| První, kdo formou komentáře pod rozhovorem správně uhodne jména lesníků účastnících se rozhovoru, získá lesnické triko dle vlastního výběru! Pozn.: Zkratky neodpovídají skutečným jménům. |
Lesník a lesnictví
- Začněme zdánlivě jednoduchou, ale minimálně pro prezentaci oboru a možná i uvědomění si některých souvislostí důležitou otázkou. Jak byste definovali pojmy lesnictví a lesník?
MD: Během mého téměř padesátiletého profesního života se význam termínu lesník a lesnictví měnil, proto předpokládám, že se bude měnit i nadále. I když se na pojmy lesník a lesnictví podívám jako člověk, který v lese manuálně pracoval, působil ve výzkumáku, taxaci, byl fořtem, úředníkem a podnikatelem, přesto se bude jednat o subjektivní pohled, protože bude vycházet samozřejmě zejména z vlastní zkušenosti.
Pro mě je symbolem profese lesníka někdo velmi se blížící pozici fořta (polesného, správce, nadlesního). Ostatní lesnické disciplíny jsem vždy považoval spíše za obsluhu fořta, tedy samostatného lesního hospodáře. Ten, komu jsme byli zvyklí říkat hajný, mistr nebo lesní, už není tou pozicí lesníka, protože tam převažuje technické plnění pokynů. Fořt realizuje obecný rámec LHP, ale má obrovský prostor pro uplatnění vlastního lesnického názoru a postupů. Může realizovat „lesníka v sobě“ v praxi.
V mém vidění světa lesník nikdy nesplýval s myslivcem a jeho role nebyla podmíněna uniformou. To, co dnes prožíváme, je svým způsobem jakési rozmazání hranic toho, co jsem se pokusil velice zjednodušeně popsat. Procento lidí, kteří v lesnictví, v lese pracují, se dramaticky snížilo a ani dnešní revírník u LČR, ale ani jeho protějšek – mistr v lesnických firmách, ale v mnoha případech ani lidé v soukromých či obecních lesích často nejsou tak zcela „lesníky“. Jsou to obecně lesáci, ale to je mnohem širší pojem.
V poslední době mě zaráží, že lesníci v ČR se často považují za skupinu lidí, která má jakési „nadvlastnické“ právo a chtějí určovat, co se má dělat s tím či oním lesním majetkem. Tím neříkám, že se k tomu nemáme vyjadřovat, ale musíme si daleko víc uvědomit, že máme hlas víceméně poradní, a nikoliv jediný a rozhodující. Lesník je odborná námezdní síla v dobrém slova smyslu. Cílem jeho profesního života je dobře prodat svoje schopnosti vlastníkovi lesa.
SM: Já vnímám lesnictví jako obor zabývající se hospodářským využíváním lesa jako části krajiny. Je to evidentně hospodářská disciplína, a důvodem jejího vzniku byla potřeba kontinuity produkce dřeva. Má-li být lesnictví dlouhodobé až trvalé, musí samozřejmě respektovat přírodní zákony. Lesnictví musí být komplexní činnost od sběru osiva přes školkařství, zalesňování, výchovné zásahy, ochranu lesa, těžbu až po dodávku dříví odběrateli. Z mého pohledu na lesnictví vyplývá, že název lesník si zaslouží jen ten, kdo se v tomto cyklu pohybuje. Lesník se tak blíží pojmu odborný lesní hospodář, tj. někdo, kdo les obhospodařuje od výsadby sazenic po mýtní těžbu.
- Cítíte se býti lesníky?
SM: Já se jím cítím, a je to tím, že jsem za svůj život prošel významnou částí lesnického koloběhu od manuálních prací v lese až po řídící či pedagogické činnosti.
MD: Na dotaz na svou profesi jsem nikdy neodpovídal jinak, než že jsem lesník. Dělal jsem fořta a prošel tolika lesnickými profesemi, že se cítím být lesníkem.
