Jedním z prvních kroků ministra životního prostředí Tomáše Chalupy bylo jmenování Jana Stráského ředitelem Správy NP a CHKO Šumava. Tento zkušený manažer, který vedl dvě ministerstva, krátce také vládu a dlouhodobě působil v Radě NP Šumava si do svého týmu vybral jako náměstka Jiřího Mánka – absolventa Přírodovědecké fakulty UK, který má zkušenosti nejen s chodem Správy NP a CHKO Šumava, ale i s vědou a výzkumem a oblastí komunikace. Jan Stráský přebíral Šumavu v situaci rozsáhlé kůrovcové kalamity provázené názorovými rozkoly, protesty lesníků i obcí. Zda se po letech chaotických změn strategií nakládání s šumavskými ekosystémy podaří přinést na Šumavu racionální uvažování a nalézt konsensus hlavních legitimních zájmů, lze jen těžko předjímat. I přesto, že se intenzivně připravuje zákon o NP Šumava.
Rozhovor s náměstkem ředitele Správy NP a CHKO Šumava Jiřím Mánkem
- S jakými hlavními vizemi o fungování NP Šumava jste vstupoval do výběrového řízení na ředitele NP Šumava?
Narodil jsem se a vyrostl v rodině hajného na Horské Kvildě. Mám k Šumavě osobní vztah a má jasná priorita bylo vzít všechny své zkušenosti a pokusit se pomoci Šumavě v situaci, kdy to nejvíce potřebovala. Činnost Správy NP Šumava má hodně široký záběr a jde o komplex několika vizí o fungování. V mém pojetí se tyto vize spojují v jednu zásadní, kterou je „ochrana přírody s lidmi a pro lidi”.
Obr. 1: Lokalita Prameny
- Nyní vedete odbor Vztahů s veřejností, ochrany přírody a výzkumu. Čemu se na této pozici v největší míře věnujete?
Je to náročné „kloubení a jsem rád, že mohu využít jak svou odbornou orientaci v přírodovědných a lesnických oborech, tak poznatky a zkušenosti, které jsem získal při vedení různých propagačních a informačních kampaní na regionální i celonárodní úrovni. V každém případě se ani trochu nenudím. Léto bylo hodně o práci s médii, podzim zase ve znamení odborných konferencí a exkurzí. Teď hlavně spolupracuji na přípravě nového zákona o Národním parku Šumava, především pokud jde o novou zonaci parku.
- Co považujete za hlavní příčiny dlouhodobé nestability a absence jasné strategie na území NP Šumava?
Šumava se stala celospolečenským tématem. Bohužel je to tak, že kdo nemá názor na Šumavu, tak jaksi není „in. Debata se zploštila jen na kácení a nekácení a tento povrchní pohled na problém podporují ve výstupech často i média. Problému Šumavy se s vervou chopili politici, kteří vycítili šanci ke zviditelnění. Dvě strany sporu, jež tu dnes stojí proti sobě, nejsou schopny rozumně komunikovat. Vidíme tady apriorní předpojatost, plno předsudků, a místo toho, aby se mluvilo u jednoho stolu, létají vzkazy přes média a celá společnost se tím baví. Mnohdy se problémy spíše vymýšlí a konstruují, než že by skutečně existovaly. To vede k naprostým absurditám jak na straně takzvaných ochránců přírody, tak i u některých samospráv a politiků. Jako nejukázněnější vidím lesníky, kteří jsou pro mě posledními mohykány s disciplínou, respektem a schopností trpělivě sloužit. A to neříkám proto, že bychom dělali rozhovor do Lesnické práce. Tak to zkrátka je.
Ekonomika
- Poslední 2 roky jsou i ve veřejném sektoru ve znamení škrtů. Jakým způsobem se státní úsporná opatření dotýkají NP Šumava?
Správa NP a CHKO Šumava je příspěvkovou organizací státu, takže úsporná opatření se projevují v podobě rapidně se snižujícího příspěvku na činnost. Z příspěvku na činnost se hradí především mzdy, proto jsme nuceni každý rok snižovat stav personálu. To se pak samozřejmě dotýká všech našich činností.
- Kde vidíte hranici, pod níž není možné zajistit smysluplné fungování národního parku v současné podobě? Existují scénáře, jak tuto situaci řešit?
