Když nevíme, co bude zítra, podniká se špatně

O Sdružení podnikatelů v lesním hospodářství

- Jak vnímáte dosavadní činnost SPLH?

Sdružení podnikatelů v lesním hospodářství při Agrární komoře ČR (SPLH) vzniklo v roce 2006, jako reakce firem nespokojených s lesnickou politikou ČAPLH. V létě 2011 vstoupila do SPLH významná, do této doby nezařazená část lesnických firem.

Změnilo se také jeho směřování. Stanovy sdružení definují hlavní cíle, kterými jsou hájení zájmů členů, podílení se na vytváření co nejlepších podmínek pro rozvoj lesního hospodářství, vysvětlování postoje a názory sdružení veřejnosti a zajišťování podnikatelského servisu pro své členy. Členové SPLH prosazují systém správy státního lesa na bázi služeb soukromých firem, to znamená systém, kdy jsou Lesy ČR správci státního lesa a vytvářejí prostor pro podnikání nad lesnickou zakázkou. Činnost SPLH byla ovlivněna nekomunikací státu. Za ministra Fuksy byla komunikace s SPLH téměř nulová. Nové vedení ministerstva i vedení Lesů ČR sice nyní hlásá větší vstřícnost k odborné veřejnosti, ale zatím nám chybí kroky, které by deklarovanou vstřícnost potvrdily.

- SPLH se v roce 2011 profesionalizovalo. Co bylo hlavním důvodem této změny?

Členské firmy vnímaly potřebu změny, která vyplynula i z rozhodnutí dlouholetého předsedy představenstva ve volbách neobhajovat svoji pozici. SPLH prostě dospělo k tomu, že potřebuje osobu nebo aparát, který je schopen pravidelně reagovat na vnější podněty a připravovat podklady pro členy a lépe řídit vlastní chod sdružení. To, že SPLH není navázáno na žádnou firmu a že sídlíme na neutrální půdě v Praze, nám zjednodušuje komunikaci mezi členy i směrem ven.

- S jakým zadáním jste přijímal post výkonného ředitele SPLH?

Nabídka, se kterou jsem přišel do SPLH zněla – hájit a prosazovat zájmy členů směrem ke státu a jeho aparátu a dále formalizovat a řídit chod sdružení. Nechci také rezignovat na snahu zkultivovat lesnické prostředí především ve vztahu ke státní zakázce.

- A vaše aktuální cíle pro rok 2012?

My jsme jako sdružení v minulosti nastoupili do projektu vzdělávání členských firem, z programu EU a z operačního programu ministerstev průmyslu a sociálních věcí. Letos nás čeká rozhodující období celého projektu.

Nemám ambice vstupovat do jednotlivých zájmů firem, ale mám ambice kultivovat smluvní vztahy s LČR, tzn. textaci smlouvy a podmínky výběrového řízení, aby nedocházelo k tomu, co se děje dnes, tedy ke zneužívání dominantního postavení ze strany státního podniku jako zadavatele veřejné zakázky. Kultivovat bychom chtěli také vztahy i s ostatními profesními svazy a sdruženími. Dnes máme asi nejblíže k ADP, ale hledáme a vyjasňujeme si stanoviska a pozice i s ostatními lesnickými a dřevařskými uskupeními.

- Než jste se stal výkonným ředitelem SPLH, působil jste jako krajský ředitel Lesů ČR. Proč jste opustil tento post?

Impulsem pro mé rozhodnutí skončit u LČR bylo odvolání Ing. Vlastimila Bruknera z pozice lesního správce. Protože jsem se neztotožnil s tímto krokem vedení a způsobem, jakým byl lesní správce odvolán, rezignoval jsem na pozici krajského ředitele.

- Významným hendikepem lesnicko-dřevařského sektoru, rád bych řekl „byla“, jeho extrémní názorová roztříštěnost a neschopnost konsensuálních návrhů. Myslíte si, že je šance pro vznik společného uskupení, podobně jako tomu bylo u KLDS?

