Foto: archiv ČLA Trutnov
Anketa Lesnické práce
Co mohou lesníci udělat pro zvýšení motivace pro studium středních lesnických škol a zvýšení atraktivity práce v oboru?
Ing. Michal Pernica
Colloredo-Mannsfeld, spol. s r. o.
Povolání lesníka patřilo v minulosti mezi ty prestižní a lesník spolu s farářem a učitelem byli ve vesnici těmi nejvzdělanějšími a nejváženějšími osobami, ke kterým se chodilo pro radu. Bohužel v průběhu posledních dvaceti let, kdy celý obor prošel ne zcela povedenou transformací, však prestiž zeleného řemesla dosti utrpěla, často i kvůli nepříliš lichotivému mediálnímu obrazu. V tomto období narostl i počet středních škol, které nabízejí obor lesnictví. Nejsem přesvědčen, že všichni absolventi mají odpovídající kvalitu a splňují požadavky lesního provozu. Je smutné, když k nám přijde uchazeč o místo a má problémy s orientací v porostní mapě, nebo dokonce nemá představu o rozdílu náplně práce hajného na soukromém majetku, lesního u akciové společnosti, nebo dokonce o práci revírníka u státních lesů. Podobné nedostatky bohužel vidím i u absolventů lesnických fakult. Ze středních škol a z obou lesnických fakult každoročně vychází cca 300–400 absolventů, což mi přijde jako poměrně vysoké číslo na to, aby se tito absolventi uplatnili v lesním provozu. Ptám se tedy – je opravdu nezbytné zvyšovat počet středních škol a potažmo tím i studentů? Nebylo by lepší zaměřit se spíše na kvalitu než na kvantitu? Na rozdíl od středoškoláků pociťuji velký nedostatek absolventů odborných učilišť! Najít mladého a kvalitního těžaře, traktoristu či kočího se dnes rovná výhře v loterii. Vím, že tento problém netrápí jen lesnický sektor, ale toto je jeden ze zásadních bodů, na které by se mělo zaměřit ministerstvo školství. Úkolem nás lesníků je, abychom zlepšili náš obraz v očích veřejnosti. Například formou vzdělávání lesní pedagogikou máme úžasné možnosti ukázat, jak krásné a prospěšné je povolání lesníka či lesního dělníka. Musíme také hledat i finanční zdroje, neboť i práci konanou se zaujetím a zápalem lesníkům vlastním je potřeba dostatečně platově ohodnotit. Být lesníkem však není pouze prací, ale předem životním stylem a posláním, které není pro každého.
Ing. Pavel Češka
Vojenské lesy a statky ČR, s. p.
Ačkoliv si troufnu říci, že v životě jsem převážně optimistou, budu v tomto případě prezentovat spíše realističtější stanovisko. Samotný lesník nemá příliš možností, jak ovlivnit motivaci jednotlivce ke studiu odborné lesnické školy. Existují některé možnosti, jak získat absolventy pro práci v oboru, které aplikují i Vojenské lesy a statky ČR, s. p., (VLS) jako např. vytipovávání perspektivních žáků a jejich podpora s příslibem budoucího zaměstnání nebo zřizování adjunktských pracovních míst. To jsme však již v situaci, kdy žáci odbornou školu studují nebo ji absolvovali. Pokud chceme motivovat ke studiu střední odborné školy, je třeba působit již na žáky základních škol a jejich rodiče, k čemuž slouží především lesnická pedagogika, kterou VLS poměrně rozsáhle realizují. Výsledek těchto snah, i když velmi potřebných, je však obtížně odhadnutelný a hlavně neměřitelný.
Pokles zájmu o studium odborných škol není jen otázkou lesnického oboru. Jedná se o celospolečenský a minimálně celoevropský problém. Přirozenou snahou většiny rodičů je poskytnout svým potomkům co nejvyšší vzdělání (ani já nebudu výjimkou), v případě některých vysokých škol bohužel „pseudovzdělání" zakončené udělením jakéhokoliv, ale titulu. K takovýmto rozhodnutím zcela jistě přispívá i postupná ztráta prestiže odborných profesí, včetně té lesnické. Dávno pryč jsou časy, kdy lesník zcela svobodně rozhodoval co, kdy, jak a s kým. Pod vlivem legislativních předpisů se z lesníka postupně stal především konzument výsledků výběrových řízení. Do života, a nejen toho lesnického, je třeba vrátit důvěru ve schopnosti a rozhodování jedince, za které samozřejmě nese svou odpovědnost.
Aby můj příspěvek nevyzněl až příliš pesimisticky, chtěl bych říci, že já sám vykonávám lesnickou profesi již devatenáct let, a i když ne vždy se vše daří podle vlastních představ, svou motivaci k výkonu lesnické profese jsem nikdy neztratil. Přeji všem, kteří svou vlastní motivaci ke studiu lesnictví (třeba i za pomoci našich lesních pedagogů) v sobě najdou, aby si ji hlavně udrželi.
Ing. Miroslav Pecha
Informační a vzdělávací středisko LČR Křivoklát (externí spolupracovník)
Myslím, že je třeba otázku otočit a začít její druhou částí. Co je třeba udělat pro zvýšení atraktivity práce v oboru, aby se zvýšila motivace pro studium na lesnické škole.
