S Danielem Szórádem o investičních záměrech LČR v Rumunsku

- Můžete přiblížit, jak vznikalo rozhodnutí pro možnou investici LČR v podobě nákupu lesů mimo území České republiky?

Cílem managementu každého zdravého podniku by mělo být hledání možností pro dlouhodobý rozvoj – růst podniku. A to se týká i Lesů ČR. Lesy ČR jsou navíc subjektem, který se výsledky svého hospodaření významně podílí na krytí státního rozpočtu. Pakliže si mají tuto roli udržet i do budoucna, je důležité uvažovat o investicích směřujících k rozšíření stávajícího podnikání. S tímto vědomím se dlouhodobě snažíme hledat možnosti dalšího růstu podniku, primárně pochopitelně v oblasti podnikání, se kterou máme odborně nejbohatší zkušenosti, tedy se správou lesa.
V České republice je velmi obtížné získat na trhu rozsáhlejší lesní porosty. Nicméně na základě přesvědčení o potřebě růstu přišli kolegové po jedné zahraniční cestě se záměrem koupit lesy v zahraničí. Zpočátku jsme této myšlence nepřikládali příliš velkou váhu. Vždyť něco takového v lesnictví zatím nikdo z evropských státních podniků nerealizoval. Nicméně postupně, jak jsme zpracovávali a vyhodnocovali výstupy analýz zaměřených na politické, ekonomické a odborně lesnické prostředí, nabývala představa mnohem konkrétnějších rozměrů.

- Rozhodnutí směřovat investice do Rumunska podle vašich slov předcházely analýzy rumunské politické a hospodářské situace, korupční situace, ale i lesnického hospodaření. Co považujete za nejpodstatnější výstupy těchto analýz?

Asi nejpodstatnějším zjištěním byl fakt, že jsme měli velmi zkreslené představy o dnešním Rumunsku. To již rozhodně není tou zemí, kterou bylo např. před více než deseti lety. Je to plnohodnotný člen EU s minimálně srovnatelnými ekonomickými ukazateli s ČR. Rumunsko udělalo v posledních letech také největší pokrok ze zemí tzv. východního bloku v oblasti potírání korupce. A upřímně, když se tohoto tématu dotknete s lidmi s nedávnými zkušenostmi jak z Rumunska, tak i z ČR, mohli byste být zaskočeni hodnocením nevyznívajícím jednoznačně ve prospěch ČR.
Důležitými informacemi pro nás pochopitelně byly ale i ty lesnické, a to zejména potvrzení, že pravidla lesnického hospodaření jsou velmi podobná těm, která známe z ČR. Někdy možná vyžadují poněkud administrativnější postupy, jež jsou však daní za kontrolu státu nad odpovědným hospodařením v lesích a slouží také jako prevence nelegálního postupu. Např. centrální systém monitorování toku dříví má jistě mnoho inspirativních prvků.

- Předpokládám, že z analýz vyplynula i některá rizika. Která jsou ta nejpodstatnější?

Potenciální rizika byla pochopitelně důležitou součástí analýz. Na projektu jsme pracovali systematicky takřka dva roky a strategie řízení rizik byla jednou z prvních, kterou jsme začali naplňovat. V zásadě bychom mohli hovořit o dvou nejpodstatnějších rizicích – politickém a vlastnickém, byť zanalyzovaných a řízených rizik je mnohem více.
Vzhledem k tomu, že nákup lesa v zahraničí může být politicky citlivou záležitostí pro oba státy, bylo nutné připravit propracovanou komunikační strategii pro ověření akceptovatelnosti takového kroku oběma stranami a pro objasnění daného záměru. A tuto strategii se, myslím, daří dobře naplňovat. Jejím výstupem je fakt, že jsme náš záměr obhájili jak u ministra zemědělství, dozorčí rady státního podniku, tak i u pana premiéra a posléze před vládou ČR. Systematicky také komunikujeme s naší ambasádou v Rumunsku a jejím prostřednictvím s rumunskou protistranou.
Druhým potenciálním rizikem, kterého jsme si vědomi, může být otázka oprávněnosti vlastnictví lesních pozemků. Rumunsko si totiž také prošlo poměrně rozsáhlými restitucemi a „divokými obchody" z počátků 90. let. V kombinaci s ne zcela dokonalou katastrální evidencí, jejíž úroveň se významně liší v jednotlivých částech Rumunska, tak jde o riziko, které rozhodně nelze podceňovat. Ověření původu vlastnictví, a to včetně několika vlastníků zpětně, je tak důležitou součástí tzv. due dilligence procesu u případného majetku.

- Záměr Lesů ČR vzala na vědomí vláda i Ministerstvo zemědělství. Jestliže se přiblížíte k nákupu konkrétních porostů, jaký bude další proces schvalování této investice?

Jak správně zmiňujete, důležitým bodem bude se prvně přiblížit k nákupu porostů, protože se zatím nebavíme o konkrétním majetku, který bychom měli v detailnějším hledáčku. Aktivity vedoucí k jeho vytipování máme teprve před sebou. A je i docela možné, že nenajdeme majetek, který by vyhovoval všem našim požadavkům, a záměr přehodnotíme.
O našich krocích pravidelně informujeme zakladatele a dozorčí radu a postupujeme ve všech ohledech v souladu se statutem státního podniku. Samotné rozhodnutí o případné investici v Rumunsku je v kompetenci vedení státního podniku Lesy České republiky, s.p.

- Investice do lesů je považována za zajímavou spíše z pohledu stability než z pohledu výnosovosti. S jakou výnosovostí investice do rumunských lesů počítáte? Přínosem toho záměru mohou být i nepeněžní výnosy. Které v tomto ohledu považujete za nejzajímavější?