Pokud bude NP Šumava zabírat rozlohu jako dnes – a on určitě bude – tak si myslím, že hraniční je už rok 2011. Snížené prostředky způsobí, že už nebudeme moci profesionálně plnit všechny úkony, které nám ukládá zřizovací listina a zákon o ochraně přírody. Navíc se nám daří tlumit kůrovcovou kalamitu, a proto se postupně bude snižovat množství nahodilých těžeb a příjmy z prodeje dřeva. Tím se nedostatek peněz ještě prohloubí. Scénáře, jak řešit některé problémy, asi budeme muset hledat v outsourcingu celé řady činností, které dnes ještě vykonáváme ve vlastní režii. Krom toho se kůrovcem napadené stromy nebudou draze loupat nastojato, v porostech bude zůstávat méně hmoty k zetlení, může se omezovat i pěstování lesa. To vše jsou možné scénáře úspor. Nicméně jsem přesvědčen, že než úspory bude mnohem lépe hledat nové možnosti příjmů z komerčních činností Správy – a samozřejmě tím vůbec nemyslím těžbu dřeva.
- Přestože se státní rozpočty, tedy i příspěvky na činnost, ztenčují, dochází na Šumavě např. k finančně velmi náročnému a rizikovému loupání nastojato či řezání stromů podél cest v několikametrové výšce a vyřezávání zlomů z důvodu vyvolání iluze přirozenosti (např. Prameny Vltavy). Jaké byly náklady (vztaženo k objemu dříví) na tyto činnosti v roce 2010 a letos? A v jaké míře budou uplatňovány v budoucnosti?
Převzali jsme NP v situaci, kdy kolem cest byly dva a více let staré, tedy rizikové souše. Nikdy předtím se problém s bezpečností turistů v takové míře na Šumavě nemusel řešit. Loni bylo pokáceno kolem cest celkem 1 681 stromů za cenu 535 000 Kč, letos to bylo 3 363 stromů za cenu 1 850 000 Kč. Loupání nastojato jako metodu boje s kůrovcem osobně považuji za metodu sice aplikovatelnou, ale nešťastnou. Je to jeden z příkladů, kdy ochrana přírody dělá medvědí službu nejen sama sobě, ale také ekonomice. Pro přírodu to ve finále nemá jiný efekt než pokácení stromu a jeho odkornění na zemi. Doufám, že se nám do budoucna podaří tuto drahou a neopodstatněnou metodu používat co nejméně.
- Jaký objem dříví zůstal v NP Šumava nezpracován po orkánu Kyrill a jaké množství nezpracovaného (odkorněného) dříví zůstává v porostech nyní?
Po Kyrillu bylo ponecháno bez zpracování následující množství polomů: cca 70 tis. m3 v I. zónách a cca 150 tis. m3 ve II. zónách, celkem tedy 220 000 m3.
Těžby polomů dále: 2007 – 745 tis. m3, 2008 – 39 tis. m3, 2009 – 6 tis. m3, 2010 – 2,5 tis. m3, 2011 – 36 tis. m3. Ponechání nezpracované polomové hmoty se neeviduje v I. zónách, ve II. bylo následující 2007 – 150 tis. m3, 2008 – 3,3 tis. m3, 2009 – 4,2 tis. m3, 2010 – nic, 2011 – 1,2 tis. m3.
Správa NP a CHKO Šumava
- V posledních letech došlo i podle mnoha zaměstnanců parku k určité eliminaci lesnických vzdělaných odborníků. Jakým způsobem se budete snažit zajistit vyváženost jednotlivých oborů a profesí?
Šumava je především lesnatým národním parkem a je zarážející, že názory odborníků na lesní ekosystémy byly po několik let přehlíženy. Nemyslím, že by šlo přímo o snížení počtu lesních odborníků na Správě, ale spíše o to, že nedostali slovo. Myslím si ale, že se situace zásadně zlepšila. Do stanovení managementových pravidel péče o les se dnes již rovným dílem zapojují lidé z ochrany přírody i lesníci. Možná, že do budoucna bude na zvážení vhodnější organizační členění, ale to ukáže čas. Nicméně musím jednoznačně říci, že na Správě je zaměstnán dostatečný počet odborně zdatných lesníků.