- Potřebujeme definovat termín lesník pro nás „lesníky“, nebo spíše pro veřejnost? Pokud bych totiž bral striktně vaše definice lesníka, rozhodně by se nejednalo o převažující označení lidí pracujících v lesnictví. Jak vnímáte vývoj činností, které by šlo označit lesnictvím?
MD: Když jsme my s lesnictvím začínali, byl postoj veřejnosti ovlivněn jednoduše tím, že tehdy pracovalo 30 % obyvatel v zemědělství a lesnictví. Dnes je to 1,5 %. Bydlím v obci, kde žije 200 lidí, ale když jsem začínal s lesnictvím, žilo tam 900 obyvatel. Venkov se vylidnil a stovky tisíc lidí odešly ze zemědělství, potažmo lesnictví do měst. Tehdy lidem pojem lesnictví nemusel nikdo vysvětlovat, protože oni s ním žili. Od dětství byli s lesem v kontaktu, i když je třeba neživil. Všichni v dědině ale věděli, kdo je fořt a co dělá.
Přesun generací lidí z venkova do měst má obrovský vliv na vnímání a chápání lesnictví. Když jsem v 16 letech nastoupil do vlaku, autobusu, už jen lesnická uniforma mi zajišťovala pozitivní zařazení ve společnosti. Naše řemeslo bylo vnímáno jasně pozitivně. Když jsme jezdili stopem, brali nás všichni.
Když přeskočím těch 50 let, musím konstatovat, že lesnické řemeslo je dnes vnímáno veřejností spíše negativně. Současnost ještě velmi komplikuje velký akcent na to, čemu se tu nepřesně říká ekologie a ochrana přírody. Oslovte ale průměrného občana, vyzvěte ho, aby zavřel oči, představil si krásný les a popsal vám jej. Drtivá většina si představí hospodářský les. A protože je to často houbař, chalupář, sportovec, je to pochopitelné, tyto záliby nelze provozovat v pralesích.
SM: Laické veřejnosti bych se snažil vysvětlit, že lesník není myslivec ani lovec, ale dále bych byl shovívavější. Protože i revírník, mistr, nebo taxátor jsou lidé, kteří část lesnické profese vykonávají.
Pohled na lesnictví se mění. Lesnictví vzniklo, protože lesů ubývalo, a musela nastoupit profese, která zajistila, aby se lesy obnovovaly alespoň v té míře, v jaké byly káceny. Dokud trval nedostatek dříví, což bylo do 70. let minulého století, byl i pohled veřejnosti na lesy jako na hospodářsky využívanou část krajiny běžný a nikoho nedráždil.
Jakmile vznikl pocit, že dříví je dostatek až přebytek, začal si člověk vyskakovat s ochranářskými požadavky vedoucími k utlumení produkčních funkcí.
Dnes je ale evidentní, že dříví začíná být nedostatek, a troufal bych si říci, že dnešní nedostatek některých sortimentů přeroste před rokem 2020 do celkového nedostatku. A jakmile začne většina obyvatel Evropy nedostatek dříví pociťovat, trend se přehoupne a požadavek na produkční funkce bude pro společnost opět velmi podstatný.
MD: Ještě bych připomenul jednu zásluhu související s lesníky a lesnictvím. To, čemu my jsme dnes zvyklí říkat lesní hospodářský plán, je první počin v historii lidstva, který se dá označit jako projekt trvalé udržitelnosti. Tento pro společnost zásadní přínos v přístupu k přírodním zdrojům vygenerovala profese lesnická.
SM: Vznik trvale udržitelného hospodaření souvisí i s poptávkou po dříví. V době, kdy koncept trvale udržitelného hospodaření v lesích vznikal, bylo dříví dominantním stavebním materiálem a jediným energetickým zdrojem. Vlastníci pozemků zjistili, že pokud nejsou jejich lesy cíleně obhospodařovány, nemají tržby.
MD: Ano, to bylo zadání lesníka. Takhle jeho profese vznikla.
Dnes by měla probíhat diskuse o tom, v čem a proč dochází ke změnám.
