Jak je na tom LESS?

Státní zakázka

- V poslední době se množí zprávy o problémech lesnického podnikatelského sektoru. Zatímco firmy to z velké části přičítají politice státních lesů, LČR naopak tvrdí, že podnikatelé tvoří cenu zakázek a mají to, co vždy chtěli. Jak se na tento problém díváte vy a jaký je aktuální stav státní zakázky u společnosti LESS & FOREST?

V tendru 2012 jsme takzvaně utrpěli vítězství. Tato situace vznikla ze zcela objektivních a logických důvodů. Primární příčinou podání takto ostrých nabídek byl fakt, že výběrová řízení byla opakovaně vyhlašována k jednomu datu a s jediným hodnotícím kritériem cenou. 2 roky po sobě jsme nevěděli, zda vůbec nějakou státní zakázku budeme příští rok dělat. LČR tím při svém dominantním postavení k nejnižším možným nabídkám zahnaly prakticky všechny větší firmy s vlastními kapacitami.

Jestliže firma našeho typu a velikosti s naším počtem zaměstnanců a investicemi opakovaně stojí před problémem, jak se zachovat a jakou strategii zvolit, aby byla schopna si udržet pozici na trhu, potom bych přál každému být svědkem debat jedenáctičlenného týmu připravujícího nabídky, které vyústily v konstatování, že jedinou cestou je jít v nabídkách úplně na hranu. Očekávali jsme, že podobně se bude chovat konkurence, a proto jedině s tímto přístupem můžeme uspět. De facto jsme tedy přecenili konkurenci. Rozhodujícími faktory byly celkové náklady, a potom výnosy z prodeje dříví. V těchto ukazatelích tvoříme špičku mezi lesnickými firmami.

My jsme od samého počátku veřejně deklarovali, že nehodláme podepisovat víc smluv než zhruba na dva miliony kubíků, což jsme také udělali, ale stálo nás to velké peníze – zhruba 60 mil. Kč, které jsme museli LČR zaplatit. To je náklad, jenž je spojen se zakázkou. Z toho radost nemáme a považuji to za jeden z problémů systému. Ale je to dané pro všechny stejně, takže si nestěžuji. Na druhé straně nám dal výsledek možnost vybírat jednotky, které mají dobrou diferenciální rentu z důvodů struktury zpracovatelů, dopravních vzdáleností apod. Podepsali jsme 29 zakázek z 94 dokončených. Spolu s dalšími zakázkami jsme se tak dostali na objem 2,5 mil. m³ dřeva. Neusilujeme o takovou těžbu pouze proto, abychom si udrželi obrat nebo tvořili zisk, ale pro nás je to existenční nutnost, aby se točila všechna naše kolečka.

My jsme jako jedni z mála reagovali v uplynulých letech na opakované výzvy a dokumenty ministerstva zemědělství, LČR a dalších státních institucí, kde jsme byli vyzývání k investicím do moderních technologií, posilování vlastních kapacit, investování do lidí a jejich odbornosti. Šlo o investice v řádech stovek milionů korun. To, co se mělo stát naší výhodou, oceňovanou naším státním partnerem, a to i ve výběrových řízeních, se stalo naším handicapem. Dnes jsou s trochou nadsázky ve výhodě firmy, které nemají vůbec nic, protože se dokážou vyhnout spoustě rizik, jež plynou z provozování vlastních technologií vlastními zaměstnanci (harvestory, vyvážecí soupravy, lanovky, odvozní soupravy, pily atd.), které konkurence dokáže nakupovat na volném trhu. My ale neseme všechny náklady a problémy, které z toho plynou.

- Ale historicky jste vždy razili názor, že by cena měla být hlavním kriteriem.

Ano, jsem přesvědčen, že největší váhu musí mít cena, ale my jsme nikdy nevolali po tom, aby to bylo kritérium jediné. Myslím tím samozřejmě kritéria měřitelná. Řešení nabízí koncesní zákon, což je také zákon o veřejných zakázkách, ale koncipovaný pro situace, kdy stát inkasuje. Zákon č. 137, který je v této chvíli uplatňován, je totiž určen pro případy, kdy stát platí soutěžiteli.