- Určitým specifikem Správy NP a CHKO Šumava je zadávání prací prostřednictvím tzv. minitendrů. Jaká část prací (pěstebních a těžebních) je zadávaná tímto způsobem? Jak hodnotíte tento systém s ohledem na efektivitu, ale i záměr zlepšit přístup lokálních živnostníků k zakázkám? Připravujete nějaké změny tohoto systému?
Veškeré těžební a téměř všechny pěstební práce jsou zadávány výběrovými řízeními na rámcové smlouvy s následnými soutěžemi v minitendrech. Tento systém se v mnohém osvědčil, ale zaváděl se mimo jiné i proto, aby dostali práci místní lidé. A ačkoli slýchám, že tomu tak je, z vlastní zkušenosti vím, že ne tak docela. Bohužel to nespadá přímo do mé kompetence a po dobu mého půlročního působení na Správě jsem prakticky neměl možnost minitendry ovlivňovat. V každém případě pro rok 2012 zůstává tento systém prakticky beze změn.
- Nad vlastním systémem zadávání zakázek formou minitendrů je informační systém Lesis, který je na jednu stranu velmi detailní a využívá moderní technologie, na druhou stranu se kvůli jeho složitosti může někdy zdát, že terénní personál pečuje o Lesis, a ne o les. Jak hodnotíte účelnost tohoto systému?
Tento informační systém nepochybně poskytuje řadu užitečných nástrojů, které hodnotím veskrze pozitivně, i když mám i své určité pochybnosti. Ale na některé otázky si vzhledem ke své neúplné znalosti problému netroufám v tuhle chvíli odpovídat. Jisté je, že díky Lesisu je lesní personál schopen zvládat administrativu veřejných zakázek. Nedokážu nyní objektivně posoudit, zda je to účelné. V budoucnu se chci jako člen vedení i touto problematikou zabývat.
Lesní ekosystémy
- V roce 2011 se z pohledu péče o lesní ekosystémy mohly zdát nejvýznamnější události kolem Ptačího potoka, resp. v lokalitě Na Ztraceném. Je však zřejmé, že na kůrovcovou situaci musela správa NP Šumava reagovat na velké části území. Popište prosím ve stručnosti průběh a výsledky letošního snažení.
Lokalita Na Ztraceném je 280 ha a tvoří pouze 0,5 % námi spravovaného lesa. Hnutí Duha tam zorganizovalo účelovou blokádu, které se s vervou chopila média. Nicméně na zbývající ploše lesa jsme bez přítomnosti kamer a fotografů včas a standardně zpracovali velké množství kůrovcem napadených stromů. Náš zásah proti kůrovci byl razantní zejména na jaře. To excitovalo některé aktivisty naprosto neznalé věci. Přes jejich mediální výstupy a kritiku se nám podařilo zásadně snížit populaci kůrovců pro letní rojení. Také proto se nám podařilo oproti minulému roku významně snížit kůrovcové nahodilé těžby. Proto budou letošní kůrovcové těžby o zhruba 100 000 kubíků nižší než vloni. Před rokem – a to je pozoruhodné – proti rekordním těžbám a tvorbám rekordně velkých holin nikdo neprotestoval. Tento paradox si vysvětluji tak, že letos motivem aktivistů nemohla být ochrana přírody, ale něco úplně jiného.
- Na většině bezzásahových ploch dříve či později dojde k postupné obnově lesních porostů. Máte k dispozici přehled vývoje přirozeného zmlazení na lokalitách ponechaných přirozenému vývoji?
Ano, dříve či později na Šumavě bezpochyby bude zase les. Možná nebude úplně tradiční, ale bude to les. Les typický pro Národní park Šumava. Již několik let běží tzv. biomonitoring. Ten mimo jiné poměrně podrobně a exaktně popisuje množství přirozené obnovy v jednotlivých lokalitách. Počty zmlazujících se stromů jsou z mého pohledu v globále uspokojivé. Samozřejmě jsou místa, kde se obnově daří lépe, a jiná, kde se to vede hůř. Uvádět zprůměrovaná data o počtu zmlazených dřevin na jednotku plochy by nebylo objektivní.