V tuto chvíli si to nemyslím. My jako lesníci, resp. zástupci lesnických a dřevařských firem, jsme v situaci, kdy, možná i z důvodu ekonomické situace, každá firma svádí boj o přežití a jsou přijímána krátkodobá řešení. Když vám teče voda do podpalubí, neřešíte, jestli máte loď natřenou na modro nebo na bílo. Existují témata, která jsou dlouhodobě důležitá, a o kterých bychom se měli bavit. Abych byl konkrétní, chybí nám dlouhodobá koncepce správy státního lesa, schválená lesnická politika, vymezení vlivu ochrany přírody, koncepce zpracování a využití dřeva. Tady všude se naše zájmy prolínají se zájmy jiných oborů. A my si náš lesnický prostor dostatečně nehájíme.

- Kdybyste měl shrnout partnerství lesnických firem a státních lesů, které okamžiky považujete od transformace z hlediska fungování lesnických firem za nejpodstatnější?

První milník byla privatizace podniků a transformace LČR. Původně se hovořilo o pronájmu lesů soukromým firmám s kontrolou ze strany státu, ale tento návrh byl zamítnut.  Osobně jsem ale přesvědčen, že je to pouze záležitost vymahatelnosti práva a stanovení pravidel kontroly. Jsou státy, kde pronájem standardně funguje. Nakonec v ČR je takto spravována významná část obecních majetků. Je proto paradoxní, že největším kritikem nájmu státních lesů je SVOL.

Druhým milníkem bylo vpouštění konkurence formou vyčleňování území a soutěžení o zakázky. Nesmím zapomenout na zavedení zpětného odkupu dříví, na nějž v dobrém mohou vzpomínat někteří dřevaři. Posledních zhruba 7 let je hodně divokých – diskuse nad platností a neplatností smluv, různé žaloby, problémy s výběrovými řízeními. S hodnocením tohoto období bychom měli počkat pár let, až se na to budeme dívat bez emocí. Rozhodně tato doba nepřinesla stabilitu a měla vliv na současnou roztříštěnost názorů podnikatelů.

Situace lesnických firem

- Významná část lesnických firem zveřejnila výsledky hospodaření za rok 2011 a upozorňuje na poměrně vysoké ztráty, které jsou v ostrém kontrastu s rekordním hospodářským výsledkem Lesů ČR. Kde vidíte hlavní příčiny propadu hospodaření lesnických firem?

To je relativně častá otázka, která je obvykle pokládána v kontrastu s konstatováním: „Vždyť vy si přejete tento typ soutěže a správy lesa a zároveň křičíte, že vám to způsobuje ztráty.“ Většina manažerů lesnických firem říká, že princip správy je správný, ale způsob, jakým to bylo uchopeno ze strany LČR, je špatný. Situace, kdy se dva roky po sobě soutěžilo o existenci a neexistenci firem, donutil lesnické firmy podávat nabídky, které rozhodovaly o tom, zda firma bude existovat. Soutěžila se celá republika a nebyla jiná alternativa možnosti lesnického podnikání. Kdo neuspěje, má smůlu. Firmy se staly rukojmími LČR, a to umožnilo státnímu podniku si diktovat nepřiměřené podmínky. Zásadní vliv na hospodaření firem mělo i to, že se dva roky po sobě v zimě, v nejdůležitějším období roku pro těžbu dřeva, dva až tři měsíce nepracovalo. Lesy ČR to přežijí, ale podnikatelé nesou režii a náklady, které jim za tuto dobu nikdo nezaplatil. Nechápu vyjádření představitelů státu, kteří říkají, že když je v lese sníh, tak se nepracuje, a že se vlastně nic nestalo...  Ten, kdo tohle říká, v lese nikdy nepracoval.

- Pokud byste měli možnost prosadit systémové změny vedoucí ke zlepšení situace, které změny by to byly?

A je tu někdo, kdo by je chtěl realizovat? Je třeba zlepšit podmínky pro podnikání a upravit vztahy se státem, resp. LČR. My jsme navrhli a navrhujeme relativně mnoho změn, ale nemáme žádnou odezvu, že by je chtěl někdo slyšet. Dvakrát jsme byli vyzváni k podání připomínek ke smlouvám LČR, a podívejte se na internetové stránky Lesů ČR, jak to s našimi návrhy dopadlo. SPLH je zastáncem principů Dřevěné knihy, tzn. komplexní lesnické zakázky na vymezeném území s časovostí vázanou na platný LHP. Také vítáme senátní systém, který přináší určitou dlouhodobost. Chybí nám ale předvídatelnost kroků státu; my nevíme, co bude za týden, za měsíc, natož za dva roky. V takovém prostředí se firmám špatně funguje.