- Nejvýhodnější nabídky jste v tendru 2012+ podali na zhruba 75 % jednotek. Proč jste nabídky 2012 více nediverzifikovali?

My jsme použili různé úrovně cen, ale skoro všechny stačily na to, abychom byli první.

- Můžete okomentovat předběžné výsledky čtení nabídek doplňujícího tendru?

LČR podle nějakého systému, kterému úplně nerozumím, neuzavřely smlouvu na 23 jednotkách. Šlo o 1,9 mil. kubíků, tedy téměř třetinu celé soutěže. My jsme to chápali jako doplňkový proces, protože jsme byli tzv. na svém. Nejostřejšími hráči byli právě ti, kteří neuspěli v řádném výběrovém řízení. Přesto jsme podali nejlepší nabídku na další dvě územní jednotky.

Zatím nemáme vytvořenou kompletní analýzu, ale jsem přesvědčen, že doplňujícím tendrem LČR nedosáhnou lepších cen a způsobily si tak velkou škodu.

- Nabídky do „doplňujícího“ tendru byly tedy pro LČR méně výhodné?

Ano. Pokud vezmeme nabídky z druhých míst řádného tendru a ceny z doplňujícího tendru a upravíme je o indexaci, bude rozdíl ve stovkách milionů v neprospěch LČR. Zrušení soutěže na zmíněných 23 jednotkách ale přineslo podle mého názoru škody všem, LČR, lesnickým firmám i zpracovatelům dřeva. První pololetí se na většině zrušených jednotek prakticky netěžilo, což tlačilo na cenu dřeva. Na trh se nedostal téměř milion kubíků a zeptejte se zpracovatelů dřeva, jak jsou spokojeni s cenami a dodávkami dříví.

- Velmi často slyším, že nabídky společnosti LESS & FOREST jsou nereálné. Loni se k tomuto názoru přidalo i Transparency International, které uvedlo, že podle jejich odhadů u vítězných nabídek LESS & FOREST pro období od roku 2012 došlo k nadcenění ceny dřeva oproti ostatním uchazečům průměrně o 10–15 %. Považujete opravdu nabídnuté ceny za reálné a dlouhodobě udržitelné?

Toto je zajímavá věc a podléhá velice zkresleným interpretacím. V loňském roce byla většina lesnických firem závislých na státní zakázce ve ztrátě a některé ukončily svou činnost. Obecně se to vykládá jako dopad nabídky nereálných cen, ale to je absolutní nesmysl. V loňském roce mohly firmy na státní zakázce udělat v součtu odhadem ztrátu kolem půl miliardy korun. Jenomže jenom na dvou indexačních příbězích prvního kvartálu a tří dalších kvartálů, které většina firem zažalovala a soudí se s LČR, činí rozdíl zhruba miliardu korun. Kdyby lesnické firmy tyto oprávněně vydělané peníze měly k dispozici, nebyly by ve ztrátě.

LESS & FOREST měl v roce 2011 ztrátu na úrovni 50 milionů a rozdíl mezi vysoutěženými cenami a těmi, které použily LČR, činí zhruba 250 mil. korun. Ztráta tedy evidentně nevznikla z nabídkových cen, ale z následných procesů, které nebylo možné dopředu jakkoli odhadovat.

Na počátku letošního roku jsme ztratili minimálně 150 mil. korun kvůli tomu, že jsme nemohli vinou zpoždění tendru uzavírat kontrakty na dřevo s dostatečným předstihem, ale byli jsme donuceni vést obchodní jednání uprostřed kvartálu, což se v cenách kontraktů negativně projevilo. Pouhá stokoruna v ceně kubíku dřeva v našem objemu představuje za kvartál částku cca 50 miliónů korun. Další dodatečné náklady jsou spojené s pozdním přebíráním zakázek. Adaptovat se na novou konfiguraci zakázky stojí velké peníze. A my jsme na některé zakázky nastupovali až v březnu! Jak máme efektivně a s co nejnižšími náklady takovou zakázku převzít a realizovat?