Máte naprostou pravdu. Jak jsem zmiňoval na začátku, důležitým aspektem spojeným s fungováním státního podniku je také jeho role v generování renty státu. A tady jde pochopitelně primárně o stabilitu. Stát jako vlastník musí vědět, že může dlouhodobě počítat s pravidelnými příjmy ze svého majetku bez ohledu na lokální cenové výkyvy či neplánované změny struktury těžby apod. Jde tím pádem také o určité rozložení rizika, byť s ohledem na velikost podniku zatím velmi okrajové.

Nicméně při rozhodování o akvizicích nelze pominout pochopitelně ani ekonomickou stránku věci. Rumunsko do tohoto rozhodování přináší nákladovou komparativní výhodu jak v cenách lesních pozemků, tak i v cenách práce, dále v dostatku zpracovatelských kapacit, způsobujících minimální export dříví, apod. To vše bráno v potaz, i navzdory očekávaným potřebným investicím, vytváří předpoklad zajímavějšího zhodnocení investice, než jsme schopni dosahovat v českých podmínkách na srovnatelném majetku.
Navíc kromě zmiňovaného rozložení rizika očekáváme, že by tato aktivita mohla přinést i další pozitiva z kategorie nikoliv striktně finanční. Pro náš personál by to mohlo vytvořit prostor obohatit se o zkušenosti z jiných regionů a aktivně se účastnit aktivit v zahraničí. Z pohledu lesních závodů je možné v budoucnu díky propojení na rumunský pracovní trh lépe reagovat na provozní potřeby využitím kvalifikovaných pracovníků z Rumunska, neboť v Rumunsku má odborné lesnické školství velmi dobrou úroveň a široké zázemí.

Rumunsko v datech

Fotogalerie z rumunských lesů k naleznutí zde.

 - Nákupem lesů by vše začalo. Jaký by byl další postup a systém ve správě lesních majetků v Rumunsku?

Tak, jak vyplynulo z předchozích odpovědí, klíčovým prvkem zahájení fungování bude kromě vytvoření organizačního zázemí také zpřístupnění porostů. Teprve po jasném směru v těchto oblastech se můžeme bavit o nastavení obchodních kanálů a vztahů. Předpokládáme, že první dva až tři roky budeme kromě výkonných aktivit pronikat do detailů rumunského trhu a sbírat zkušenosti pro rozhodnutí o dalších aktivitách v Rumunsku.

- Infrastruktura, vybavení těžebními technologiemi i zpracování dříví jsou celkově v Rumunsku na nižší úrovni než u nás. Velká část těžeb je stále realizována motomanuálně, někdy i stromovou metodou, přibližování probíhá koňmi, případně starými traktory, významná část dříví končí jako palivo. Vidíte v souvislosti s možnou rumunskou investicí synergie a příležitosti pro české lesnické firmy a dodavatele lesnické techniky?

Asi je vhodné od sebe na začátku oddělit příčiny s následky, aby tato otázka snad nenavozovala dojem nějaké zaostalosti rumunského lesnictví, což by byla chyba.
Lesní infrastruktura je v rumunských lesích nedostatečná, to je fakt. Dokazuje to již jen pouhá hustota lesních sítí, která je v Rumunsku něco přes 6 m/ha proti takřka 30 m/ha v ČR. Zpřístupnění lesa je tak kritický faktor. Z toho plyne i výrazně delší přibližovací vzdálenost, která běžně přesahuje 1,5 km. Druhým faktorem je odlišnost terénního profilu, který je mnohem častěji výrazně strmější než v ČR. To s sebou automaticky nese omezení např. pro teoretické využití harvestorů ve větším měřítku (i tak v Rumunsku operují desítky harvestorových uzlů). Motomanuální těžba včetně stromové metody je tak s ohledem na předchozí faktory častým logickým vyústěním.
Pokud se budeme bavit o možné synergii pro české lesnické firmy, nelze to zcela vyloučit. V Rumunsku již dnes působí např. některé školkařské firmy. Je ale otázka, zda potenciální zakázky z relativně omezeného rozsahu předpokládaného majetku mohou firmy dostatečně motivovat ke vstupu na neznámý trh.

- Lesy v Rumunsku tvoří převážně listnaté dřeviny – zhruba z 60 %. Smrkové porosty se nacházejí spíše v horských oblastech s velmi řídkou cestní sítí a poměrně často se nacházejí na území dotčeném nějakým stupněm ochrany přírody. Neuvažujete například o vybudování regionálních zpracovatelských kapacit, zejména pro buk?

Budování a provoz zpracovatelských kapacit není náš core byznys ani v ČR, přijímat takové podnikatelské riziko a ještě v neznámém prostředí nám tudíž pro tuto chvíli strategicky určitě nedává smysl.
Navíc v Rumunsku je zpracovatelských kapacit dostatek. Rumunsko je čistý importér dříví (dováží víc, než vyveze) a jeho export je navíc naprosto minimální. Na takto konkurenční trh je velmi riskantní vstupovat i pro zkušeného investora v tomto oboru.

- Letošní setkání EUSTAFOR se konalo právě v Rumunsku. Měl jste možnost seznámit s vaším záměrem zástupce místních státních lesů? Jestliže ano, jak na něj reagovali?

S kolegy z rumunských státních lesů (Romsilva) se potkáváme relativně pravidelně nezávisle na našem záměru. Měli jsme tudíž možnost je o něm informovat již dříve, konkrétně když nás loni na podzim navštívil generální ředitel podniku Romsilva. Při letošním setkání EUSTAFOR tak tato informace, která se postupně objevuje v médiích, vyvolala zájem spíše kolegů z jiných zemí, pro něž to byla zajímavá novinka.

Děkuji za odpovědi (22. 6. 2017), Jan Příhoda

Celý rozhovor naleznete v LP 7/2017.