Dnes je jasné, že o státní zakázku se musí soutěžit. Chápu, že zadavatel může mít o trochu víc práv a některé smluvní výhody, přesto tvrdím, že smluvní podmínky nemohou být definované tak nevyváženě jako dnes.

- Pokud jsou smlouvy nevýhodné, proč je firmy podepisují?

V loňském roce mnoho firem řešilo, zda se zúčastnit výběrového řízení a podepsat takovéto smlouvy. Jaká rizika z uzavřených smluv hrozí a co znamená pro další existenci firem neúčast v řízení. Je třeba si uvědomit, že pro firmy neexistuje žádná jiná alternativa. Některé soutěží a jiné přestaly v tomto prostředí podnikat, protože se nechtějí účastnit takto deformovaných vztahů. Mnoho firem má za sebou závazky, kvůli nimž si nemohou dovolit z rozjetého vlaku vystoupit.

- Mluvil jste o problémech s rozjezdem prací v počátcích roku 2011 a 2012. Myslíte si, že senátní systém, který je definován Dřevěnou knihou, dokáže do budoucna tento problém odstranit?

Když budou LČR chtít, tak ano. Není přece složité včas vypsat tendr a včas ho vyhodnotit. Na konci roku jsme byli jako podnikatelé napadáni, že tendr zdržujeme. Přitom LČR prohospodařily 2 měsíce mezi prvním a druhým kolem tendru.  Pokud bude fungovat senátní systém, znamená to, že se nebude soutěžit o zakázky na 1,3 mil. ha lesa, ale pouze na 1/5 území. Firmy tak budou moci přesouvat kapacity, a nemělo by nastávat takové pnutí v dodávkách dřeva pro zpracovatele. To se samozřejmě promítne i do zaměstnanosti. Jednoroční soutěže znamenaly pro firmy se zázemím a zaměstnanci konkurenční nevýhodu.

- Je reálné, že by se do smluv zakomponovala klauzule, která by nějakým způsobem upravovala to, že pokud firma soutěží zakázku na jeden rok, skutečně dostane rok k dispozici? A pokud ne, plynula by z toho nějaká náhrada?

Doufám, že se takto krátkodobými tendry již nebudeme zabývat. Zakázka na rok v podmínkách LČR znamenala, že se smlouva podepsala s časovou prodlevou a na konci roku, kdy nebylo zřejmé, jak se bude pokračovat, jste byl nucen s předstihem ukončovat práce, abyste dokázal odvézt dřevo, než vám zapadne sněhem. My stále upravujeme smlouvu z té původní, která měla pár stránek, až k nynější podobě. Máme snahu popsat úplně vše, ale osobně si myslím, že ne vždy je to ku prospěchu věci.

- A nebylo by tedy efektivnější vytvořit novou smlouvu?

Asi by to bylo dobré, ale je otázka spíše pro zadavatele. Víme, že mnoha provozním pracovníkům LČR činí smlouva obtíže, protože je tvořena bez zapracování jejich podnětů. My jsme při posledním jednání s Lesy ČR říkali, že mnohé věci ve smlouvě, přílohách a zadávacích podmínkách tendru se mezi sebou „tlučou“. Lesy ČR následně přislíbily, že si dají pozor, aby se „nerozjížděl“ text smlouvy se zadávací dokumentací a přílohami.

- Mluvil jste o dominanci Lesů ČR. Co považujete za její hlavní negativní projevy?

My vycházíme z toho, co řekl ÚOHS v roce 2005. Tento úřad konstatoval, že Lesy ČR jsou v pozici dominantního subjektu na trhu. Dominant na trhu by přitom měl dodržovat trochu přísnější pravidla než subjekt, který nemá takovou tržní váhu.

Lesy ČR se nechovají předvídatelně, v mnoha případech ani transparentně, a své smluvní podmínky si doslova vynucují. Typickým příkladem je nevyvážená smlouva. Poměr vyváženosti práv a závazků jasně ukazuje na porušení tohoto principu. I to je podle mne důvodem, proč je mnoho vyhlášených zakázek napadáno. Všimněte si toho, v kolika případech může druhá strana odstoupit nebo uplatnit sankci za nedodržení podmínek ze strany LČR.

Kdyby nebyly dominantním subjektem, nemohly by takovéto znění smlouvy uplatnit, protože by ho nikdo nepodepsal.

