Historie
Parishové přišli počátkem 19. století z německého Hamburku, ale první historicky prokazatelný předek rodu žil v 13. století v hrabství Cambridge. V 17. století museli Parishové utéci do Skotska, protože se ve válce mezi Cromwellem a Karlem I. postavili na stranu krále. O necelých sto let později se objevují v Německu a v Rakousku a zabývají se nejprve obchodem, a pak bankovnictvím. V roce 1815 koupil žamberské panství John Parish. Velkostatek Žamberk měl tehdy 4 235 ha lesa a 1 628 ha polí. Sídlo bylo v Žamberku a k tomuto panství patřilo 24 okolních vesnic. Po smrti Johna Parishe v roce 1856 se stává nástupcem synovec George. Ten v roce 1869 k tomuto panství přikoupil velkostatek Brandýs nad Orlicí a Žampach, který následně prodává a ponechává si pouze část Hrubý les. Při první pozemkové reformě přišlo panství o veškeré dvory na brandýsku a o část lesů a polí na žamberecku (více než 2 000 ha). Oba velkostatky byly v majetku Parishů, s výjimkou válečného období, kdy na panství byla uvalena nucená správa, až do roku 1948.
V květnu 1948 utíká tehdejší majitel zámku Karel Parish s manželkou a šesti dětmi před komunisty a za necelých padesát let se vrací z Kanady jeho syn John (v Čechách užívá jméno Jan) a s ním zástupce další generace, David. Jan Marmaduk Parish v roce 1998 převádí majetek na syna Davida Anthonyho Parishe, současného vlastníka. Ten vystudoval v Kanadě obor lesnictví a elektroinženýrství.
Lesnictví
Firma Jan Parish – Správa Parishových lesů obhospodařuje lesní majetek pana Davida Parishe o výměře cca 3 200 ha. Majetek se rozprostírá v oblasti od Brandýsa nad Orlicí, v okolí Žamberka až po Bartošovice v Orlických horách. Na správu lesů navazují další přidružené činnosti spojené se správou majetku a zpracováním dřevní hmoty, pila Žamberk, zprostředkovávající zároveň prodej řeziva.
Převažují smrkové (81 %) a bukové (7 %) lesní porosty na kyselých (40 %) a živných stanovištích (32 %). Hospodářství je diferencováno dle přírodních podmínek a kategorií lesa. Firma Jan Parish je nositelem certifikátů PEFC, certifikátu spotřebitelského řetězce C-o-C a certifikátu řízení výroby CDP.
Navrácení majetku a počátky hospodaření
– Lesní majetek byl rodině v rámci restitucí navrácen v roce 1993. V jakém stavu byl majetek předán a jaké byly počátky hospodaření?
Rok 1993 není přesný, majetek jsme dostávali zpátky od konce roku 1992 do roku 1994 a vracel se po částech. Byli jsme tehdy v okrese Ústí nad Orlicí největší majitelé lesů a pozemků. Proces vydávání byl složitější kvůli tomu, že majetek se nachází na území dvou krajů a 24 katastrálních územích, takže je roztříštěný. Předávání bylo delší i z toho důvodu, že se les vydával ze tří lesních celků – Vojenské lesy, LZ Lanškroun a LZ Rychnov.
V minulosti zde bylo hospodaření státu ovlivněno tím, že Orlické hory byly imisní oblastí a hospodařilo se převážně u sousedů, což vedlo k tomu, že se zde na jednu stranu zašetřily porosty, ale na druhou stranu byly zanedbané. Pozadu jsme byli v probírkách a prořezávkách, které se tady skoro vůbec nedělaly.
Markantní bylo poškození porostů zvěří, na polesí Zaječiny, kde bylo poškozeno až 100 % mladých porostů. Příčinou poškození porostů zvěří bylo působení polesného Egrta, který k nám nastoupil v roce 1945. V roce 1948 se na tomto území objevila mufloní zvěř a pan Egrt nedlouho poté začal s chovem muflona. Nutno říci, že pan Egrt měl lesnické cítění, ale to skončilo kolem roku 1960, kdy dal přednost myslivosti, přestalo se zde lesnicky hospodařit a to mělo vliv na zdravotní stav lesa. To potvrzuje i kniha ministra Františka Šrámka – O lovech a myslivcích, kterou napsal o lovech v Zaječinách.
Charakteristika lesního majetku
– Můžete ve stručnosti lesní majetek charakterizovat?