- Můžete uvést zjednodušeně princip, jehož uplatněním vznikly podle vašeho názoru lesnickým firmám škody?

Ty 2 indexační příběhy jsme už několikrát vysvětlovali. V roce 2010 LČR zahrnuly do nových smluv pro rok 2011 valorizační mechanismus, podle kterého se ceny dříví měnily v závislosti na změně indexu cen dříví, který však LČR samy z více než 2/3 jako klíčový respondent ovlivňovaly. Poprvé také LČR použily valorizaci cen již k datu uzavření smluv. Po zveřejnění indexu za IV. čtvrtletí 2010 tak vzrostl index u jehličnatého dříví o 6,4 %, což vůbec neodpovídalo vývoji cen u hlavních tuzemských zpracovatelů ani údajům dalších respondentů mimo LČR. Index nesledoval skutečné pohyby cen dřeva na trhu, ale hlavně pohyby cen dřeva na respondujících jednotkách LČR. Pro nás to znamenalo zhruba 60 mil. Kč nákladů navíc oproti kalkulacím. ČSÚ potom z důvodu změny okruhu respondentů a dalších metodických změn nevyhlásil Index dříví platný pro 1. čtvrtletí roku 2011. Došlo tedy k přerušení kontinuity vyhlašovaných indexů a stanovení nové báze. Nešlo tedy provést úpravu nabídkových cen dříví kvůli nesouměřitelnosti indexů. Jediné možné řešení jsme tak viděli v použití nabídkových cen. LČR to však odmítly, podaly žalobu proti postupu ČSÚ a dál fakturovaly, jako kdyby k přerušení kontinuity nedošlo. My a několik dalších společností jsme se rozhodli řešit spor soudně. Prvoinstančně byl na žalovanou částku společnosti  & FOREST vydán platební rozkaz, proti kterému LČR podaly odpor. V současnosti bylo dříve nařízené jednání přerušeno kvůli správní žalobě LČR na ČSÚ. Dochází tak k absurdní situaci, kdy spor dvou státních, resp. státem ovládaných institucí, drží jako rukojmí soukromé podnikatelské subjekty. Jen u LESS & FOREST jde o částku 190 mil. Kč.

My jsme přesvědčeni, že u soudu uspějeme a peníze nám budou vráceny. Generální ředitel LČR to také připouští, protože na jednání zemědělského výboru uvedl, že s vysokou pravděpodobností dojde ke snížení hospodářského výsledku LČR za loňský rok díky soudnímu sporu, který vede v oblasti indexace o tři čtvrtě miliardy Kč. Z tohoto všeho jasně vyplývá, že naše potíže nepramení z výše cen v nabídkách.

- Přesto konzultant tendru 2012+ Transparency International (TI) uvedl, že jste podali do tendru 2012+ nabídky, kde bylo dříví nadceněno o 10–15 % proti konkurenci.

Jsem přesvědčen, že ani David Ondračka, ani TI neobchoduje se dřevem a nemůže o tom vědět vůbec nic. Dodnes nechápu, proč se pan Ondračka k této věci vůbec vyjadřoval, protože jsem vnímal roli TI jako „hlídacího psa“, dozorujícího průběh zakázky.

Zásadní rozpor shledávám v tom, že TI jako konzultant zakladatele LČR o nás do médií prohlásí, že jsou naše nabídky nadceněné, ale LČR se jediné firmy nezeptaly na přiměřenost nebo nepřiměřenost celkové nabídky a také žádnou nabídku ze soutěže nevyřadily. Následně, po inkasování složených jistot od uchazečů, kteří nepodepsali z prvních míst, ovšem z tohoto důvodu zrušily tendr na 23 jednotkách.