Nové generace lesníků
- Jak vidíte v souvislosti s významem lesnictví roli nové generace lesníků?
MD: Budoucí lesníci už chápou své řemeslo ve velmi širokém pojetí. Často až moc širokém. Navíc jsou k tomu školou přímo vybízeni. Diplomová práce na téma Naučná stezka pro jízdu na koni je pro mě symbol posunu.
SM: To je společenská objednávka pro lesnictví, jak se tomu teď moderně říká.
MD: Mně to nevadí, nemám kopřivku, když má práce z mého pohledu „fazónu“. To znamená, že diplomanti vědí, proč a jak témata s lesnictvím souvisí a mají elementární znalost českého jazyka.
SM: Není asi problém, když někdo udělá diplomku na dějiny Harryho Pottera ve vztahu k lesnictví, pokud se ostatní zabývají tématy, z nichž vyplývá, že si dovedou představit, že budou výrobní proces plánovat, řídit a vyhodnocovat. Pak mi nebude ojedinělá Potterovská DP vadit. Ale jestliže Potterové v diplomkách skoro převažují, a praktické diplomky až na výjimky chybí, tak už tu kopřivku mám.
MD: Vrátím se do minulosti, za mých mladých let bylo ideálem absolventa SLŠ v Písku co nejrychleji se doškrábat na pozici fořta, tam setrvat 40 let a z této pozice odejít do důchodu. Znamenalo to vlastně velkou snahu o jakousi stabilitu. Přímo to souviselo s možná podvědomou touhou být u toho, co jsem v mládí sázel, co postupně roste, a vidět reálně i některé dopady svých vstupů a rozhodnutí.
SM: Připojil bych poznámku k podvědomé snaze setrvat na funkci dlouhodobě. Ono je to výhodné i z hlediska energetických vkladů, protože když do určité profese dám svůj intelektuální potenciál, což je obrovská investice v čase, a pak na tomto postu vydržím do důchodu, mohu poslední léta dobíhat na kyslíkový dluh, protože vše funguje. Kdežto když neustále měním profesi a jsem vysilován dalšími energetickými vklady, potom se tohoto efektu nemusím dočkat. Z dlouhodobosti ale neprofituje pouze lesník, ale zejména vlastník lesa.
MD: To úzce souvisí i s kontrolou v lese. Když jsem si vychoval všude lidi, kterým mohu důvěřovat, že dělají správná rozhodnutí, tak nemusím nikoho kontrolovat.
SM: Asi proto Lesy ČR rozprodávaly hájovny...
Volný vstup do lesů
- Česká veřejnost považuje volný vstup do lesů za samozřejmost, i když ve světě tomu tak rozhodně není. Jak bychom s tímto tématem měli pracovat?
MD: Měli bychom se snažit, aby to tak zůstalo, protože všechno, co slouží jakékoliv svobodě člověka, je pozitivní. Ovšem máme jednu absurditu, které bychom se měli zbavit, i když velmi promyšleně. Když já jako vlastník lesa zaseji ve svém lese dýně, čemuž zákon nebrání, tyto dýně nejsou moje. To je divné a mělo by se s tím něco udělat. Celkově si myslím, že by vlastník lesa měl mít volnější možnosti nakládání se svým pozemkem.
Problém je i sběr plodů jako předmět podnikání. Vlastník lesa z Jizerských hor mi vyprávěl, jak mu do lesa jezdí autobusy česáčů borůvek z Polska a on nemá šanci s tím nic udělat. Jsou lokality, kde výnos z těchto produktů je v lese vyšší než ze dřeva.
SM: Volný vstup do lesa je na našem území možný od dob císařovny Marie Terezie a patří ke středoevropské tradici. Posilování pozice vlastníka lesa by nemělo jít proti volnému vstupu do lesů, což ovšem na straně druhé neznamená, že na vztahu mezi vlastníky lesů a uživateli tzv. mimoprodukčních funkcí lesů není co řešit.
Děkuji za rozhovor, Jan Příhoda
Celý rozhovor byl publikován v LP 12/2013