- Jaké jsou hlavní připomínky SPLH ke smlouvě na tendr Lesů ČR 2013+? Očekáváte na základě dosavadních jednání, že budou některé vaše připomínky zapracovány již do smlouvy na období od roku 2013?

Minulý týden se uskutečnilo jednání na ministerstvu zemědělství, kde Lesy ČR připustily, že se některými připomínkami budou znova zabývat. Kdybych měl vyjmenovat některá diskutovaná témata, pak zmíním indexaci cen dříví, smluvní definování hroubí a nehroubí, dopravu přes cizí pozemky, změny projektů prací, finanční náročnost zakázky. Také jsme vznesli námět, zda jsou všechny lhůty a termíny ze smlouvy racionálně stanovené. Např. u chemie totiž Lesy ČR požadují delší záruky, než udávají sami výrobci. Další důležitá záležitost je, aby se při změnách projektů snažily Lesy ČR komunikovat se smluvním partnerem, aby změnová řízení probíhala v partnerské diskusi o tom, co je možné a co není možné.

Tématem diskuse byl také vlastní předmět komplexní zakázky.

Lesy ČR také zveřejnily pravidla, na základě kterých vybírají porosty pro aukci na stojato. Chceme zanalyzovat, jestli jsou tato pravidla dodržována. Je zde například uvedeno, že nemají být vybírány porosty jednoduché, určené pro harvestorovou těžbu. Naopak, že by měly být vybírány porosty, které potřebují speciální technologie. Zatím máme pocit, že ne všude to tak funguje.

- Součástí nové smlouvy je také navýšení bankovních garancí podnikem LČR, ale i jejich příslib v době, kdy jsou teprve podávány nabídky. Máte informace, proč k tomuto navýšení bankovních garancí došlo?

Komentář ze strany lesů je takový, že potřebují hájit zájmy státního podniku, považují to proto za klíčové a nehodlají se o výši a o způsobu bavit. U kulatého stolu v rámci ministra zemědělství jsme avizovali, že by se ministerstvo nebo LČR měly zamyslet nad finanční zátěží, kterou podnikatelům způsobují a jestli není možné hledat jiná řešení.

- Jsou firmy, jejichž bankovní garance byly Lesy ČR v roce 2011 nebo 2012 čerpány?

To je otázka na vedení v Hradci Králové. Máme určité signály, že garance byly uplatněny, nestalo se tak ale u členských firem  SPLH.

- Jedním z navrhovaných opatření, kterým byste chtěli snížit ekonomické napětí v sektoru, je prodloužení splatnosti faktur ze strany LČR. Jaký efekt byste od této změny očekávali?

Reakce Lesů ČR k tomuto návrhu byla zamítavá. Ale nejde pouze o prodloužení splatnosti faktur. My jsme dlouhodobě navrhovali otázku nakládání s pohledávkami. Smlouva říká, že smluvní partner nemůže nakládat s pohledávkami za Lesy ČR, ale obráceně Lesy ČR mohou nakládat s pohledávkami za smluvním partnerem. My si myslíme, že by tento vztah měl být zrovnoprávněn.

- Klíčovou položkou hospodaření mnoha firem za rok 2011 jsou spory o indexaci – nevydání indexu pro první kvartál a spory ohledně struktury respondentů. Některé firmy se obrátily na soud. Máte přehled, jaký podíl vašich členů řeší tuto otázku soudně?

Je nepříjemné, že tu existuje spor mezi ČSÚ a LČR, protože indexace cen byla dopředu diskutována a na problém, který následně nastal, bylo upozorňováno.

My říkáme, že Lesy ČR nepostupovaly správně tím, že účtovaly firmám jiné peníze, než které uváděla smlouva. Bohužel soudní spory jsou odročené do doby, než se rozhodne spor mezi ČSÚ a LČR. Je to běh na dlouhou trať o stovky milionů korun, které dnes firmám chybí.

My navrhujeme, aby pro další období vznikl nástroj, který bude lépe reagovat na vývoj cen na trhu. Zatím to vypadá, že Lesy ČR budou akceptovat, že by cenový index fungoval v reálném čase, nikoliv se čtvrtletním zpožděním, což je pokrok. Na druhou stranu naše významná připomínka směřuje k tomu, že Lesy jako statistický respondent nemůžou samy sobě ovlivňovat cenový index. Systém výpočtu změn cen dříví by měl fungovat jiným způsobem. Předpokládáme, že jednání na toto téma ještě proběhne a výstupy se podaří zapracovat do smluv.