- Jaké metody ochrany lesa a v jaké míře jste využívali v letošním roce?
Byla to především včasná identifikace kůrovcem napadených stromů a jejich efektivní asanace. Ta je prováděna buď odvozem napadených kmenů mimo lesní porosty, či jejich odkorněním. Nezapomněli jsme ani na obranná zařízení technického charakteru, především lapáky. S úspěchem byly na základě udělených výjimek použity i insekticidní sítě TRINET, které slouží jako určitá modifikace otrávených trojnožek. Snižuje se tak množství aplikovaných insekticidů, a to je v národním parku velká deviza.
- Jaká bude strategie ochrany lesa v NP Šumava pro rok 2011? Podaří se zjednodušit složité a zdlouhavé schvalování zásahů proti kůrovci v managementovém režimu A a C?
Na přípravě protikůrovcové strategie na příští rok pracují nejen zaměstnanci NP, ale i zaměstnanci MŽP a další odborníci na ochranu přírody a ochranu lesa. Pečujeme o cenné území, kde se bohužel střetává mnoho názorových skupin. Proto se konsenzus hledá mnohem hůře než kde jinde. Schvalování zásahů rozhodně zjednodušíme. Zároveň jsme uprostřed procesu tvorby nového zákona o NP Šumava. Pokud bude schválen, budeme hledat taková řešení, aby s tímto zákonem byla v souladu.
- Odkorňování a ponechání dříví na plochách se v NP Šumava využívá poměrně často. Je zřejmé, že často pravidelné odkorněné výřezy podléhají jiným procesům „rozpadu“ a nemají s přirozenými procesy moc společného. Na základě jakých poznatků je tato metoda poměrně masivně využívána a s jakým využitím počítáte v budoucnosti?
Máte bezesporu pravdu. Jsou lokality, kde se neopodstatněně nechávalo příliš mnoho hmoty k zetlení. Často to ekosystému spíš škodilo než prospívalo. V dobách, kdy se v porostu asanovalo pár stromů a všechno se nechalo k zetlení, to mělo své opodstatnění. Nicméně při kůrovcové kalamitě, kdy se v zásahových porostech musí kácet velké množství napadených stromů, přičemž dojde k jejich odvětvení, odkornění a všechno se pak nechá k zetlení, to považuji za absurditu ochrany přírody. Při takovém postupu dochází k úplnému pokrytí plochy větvemi a kmeny, a to potom blokuje přirozené zmlazení. Takhle už v NP Šumava postupovat nechceme. Byli jsme se letos s panem ředitelem Stráským podívat i v NP Bavorský les v doprovodu vedení bavorského parku. Musím říci, že jsme se nechali od kolegů inspirovat a již dnes připravujeme novou směrnici pro ponechávání dřevní hmoty k zetlení. V zásadě budeme ponechávat veškerou hmotu na SLT R, T, Q a G. Na ostatních místech necháme tolik hmoty, abychom vyhověli standardům certifikace FSC.
- V rámci kůrovcové kalamity, která Šumavu postihla po roce 2007, přišla Česká republika o mnoho geneticky velmi cenných porostů. Pravděpodobně došlo i k odumření nejcennějších rezonančních stromů. Máte přehled o tom, do jaké míry došlo k redukci zmíněných porostů? Snažíte se nyní o záchranu některých vytipovaných ohrožených porostů?
Populační genetika lesních dřevin je můj profesní obor. Osobně jsem se věnoval výzkumu genetické diverzity populací smrku ztepilého v celé ČR. Pomocí molekulárně biologických markerů – isoenzymů – jsem v laboratoři analyzoval 6 000 jedinců smrku, které reprezentují 70 populací. Proto se mi po 10 letech výzkumu podařilo identifikovat specifické znaky původního šumavského smrku. V kombinaci s historickým průzkumem zbytků původních populací Šumavy, který zpracoval Josef Jelínek, víme, kde se nám zachovaly zbytky původních populací. Jejich současný stav je bohužel velmi neutěšený. Ve 14 lokalitách, kde se původní smrk nacházel, už většina dospělých stromů odumřela. Určitě budeme navazovat na zdařilý projekt zachování genofondu vzácných smrků formou klonového archivu, který jsme započali již v roce 1999, kdy odumřely stromy na Mokrůvkách a v Trojmezenském pralese. Z přežívajících a vůči kůrovci rezistentních smrků se odeberou rouby a o klony se bude pečovat v areálu na Srní.
