Katastrofa v českých lesích na leteckých snímcích

Obávám se, že celé spory kolem aktuálního stavu kůrovce apod. jsou poněkud zcestné. Problém není ve smrku nebo jiných dřevinách, problém je v prvé řadě v radikální změně klimatických podmínek a s ní spojené změně ekologických parametrů většiny lesních i nelesních stanovišť. Otázka není, co kde jak perfektně rostlo nebo roste, ale co poroste za 10,20 a více let.. Změny jsou tak velké, že i se všemi našimi znalostmi a poznatky je prostě nezvládáme pobrat. A jestli kůrovec sežere stávající věkově odpovídající smrkové porosty dřív nebo později je jen otázka času, ale jak to dopadne, se zdá jasné.

Nevím, jestli tomu nerozumíte, nebo rozumět nechcete - ale dobře, napsal jste mi tentokrát slušně, budu tedy slušný i já - a doufám, že to tak v naší komunikaci i zůstane.

V bodech, ať je to přehlednější:

1) Přirozený areál smrku, s nímž operujete, je z nemalé části antropicky podmíněný, protože operuje s daty získanými na už člověkem silně ovlivněných, tedy sekundárními porosty charakteristických stanovištích. Klasickým příkladem je expanze smrku v Krkonoších po likvidaci původního lesa za účelem využití v kutnohorských dolech, nebo sukcese smrku v Beskydech nikoliv z přirozených refugií, ale z nových výsadeb, na stanovištích dříve odlesněných (salašnictví).

2) I kdybychom ale připustili, že jde o areál přirozený, jednalo by se o přirozenost odpovídající zcela jiným ekologickým podmínkám, než má smrk k dispozici dnes. Za poslední dvě staletí vzrostla dle různých informací průměrná roční teplota v Evropě o 1,5 - 2 st. C (což by ještě smrk mohl nějak zvládnout), ale v posledních dekádách mu fatálně chybí vláha v klíčových měsících vegetační sezóny - což už nezvládne.

K čemu nám tedy je nějaký areál přirozeného rozšíření smrku před x staletími? Tato informace popisuje stav dávno minulý, který dnes už dávno neplatí a je tedy irelevantní.

A jakými argumenty lze podložit výsadbu smrku na těchto stanovištích nyní, když dle drtivé většiny klimatických modelů má oteplování a letní vysychání pokračovat? Dnes nám smrk odchází, ale za 90 let, až bude k těžbě smrk nyní vysazovaný a bude ještě tepleji a sušeji, odcházet nebude? Jakou to má logiku?

3) Nejedná se (bohu žel) o moje bukojedlové pralesy. Ale jedná se o porosty, které budou s největší pravděpodobností lépe než smrk schopné současný nepříznivý stav zvládnout. Samozřejmě, ani ony nejsou všelékem a i jich se týká změna klimatu, takže zřejmě porostou ve vyšších nadmořských výškách, než v jakých jejich chatrné zbytky nalézáme dnes.

Chcete důkazy? Mluvil jste například o tom, že dnes neusychají jen smrky - což je pravda. Jenže smrk (ale i například borovice) mají v porovnání s bukem či jedlí v takových podmínkách obrovskou konkurenční nevýhodu. Jakmile jednou zrezaví smrk, je to jeho neodvratný konec. Stejně domněle "uschlý" buk ovšem tímto může pouze shazovat listy, které není za dané situace schopen zásobit vodou, aby při první vhodné příležitosti (což může být dokonce ještě podzim téhož roku) vyhnal - ač oslabený - listy nové.

A jedle? Kdysi dávno jsem na webu otce a syna Košuličových hltal informace o tzv. "suchojedli", což na rozdíl od "chlumního smrku" není konstrukt, ale realita z oblastí poblíž jejího glaciálního italského refugia. Jedle bělokorá může fungovat dokonce i v subtropických extrémně suchých podmínkách, a to díky velmi hlubokému kořenovému systému a schopnosti vymlazování z kmene - ničím z toho smrk nedisponuje.

Takto by šlo pokračovat velice dlouho. Je třeba si především uvědomit, že smrk ztepilý a borovice lesní jsou klasické boreální dřeviny, kterým se u nás mohlo relativně dařit za situace chladnějšího klimatu a dostatku srážek ve vegetačním období. Ovšem v okamžiku, kdy se podnebí začne posouvat směrem k mediteránu, prostě nemají šanci. Nemají žádnou schopnost ani charakteristiku, která by jim umožnila se na tuto změnu adaptovat.