Podle lesního hospodářského plánu, který je v současnosti zpracováván, byla výměra lesní půdy upřesněna na 3 222 hektarů. Majetek se nachází na území dvou krajů a 4 pověřených obecních úřadů, rozprostírá se na území 3 přírodních lesních oblastí – Českomoravské mezihoří, Podhůří Orlických hor a Orlické hory. Okrajově je vymapován druhý vegetační stupeň, ale víceméně se nacházíme ve 3–6 vegetačním stupni, čili na typologicky poměrně pestrém území. Největší lesní komplex je v oblasti Zaječiny – Bartošovice, kde převažuje vegetační stupeň 6, který tvoří asi 35 % plochy LHC. Co se týká druhové skladby, naštěstí se nacházíme ve smrkovém hospodářství, i když z typologických poměrů vyplývá v některých porostech pestřejší druhová skladba. Smrk tvoří 81 %, buk 7 %, jedle 2 %, jasan 2 % a zbývajících 5 % jsou ostatní dřeviny přimíšené do jednoho procenta, jako je dub, javor klen, borovice, bříza, jeřáb a olše.
Věková skladba prostu je v náš prospěch částečně ovlivněna tím, že v 80. letech byly imisní kalamity v oblasti Orlických hor, takže se tady tolik netěžilo, a došlo k zašetření porostů starších 100 let. Porosty byly chráněny i s ohledem na vytvoření genové základny Zaječiny za účelem získání dostatečného množství geneticky vhodného sadebního materiálu pro obnovu ploch 6. a 7. LVS v Orlických horách. Obecně se dá říci, že porosty starší 71 let jsou plošně mírně nadnormální a porosty mladší jsou podnormální včetně prvních dvou věkových stupňů.
– Jaký je současný zdravotní stav porostů?
Snažíme se zdravotní stav zlepšit, pokud se budeme bavit o škodách zvěří, což je asi největší problém. K největšímu poškození porostů došlo v oblasti polesí Zaječiny, kde je větší koncentrace jelení a mufloní zvěře. Minimální výměra velmi silně poškozených porostů ve věku 20–80 let je 360 hektarů (dalších 200 hektarů poškozeno středně až silně). Pro velmi silně poškozené porosty byl v rámci lesního hospodářského plánu vytvořen samostatný hospodářský soubor poškozených porostů zvěří, kde se snížilo obmýtí a umožnila se obnova porostů mladších 80 let z titulu špatného zdravotního stavu. Hospodářský soubor samozřejmě nepovolí těžbu porostu mladšího 80 let, každá individuální těžba se musela dělat na výjimku ze zákona. Při tvorbě plánu jsme si zajistili výjimku na 30 hektarů, ale potom vznikly další okolnosti spojené se sněhovými kalamitami v roce 2001–2002 a 2005–2006, které významně poškodily i porosty poškozené zvěří, proto jsme za poslední 3 roky obnovili 21 hektarů porostů ve stáří 30–40 let poškozených sněhem a zvěří, kde jsme neočekávali kvalitativní produkci. Zvažovali jsme, zda se předčasná obnova porostů ve 30 nebo 40 letech vyplatí při ztrátě hmotové produkce. Jsme přesvědčeni, že kvalitativní produkce předčí hodnotově produkci hmotovou a je lepší začít obnovovat porosty i v tomto věku, vzhledem k tomu, že je to spojeno i s částečnou přeměnou druhové skladby porostů, musí se vytvořit východiska obnov a počkat na zajištění kultur. Je třeba si uvědomit, že je zde 360 ha poškozených porostů, když obnovíme 20–30 ha, je to stále jenom začátek dlouhodobějšího procesu obnov směřujících k úpravě druhové a věkové struktury porostů. Náš způsob hospodaření se nezaměřoval jen na krásné porosty, které přinesou peníze, ale i na ty, které peníze nepřináší, ale jejichž obnovou můžeme přinést peníze pro následující generace vlastníků.
– Jaký je zdravotní stav lesů z hlediska imisního zatížení?