Hlavním důkazem nesprávnosti tvrzení Davida Ondračky je ale fakt, že vyhranou státní zakázku realizujeme nyní se ziskem. Pokud sleduji celý vývoj událostí, tak si kladu dvě otázky: Na základě jakého výběrového řízení byla privátní firma TI vybrána pro poradenství ke státní soutěži? Žádné výběrové řízení jsem nezaznamenal. Druhá otázka: Na základě jaké kvalifikace a zkušeností se David Ondračka veřejně vyjadřuje k velmi specifické a složité zakázce a jak vznikly jeho kalkulace cen?

Na jeho prohlášení o jakémsi nadcenění dřeva reagovaly poměrně dramaticky banky a nás to stálo obrovské peníze, protože banky jeho prohlášení považovaly za relevantní a předpokládaly, že David Ondračka dovede své tvrzení obhájit. Já si o panu Ondračkovi nic špatného nemyslím, ale za taková prohlášení a způsobené škody by měl nést zodpovědnost.

- A Transparency vás s žádostí o konzultaci a vysvětlení cen neoslovilo?

Ne. My bychom jim velmi rádi základní principy kalkulace cen vysvětlili před tím, než nás těmito výroky poškodili u našich bankovních partnerů. Pokud by měl pan Ondračka zájem se v oboru vzdělat, velmi rád mu vše vysvětlím i nyní a věřím, že pokud by situaci pochopil, veřejně by se nám omluvil.

I když si kvalitu prací hlídá zadavatel, přesto se nabízí otázka, zda nemohou mít ceny služeb, které se často vrací k období 90. let, významný vliv na kvalitu prací. Reakce živnostníků také napovídají tomu, že ceny za jejich práci již nemají kam klesat. Daří se vám kvalitu prací udržet?

Kvalitu je třeba rozdělit na dvě části. Zadavatel nám neurčuje způsob třídění a sortimentace dřeva, což má ale pro nás největší ekonomický dopad. Kvalita z pohledu lesnického hospodaření se tedy vztahuje k šetrnosti těžby a především k pěstební činnosti. Tu my ale naceňujeme tak, abychom ji mohli dělat kvalitně. V této části zakázky určitě nenabízíme nejnižší ceny. Vždyť dnes po lese „lítá“ tolik kontrolorů se šuplerami, kteří měří krčky stromků, hloubky jamek a kontrolují ožínání, nátěry a oplocenky, všechno se několikrát přebírá a kontroluje.

Uvědomuji si, že živnostníci závislí na státní zakázce provozující vlastní výrobní prostředky jsou dnes asi nejvíce postiženou skupinou. Kvalitních lidí v lese ubývá a já jen doufám, že zafunguje tržní princip nabídky a poptávky. V případě nedostatku nabízených služeb hlavně v těžbě a dopravě začnou ceny stoupat. A snad k tomu přispěje i úspora nákladů soutěžitelů v souvislosti se senátním způsobem zadávání státní zakázky a dlouhodobějšími kontrakty.

- Hlavním faktorem ekonomiky státní zakázky je tedy zpeněžení dřeva. Má to nějaký negativní vliv např. na LESS & TIMBER?

Z pohledu našich nabídek nemá. Negativním dopadem průběhu tendru LČR je ovlivňován trh jako celek. LESS & TIMBER nakupuje dřevo na volném trhu a platí za něj tržní ceny. Pro zajímavost, nejdražší dřevo dodává firmě LESS & TIMBER jeho sestra LESS & FOREST.

- Jak hodnotíte smluvní podmínky pro tendr 2013+ a navýšení garancí?

Smlouvy s LČR jsou velký a dlouhodobý problém. Nevznikají totiž obchodním jednáním 2 stran jako v minulosti. Dnes jsou nám předloženy k podpisu, aniž bychom se k jejich obsahu mohli vyjádřit. Nejsem právník, ale chápu to jako zneužití dominantní pozice. Obecně platí, že LČR krok za krokem při každém dalším výběrovém řízení zvyšují finanční náročnost zakázek pro soutěžitele.