- Pokud by soud dal za pravdu lesnickým firmám, nebudou již mluvit o dramatickém propadu v hospodaření firem?

Mnohé firmy by se tak dostaly do černých čísel.

Státní lesnická politika

- Jak vnímají firmy absenci státní lesnické politiky? A do jaké míry může být jednání u kulatého stolu jejím určitým nahrazením?

Jednání u kulatého stolu nemohou nahradit státní lesnickou politiku. Jednání u kulatého stolu by měla sloužit k diskusi nad aktuálními problémy v oboru a měla by napomoci k orientaci státních úředníků v tom, co je třeba činit pro zlepšení. MZe přece nezastupuje a nehájí zájmy Lesů ČR. Za důležité považujeme, aby jednání mělo nějaké relevantní výstupy. Zatím jsme se u kulatého stolu potkali dvakrát. Určitý posun v jednání jsme zaznamenali. Čekáme, zda budou vzájemně projednané připomínky následně uvedeny do života. Je třeba se také zmínit, že některé věci byly úředníky pouze sděleny jako hotová věc a nebyly prodiskutovány.

- Můžete být konkrétní?

Například podíl dřeva prodávaného přes veřejné trhy nebo navýšení podílu dříví v aukcích na stojato. My se domníváme, že by měla proběhnout nejdříve diskuse na téma, jakým způsobem chce stát prodávat dříví a dopředu je definovat. Nemáme jistotu, když partner LČR vyhraje komplexní zakázku, jestli z ní neoddělí to nejlepší nebo to nejhorší dřevo. Burza byla deklarována jako podpora malých zpracovatelů, ale sám Ing. Pražan z SDP se zmínil o tom, že tento prodejní kanál nečiní ani 1 % objemu dříví nakoupeného malými zpracovateli. Takže to byl nástroj naprosto neúčinný. A zavádíme nové nástroje, aniž bychom řekli co a jak, proč. To je konkrétní věc, která byla jinak interpretována, než proběhla diskuse.

- Kdo by měl být podle vašeho názoru tím hlavním iniciátorem státní lesnické politiky nebo strategie obhospodařování státního lesního majetku?

Na to neumím odpovědět. Ale určitý příměr vidím v NLP II. Původní záměr byl relativně dobrý, bylo tam široké spektrum osobností a od správců lesů, vlastníků, přes podnikatele, státní správu až po vědecká pracoviště nebo univerzity. Vzájemné rozpory způsobily, že se okruh lidí redukoval, objevily se osobní půtky. Výsledkem je, že NLP se bude projednávat tak dlouho, až přestane být aktuální a nevzniknou z něho žádné uchopitelné závěry.

- NLP II tedy nepovažujete za základ státní lesnické politiky?

Rád bych ho považoval, ale NLP se tak prostě nechová, netváří a nefunguje. Mám pocit, že v mnoha případech je to mrtvá záležitost. A pokud by nebyla, jak mi někdo vysvětlí, že NLP II vůbec nereflektovalo vznik Dřevěné knihy? Jak je možné, že zamrzla klíčová akce 17? Problém je, že v mnoha případech se mezi sebou hádají ega úředníků dvou ministerstev, místo toho, aby stát garantoval nějaké prostředí pro vlastníky lesů a lesnické a dřevařské podnikatele i veřejnost.

- V rozhovoru se Svatoplukem Sýkorou zaznělo, že v lesnictví dlouho nedošlo k změnám jako v jiných oborech a lze očekávat vstupy investorů a třídění zrna od plev. Proč si myslíte, že na trh lesnických firem doposud nevstoupil žádný zásadní zahraniční investor?

Co tomu investorovi můžete aktuálně nabídnout? Nestabilní politické prostředí, nebo že o peníze může velmi snadno přijít rozhodnutím a zásahem nepředvídatelného státního úředníka? Za těchto podmínek je ochota a schopnost vstupu investorů velmi malá, protože mají možnost investovat peníze jinam s výrazně zajímavějším výnosem. Nakonec jedna zahraniční arbitráž dosud není dořešena.

Děkuji za odpovědi (20. 4. 2012), Jan Příhoda