Prof. Ing. Danuše Nerudová, Ph.D.
Danuše Nerudová se narodila v roce 1979. Vystudovala obor Hospodářská politika a správa na Provozně ekonomické fakultě (PEF) Mendelovy univerzity, studium ukončila v roce 2002, v roce 2005 získala titul Ph.D. Od roku 2007 vede Ústav účetnictví a daní PEF Mendelovy univerzity. V letech 2009 až 2014 působila jako proděkanka Provozně ekonomické fakultě, v letech 2014 až 2015 jako prorektorka univerzity. V roce 2017 získala titul profesorky v oboru Finance.
Rektorkou Mendelovy univerzity v Brně pro období 2018-2022 byla zvolena ze třech kandidátů, 21 hlasy z 32 hlasů akademického senátu. Úřadu rektorky se ujala 1. února 2018.
Danuše Nerudová je vdaná a má dvě děti.
První žena v čele MENDELU
- Jaká byla vaše motivace ucházet se o post rektorky Mendelovy univerzity?
Razím heslo: „Chce-li člověk něco změnit, musí jít příkladem." My jsme s kolegy roky měli pocit, že naše loď pluje neřízeným způsobem, unáší ji proud a nic se neřeší koncepčně. Stěžovali jsme si, plakali, někteří kolegové odešli, někteří chtěli odejít. Nebyl ale nikdo, kdo by chtěl pro zlepšení situace něco obětovat. Najednou začali všichni chodit za mnou. Já jsem myšlenku kandidatury na rektorku ze začátku odmítala. Pak jsem se smála a říkala si: „Na naší tradiční konzervativní univerzitě toho bohdá nebude, aby byla rektorkou zvolena žena." Řekla bych, že jsem v počátku na nabídku kývla a v koutku duše jsem si přitom říkala, že se to stejně nikdy nemůže podařit, protože kandidovat jako žena je obrovský handicap hned na začátku. Ale nemožné se stalo skutečností, díky obrovské podpoře kolegů.
- Jaké byly tři nejzásadnější vize, s nimiž jste šla do rektorských voleb? V čem chcete univerzitu posunout dál?
Moje základní motto bylo, aby Mendelova univerzita vystoupila ze stínu brněnských univerzit, aby začala být slyšet a vidět ve veřejném prostoru, protože v tuto chvíli tomu tak není. Další mé motto bylo, aby se univerzita stala atraktivním zaměstnavatelem, protože v tuto chvíli naši lidé moc necítí sounáležitost s „brandem Mendelova univerzita". Také jsem zdůrazňovala, že bych byla ráda, aby se Mendelova univerzita začala objevovat v mezinárodních žebříčcích hodnocení univerzit.
- Dnes se poměrně často mluví o nutnosti seznamování veřejnosti, ať už odborné, nebo laické, s výsledky výzkumů. Jak jste s tímto na Mendelově univerzitě spokojená?
S tímto spokojená rozhodně nejsem. Myslím, že je to obecně problém vědců v České republice. Je to něco, co neumíme a musíme se to naučit. Ono nejde jen o popularizaci vědeckých výsledků, jde především o přenos výsledků stakeholderům, kteří na základě toho tvoří strategie a politiku, a to už neumíme vůbec. Tady vnímám obrovský deficit a myslím, že se musí změnit vnímání napříč vědními obory. Vědci musí pochopit, že výzkum a vývoj je jedna třetina, další třetina je diseminace (poskytování a šíření informací, pozn. red.) výsledků a další třetina je právě práce se stakeholdery. Přece jsme placeni z veřejných peněz – naše výsledky by měly mít dopad na společnost a společnost by z nich měla nějakým způsobem profitovat. A to zatím neumíme.
- Máte přesto nějaký příklad, kdy se vám výzkum daří ve vámi uvedené kompletní podobě?
Určitě několik dobrých příkladů máme. Podílíme se na vládní strategii boje se suchem. Naší výkladní skříní by mohl být Ústav chemie, jehož výsledky mají obrovský dopad na společnost. Jedná se například o vývoj nejrůznějších nanotechnologií, transmiterů, léků na rakovinu, nejrůznější diagnostické metody v humánní medicíně nebo výzkum eboly.
- Máte i nějaký příklad dobré spolupráce se soukromou sférou?
To je další věc, která se nám moc nedaří. Na to, jaké máme výsledky a jaké objemy dotací dostáváme, bylo transferu zatím žalostně málo.
- V čem vidíte hlavní roli univerzity při formování mladé generace?