Pokles atraktivity lesnického oboru je dlouhodobá záležitost a pro pochopení je třeba ohlédnout se do minulosti. Společenské postavení lesníků bylo v minulém a zejména v předminulém století velmi vysoké. Dá se říci, že například „fořt" patřil v obci spolu se starostou, učitelem a farářem k nejváženějším občanům. Důvod byl přitom naprosto pragmatický. Zejména v lesnatých krajích nacházela v lese obživu značná část venkovského obyvatelstva a kromě toho byl les zdrojem dřeva, trávy pro dobytek a řady dalších produktů. O tom, kdo a co z lesa dostane, rozhodovali lesníci. Společenské postavení samozřejmě souviselo i s výší finančního ohodnocení lesnických profesí včetně naturálních požitků, které s tím byly spojené. Studovat na střední lesnické škole bylo tehdy nesmírně prestižní a ne každému se to povedlo. To je historie.
Proto si myslím, že základní podmínkou pro zatraktivnění studia na SLŠ je zvýšení společenského postavení lesníků. Co je možné pro to udělat? Začít u sebe.
Každý z nás má denně řadu příležitostí, jak zlepšovat „image" a tím i společenské postavení lesníků. Svým vystupováním, čestným jednáním, osobním příkladem, ohleduplností, pozitivním přístupem, angažovaností i oblečením. Proč se dnes lesníci „stydí" chodit v uniformě a snaží se zapadnout do anonymity civilu? Prestiž lesnického povolání spočívala v minulosti právě v tom, že byli lesníci od ostatních profesí k rozeznání. A to nejen v práci, ale i při různých společenských událostech.
Hodně mohou udělat firmy hospodařící v lesích bez rozdílu formy vlastnictví, velikosti i zaměření. A to úrovní hospodaření v lesích, vztahem ke svým zaměstnancům a péčí o ně, cenovou politikou, solidností, úpravou svého sídla a jeho okolí, prezentací na veřejnosti i ochotou zaměstnávat čerstvé absolventy lesnických škol atd. Specifické a rozhodující postavení v tomto směru mají velké státní podniky, zejména LČR a VLS.
Motivaci ke studiu na SLŠ pak zvyšuje kvalita jednotlivých škol a perspektivy jejich absolventů. Myslím, že je (v porovnání s poptávkou provozu) příliš velký počet SLŠ, a mohl by být úkol pro MZe (MŠMT)?, aby provedlo určitou optimalizaci jejich počtu. Protože kraje, které jsou zřizovateli SLŠ, to se svým zúženým pohledem neudělají. Pak by se SLŠ mohly stát opět školami výběrovými, což by přispělo nejen k zvýšení kvality jejich absolventů, ale i ke zlepšení úrovně celé lesnické profese.
Ing. Tomáš Kuchta
LESNICKÁ OBCHODNÍ, s. r. o.
Současné střední školství mi připadá jako regulérní byznys. Vše je dáno způsobem financování. Nositelem příjmu je „ulovená hlava". Školy si tak vlastně „konkurují" v zájmu o studenta a následně se ho snaží na škole udržet jako nositele příjmu. Nemělo by to být obráceně? Jedna věc je motivovat studenta k nástupu na školu a druhá, aby chtěl skutečně pracovat v oboru, který si zvolil.
Nejprve je vhodné mít jasnou představu o tom, co je naším cílem. Udělat studium na středních školách takové, aby ho zvládlo co možná největší množství studentů, anebo zajistit potřebné množství kvalitních absolventů pro dané obory? Pokud je to to druhé, pak to nebude nijak rychlý proces a bude vyžadovat širší změny v celém školství.
Z obecné roviny přecházím k lesnictví. Nejprve je nutné znát informaci, kolik absolventů SLŠ obor potřebuje. Dle tohoto požadavku upravit kapacity SLŠ. Dále pak upravit výuku, která bude odpovídat praxi. Obor by měl přijít s konkrétními návrhy a požadavky na rozsah jejich dovedností a znalostí. Vhodně připravení absolventi mají větší šanci zůstat v oboru. Vyhnout se frustraci po nástupu do praxe. Nevhodná náplň studia může být i jedna z věcí, která je příčinou toho, proč absolventi nezůstávají v lesnictví. Dále považuji za vhodné, aby bylo zachováno současné geografické rozmístění SLŠ, které jsou až na jednu výjimku rovnoměrně rozmístěny po území ČR.
Jak zvýšit atraktivitu práce v oboru? Je možné udělat jednotlivé drobné změny, ale ty mají spíše obecný charakter a jsou platné pro všechny obory lidské činnosti. Práce v lese je taková, jaká je a jakou les vyžaduje. Těžko ji budeme zásadně měnit. Nastavení idealistických podmínek dle „hajného Horyny" je těžko reálné. Co ale změnit lze, jsou platové poměry v oboru. Bohužel jsou pod průměrem ČR. Rozšířila se móda dotací a podpor. Tento trend mi je proti srsti. Prakticky denně slyšíme o různých „umělých" podporách a zvýhodnění. Zvýhodňují se jiné obory třeba i z „našich peněz". Lesnictví by přitom stačilo, aby v něm zůstalo to, co obor vytvoří. Ani z lesa nejde pouze jenom brát. Třeba se po změnách vrátí důvěra v obor. Třeba se pak na SLŠ vrátí ve větším měřítku i studenti, kteří vyrostli v lesnických rodinách.
Děkuji za odpovědi (23. 8. 2016),
Jan Příhoda
Kompletní znění ankety a další informace k tomuto tématu najdete v Lesnické práci 9/2016.