Za prvé – LČR automaticky využívají maximální výši 2 % u bid bondů (záruk za nabídku či jistot). To ale není nejzásadnější částka. Za druhé jsou to performance bondy (záruka za správné provedení smlouvy), jejichž objem se neustále zvyšuje, a v aktuálním vyhlášeném výběrovém řízení je další navýšení 50 %. Pro celou zakázku LČR se tato částka může blížit ke 2 mld. Kč. A za třetí je to zkracování doby splatností.

- Znáte důvod navýšení performance bondů?

Neznám, nikdo to nikdy nekomentoval. Já si to vykládám tak, že jde o postupné vytváření podmínek, resp. upřednostňování velkých firem.

- To by vám mělo vyhovovat.

Nám to vyhovuje, ale není to dobře!

- Došlo někdy k čerpání vašich performance bondů?

Nedošlo. Dosavadní performance bondy bohatě překračovaly jakékoliv riziko, které ze zakázky pro LČR plyne. Přesto je opět LČR navýšily. Jde o obrovskou sumu. My máme u bank v bondech zhruba půl miliardy. Samozřejmě to není služba zdarma, v našem případě jde o náklady v desítkách milionů Kč.

- Změnou je také dokládání performace bondu při podání nabídky.

Ano, v minulosti se bond dokládal při podpisu smlouvy, nyní musí být při podání nabídky předložen závazný bankovní příslib. Tato politika vede k tomu, že menší firmy odpadají, protože na bondy nedosáhnou a nemohou podat více nabídek.

- Doložit bondy při podání nabídky bude asi výhodné hlavně pro banky.

Samozřejmě, banky na tom všem vydělávají velké peníze. Správné by bylo, kdyby platily lesům provizi.

- Zvyšují se Vám další náklady spojené se státní zakázkou?

Jak už jsem uvedl, dramatickým nákladem je zkracování doby splatnosti za dřevo. Z dřívějších 60 (ale v některých případech pamatuji i 120 dnů) jsme dnes na 45 dnech. V našem případě to znamená zvýšení potřeby provozních úvěrů u bank minimálně o půl miliardy korun. My bankám zaplatíme zhruba 120 mil. Kč ročně na úrocích a poplatcích atd. Je to absurdní situace. LČR dřepí na 13 miliardách Kč, ale trvají na tom, aby podnikatelský sektor, na kterém jsou závislé, platil v co nejkratší době, bez toho, aby uvedly, jakou výhodu jim to přináší.

My sice vynakládáme obrovské úsilí, aby celý výrobní proces byl co nejkratší, jenže to nejde u všech sortimentů a technologií.

V poslední době nás trápí i způsob přejímek dříví mezi LČR a námi, kdy příjmem dříví na lokalitě P v celých délkách nebo nastavením koeficientů u rovnaných sortimentů na OM dochází ke ztrátám objemu dřeva. LČR tak platíme objemově o 2–5% dřeva více než se nám vrací z přejímek u dřevozpracovatelů. Narážíme tak i na problém hmotné zodpovědnosti našich hajných a účetních komplikací.

Hospodaření holdingu LESS

- Jste poprvé v historii firmy LESS ve ztrátě, můžete v bodech shrnout hlavní příčiny červených čísel?

Pokud shrnu příčiny ztráty do jednotlivých bodů, jde z části o naše vlastní neúspěchy, jako je ukončení projektu Rusko, restrukturalizace Holzwerk Hemau a rozjezd projektu Čáslav v kombinaci s nárůstem cen surového dřeva. Žádná z těchto příčin se již ale nebude opakovat.

Na ztrátě se podepsaly i další objektivní faktory: přecenění eurových investičních úvěrů, kurzové ztráty zachycené ve výsledovce či ušlé tržby z prodeje kvůli nižšímu průměrnému kurzu. Ani zde neočekávám, že by se měly v takovéto míře opakovat.