Tato role vysokých škol je zejména v dnešním světě strašně důležitá, protože kdo jiný by na mladé lidi měl mít vliv než vysoká škola, kterou studují. Mě naprosto děsí výsledky výzkumu mezi mladými v EU, z nichž vyplývá, že naše mladá generace vyjadřuje největší skepsi k tomu být Evropanem a vůbec nechápe, co jim EU přináší. Myslím, že je to obrázek nás pedagogů a toho, jak s mladou generací na univerzitě pracujeme. My ji musíme vzdělávat v tom, že celá řada výhod, které má v rámci studia, je možná právě díky EU. Ten největší trhák, co všichni studenti znají a mnoho z nich aktivně užívá – Erasmus – se dohodl právě v rámci EU.
Netuším, odkud se mezi vysokoškoláky bere taková skepse. Jsem z toho naprosto zděšená. Nedávno jsem zrovna zadávala přepracování informačních materiálů tak, abychom v nich zdůraznili, že Erasmus je tu díky Evropské unii. Mám pocit, že to asi zdůrazňujeme nedostatečně. Nebo je to tím, že současná generace nezažila, co bylo před rokem 1989, vyrůstá v relativním dostatku a neuvědomuje si hrozby, které se nyní ve společnosti stupňují. Jsem si toho vědoma a musíme se na to zaměřit.
Na druhou stranu musím říct, že jsem zejména z rektorského předvolebního boje velmi mile překvapená tím, že máme celou řadu studentů, kteří jsou již hotové osobnosti.
Studium a studenti
- Současný systém financování vysokých škol, ale i snaha společnosti po dosažení vysokoškolského vzdělání u stále větší skupiny lidí vedou k nárůstu počtu absolventů, ale v některých případech i k poklesu jejich „kvality". Budete se snažit tento trend navzdory nastavenému systému nějak měnit?
Mě tato situace moc neznepokojuje. Mluvím se stakeholdery, s velkými firmami a jejich personální ředitelé už dnes mají přesný přehled o tom, jakou cenu diplom z té které univerzity či fakulty má. Dnes již například dobře ví, že absolvuje-li někdo naši Provozně ekonomickou fakultu, dostávají kvalitního absolventa. To stejné určitě platí v ostatních oborech. Opravdu necítím nějakou inflaci. Ta zde možná byla před deseti lety, ale dnes už se HR oddělení do životopisů dívají a vědí, že není titul jako titul.
Na druhou stranu jsem si plně vědoma toho, že je třeba kvalitu vzdělávání zvyšovat, a to především v ohledu kritického myšlení a kreativního řešení problémů. Student by na základě nabytých znalostí měl být schopen kreativně řešit nenadálé situace, které vybočují z toho, co se naučil v učebnicích.
Celkový počet studentů MENDELU dle fakult v letech
- Máte přehled o tom, kolik absolventů fakult MENDELU nastoupí do oboru, který studovali? Je to pro vás zásadní kritérium?
To jsme vždycky chtěli vědět. Máme přehled o nezaměstnanosti, která je v mnoha našich oborech nula. Ale obávám se, že ten obrázek by byl vcelku jiný, kdyby to bylo oborově sledované. My jsme před šesti lety dělali nějaký výzkum zaměřený na uplatnění absolventů v oborech, ale skončil na nedostupnosti dat, protože úřad práce nesleduje, jestli jsou absolventi zaměstnáni v oboru.
Jsme placeni z veřejných peněz a plníme určitou funkci ve společnosti. Jestliže dostáváme peníze na to, abychom studenta vzdělali v nějakém oboru, tak je naší snahou, aby ten student v oboru zůstal.
- Jakým způsobem vznikají na univerzitě nové obory? Jedná se spíše o reakci na poptávku studentů, nebo poptávku provozu?
Mojí snahou je, aby obory vznikaly v reakci na situaci na trhu práce a v reakci na názory stakeholderů. Samozřejmě jsou nějaké tradiční obory, kde dosahujeme výborných vědecko-výzkumných výsledků a kde je třeba rozvoj přizpůsobit tomuto cíli. Univerzitní prostředí je dynamické, musíme reagovat na poptávku na trhu práce, ale i na další společenské a ekonomické změny.
- Byla byste pro zavedení školného na vysokých školách?
Možná to bude vypadat kacířsky, ale jsem pro zavedení školného. Samozřejmě s nějakým odpovídajícím sociálním systémem, sociální sítí, kdy nebude například pro matky samoživitelky problém nechat děti studovat na vysoké škole. Ale jak se se studenty setkávám, vidím, že celá řada z nich si možná neuvědomuje, kolik studium vlastně stojí. Zavedení minimálně symbolického poplatku by nebylo od věci.