Celý majetek je zařazen v pásmu ohrožení imisemi C, prakticky všechny porosty starší 60 let lze hodnotit stupněm defoliace 1. stupně poškození. Úroveň imisního zatížení se zmenšila, ale zdravotní stav porostů se zhoršil a je to patrné v celých Orlických horách. Prostředky od ministerstva zemědělství směřovaly k záchraně lesů v pásmu ohrožení A, B na nejhorších hřebenových lokalitách, kde se provádělo vápnění nebo hnojení, ale nakonec se po roce 2000 ukázalo, že nejhorší zdravotní stav porostů je v pásmu ohrožení C, kde se žádná opatření nedělala. Obecně ale k depozici škodlivin docházelo, a došlo k degradaci, okyselení půd, s čímž je spojeno i znepřístupnění živin a jejich nedostatku pro porosty. V neposlední řadě také epizody sucha vedly k tomu, že zdravotní stav porostů se zhoršil a na některých lokalitách jsou porosty i ve stupni poškození 3a a postupně odumírají jakoby z neznámých příčin.
– Jaké je využití dříví z rekonstrukcí mladších porostů?
Asi 60–65 % je vláknina, 10–15 % dřevovina, 10–15 % agregátní kulatina, kulatina je do 5 %. Průměrné zpeněžení dříví se blíží k 800–900 Kč a je ovlivněno cenou vlákniny v konkrétním roce. Letos byla cena vlákniny lepší, takže zpeněžení bylo relativně dobré, loni byla cena vlákniny bídná, takže i celkový výsledek rekonstrukce byl v podstatě na nule, protože do výsledku musíme připočítat všechny náklady spojené s obnovou lesa – těžební práce, zalesňování, postavení oplocení apod.
– Jaká je organizační struktura na lesním majetku?
Řízení je vícestupňové, na prvním stupni je majitel, pak ředitel firmy. Pokud se týká lesnického provozu, je řízení třístupňové – 
ředitel, polesný – máme dvě polesí: polesí Žamberk a Zaječiny, a v současnosti máme čtyři hajné, na každém polesí jsou dva. I když máme šest lesnických úseků, má vždy polesný určitý úsek lesa sám, jsou zde i dvě účelová myslivecká zařízení – obora a bažantnice, les v oboře a v bažantnici mají na starosti polesní. Velikost úseků hajných je kolem 700 hektarů. Další THP pracovníci jsou dvě účetní na správě a dva THP na 2 střediscích manipulační sklad a pila – na manipulačním skladě má na starost dopravu, manipulaci a prodej dřevní hmoty, a na pile pilařský provoz včetně prodeje řeziva a přidruženou malou vodní elektrárnu.
– Jaký je tedy celkový počet vlastních zaměstnanců?
Celkový počet zaměstnanců včetně dělnických profesí je 34, z toho THP je 12.
Těžba a pěstební činnost
– Zajištění pěstební a těžební probíhá dodavatelskou činností, vlastními kapacitami, nebo kombinací?
Těžba je zajišťována 100 % dodavatelsky, pěstební práce 10 % vlastních a 90 % dodavatelsky, přibližování dřevní hmoty 40 % vlastní a 60 % dodavatelsky, odvoz dřevní hmoty 80 % vlastní a 20 % dodavatelsky.
– Jaký je podíl harvestorové a motomanuální těžby?
Donedávna byla 100 % motomanuální těžba, ale nyní harvestory využíváme na rekonstrukce porostů poškozených zvěří a sněhem. Celkový podíl harvestorů za období plánu byl do 4–5 %, letos byl až 10 %, je to podle toho, jak velká je rekonstrukce. Na provedení mýtních těžeb nebyla doposud harvestorová technologie použita.
– Při těžbě převažuje metoda sortimentní, nebo stromová?
Máme manipulační sklad, takže převažuje technologie celých délek – převažují 10–12 metrové výřezy.
– Veškeré dříví manipulujete přes sklad?
Část jde i z lesa, přes sklad jde do 18 000 kubíků. Listnaté sortimenty se snažíme dělat sortimentním způsobem v lese, takže listnatá hmota přes manipulační sklad téměř nejde, stejně tak i hmota vytěžená z lesa harvestorem. Kolem 70–80 % jde přes manipulační sklad a 20 % obchodujeme přímo z lesa.
– Můžete představit současné lesnické hospodaření?
