– V posledních několika letech se hovoří o koncepční i personální krizi českého školství, jejímž důsledkem může být pokles úrovně vzdělání. Kde vidíte hlavní příčiny a možná východiska z této krize?
– Absolventi odborných lesnických škol si často musí hledat zaměstnání mimo vystudovaný obor. Uplatnění v jiných oborech je pak prezentováno jako jejich univerzálnost. Potřebujeme pak současný počet odborných lesnických škol, když obor nenabízí dostatek pracovních míst?
Děkan Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze
– Nevím, jestli je na místě mluvit přímo o krizi českého školství. Podobná otázka byla položena i v poslední (podobně zaměřené) anketě, kterou pořádala vaše redakce. Od té doby se situace příliš nezměnila. Je pravda, že byla dopracována novela zákona o vysokých školách, která měla nově upravit a vymezit fungování vysokých škol. Vzhledem k současné politické situaci však nebude pravděpodobně do konce roku parlamentem ČR přijata.
Příčiny současného stavu českého vysokého školství zůstávají dlouhodobě stejné – způsob a úroveň financování vysokých škol, rychle až chaoticky se měnící podmínky vymezující hodnocení kvality vysokých škol, které se stále významněji promítají do jejich financování. Významným faktorem, se kterým se vysoké školy musejí vyrovnávat, jsou i relativně vysoké rozdíly v kvalitě mezi jednotlivými uchazeči o studium na vysokých školách. Ty nepochybně reflektují úroveň základního a středního školství a souvisejí zjevně i s vyšším počtem těch, kteří studium na VŠ zahajují. V průměru tím však dochází ke snižování kvalitativní úrovně studentů na vysokých školách.
Školství v České republice potřebuje především jasnou a dlouhodobou koncepci, založenou na vytvoření stabilního prostředí a pravidel, které bude snaha co nejméně měnit (alespoň ne každý rok). Je třeba, aby se konečně začalo prakticky naplňovat oblíbené úsloví o tom, že školství a věda jsou prioritou a podmínkou rozvoje společnosti.
– Pravdou je, že možnosti zaměstnání absolventů lesnických škol nejsou v posledních letech přímo v oboru příliš velké. Kvalifikační požadavky, resp. současná běžná praxe napříč celým spektrem lesnických profesí (od dělnických až po řídicí a manažerské pozice), jsou ve znamení snižování významu lesnické odbornosti. Ať již jsou důvody ekonomické či politické, je třeba se snažit tuto situaci změnit. Představte si, že by vám slepé střevo operoval jádrový fyzik – sice odborník, ale v operacích samouk. Absurdní představa? Ano, v medicíně… V lesnictví je to praxe stále častější. Musíme proto vždy a všude zdůrazňovat, že dobře hospodařit v lese je taky umění a věda. Chyby v hospodaření v lese se bohužel projeví po dlouhé době, špatně operovaný „slepák“ se ozve hodně brzy… Nakonec, ve vědě se my lesníci už dokážeme prosadit v těch nejlepších časopisech – proč by to nemohlo být stejné v lesnickém provozu?
Přes tyto problémy je však uplatnění absolventů FLD dosud relativně dobré, a to i v porovnání s ostatními fakultami ČZU i srovnatelnými univerzitami/fakultami v ČR. Nízká míra nezaměstnanosti absolventů FLD svědčí o flexibilitě a širokém záběru studia. K tomu je však nutné přidat i rozšiřování působnosti jednotlivých původně výhradně lesnických škol do příbuzných oborů. Na FLD v této souvislosti v současnosti probíhá optimalizace studijních oborů s cílem obsáhnout v celé šíři, a přitom dostatečně diferencovaně lesnický (myslivecký) a dřevařský sektor, včetně přesahu do příbuzných či navazujících oborů.
Proděkan pro pedagogickou činnost LDF MENDELU v Brně
– Osobně nesdílím názor, že české školství je v krizi. Toto označení považuji za přehnané, účelově používané a mnohdy zobecňující. Nicméně musím přiznat, že za dobu mého působení ve školství jsem se s konkrétní a jasnou koncepcí českého školství nesetkal. Definovat příčiny tohoto stavu je otázka, jejíž zodpovědný rozbor by dalece překročil možnosti tohoto příspěvku. Jako základní problém zejména na půdě sekundárního a terciárního vzdělávání považuji neexistenci jasné a dlouhodobé koncepce zřizovatele, nekontinuitu a názorovou nejednotnost, související často s personálním obsazením na pozicích s rozhodovací pravomocí a dále dlouhodobé podfinancování českého školství na všech stupních.
– Domnívám se, že takto položená otázka směřuje k dalšímu sebemrskačství lesnického sektoru a odpovědi bych se nejraději obratně vyhnul. Nicméně: poskytuje-li lesnická škola takovou kvalitu vzdělávání, že se ji daří naplňovat a otevírat takový počet tříd, aby byla financovatelná, a má-li takové absolventy, kteří nefigurují v seznamech na úřadech práce, potom si zaslouží svoje právo na existenci. Pokud bychom se totiž pustili do zodpovědného řešení této otázky, nutně se musí uzavřít kruh a dostaneme se na začátek této ankety a k problému absence koncepce vzdělávání a jejího napojení na trh práce. Oproti položené otázce jsem se např. nesetkal třeba s tím, že by se někdo zabýval dostatkem pracovních míst pro absolventy některých aktuálně žádaných oborů (např. ekonomiky apod.) a vyvozoval z toho závěry o potřebnosti počtu těchto škol.
