Co je LULUCF?
Evropská unie se v reakci na klimatické změny a jako signatář Pařížské dohody zavázala dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality. V prosinci minulého roku ministři členských států EU podpořili omezení celkových emisí skleníkových plynů EU do roku 2030 o nejméně 55 % oproti roku 1990. Tento nový cíl nahrazuje dosavadní závazek omezit emise o 40 %, který by podle unijní exekutivy nezaručil, že bude EU v polovině století klimaticky neutrální.
Pro naplnění ambiciózních cílů chce Evropská unie mimo jiné využít potenciálu pohlcování uhlíku prostřednictvím sektoru LULUCF (Land Use, Land-Use Change and Forestry). Vzhledem k jeho specifikám by k němu mělo být přistupováno jako k samostatnému pilíři rámce politiky Unie v oblasti klimatu. Odvětví využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF) zahrnuje využívání půdy, stromů, rostlin, biomasy a dřeva. Vyznačuje se tím, že není pouze zdrojem emisí skleníkových plynů, ale na rozdíl od průmyslových sektorů je také schopno CO2 z atmosféry pohlcovat. Z hlediska bilance skleníkových plynů se ale i díky tomu jedná o nejkomplikovanější sektor co do metodiky výpočtu. Přičemž lesnictví má na výslednou bilanci nejvýznamnější vliv. Zjednodušeně se v sektoru LULUCF sledují emise ze změn v krajině – když zůstaneme u lesní půdy – pokud v lesích rostou zásoby dřeva, zvyšuje se také množství vázaného uhlíku. Zalesňování vede ke snižování emisí CO2, stejně tak ke snižování uhlíkové bilance přispívá využívání výrobků ze dřeva. Naopak při odlesňování lesy emise CO2 produkují.
Členské státy započítávají emise a pohlcení v důsledku zalesněné a odlesněné půdy jako celkové emise a celková pohlcení pro každý rok v obdobích 2021–2025 a 2026–2030. Jako referenční úroveň, ke které se emise vztahují, bylo na území Evropské unie ustanoveno období 2000–2009.
Za vykazování uhlíkové bilance lesních ekosystémů v rámci národní emisní inventury je odpovědný IFER. Jany Beranové jsme se zeptali na hlavní principy výpočtu uhlíkové bilance z lesů, co emisní bilanci ovlivňuje a jaký vliv na ní má v tiskové zprávě Hnutí DUHA zmiňované ponechávání souší.
RNDr. Jana Beranová
IFER
– IFER je zodpovědný za vykazování uhlíkové bilance lesních ekosystémů v rámci národní emisní inventury. Metodika pro sektor LULUCF, kam spadá lesnictví, je velice komplikovaná, protože tento sektor může jako jediný emise uvolňovat i pohlcovat. Můžete přiblížit hlavní principy výpočtu uhlíkové bilance z lesů?
Princip obecně spočívá v kvantifikaci uhlíkové bilance pro jednotlivé typy využití území (les, orná půda, trvalé travní porosty a další). Největší dopad na výslednou sumu emisí CO2 z celého sektoru LULUCF má právě kategorie lesa. Výpočet uhlíkové bilance zde komplikuje především nejistota ve vykazovaných údajích o růstu stromů a rozkladu organické hmoty v nadzemní a podzemní části. V emisní inventuře je také zohledněn příspěvek zpracované dřevní hmoty ve formě výrobků spotřebovaných v ČR. Emisní inventura nárokuje vykazování od roku 1990. Oficiálním zdrojem dat lesům ČR, který naplňuje tento požadavek, jsou data Souhrnného lesního plánu (SLHP), která jsou k dispozici v datovém skladu ÚHÚL. Pracujeme na tom, aby v následujících letech byla hlavním zdrojem dat o lesích Národní inventarizace lesů a aby se ÚHÚL stal spolupracovníkem při přípravě dalších emisních inventur. Je to možné díky tomu, že data NIL se stanou oficiálním zdrojem dat o lesích ČR. Kromě toho bude časová řada šetření NIL dostatečná na to, aby se s ní mohlo pracovat pro celé vykazovací období.
– Jak se metodika vyrovnává s živelními událostmi typu lesní požáry, bořivé větry či velkoplošný rozpad porostů vlivem hmyzí kalamity?
Lesní požáry jsou kvantifikovány podle údajů o rozloze požárů, které jsou k dispozici z oficiálních statistik. Ostatní kalamity vstupují do výpočtu jako podíl nahodilých těžeb na těžbách celkových. Přičemž celková výše těžeb je jedním ze zásadních údajů, který do odhadů emisí vstupuje. Pokud se těžby zvyšují v důsledku kalamitních událostí nad odhadovaný přírůst lesních porostů, pak dojde k nerovnováze mezi ukládáním uhlíku a uvolňováním CO2.
– Metodika je zjednodušeně postavena na porovnávání přírůstu a těžby. Jak do výpočtu promlouvá zalesňování?