Závazné ustanovení maximální celkové výše těžeb LHP nám umožňuje vytěžit 27 000 m3 ročně. Naše snaha je netěžit celý etát a zašetřovat lesní porosty, s ohledem na to, že máme nedostatek porostů mladších 70 let, a navíc zdravotní stav porostů mladších 70–80 let je horší, projevují se tu škody zvěří z minulosti. Náš záměr je docílit ekonomickou vyrovnanost lesního majetku, a to lze podle nás docílit navyšováním těžeb v následujících letech. Takže přestože jsme tu měli dvě rozsáhlé sněhové kalamity v roce 2001–2002 a 2005–2006 a dotkl se nás i Kyrill, Ema, nepřesáhne průměrná roční těžba 22 000 kubíků. Minimálně kolem 5 000 kubíků ročně se z etátu zašetřovalo, za období plánu to bylo 50 000 kubíků, co se týká objemu těžeb, ve skutečnosti jsme zašetřili víc, protože se nám těžba přesunula z mýtních porostů do předmýtních, poškozených sněhovými kalamitami. Nikdy jsme nedocílili plochu roční paseky, která by zde měla být kolem 28 ha ročně, v průměru jsme nepřesáhli 21 ha ročně. Takže v těžbě se pohybujeme na 70 % etátu.
– Jaký převažuje způsob obnovy a jak si zajišťujete sadební materiál?
Převažuje násečný způsob obnovy. I když se maximálně snažíme o uplatňování podrostního způsobu hospodaření, tak vzhledem k provádění předčasných obnov nebo obnov na holině po kalamitách dosahuje cca 34 % obnovní plochy. Přirozenou obnovou se obnovuje převážně smrk a buk (poměr dosahuje 75:25 %). Pro obnovu lesa si snažíme vypěstovat sadební materiál z vlastních zdrojů, tj. sběr osiva, pěstování semenáčků a sazenic hlavních dřevin. Část osiva (MD, BK) nakupujeme, okrajově i sadební materiál (BO, LP, OL, JLH,ad.).
Obchod s dřívím
– Jak bylo zmíněno, k majetku patří manipulační sklad a také pila Žamberk – odkdy je pila a manipulační sklad v provozu a jaký je roční pořez a vybavení pily?
Pilu jsme postavili v roce 1994 po navrácení majetku. Na majetku byla ještě starší pila, která měla katr 75 cm, na nově vybudované pile se postavily dva malé katry MR45, jedná se o dvě rámové pily za sebou doplněné o omítací a zkracovací pilu. Pro pořez silnější hmoty se používala starší pila, ale ta shořela. Rozhodovalo se, jestli jí obnovit – vzhledem k problému s umístěním řeziva na trhu a nedostatku místa pro skládkování dřevní hmoty kvůli rybníku v blízkosti pily a nákladům na nákup nových strojů jsme se rozhodli provoz na pořez silnější hmoty neobnovovat. Na nové pile je technologie zaměřená na zpracování stavebního řeziva, díky vzdálenosti katrů jsme schopni řezat trámy i 8, 10, 12 m, ale většinou se projektují osmičky, devítky, sériové pilařské provozy takovéhle záležitosti nejsou schopny řezat. Těžíme z toho, že jsme schopni uříznout i něco delšího, a přes léto, v období stavebních akcí, zakázky na stavební řezivo jsou. Jako doplněk se zabýváme i pořezem nekvalitní sukaté a nahnilé dřevní hmoty. Pilařský provoz produkuje pouze surové řezivo pro stavební a paletářské účely. Roční pořez pily je 3 400 m3, to odpovídá asi 2 200 m3 řeziva. Náš pilařský provoz je zaměřen na to, aby řezal spíše z kvality přechodové, které by konečný odběratel zařadil do horší kvality, na úroveň kvality C. V současnosti se kvalitní kulatinu vyplatí spíše prodat než řezat ve vlastní režií.
– V čem spočívá hlavní zdroj příjmů?
Hlavní zdroj je les – prodej kulatiny, za druhé řezivo, a pak příjmy z nájmu pozemku – ale to jsou jen tisíce, nic na zbohatnutí. Máme malou vodní elektrárnu a dodáváme elektřinu do sítě, nemáme ale podporovaný elektrický zdroj – prodáváme za 1,8 Kč a za cca 4 Kč ji nakupujeme. Navíc kvůli jalovým proudům se prodejní cena ještě snižuje. Takže zisk z elektrárny je 0. Ale máme tu díky elektrárně jednoho zaměstnance, který kromě obsluhy elektrárny hlídá budovu a má v podstatě funkci údržbáře.
– Co pro vás znamená certifikace?
Certifikace pilařského provozu je nezbytně nutná – vymínila si to Česká obchodní inspekce, co se týká klasických lesnických certifikací jako PEFC, tak nepociťujeme žádný přínos.
