Komentář: Připomínková řízení k tendrům LČR

Základem pro připomínky je původní text smlouvy použitý v tendrech 2014+, tedy dokument, který se s relativně drobnými úpravami používá už několik let.

Důvodem zbytečnosti připomínkového řízení je ostatně i fakt, že celá smlouva bude muset být důkladně přepracována tak, aby odpovídala novým právním předpisům účinným od 1.1.2014. Na druhou stranu je nutné ocenit vůbec samu možnost vyjádřit se k textům smluv, byť akceptované připomínky měly v minulosti (až na výjimky) spíš jen okrajový charakter. Navíc budou lesnické firmy po dřívější zkušenosti s připomínkami obezřetné. Lesy ČR totiž v minulých letech v rámci některých připomínkových řízení nejen že připomínky neakceptovaly, ale v daných bodech smlouvu dokonce zpřísnily.   

Aniž bych znal přesné aktuální záměry Ministerstva zemědělství ČR a Lesů ČR, rád bych krátce zamyslel nad principiálními nedostatky dosavadních smluv, které by bylo vhodné odstranit, pokud by měl pokračovat současný model smluvních vztahů. Konkrétně nad takovými, jichž je třeba do budoucnosti se vyvarovat bez ohledu na případnou změnu charakteru zakázek. Obecným východiskem by podle mého názoru měla být vyváženost smlouvy a její přijatelnost pro obě smluvní strany. Smlouva dosud procházela postupným vývojem, kdy by jednotlivé úpravy hlavně eliminovaly rizika a posilovaly postavení Lesů ČR, i když některé poslední zásahy do textu mírně zlepšily pozici smluvních partnerů.

LČR zahájily připomínkové řízení k tendru 2015+

V prvé řadě by měla být smlouva založena na zásadě racionality postupu obou smluvních stran, který nyní není nikde v textu přímo ani nepřímo vyjádřen. Současná smlouva pokulhává zejména v oblasti rozumnosti zadávání jednotlivých činností ze strany Lesů ČR. Státní podnik nyní nic nenutí k tomu, aby při zadávání prací hleděly na efektivnost realizace, nikde není ani zmínka o tom, že zadané činnosti musí být vůbec reálně proveditelné, a to zejména s ohledem na náklady lesnických firem. Jde hlavně o lokální a časový aspekt. K zadávání jednotlivých činností totiž často dochází bez ohledu na náročnost a nákladnost přesunů výrobních kapacit kvůli mnohdy banálním a odložitelným výkonům. Jindy naopak přílišný objem některých výkonů prakticky vylučuje možnost jejich včasné realizace, a v důsledku zpoždění pak následují sankce za nesplnění termínů.

S požadavkem na zakotvení principu rozumnosti souvisí i možnost reagovat na zásadní změnu struktury zakázky, tedy změnu poměru jednotlivých zadávaných činností. V krajním případě by mělo být oběma stranám umožněno smlouvu ukončit, protože někdy dojde v průběhu plnění smlouvy k tak zásadní změně struktury zadávaných činností, že nelze spravedlivě po jedné či druhé straně požadovat, aby dál v plnění smlouvy pokračovala. Bylo by vhodné vedle současných smluv uzavřít lokálně strukturované rámcové smlouvy nebo vybudovat dynamický nákupní systém. Jejich prostřednictvím by Lesy ČR mohly nezávisle na komplexní lesnické smlouvě zadávat určité výkony, které přesahují původně předpokládaný rozsah činností na dané smluvní územní jednotce. Typicky by šlo o nahodilou těžbu. Lesy ČR by měly garantován komfortní nástroj zadání neplánovaných činností a mnohdy i dosažení lepších cen. Vznikl by také prostor pro drobné místní dodavatele.

Dosavadní model smluv spojujících lesnické činnosti s nákupem dříví přenáší většinu rizik spojených s realizací smlouvy na smluvního partnera. Jde o rizika spojená s výkonem pěstebních činností (např. záruka za jakost pěstebních činností) a hlavně rizika související s výrobou a nákupem dříví (přechod nebezpečí škody na dříví okamžikem zahájení řezu, všechna rizika spojená s prodejem dříví za cenu pokrývající náklady a garantující přiměřený zisk). Principiálně proti tomu nelze nic namítat, obzvlášť když současný model smluvního vztahu prosazovaly samy lesnické firmy, nicméně přesun rizik by měl být následován rozšířením kompetencí, a to hlavně v oblasti termínování činností. Z obchodního hlediska může být zásadní, zda má smluvní partner možnost vytěžit a zpeněžit dříví o kalendářní čtvrtletí dřív nebo později, podobně důležitá je možnost posunout termín zalesnění v rámci zákonných limitů. I v současných smlouvách lze sice navrhovat úpravy projektů v tzv. změnových řízeních, ale reálně je až na výjimky vyvolané extrémními klimatickými podmínkami konečné rozhodnutí na státním podniku.

Zvláštní kapitolou je tzv. indexace cen dříví. Vzhledem k pětileté délce smluv je úprava cen dříví nakupovaného lesnickými firmami nutná, o tom není sporu. Ovšem současný popis valorizace cen dříví je tak složitý, že působí jako úryvek z absurdního dramatu. Je to důsledek postupného vylepšování původního ne zrovna ideálního znění příslušné části smlouvy. Základním problémem indexace je, že používaný index vyhlašovaný ČSÚ je z řady důvodů nevhodný a navíc je ovlivnitelný ze strany respondentů, kteří jsou sami účastníky smluv, jež se na index odvolávají. Bylo by žádoucí vytvořit speciální index, který by kalkulovala a garantovala relativně nezávislá důvěryhodná instituce působící v oboru, např. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů.

Konečně bych považoval za potřebné doplnit smlouvy o možnost, aby se smluvní strany v případě sporu obrátily na zvláštní smírčí či přímo arbitrážní orgán, který by pomáhal nalézt konsenzus v případech neshod o výklad smlouvy nebo sporů spojených s její realizací. Lze si představit různé modely kompetencí takové instituce. Nutnou podmínkou by byla odbornost členů tohoto orgánu. Jsem bytostně přesvědčen o tom, že by se s relativně zanedbatelnými náklady podařilo odstranit řadu problémů, které dosud buď vyústily v šíleně nákladné soudní spory, nebo zanechaly na jedné či druhé straně pocit křivdy, který může negativně ovlivňovat další spolupráci. Z běžících soudních sporů (o indexaci, o zaplacení smluvních pokut atd.) mohou mít radost nanejvýš právníci, kteří na obou stranách inkasují desítky milionů korun.  

Každý z nastíněných okruhů by si zasloužil vlastní detailní rozbor. Můžeme jen doufat, že tvůrci nových smluv vezmou z dosavadního textu to dobré a odstraní hlavní nedostatky současného modelu.

Marian Jurečka zvažuje změny v tendrech LČR

Pavel Krpata, právník