Kategorické soudy o další budoucnosti smrku jsou problematické

Vývoj zpracování nahodilých těžeb v lesních porostech obhospodařovaných divizí Vojenských lesů Lipník n. B. je možné rozdělit do několika období, z nichž dvě poslední se od sebe dost radikálně liší. V letech 1968–1990 byla hlavním činitelem vzniku nahodilých těžeb sovětská armáda, jejímž potřebám bylo v rámci vojenského prostoru Libavá podřízeno prakticky vše. Nahodilé těžby z postřílených porostů byly provázeny lokálními kalamitami způsobovanými větrem, či lýkožroutem smrkovým (Ips typographus), jehož stav se zvyšoval pravidelně v letech následujících po suchém roku (1984). Tomuto stavu také odpovídala výše těžeb. Ke zlomové situaci dochází v roce 1991, v době odchodu Sovětská armády z tehdejší České a Slovenské federativní republiky, kdy je celá jižní polovina vojenského újezdu Libavá postižena rozsáhlou větrnou kalamitou (tehdy ještě nepojmenovanou), která byla nad kapacitní zpracovatelské možnosti tehdejšího odštěpného závodu VLS Lipník n. B. Potřeba včasného zpracování této kalamity si vyžádala výpomoc z ostatních závodů VLS v České republice i od kolegů z tehdejších státních lesů. Další větrná kalamita na jaře 1992 a především pak následující velmi suché roky však způsobily nárůst zpracování nahodilých těžeb až na 348 290 m³ v roce 1995. Následující velmi vlhké a především mrazivé jaro a pro les příznivý vývoj celého roku 1996 znamenal v podstatě ukončení kalamity první poloviny devadesátých let a návrat k normálnímu hospodaření v letech 1997–2002. Bohužel, toto období trvalo jen krátce, protože 28. 10. 2002 vlivem, opět v tu dobu nepojmenované vichřice, napadlo během jediného odpoledne cca 120 000 m³ smrkového dříví, tentokrát především ve střední a severní části vojenského újezdu Libavá. A hned poté následoval kriticky suchý rok 2003. Připomínám, že v tomto období již zde byl zaznamenán výskyt lýkožrouta severského (Ips duplicatus)–(Mráček, červenec 1999), který se v dalším období začal podílet na objemu zpracovaného kůrovcového dříví minimálně v 50 % (Holuša 2007). Od roku 2003 doposud prakticky neklesl roční objem zpracované těžby u divize Lipník n. B. pod 200 000 m³ a nahodilá těžba činí z tohoto objemu (vyjma rok 2010) 80 a více %. Navíc, vysoký podíl nahodilých těžeb v letech 2007 a 2008 byl důsledkem dalších dvou větrných smrští, které postihly střední a severní Moravu. Tentokrát byly již pojmenovány – Kyrill a Emma. Zajímavým fenoménem v tomto sledovaném období je rok 2010, který se svými klimatickými parametry absolutně vymyká všem ostatním a osobně jsem přesvědčen o skutečnosti, že velmi výrazný vliv na klima, především pak na množství srážek ve vegetačním období ve střední Evropě, měl v tomto roce výbuch islandské sopky. Následující dva roky 2011 a 2012 potom již byly opět srážkově podprůměrné a obzvláště podzimní období 2011, kdy v průběhu listopadu nespadl ani mm srážek a následující zima byla téměř bez sněhu, se velmi výrazně projevily na stavu smrkových porostů nejen v Oderských vrších, ale na celé severní Moravě.

Procento zastoupení smrku je různé v rámci jednotlivých LHC, za divizi činí jeho výše cca 65 %. Při hodnocení současné situace, na základě zkušeností kolegů z LČR a i na základě zkušeností polských lesníků by se zastoupení smrku mělo udržet alespoň na úrovni 30 %. Problémem je totiž v tomto případě pronášet kategorické soudy a definitivní čísla, když nevíme, jakým způsobem se bude dál vyvíjet klima, jehož charakter má na chřadnutí smrkových porostů zásadní vliv (vzpomeňme na stav jedle bělokoré v druhé polovině osmdesátých let a na prohlášení o konečné fázi jejího bytí).

Ani bych neřekl, že naši předkové v padesátých letech minulého století považovali zalesnění bývalých zemědělských pozemků z jejich pohledu za chybu. Neměli totiž ani potuchy o tom, že bude za šedesát let existovat něco jako pojem „chřadnutí smrkových porostů“ na pozemcích určených k plnění funkcí lesa, které se na „zetkách“ bude projevovat podstatně výrazněji. V tu dobu se v podstatě vše zalesňovalo smrkem. Je na naší generaci, abychom si uvědomili, že na bývalých zemědělských pozemcích je smrk v šedesáti letech fyziologicky za zenitem a že tím pádem veškeré hospodaření včetně doby obmýtní v těchto podmínkách musí být upraveno. A vzhledem k objemům zalesněné zemědělské půdy v rámci její restrukturalizace po roce 1996 si toho musí být vědomy lesnické generace následující.

Byli jsme přesvědčeni, že se chřadnutí smrkových porostů nebude dotýkat lokalit na náhorní rovině v nadmořské výšce od 600 do 700 m. Rok 2012 nás přesvědčil o opaku a postižené porosty se běžně nacházejí v pátém vegetačním stupni.