Velké pilařské provozy jsou certifikovány, musí dodržovat minimální podíl certifikované dřevní hmoty cca 70 % z certifikovaných zdrojů. Tyto provozy deklarovaly, když se certifikace vytvářela, že od nás budou kupovat necertifikovanou dřevní surovinu, ale v případě, že se dostanou do krizové situace, se může stát, že necertifikovanou dřevní hmotu vykupovat nebudou. V první fázi byla certifikace bezplatná, nyní je zpoplatněna, takže to nějakou korunou kubík zatěžuje, ale nesetkali jsme se s tím, že by nám někdo zaplatil víc díky tomu, že jsme certifikovaní.
– Jak hodnotíte současný stav na trhu s dřívím?
Vývoj cen se pohybuje jak na nějaké sinusoidě s klesající kulminací. Nejvyšší ceny dříví byly kolem roku 2000 a 2001, pak nastal pád cen, v roce 2004 a 2005 začal růst, v roce 2006 jsme se dostali na slušné ceny, které ale nedosáhly cen z roku 2000. Pak v roce 2007 a 2008 nastaly kalamity a obrovský pád cen dříví, který se držel po celý rok 2009 a v roce 2010 se obchod se dřívím, co se týká ceny, zase trochu vylepšil. Nicméně ceny prací mají lineární stoupající průběh, tím se neustále zavírají nůžky mezi výnosy a náklady a snižuje možný zisk. Pro hospodaření na majetku by bylo vhodné, aby stabilizace cen byla dlouhodobější. Ceny by nemusely jít pořád nahoru, stačilo by, kdyby se stabilizovaly, abychom mohli připravit rozpočty na další rok a nemuseli čekat na druhý kvartál příštího roku, jestli nedojde opět k nějakému „neočekávanému“ zvratu směrem dolů.
– Kde vidíte příčinu těchto výkyvů?
Příčinu vidíme ve spekulaci pilařských provozů. V únoru 2007 proběhla v senátu diskuze na téma dřevařský průmysl a lesní hospodářství vedené senátorkou Tomšovou. Diskuze byla vyvolána pilařskými provozy, když byl v závěru roku 2006 nedostatek dřevní hmoty na trhu, a ceny byly pro majitelé lesů příznivé. Dne 19. ledna udeřil Kyrill a 20. ledna se „rozzvonily telefony“ pilařských provozů a řekli, že od 20. ledna snižují cenu, že nejsou ochotni splnit nasmlouvané cenové podmínky prvního kvartálu. Zneužili toho, že věděli, že lesní majetky musí dřevní hmotu zobchodovat a že ji budu chtít zobchodovat co nejdříve, aby se neznehodnotila. Jediný, kdo to neudělal, byl Ždírec, který vždy dodržel smluvní podmínky v daném kvartále, ale cenu snížil hned potom.
– Jaký je při obchodování dříví poměr velkých odběratelů a lokálních firem?
Pro nás je důležitá platba. Samozřejmě necháváme nějakou rezervu pro místní pily, ale to je minimum. Záměr byl obchodovat co nejvíce subjektů, včetně těch malých. Do roku 2008 nám Ždírec nepřesáhl 20 %. Platební morálka odběratelů byla ale tak špatná, že podíl velkých bezpečně platících odběratelů se stále zvyšuje, a tím se zvyšuje i podíl obchodované dřevní hmoty do Ždírce. Vždy nám však záleží na naplňování kvalitativních požadavků jednotlivých odběratelů, a tak jejich podíl může být v průběhu roku různý, záleží na kvalitě těžené dřevní hmoty.
– Jste sdruženi ve společném obchodu SVOL?
Ano. Společný obchod nám pomáhá částečně, protože neřeší to, co obchodovat nejde. Pomáhá v tom, že se vytvoří objem, který dostane bonus. Neřeší, že máme problém obchodovat buk nebo listnatý sortiment, protože na českém trhu víceméně není velký zpracovatel, který by o tento sortiment měl zájem.
Podpora lesnického hospodaření
– Využíváte dotací poskytovaných např. MZe, MŽP, nebo příspěvků na hospodaření v lesích z krajských rozpočtů? Pokud ano, jaké jsou vaše zkušenosti s čerpáním těchto podpor?