Obr. 2: Poledník
- Na jaká témata se aktuálně soustředí výzkum NP Šumava v oblasti lesních ekosystémů?
Běží již zmíněný biomonitoring, ve kterém se bude nadále pokračovat. V každém případě pojede dál výzkum genetické diverzity, ale již ne dospělých porostů. Teď nás zajímá víc genetická struktura přirozeného zmlazení smrku v porostech a na pokalamitních plochách – abychom zjistili, zda a jak se vyvíjí genofond v oblasti pokalamitních ploch.
- Pro přirozenou obnovu lesa je velmi podstatná péče o zvěř – myslivost. Rozsáhlá území s odumřelými mateřskými porosty představují ztížené podmínky pro lov. Uvažujete např. o změně doby lovu či lovu v obůrkách?
Plány lovu jsou stanovovány na základě skutečných počtů zvěře. Sčítání je v NP Šumava díky přezimovacím obůrkám velmi přesné a lovy jsou dlouhodobě relativně dobře plněny. Redukční odstřely v obůrkách nepraktikujeme a ani o nich neuvažujeme.
Legislativní mantinely péče o NP Šumava
- Podle vyjádření ministra Chalupy je pro uklidnění situace nezbytné vytvoření a přijetí zákona o NP Šumava. Můžete jako účastník přípravy tohoto zákona přiblížit hlavní oblasti, které má zákon postihovat a v jaké fázi se v současnosti jednání nacházejí? V jakém časovém horizontu lze očekávat jeho dokončení?
Zákon se připravuje v poměrně velké a různorodé skupině. U kulatých stolů se kromě představitelů MŽP a Správy NP Šumava setkávají zástupci krajů, šumavských starostů, vědců, předsedové parlamentních Výborů pro životní prostředí, zástupci ekologických sdružení Zachraňme Šumavu, ŠumavaPro a Rady Národního parku Šumava. K 28. 11. se měl uskutečnit závěrečný 5. kulatý stůl. Dosud se jednalo zejména o definicích předmětů a cílů ochrany, o zonaci, o systému řízení národního parku, o stavbách. I přes jiskření u každého setkání se podle mého názoru pod vedením ministra Tomáše Chalupy spělo ke zdárnému konsenzu. Nicméně pozitivní očekávání celého kulatého stolu zhatilo jednání uskupení, které se mediálně označilo Stínovou vědeckou radou NP Šumava. To se totiž ultimativně začalo domáhat svých požadavků. Každý ustoupil ze svých postojů ke kompromisu. Toto uskupení však nikoli. Přestože se mi to zdá unfair, myslím si, že závěrečné práce na přípravě zákona skončí ještě tento rok.
- S jakým principem zonace se v návrhu zákona počítá (termíny, principy tvorby nových I. zón, ostatní zóny II. a III., přechod do I. zóny, příp. bezzásahového režimu)?
Zonace bude třístupňová. Druhá zóna je rozdělena na IIA a IIB. Zóna IIA se postupně bude připravovat na převod do zóny první. A to ve třech patnáctiletých cyklech. Tedy po 15, 30 a 45 letech na základě aktuálně hodnoceného stavu ekosystému. O převodu území do první zóny by měla rozhodovat Vláda ČR. Jednání o tom ještě neskončila, proto mohu uvést jen orientační čísla. Do první zóny by mělo být zařazeno něco mezi 20 a 25 %, IIA zóny činí 11–16 %. To znamená, že za 45 let by měla Šumava mít cca 36 % první zóny. Do třetí zóny jsou zařazeny intravilány obcí a tvoří přibližně 6,5 procenta. Ale opakuji, jednání stále pokračují.
- Jaký způsobem by v novém zákoně, případně v plánu péče měla být definována bezzásahovost?