VLM SR, s. p. zasahovaly leteckým postřikem hlavně proti lýkožroutu smrkovému. Zásah byl prováděn leteckou aplikací na stěny porostů. S problémy způsobenými lýkožroutem smrkovým v Levočských vrších jsem se obeznámil v roce 2006 a každoročně navštěvuji zdejší lesy a boj s kůrovci sleduji. Kůrovcová kalamita zde nabyla značného rozsahu hlavně po vydání lesů původním vlastníkům. Dovolím si tvrdit, že letecká aplikace výrazně napomohla ke zvládnutí nelehké situace s přemnožením lýkožrouta smrkového. I když neznám celkové náklady letecké aplikace, je možno předpokládat, že zásah byl zajisté náročný na finanční prostředky. Pokud ovšem napomohl zastavit šíření kůrovce, tak si myslím, že byly tyto peněžní prostředky vynaloženy účelně, neboť se podařilo zabránit následným ekonomickým ztrátám způsobeným rozšiřující se kůrovcovou kalamitou. Použitím letecké aplikace došlo samozřejmě k úhynu i jiných bezobratlých živočichů. Příroda si zajisté s tímto problémem poradí, jako si poradila vždy s obdobnými situacemi. Pamatuji si doby, kdy se i u nás prováděly postřiky stěn porostů v boji se škůdci. Tyto zásahy nebyly prováděny letecky, ale stříkalo se motorovými postřikovači a rozprašovači ze země. U VLM bylo prvořadým úkolem zastavit kůrovcovou kalamitu v lese hospodářském, což se podařilo.

Otázku letecké aplikace postřiku proti kůrovcům zvažujeme i u našeho podniku. Způsob aplikace by musel být odlišný od kolegů ze Slovenska, neboť bychom potřebovali aplikovat postřik proti lýkožroutu severskému do vrcholku stromů. Na Slovensku se stříkaly jednotlivé stěny porostů proti lýkožroutu smrkovému. V současné době posuzujeme veškeré možnosti, jak technické a ekonomické, tak i legislativní. Problematiku řešíme ve spolupráci s VÚLHM. Použití letecké aplikace je u nás v legislativě zakázáno, podléhá však výjimce Státní rostlinolékařské správy.

Nechci zveličovat danou situaci, nicméně si myslím, že je velice vážná. Krušné hory byly a dodnes jsou kalamitou značného rozsahu. S nápravou se budeme vypořádávat ještě několik desetiletí. Jsem přesvědčen, že problém odumírání smrkových porostů v oblasti Moravy, Polska a Slovenska je obdobného rozsahu. Proto si myslím, že je ze strany kompetentních orgánů, hlavně Ministerstva zemědělství, podceňována. Účast jejich zástupců na konferenci to také dosvědčuje. VÚLHM sice řeší jednotlivé úkoly v dané oblasti zadané ze strany vlastníků lesů (LČR, s. p. a VLS ČR, s. p.), ale celkovou situací, příčinami a možnými důsledky se nikdo podrobně nezabývá. Každá pomoc ze strany výzkumných institucí, popřípadě vysokých škol bude mít přínos pro záchranu lesů v uvedených oblastech. Myslím si, že i veřejnost by měla být alespoň částečně informována o celkové situaci prostřednictvím tisku a médií. Zjednodušená tvrzení některých ekologických aktivistů a organizací, že příčinou odumírání lesů v těchto lokalitách je vysazení smrku do nevhodných podmínek, jsou částečně zavádějící a nepravdivá. V úvodu tohoto článku jsou hlavní příčiny odumírání porostů uvedeny.

Samozřejmě je naší snahou v co největší míře uplatnit v boji s kůrovcovou kalamitou dotační tituly z EU. Jako státní podnik jsme však ve značné míře z profinancování některých projektů vyřazování. V současné době řešíme zařazení naší organizace jako oprávněného příjemce dotací z Programu rozvoje venkova v období 2014–2020, kde bychom mohli část finančních prostředků využít. Také doufáme, že uplatníme některé dotační tituly z Operačního programu MŽP. Z národních zdrojů nepočítáme v nejbližším období vzhledem k celkové finanční situaci státu s žádnou finanční podporou. Vzhledem k rozměru problému, bude nutno řešit celou situaci ve spolupráci s okolními státy, jichž se problematika také dotýká. Bylo by vhodné vytvořit jeden velký projekt příhraniční spolupráce k řešení problému. Tento projekt by měl být spolufinancován všemi zainteresovanými stranami a subjekty. K profinancování tohoto projektu by mělo být využito hlavně evropských peněz.

Jestliže hovořím o současném zastoupení smrku na úrovni 65 % a o zastoupení předpokládaném na úrovni cca 35 %, tak je zřejmé že se bude v řádu 30 let jednat o pokles zastoupení o cca 30 %. To odpovídá poklesu zastoupení z cca 15 000 ha na 8 000 ha, tedy o 7 000 ha. Při předpokládané době 30 let je to 233 ha ročně. Při započítání 25% přirozeného zmlazení z celkového objemu zalesnění vychází na umělou obnovu lesa 175 ha. Zalesnění jednoho hektaru smíšeného porostu (nechceme tvořit bukové monokultury) přijde na cca 60 000 Kč. Vypočtený roční náklad jen na zalesnění tudíž činí cca 10 mil. Kč, celkový předpokládaný náklad na třicet let v dnešních cenách činí za divizi Lipník n. B. cca 300 mil. Kč. Druhou stranou mince tohoto předpokladu je skutečnost, že se přeměna bude samofinancovat prodejem dříví z nahodilých těžeb. Těžiště těchto nahodilých těžeb se však přesouvá do mladších a mladších porostů a otázka financování se tak do budoucna jistě stane zásadní otázkou.