nutně znamenat, že to zimák neudělá taky.
A pak - koho zajímá produkce v kubíkách ?
Podstatnej je zisk z hektaru, ne ? V kulatině je trojnásobný rozdíl v ceně, takže tam nějakej prostor bude. A odbyt červeňáku v kulatině bude vždy problém. Velkej.
Červeňák má podle všeho jedinej plus - můžete ho pěstovat v monokultuře, zimák ani náhodou.
Ty fotky mýtného červeňáku - potřebuje ještě půl metru průměru, což je další věc - růst kulminuje v mladém věku - co srovnání ve skutečně mýtném - přes 150 let - kdo ví, jak to dopadne tam ?
A tam kde roste letňák je pak červeňák úplná trotlovina....
Ukladače uhlíku.