Bezzásahovost je pojem, který připravovaný zákon o NP Šumava nezná. V každém typu zóny bude probíhat nějaká činnost, ať již to bude jen turistika, výzkum, revitalizace vodního režimu, lov či jiné. V případě požárů se bude hasit všude. Tedy absolutní nedotknutelnost Šumavě nehrozí. Samozřejmě budou vyhlášeny poměrně velké a kompaktní bloky, kde se například nebude zasahovat proti kůrovci. Činnosti zakázané a povolené v jednotlivých typech zón budou taxativně zakotveny v zákoně.
- Z pohledu budoucí péče o lesní ekosystémy je velmi podstatné, na jakém území se nebude zasahovat proti kůrovci. Jaké procento území by podle vašeho názoru mělo být ponecháno v tomto „bezzásahovém režimu?
Šumavu znám dobře a letos jsem měl možnost v detailu poznat aktuální stav lesů. V současné době již podruhé organizuji podrobnou přípravu zonace (poprvé to bylo v roce 2004). Proto se nedomnívám, že by bez přílišných rizik mohl bezzásahový režim (rozumějme bezzásahový vůči kůrovci) platit na více než pětině území. Při dlouhodobé a systematické práci s lesními ekosystémy si pak dovedu představit, že po nějakých 40 letech to může být jednou tolik jako absolutní maximum. Já sám jsem rozhodně zastáncem toho, že část území národního parku Šumava musí být ponechána sama sobě. Na druhou stranu se v posledních dnech věnuji studiu zahraniční literatury z pera renomovaných ekologů, kteří dlouhodobě studují národní parky v Americe. A nacházím desítky a desítky vědeckých studií, prací i knih, které popisují přímo rizika spojená s bezzásahovostí. Je to téma rozhodně hodné široké odborné diskuse. Bohužel jsme ale za poslední léta u nás na Šumavě často z některých vědeckých kruhů slýchali pouze o jediné alternativě správného řešení. Pouze samá pozitiva o bezzásahovosti jako o jediném správném receptu. Četli jsme – troufnu si říct – záměrně jednostranně vybírané citace ve vědeckých studiích. Už vůbec nehovořím o citacích a textech v masmédiích. Vzhledem k tomu, co poslední týdny studuji, se domnívám, že mnohá taková jednostranná tvrzení byla a jsou za hranicí vědecké etiky.
- Jak pociťujete absenci aktuálního plánu péče?
Plán péče, který byl připraven pro období let 2000–2010 byl prodloužen do konce roku 2013. Takže se nedá mluvit o tom, že by absentoval. Smutné je, že byl v minulých letech zcela ignorován.
- Jak by měl podle vaší představy vypadat Národní park Šumava za 20 let?
Představuji si území se stabilním režimem péče, kde jsou nastavena a dodržována jasná a srozumitelná pravidla. Představuji si území, kde žijí spokojení obyvatelé, vědomí si hodnoty svého životního prostředí, a které navštěvují lidé především proto, že tu najdou zachovalou přírodu, která nemá v rámci Evropy obdoby.
Děkuji za odpovědi (25. 11. 2011), Jan Příhoda
Rozhovor s ředitelem Správy NP a CHKO Šumava Janem Stráským
- Co vás vedlo k rozhodnutí přijmout post ředitele NP Šumava?
Předně můj celoživotní zájem o Šumavu, která byla pro mne jako Plzeňana prvním pohořím, které jsem v životě poznal a kam jsem se z mnoha světových pohoří před dvanácti lety trvale uchýlil s přáním, aby byla mým pohořím posledním. Po deseti letech působení v Radě NP Šumava jsem podlehl těm, kteří mne přesvědčovali o způsobilosti k rozhodnutí, na které se mne ptáte. Největší vliv na mne měli ti, které potkávám při toulkách Šumavou a s nimiž sdílím stísněné pocity z jejího současného stavu.
- Jaké jsou vaše priority a v čem vidíte hlavní překážky jejich naplňování?