Zalesnění po těžbě se v datech SLHP, která jsou dosud základním zdrojem informací pro emisní inventuru, projevují postupně, tak jak jsou lesní hospodářské plány postupně obnovovány v desetiletém cyklu. Dochází tak k tomu, že zatímco celoroční těžba vstupuje do výpočtu celá, tak v případě zalesnění tomu tak není, pokud se obnova plánu netýkala zrovna kalamitních oblastí. Uhlíková bilance výsadeb je však v prvních letech nízká a zvyšuje se postupně s rostoucím přírůstem, až po ca 20 letech.
Predikce emisí a propadů ze sektoru „Využití půdy, změny ve využítí půdy a lesnictví (LULUCF)" do roku 2050. Zpracoval IFER v roce 2020
– Zpracování vytěženého dříví na výrobky lze emise podstatně snížit. Pokud se ale například dříví vyveze na zpracování do zahraničí, nelze již substitučního efektu využít. Jakým způsobem výsledek ovlivňuje dříví využívané jako biomasa?
Nakládání s těžebními zbytky je samostatným vstupem do výpočtu a zde vnímáme určité rezervy. Zdrojem dat o množství a kvalitě těžebních zbytků, které zůstávají na místě, je ČSÚ, respektive statistické údaje respondentů pravidelných šetření. V tomto směru významně postrádáme data NIL, která by se statistickou přesností, pravidelně a reprezentativně pro celou republiku tuto problematiku řešila. Biomasa, která je z lesa odvážena pro energetické využití, je z hlediska emisí vykazována v sektoru Energetika.
– V roce 2019 z důvodu rozsáhlých kůrovcových těžeb představovaly emise ze sektoru LULUCF podle vašich predikcí necelých 14 milionů tun CO2. (pozn.: konečný výsledek inventury za rok 2019 bude k dispozici v průběhu letošního roku). Sektor LULUCF se tak podruhé od roku 1990 stal čistým emisním zdrojem. Lze predikovat situaci na konci sledovaného období v roce 2025?
Predikce emisí skleníkových plynů se s horizontem až 30 let připravují každé dva roky. Z výsledků predikcí, které jsme dělali v roce 2020, vychází, že pokud dojde k výraznému zpomalení kůrovcové kalamity vlivem příznivého klimatu, sníží se významně i těžby a lesnictví se asi může dostat bilančně k nule nebo do sinku. Ale to závisí hlavně na výši těžeb v každém jednotlivém roce.
– V prohlášení Hnutí DUHA se uvádí, že by při ponechání souší byly podle odborníků emise z lesů o třetinu až polovinu menší. Lze toto číslo okomentovat? A jak se v emisní inventuře započítává stojící a ležící mrtvé dříví?
Ponechání odumřelé hmoty na místě sníží objem těžeb, což se skutečně může projevit dočasným snížením emisí. Odumřelé dřevo se ovšem bude postupně rozkládat a efekt toho, že nebylo vytěženo, se během následujících let postupně sníží. Zvýšení objemu odumřelého dřeva v hospodářských lesích je ovšem jedno z významných adaptačních opatření, které zvyšuje ekologickou stabilitu lesů a podporuje přírodní procesy a snižuje vliv disturbancí na lesní ekosystémy.
– Co nám vlastně číslo 14 mil. tun CO2 signalizuje? A jak na něho pohlížet – spíše jako na účetní položku, nebo reálné číslo vystihující skutečný stav například v kontextu argumentu, že vytěžené dříví CO2 automaticky neemituje – pokud se nespálí?
Výsledky emisní inventury odrážejí skutečnost podle toho, s jakými vstupními daty „účetní" systém pracuje a jaké metodické postupy používá. OSN (UNFCCC) metodiku koncipuje tak, aby i státy, které nemají k dispozici přesná data a modelové nástroje popisující procesy rozkladu a ukládání, měly možnost emise vykazovat. Emise z lesnictví jsou zjednodušeně řečeno dány rovnováhou mezi výší těžeb a rozlohou a stavem lesa. V ČR po letech akumulace (1990–2017) nastal v letech 2018–2019 stav, kdy je tato rovnováha porušena, z lesa bereme víc uhlíku, než se v něm stačí uložit. To pokládám za nejdůležitější vzkaz pro české lesníky. Kolik to přesně je, budeme vědět, až budeme při vykazování využívat data NIL namísto dat SLHP a až se nám podaří reálnými čísly ohodnotit plánovaná adaptační opatření (změna druhové skladby, odklon od pasečného hospodaření, ponechání odumřelé hmoty na místě atd.).
Budeme muset platit astronomické částky?
Jak uvádí Ministerstvo zemědělství, emisní bilance lesního sektoru České republiky byla od roku 1990 až do roku 2017 negativní, tedy zjednodušeně v lesích se uhlíku ukládalo více, než lesy produkovaly. V letech 2018 a 2019 se ale trend otočil, tj. sektor LULUCF přispívá k celkovým emisím České republiky, přičemž zvýšené emise v posledních letech jsou důsledkem nahodilých těžeb v souvislosti s kalamitní situací v lesích. V roce 2019 představovaly podle MZe celkové emise z lesní půdy 15,3 mil. tun CO2, dřevní produkty naopak přispěly uložením 1,5 mil. tun CO2. Celkově tedy sektor lesnictví dle pravidel započítávání EU generoval emise ve výši 13,796 mil. tun CO2.
