Jak fungují stromové lapáky proti lýkožroutům na smrku

V hospodářských lesích se intenzivní odstranění napadených stromů považuje za nejúčinnější způsob, jak snížit hustotu lýkožrouta smrkového a zabránit nebo omezit vznik ohnisek. Vyhledávání a asanace napadených stromů je často kombinována s odchytem lýkožroutů do různých druhů pastí. Ke kontrole a snižování populační hustoty lýkožrouta smrkového jsou využívány nejčastěji lapáky, lapače, otrávené lapáky a stojící lapáky.

Nejčastěji jsou používány stromové lapáky, a to po dobu již nejméně 200 let až do současnosti. Lapák je pokácený, zdravý, (nejčastěji) odvětvený, větvemi zakrytý, dospělý smrk nebo jeho část, atraktivní pro lýkožrouta smrkového, připravený pro jeho kontrolu a odchyt.

Lapáky fungují na principu uvolňování primárních atraktantů (např. monoterpenů) při postupném vysýchání lýka. Tímto jsou lákáni první (pionýrští) dospělci (samci). Během hloubení závrtového otvoru a snubní komůrky již uvolňují samci tzv. agregační feromony (sekundární atraktanty), kterými usměrňují nálet lýkožroutů při osidlování materiálu vhodného k rozmnožování. Intenzita náletu je závislá na řadě faktorů (např. na populační hustotě lýkožroutů, počasí, poloze lapáků).

Metoda lapáků je již více než půlstoletí součástí řady směrnic, norem a legislativních předpisů v českých zemích, avšak faktory ovlivňující účinnost lapáků v boji proti lýkožroutu smrkovému, včetně termínu kácení, nebyly nikdy podrobněji verifikovány. Výjimkou je studium vlivu polohy měsíce při přípravě lapáků, jehož výsledky jsou však problematicky uplatnitelné.

Starší práce, které uvádějí termíny kácení lapáků, nikterak nedokladují svá tvrzení na základě exaktního výzkumu. Dokonce ani v pracích, které studovaly lapáky nebo je srovnávaly s jinými metodami, nejsou uváděny dimenze stromů, stanoviště či termíny kácení lapáků.

Předpokládá se, že účinnost lapáků je spojena s rozměry stromů, osluněním, navnaděním, ale i obdobím, kdy byly lapáky připraveny. V pokynech pro lesníky jsou však uváděna zobecnění, která se zakládají na obecných zkušenostech, ne na výsledcích exaktního výzkumu.

V lesnické praxi je ke stanovení nutného počtu lapáků používán tzv. kalamitní základ. Kalamitní základ je kůrovcová hmota (lapáky i ostatní napadené stromy), zpracovaná od 1. srpna do 31. března. Člení se na kůrovcové dříví včas asanované a dříví částečně nebo úplně opuštěné generaci dceřiných brouků. Kalamitní zaklad však nebyl založen na podrobném studiu, ale jeho stanovení vycházelo ze zkušenosti lesnických entomologů.

Smrkový lapák připravený pro odchyt lýkožrouta smrkového. Foto: VÚLHM

Dosud neexistuje vědecká studie, která by na robustních datech doložila stanovení počtu lapáků na podkladě kalamitního základu. Přitom v národním měřítku bylo v letech 2008–2020 na území České republiky každoročně pokládáno 200–300 tisíc kusů lapáků, v některých letech dokonce půl milionu.

Proto se tým vědců z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně rozhodl v rámci řešení výzkumného projektu NAZV QK1920433 „Vliv obranných opatření na populace lýkožroutů v závislosti na populačních hustotách" zpracovat certifikovanou metodiku Optimalizace používání stromových lapáků proti lýkožroutům na smrku.

Cílem jejich práce bylo podrobně popsat metodu stromových lapáků a možnosti jejího využití. Metodika je založena na nových poznatcích, které autorský tým získal při řešení projektů za posledních 10 let. Jedná se především o vědecké ověření informací, které byly doposud jen historicky tradovány, a to zejména v souvislosti s vlivem termínu přípravy na účinnost lapáků a množstvím použitých lapáků k objemu kůrovcových těžeb. Důležitým podcílem bylo rovněž objasnit vliv lapáků na vytvoření nového kůrovcového kola.

I když zásady aplikace lapáků v lesnickém provozu jsou dlouhodobě známy, vědci na základě výzkumu upravili doporučované termíny přípravy lapáků a jejich používání během vegetační sezony. Rovněž uvádějí výhody i nevýhody použití lapáků, které se běžně nezmiňuji. Diskutují o postupech neověřených studiem a začleňují je mezi nevýhody lapáků.

Vědci doložili, že počet lapáků vztažený k napadeným stromům předchozí generace musí byt vyšší, než stanovují současné postupy, aby lapáky byly účinným podpůrným opatřením obrany. Tento podíl se blíží počtu doporučovanému v 50. letech 20. století a používanému v některých okolních středoevropských zemích.

Metodika je určena pro praktické využití vlastníky lesů, lesními hospodáři, subjekty provádějícími lesnické činnosti, státní správou lesů, lesnickými výzkumnými ústavy a univerzitami při ochraně lesa před lýkožroutem smrkovým. Navržená metodika má uplatnění především v hospodářských lesích. Protože je založena na přirozených principech, jedná se o biotechnické opatření. Aplikaci lapáků lze doporučit i v územích s různým statusem ochrany přírody.

Podpůrný význam lapáků při obraně proti lýkožroutům je zřejmý. Zaleží však na lesním hospodáři, do jaké míry je „ochoten" klast velké množství lapáků a ve kterém okamžiku je hospodárnější věnovat se vyhledávání napadených stromů.

Metodika „Optimalizace používání stromových lapáků proti lýkožroutům na smrku“ je ke stažení zde

TZ VÚLHM