Dotace jsou nedílnou součástí ekonomiky lesního majetku. Využíváme evropských dotací i dotací z krajského rozpočtu. Naše žádosti z EU byly 100 % uspokojeny, jednalo se o nákup lesní techniky, rekonstrukci lesních cest a obnovu lesa po kalamitách. Možnost čerpání těchto prostředků je ovlivněna zejména ochotou pana majitele tyto projekty směřující k rozvoji lesního majetku spolufinancovat. Pokud by totiž chtěl maximální podíl od EU, tak žádnou dotaci nezíská, vždy musíte svůj projekt financovat významnějším podílem z vlastních peněz.
Zkušenosti s kraji jsou různé. Pokud krajské prostředky jsou, tak je dostaneme. Rozpočtové určení daní způsobilo, že na kraje se převádí půl miliardy, ale z krajů se nikdy dlouhodobě nevyplatilo víc než 250 milionů a v letošním roce to vypadá na 150 milionů, takže v krajských rozpočtech mizí 50–60 % prostředků na chodníky nebo na něco jiného a peníze nesměřují do lesního hospodářství – byla velká chyba ministerstva zemědělství, že dotace převedl na kraje.
Díky tomu, že jsme na území dvou krajů, můžeme částečně srovnávat. Dotace nejsou férové – Pardubický kraj má jinou dotaci než kraj Královehradecký. Pro příklad uvedeme jeden z nesouladů na podpoře obnovy MZD. Z hlediska zájmu ochrany přírody všichni chtějí, abychom zalesňovali více MZD, každý porost, kde se nedodrží procento melioračních a zpevňujících dřevin se musí vyjímkovat, a nakonec to v dotační politice krajů dospěje do stadia, že Pardubický kraj oproti MZe sníží dotace na MZD o 30 % a Královéhradecký kraj snížil dotaci dokonce o 90 % (ve vztahu k našemu majetku), příkladů je více.
Postavení soukromých vlastníků, perspektivy LH
– Pane Parishi, jak hodnotíte postavení soukromých vlastníků lesů v ČR a jak obecně hodnotíte stav lesnictví a lesního hospodářství u nás?
Já se v České republice necítím jako majitel. Platím daně, ale cítím se spíše jako nájemce, který ke každé akci musí požádat o souhlas nějakého úředníka. Podle mě ustanovení lesního zákona nejsou ve prospěch zodpovědného vlastníka, ale jsou kvůli jednomu procentu lidí, co chtějí krást. Naše rodina tu je skoro 200 let a nikdy jsme les „neznásilnili“. Jsem tu hospodář po jednu generaci a moje filosofie je, že chci stav majetku zlepšit, aby můj syn dostal majetek v lepším stavu, než jsem ho dostal já.
– Myslíte si, že by měla platit dvojí legislativa pro soukromé vlastníky a pro státní vlastníky?
Ne, to by nebylo férové. Ale soukromí vlastníci by měli mít také slovo, nejsou tu jen státní lesy.
– Můžete srovnat způsob hospodaření u nás a v Kanadě?
To se nedá srovnat. Tam jsou obrovské plochy, není omezena holoseč. Určité věci se změnily, také se už musí zalesňovat do dvou let. Teď jsem se vrátil z Alberty, tam mluvíme o tisících kilometrů čtverečních lesa, kde dělají holoseče velké jako Zaječiny. A nikomu to nevadí. Tady je zákon 114, zelení mají velké slovo, i když tomu moc nerozumí, stačí se podívat na Šumavu.
– Jaké zkušenosti máte s přístupem veřejnosti k lesu?
Myslím si, že když mám soukromý majetek a platím daň, proč bych měl trpět různé akce bez žádosti, jízdy do lesa, skútry, čtyřkolky, které začínají být problém, táboráky, bunkry, které jsou používány jako letní chaty. Necítím se jako majitel, ale jako pronajímatel. Když chce stát podporovat veřejnost, tak ať to dělá na státním majetku. Nemám problémy, když lidé chodí na houby a na borůvky a chovají se slušně – mám problém, když lidi lezou do obory přes plot, chodí se psy do bažantnice, kde plaší zvěř. Byl bych rád, kdybych jako majitel měl větší slovo a oporu v lesním zákoně.
– V čem vidíte perspektivu podnikání v lesnickém sektoru?
To je těžké. Snažíme se být optimisté a doufáme, že situace na trhu se dřívím bude alespoň stejná jako v letošním roce. Hlavní naší činností je správa lesního majetku a rádi bychom v ní pokračovali i v následujících letech.
Děkujeme za rozhovor
Petra Kulhanová, Jan Příhoda (8. 12. 2010)
Foto: Jan Příhoda