Tomáše Krejzara z Ministerstva zemědělství jsme se zeptali, zda bude muset Česká republika platit za emise z lesů astronomické částky, jak uvádí Hnutí DUHA, a jak jsou na tom okolní země, které také čelí rozsáhlé kůrovcové kalamitě.
Ing. Tomáš Krejzar, Ph.D.
Ministerstvo zemědělství
– Hnutí DUHA ve svém prohlášení ze začátku února staví emise CO2 vzniklé v důsledku těžeb v českých lesích na roveň emisí z aut. Jak vnímáte tuto mediální zkratku?
Srovnání s emisemi z dopravy je zcela nesmyslné. V případě emisí CO2 v důsledku těžby dřeva je třeba si uvědomit, že jde do značné míry o emise účetní, na papíře. Nelze rozhodně tvrdit, že veškerý uhlík uložený ve dřevě vytěženém v roce 2019 unikl do ovzduší. Jinak řečeno, je stále ve vytěženém dřevě a jeho uvolnění bude záležet na způsobu jeho zpracování. V případě spálení (které rozhodně nepřevažuje) dojde k okamžitému uvolnění CO2 do ovzduší, pokud bude dřevo použito jako stavební materiál, bude uhlík uložen po řadu desetiletí.
– Pokud zůstaneme u prohlášení Hnutí DUHA, hrozí České republice, že za zvýšené emise CO2 ze sektoru LULUCF bude muset nakoupit speciální emisní povolenky, které mohou vyjít až na 26 miliard Kč. Jak reálné je, že tato situace nastane, a jak Ministerstvo zemědělství v této věci postupuje?
Závazkové období podle příslušného nařízení EU začíná v roce 2021 a trvá do roku 2025. Emise z hospodaření v lesích za roky 2018 až 2020 se do něho nezapočítávají. Zatím se tedy pohybujeme v rovině spekulací a bude záležet na vývoji kůrovcové kalamity v příštích letech. Stejně tak dosud není známa cena „emisních povolenek". Pokud by současná pravidla zůstala zachována a současně pokračovaly vysoké nahodilé těžby dřeva, nákup těchto povolenek by nám po roce 2025 skutečně hrozil. Proto v současné době vede Česká republika jednání s Evropskou komisí o úpravě pravidel započítávání emisí CO2 z lesního hospodářství, zejména pokud jsou způsobeny gradacemi hmyzích škůdců, tak aby mohla být zohledněna při plánované novele nařízení EU o LULUCF v letošním roce.
– Kůrovcová kalamita tvrdě zasáhla i sousední státy jako Německo či Rakousko, ty ale problémy s emisní bilancí z lesního sektoru nemají. Jaký je hlavní důvod?
Důvodem je patrně to, že v těchto zemích je kůrovcová kalamita omezena jen na určité oblasti či spolkové země a související nahodilé těžby dřeva neovlivňují tak zásadně celkovou bilanci emisí CO2. Jinými slovy těžba dřeva zde i přes zvýšené nahodilé těžby nepřekračuje úrovně obvyklé v referenčním období 2000–2009. Nicméně Evropská komise toto nevnímá jen jako problém České republiky.
– Vzorec používaný v metodice LULUCF zjednodušeně porovnává těžby a přírůst. V tomto ohledu se tedy zdá, že se vyplatí svoje lesy šetřit a dříví dovážet.
Nařízení pracuje s několika zásobníky uhlíku: nadzemní a podzemní biomasou, opadem, mrtvým dřevem, organickým uhlíkem v půdě a výrobky z vytěženého dřeva. Nejsnáze zjistitelná je nadzemní biomasa, která nyní ve výpočtu dominuje. Její změny jsou pak dány porovnáním přírůstů a těžeb. Systém referenčních úrovní směřuje k navyšování ukládání uhlíku v lesních porostech oproti předcházejícímu (referenčnímu) období. Do výrobků ze dřeva se započítává pouze řezivo, dřevěné desky a papír. Surové dříví, které je vyvezeno, se do výrobků z vytěženého dřeva nezapočítává. Dá se to tedy shrnout tak, že nařízení favorizuje ukládání uhlíku v lesích a domácí zpracování vytěženého dřeva, byť s nižší vahou.
– Příslušné nařízení pokrývající LULUCF zmiňuje zvláštní situaci hustě zalesněných evropských států. Speciální podmínky jsou přiznány Finsku, které může kompenzovat emise až do výše 10 milionů tun ekvivalentu CO2. Jaké jsou hlavní důvody těchto speciálních podmínek?
Podle dostupných informací Finsko argumentovalo vysokou lesnatostí země, kdy se nemůže vyhnout jisté míře odlesňování např. v souvislosti s novou výstavbou.
Děkuji za odpovědi, Petra Kulhanová
Celý článek najdete v březnovém čísle Lesnické práce