Lesnická a dřevařská fakulta a lesnictví
- Studium lesnických oborů bylo dříve z velké části zaměřeno na technické předměty. Jejich význam ale poslední dobou klesá. Je snižování nároků v těchto předmětech dáno i snahou udržet si co nejvíce studentů?
Je to patrně dáno zpětnou vazbou z praxe, ale především je to i tím, že my bychom měli produkovat lesníka jako komplexního člověka, který – promiňte mi zjednodušení – nejen ví, že les plní hospodářskou, produkční funkci, ale který by měl také chápat, že lesy plní i nějakou společenskou a ekologickou funkci. Že by les měl být upravený, že by měl být otevřený pro společnost.
Já mám bohužel z reakcí, s nimiž se setkávám, pocit, že v tuto chvíli by lesníci nejraději les zavřeli a oplotili, aby jim tam nikdo nechodil. Ale upřímně – to v tuto chvíli ani nejde.
- Budu trochu oponovat. Vlastníky lesů v žádné společenské, mimoprodukční či ekologické funkci nikdo prakticky nepodporuje. Vlastníky lesů živí produkce dříví.
A proto si myslím, že tady jsou univerzity, které se neživí produkcí dříví a plní další role, a právě univerzity, které vlastní lesy, musí jít příkladem a otevírat lesy veřejnosti.
- Znamená to, že byste tolerovala mínusový ekonomický výsledek školního lesního podniku, protože je vstřícný k veřejnosti?
Ne, to bych netolerovala. Ale oba dva víme, že problém je někde jinde.
- Školní lesní podnik ve Křtinách nespadá pod Lesnickou a dřevařskou fakultu – spadá přímo pod rektora univerzity. Jak hodnotíte jeho hospodaření či zapojení do výuky? Připravujete ve vztahu ke školnímu lesnímu podniku nějaké změny?
Připravujeme změny, ale myslím, že nejdřív musí být projednány a až následně zveřejněny v časopise. Jsem ve funkci devatenáct dní, takže nejdříve musím zmapovat situaci. Ale změny určitě budou, protože tak, jak je chod ŠLP nastaven dnes, evidentně nevede k žádnému skvělému výsledku v zapojení ve výuce nebo v hospodaření.
- Jaké je dnes postavení Lesnické a dřevařské fakulty na univerzitě?
Dlouhou dobu jsme byli v této oblasti lídrem v České republice. Dnes víme, že tím lídrem nejsme, a snažíme se o to, abychom se jím opět stali.
- Ihned po svém nástupu do čela univerzity jste odvolala děkana Radomíra Klvače, a to tři měsíce před volbou nového děkana. Co vás vedlo k jeho odvolání?
Dostala jsem návrh na odvolání od senátu Lesnické a dřevařské fakulty a zákon o vysokých školách hovoří jasně: rektor odvolává a jmenuje na návrh akademického senátu.
- Jaké důvody k odvolání děkana uvedené akademickým senátem vás přesvědčily o tom, že je to správný krok?
Já se na to samozřejmě musím dívat komplexně. Bylo vyjmenováno asi deset bodů, některé z nich byly konkrétní, některé méně. Podstatné pro mne byly výsledky hlasování senátu.
- Je zřejmé, že LDF je dlouhodobě s řekněme lidskými vztahy ve velmi komplikované situaci, kdy se odvolávání nebo minimálně pokusy o odvolání děkanů staly běžnými. Nemyslím si, že je tato atmosféra dobrým příkladem pro studenty, pro něž by pedagogové měli být vzorem. Jakými kroky se pokusíte stabilizovat rozdělenou, lépe řečeno spíše rozhádanou LDF?
Již jsem pověřila zastupováním děkana Jana Dvořáka, který se podílel na současném vedení. Mou jedinou prosbou na překlenovací období do doby volby nového děkana je, aby zásadním způsobem zklidnil dění na Lesnické a dřevařské fakultě, přivedl oba tábory k jednacímu stolu a zároveň dovedl fakultu k volbám. Ty se uskuteční na konci března. Požádala jsem ho, aby se situace skutečně změnila, protože současná atmosféra opravdu nepomáhá nikomu.
Mým cílem je, aby všechny fakulty rostly. A fakulta s vnitřním bojem samozřejmě růst nemůže.
Děkuji za rozhovor (20. 2. 2018), Jan Příhoda
Celý rozhovor naleznete v Lesnické práci 3/2018.
Komentáře
Paní profesorko, hodně štěstí při výběru spolupracovníků!