Ztráty mají i subjektivní důvody jako zpoždění výběrového řízení u LČR a přebírání zakázek až během I. kvartálu, zkreslení dopadů indexace cen dřeva u LČR, zvýšení objemu a ceny bankovních záruk. Vývoj těchto faktorů bohužel nelze jakkoli dopředu odhadovat, ale doufejme, že letos už se opakovat nebudou.

Podstatná je také změna strategie bank spočívající ve výrazném ztížení přístupu k provozním úvěrům a zárukám a jejich zdražení.

- Částky, o které se soudíte s LČR, jsou počítány do ztráty?

Ano. Účetní ztráta holdingu je tedy sice 230 milionů, ale pokud odečteme uvedené nepodnikatelské vlivy, potom bychom vykázali zisk cirka 200 milionů.

- Jak pokryjete ztrátu?

Jednoduše – nerozděleným ziskem z minulých let.

- Do jaké míry ovlivňuje vytvoření ztráty hledání strategického partnera?

My hledáme investora už dva roky. Např. s Andrejem Babišem jednám od března loňského roku a v té době ztrátě nic nenasvědčovalo.

- Co tedy bylo důvodem 200milionové půjčky od Andreje Babiše v roce 2011?

Půjčka není od Andreje Babiše, ale od Agrofertu. My jsme potřebovali tyto peníze pro udržení našeho cash flow.

- Jak je na tom holding s platbami po splatnosti?

Pohledávky po splatnosti se u nás pohybují běžně mezi 150–200 mil. Kč. Dlouhodobě tak financujeme naše obchodní partnery. Občasné zpoždění našich plateb způsobuje značná nevyrovnanost v našem cash flow, především z důvodu souběhu velkých faktur LČR, splátek úvěrů, mezd apod.

- Museli jste snižovat počet zaměstnanců nebo sáhnout na jejich platy?

Ne, za dvacet let naší existence jsme zaměstnancům nikdy ani nezpozdili výplatu. A k žádnému propouštění zaměstnanců kromě běžné fluktuace nedošlo.

- Jaké jsou dosavadní výstupy ze spolupráce s Patria Finance při hledání strategického partnera?

Zatím žádné. Patria Finance rozeslala pouze indikativní nabídku.

- A k čemu ona nabídka směřuje?

Preferovanou variantou je prodej minority holdingu prostřednictvím navýšení základního kapitálu. Připouštíme i další možnosti – prodej LESS & ENERGY nebo prodej majority.

- Kdybyste zkusil budoucnost holdingu LESS zjednodušit do několika možných scénářů, jak by mohly vypadat?

Optimální nabídka by měla znamenat výrazné posílení finanční kondice celého holdingu prostřednictvím majetkového navýšení základního jmění. Neprodávám část firmy, ale nabízím partnerům získání části firmy prostřednictvím navýšení základního jmění, což je rozdíl. Současně by bylo dobře, kdyby budoucí partner měl nějakou vlastnost, která nabídne firmě LESS další zajímavé projekty a příležitosti.

- A pokud k tomuto nedojde?

Tak nebudeme mít partnera. Budeme sedět čtyři roky na zadku a oprašovat současný stav a čekat, až budeme mít splacenou investici v Čáslavi. Potom uděláme další krok. Ono to ale závisí na mnoha dalších faktorech, jako je například stav bank. Málokdo si uvědomuje, jak dramaticky se u nás projevuje skutečnost, že nemáme ani jednu významnou českou banku. A strategie dcerek zahraničních bank, které v Česku podnikají, jsou významně ovlivněny stavem matek, který je špatný.

Banky řeší problém v drtivé většině případů snižováním bilanční sumy, což se v první řadě odrazí na podnikatelských úvěrech.

Situace v lesnictví

- Jak hodnotíte současnou situaci lesnictví v ČR?