Mou prioritou je Šumava pro všechny: sjednocená turistickými cestami na území všech tří států, že člověk nepozná, v které zemi právě je, nabízející zajímavá poučení na územích, která se pozvolna ponechávají svébytnému působení přírodních sil, územích, které člověk vyňal pro svá jiná potěšení strohé ekonomické kalkulaci (ani z tohoto důvodu by jejich rozsah neměl přehnat a určitě by je neměl před člověkem uzavírat), s citlivou péčí o převažující kulturní krajinu (tam patří i bezlesí, které by se bez zásahu člověka vytratilo) s pietně ochraňovanými stopami předchozího osídlení a s malebnými a prosperujícími šumavskými obcemi se zázemím, které člověk v 21. století spojuje s příjemným pobytem. Hned spěchám říci, že mezi takové zázemí zahrnuji třeba nouzová nocležiště, jejichž zřízení v uplynulých třech letech považuji za jednu z nejnápaditějších iniciativ Správy NP Šumava, poněvadž i v 21. století žijí lidé, kteří je ocení.
Obr. 3: Lokalita Ztracený
- Kde vidíte hlavní cíle ochrany přírody na území NP Šumava?
Hlavní cíle ochrany přírody na území NP Šumava hledáme pro návrh zákona o NP Šumava na kulatých stolech, organizovaných posledními třemi ministry životního prostředí ČR, a jde to ztuha. Jeden by dal přednost přírodním procesům, druhý předmětům ochrany, třetí druhové a čtvrtý územní ochraně. To vyžaduje hledaný a velmi odborný kompromis. Zvolená velikost NP Šumava, reálný stav její přírodní původnosti, dlouhodobé doznívání jejího nedávného většího osídlení a předchozího hospodářského využívání a příslib obživy turistickým ruchem daný jejím současným obyvatelům vyžaduje hledání ještě obtížnějšího kompromisu. Jeho realizace vyžaduje především trpělivost. Neměla by být provázena katastrofickými událostmi, vyvolanými špatným rozhodnutím člověka, pro které budeme hledat „přirozené“, nebo dokonce pozitivní vysvětlení. Řadím mezi ně velkoplošný rozpad stromového patra v rozsáhlých prostorách Šumavy.
- Národní park Šumava v letošním roce oslavil 20leté výročí, jak hodnotíte období existence parku?
Dvacetileté trvání NP Šumava bylo naplněno hledáním kompromisu v obou výše naznačených konfliktech. Spokojeni mohou být zastánci „bezzásahového“ režimu ochrany. Mají ho dnes na Šumavě na cca 15 000 ha. Nespokojeni jsou ti, kteří si nepředstavovali tak brutální cestu k jeho nastolení a diví se, že na známých cestách, na které se po létech vrátili, nenacházejí hluboké lesy, ale hnědé pláně, holiny a jakési nekonečné plantáže vánočních stromků. Bohužel, spokojeni nejsou ani zastánci „bezzásahovosti“, protože podle jejich názoru není stále ještě dost rozsáhlá. Spokojeni nejsou ani obyvatelé, poněvadž návštěvnost turistů přinejmenším neroste a nadto se přesouvá od pobytových k jednodenním návštěvám s večerem ve vlastní vaně a u vlastního televizoru. O tom všem se vedou nekonečné diskuse, workshopy a konference, odborné, politické i občanské půtky a kůrovec zatím stále pracuje a vyvolává nám konflikty s tuzemskými i zahraničními sousedy NP Šumava.
- Jako aktivní turista jste procestoval mnoho národních parků a dalších zajímavých lokalit. Jak by měl podle vašeho názoru vypadat Národní park Šumava za dalších 20 let a našel byste přirovnání vaší představy k nějaké v minulosti navštívené lokalitě?
To je nejtěžší otázka, kterou jste mi mohli položit. Považuji Šumavu za tak jedinečnou, že nemám odvahu jí hledat dvojníka v jiných zemích a lokalitách, které jsem navštívil, ale žádnou jsem vlastně tak dobře nepoznal. Především si nepřeji, aby Šumava vypadala tak, jako jakákoliv jiná končina. Všem propagátorům divočiny doporučuji, aby se na ni jeli podívat tam, kde je, a rád jim poradím. Opravdu neznám – a nejspíš to bude má chyba – území srovnatelné s NP Šumava, ležícím na území 22 obcí, kde ještě před sto lety žilo a uživilo se dvacetkrát víc lidí, kde nepozorovaně více než v pralese chodíme po hrobech svých předků, o němž by současníci vážně diskutovali jako o kýžené divočině.
Děkuji za rozhovor (22. 11. 2011), Jan Příhoda
Foto: redakce Lesnické práce