Můj pohled je pohledem starého chlapa, který v oboru dělá 47 let. Je to třeba rozdělit, protože úplně jinak se chová skupina zaměstnanců obecních lesů a úplně jinak zaměstnanci LČR nebo Vojenských lesů nebo lesnických společností. SVOL například velmi dobře hájí zájmy menších vlastníků a správců lesů, ale asi se těžko shodneme v problematice státní zakázky. Přesto bychom měli mít nějaký společný zájem a názor na podstatu řemesla, které nás všechny živí. Vadí mi, jak málo v poslední době respektují nejrůznější komentáře strukturu a odbornost našich problémů. Extrémním příkladem může být paní Klasnová, která o lesnictví mnoho neví, a tak často tlumočí účelové výroky, které postrádají jakoukoli objektivitu.

Když se podívám na LČR a související problematiku, je potřeba objektivně říci, že v té záplavě kritiky, s jejíž velkou částí souhlasím, se nesmí ztratit mnoho pozitivních věcí, které současné vedení LČR přineslo. Do značné míry si za to ale Svatopluk Sýkora a jeho tým může sám, protože postrádají schopnost kritiku objektivně vyhodnocovat. LČR totiž akceptují pouze pochvalu nebo mlčení. Vše ostatní je považováno za útok. Ale tak to přece není. Je správné, když se lesnická veřejnost vyjadřuje k odborným otázkám. Jestliže vidím prokazatelně zhoršující se stav lesních cest, o které jsem se osobně mnoho let staral, a investice, které s tím souvisely, jdou do háje, a já veřejně řeknu, že LČR se špatně starají o svou cestní síť, tak to není přece osobní útok na ředitele LČR.

Ale abych nezapomněl na ta pozitiva. Současné vedení LČR přineslo do LČR pravidla a řád podnikatelského subjektu. Položili důraz na ekonomiku firmy a postarali se o kontrolu finančních toků. Udělali v mnoha věcech pořádek. Samozřejmě můžeme diskutovat o tom, kde je ta senzitivní hranice, kdy se pořádek mění v buzeraci, s čímž má stát vždycky problém. Sýkora se začal dívat na LČR jako na standardní podnik a pro nás pro všechny jako jakési akcionáře státních lesů je to přece dobrá zpráva.

Problém vidím v tom, že absolutní akcent na ekonomiku LČR vede nepřímo k pomíjení odborné úrovně. Jsem schopen porovnávat a posuzovat, co se v lese odehrává. Zaměstnanci LČR odbornost mají, ale nikdo ji po nich nechce. Důraz na věci, které lítají kontrolovat jacísi kontroloři, způsobuje odklon od skutečného pěstování a péče o les. Vsadím se, že nikdo z nich nekontroluje úroveň vyznačení probírky.

- Jak vnímáte roli ministerstva zemědělství?

To je kapitola sama pro sebe. Naše branže měla původně vlastní ministerstvo lesního, vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu. První velkou chybou byl přesun dřevozpracovatelů na ministerstvo průmyslu. Kdyby se někdo kteréhokoli ministra zemědělství zeptal, jestli má odejít potravinářství a mlékaři na ministerstvo průmyslu, taky by to považoval za hovadinu. Nikdo se dnes nezabývá naším oborem jako celkem.

Když se zrušilo ministerstvo lesů, alespoň náměstek ministra zemědělství pro lesy měl odpovídající kompetence a postavení. Byl v roli zakladatele LČR, byl odborně zdatný a věcně kompetentní. Dnes nemá lesnický náměstek vůči státním lesům kompetence žádné, což je stav absurdní. Na roli zakladatele vůči LČR ministerstvo zemědělství zcela rezignovalo.

- A řešení...

To základní je jednoduché: ministr zemědělství by měl dosáhnout změny kompetenčního zákona a převzít dřevozpracující průmysl a posílit roli náměstka pro lesy, který bude současně také vykonavatelem zakladatelské funkce vůči LČR. Ministra zemědělství, který ví, že vede i resort lesnictví, pak čeká soubor kroků, které mohou mít samozřejmě různé modifikace. Všechny kroky za posledních pět let se ale odehrávaly opačným směrem.

Děkuji za odpovědi (19. 4. 2012), Jan Příhoda