Ředitel Střední lesnické školy v Hranicích
– Protože vzděláváme a vychováváme žáky z oblasti nejen celé Moravy a Slezska, získáváme tak velmi cenný vzorek úrovně vzdělávání v jednotlivých regionech. Zjišťujeme, že děti jsou málo motivovány k fyzické i duševní práci a neumí soustavně studovat. Velmi dobře umí používat ICT, ale jen v oblastech, které je zajímají, a to jsou převážně sociální sítě. Vyhraněný a jasný zájem o studium našeho oboru je malý a často zkreslený. Zájemců o studium z lesnických rodin, tak jak jsme byli dříve zvyklí, je minimum. Nicméně náročná a složitá práce všech zaměstnanců školy přináší po čtyřech letech studia úspěchy vedoucí k dalšímu vzdělávání na vysokých školách, při získávání pracovních příležitostí v oboru i mimo něj.
Příčiny poklesu úrovně vzdělávání vidím ve stále se měnících koncepcích výchovně vzdělávací soustavy ČR. V neukotvenosti jasně daných výstupů absolventů základních škol. Existují sice rámcové vzdělávací programy, ale školy je různě aplikují. Také finanční politika našeho státu vůči učitelům, většinou vysokoškolsky vzdělaným pracovníkům, je skoupá.
Východiskem z této krize je jasná koncepce směřování českého školství nejen v rámci EU, ale i v rámci dalších vyspělých států světa. Je nutností, aby do této problematiky aktivně a včas vstupovali hlavně zaměstnavatelé s požadavkem, jak vzdělaného a schopného absolventa toho kterého oboru požadují. Doposud se začnou ozývat, až zjistí, že jim žádaní absolventi chybí.
Státní školství je financováno podle tzv. normativu, jehož výše se odvíjí podle počtu vzdělávaných žáků. Tedy ne dle potřebnosti, ale podle množství vzdělávaných žáků. To u odborného školství přináší vážné problémy.
– Všichni absolventi školy, kteří studium zdárně ukončí, mají potenciál se uplatnit v LH nebo souvisejících oborech, ale i v oborech zcela odlišných, po zapracování a získání určitých zkušeností. Mám tu zkušenost, že kvalitní absolvent, který chce pracovat, adaptovat se na nové podmínky, je flexibilní a dostatečně odvážný, tak si práci vždy najde. Naopak ten, který čeká, až mu úřad práce nějaké uplatnění nabídne, čeká zpravidla dlouho, cítí se ublíženě a stává se z něj kritik systému.
Současný počet středních odborných lesnických škol, poskytujících maturitní vzdělání, je pro tento malý stát přepychem. V současné době máme již šest těchto škol a další se připravuje (Hranice, Trutnov, Písek, Křivoklát, Žlutice, Šluknov). Zřizovatelé jsou kraje. Záleží na umu ředitele té které školy, aby její potřebnost u rad a zastupitelstev krajů zdůvodnil a obhájil. Či šikovně „zaloboval“ u těch politiků, kteří právě rozhodují.
Je nezbytné a potřebné, aby k útlumu, případně rušení některých těchto solitérních škol, se měli možnost vyjádřit všichni sociální partneři, což jsou hlavně zaměstnavatelé, rezortní ministerstva, úřady práce i vysoké školy. Po těchto konzultacích ať dojde k rozhodnutí na úrovni Asociace krajů, které školy se podpoří a které svoji činnost ukončí. Posuzovaná hlediska by měla vycházet z naplněnosti škol, z kvality a úspěšnosti absolventů, z kvality zázemí pro výuku (školní polesí, řízené přímo vedením školy, moderní vybavenosti školy, z inspekčních zpráv dokladujících všeobecnou i odbornou úroveň vzdělávání, z aktivní spolupráce s lesnickou praxí v tuzemsku i v zahraničí a v neposlední řadě podle vzdělaných, náležitě aprobovaných a schopných učitelů).
Trh práce v lesnickém sektoru zatím značný přebytek absolventů lesnického školství ČR neřeší. Až k tomu dojde, tak ty školy, které svoji pozici obhájí a budou ve svém bytí potvrzeny, se neobejdou bez intenzivní podpory lesnického provozu. Nejen proto, že jejich existence je finančně náročná, ale proto, že je to v životním zájmu obou subjektů – praxe i škol.
Střední lesnická škola a Střední odborná škola sociální, Šluknov
– Mnohé, co se píše, není pravda. To, že není celková koncepce, je škoda. Ale odborné školy mají své sociální partnery, tudíž i směr, kam orientovat žáky. Je ale chybou, že tento stát pořád neví, co chce preferovat. Zda gymnázia, nebo jiný typ škol? Proklamace o podpoře učňovského školství zatím zůstávají jen na papíře. Co je velkou chybou, je nejednotnost výstupu žáků ze základních škol. Také tomu pomohla novela školského zákona umožňující opakovat vždy jen jednou každý stupeň základní školy. Tím pádem postupují žáci, kterým se učitel musí přizpůsobit, což brzdí celou třídu. Dále pak vleklá diskuse o tom, zda zavést povinné přijímací řízení na Střední školy. Včera bylo pozdě. A v neposlední řadě to, že vysoké školy procházejí krizí naplněnosti a berou téměř každého maturanta. O to hůře se pak motivují žáci.
– To je otázkou, kde je pravda. Porovnáte-li školství v Čechách a Rakousku, státy s přibližně stejnou lesnatostí, tak počet absolventů středních škol s lesnickým zaměřením je přibližně stejný, ale počtem absolventů vysokých škol za námi Rakousko mnohonásobně zaostává. Důsledek - absolventi vysokých škol jdou na středoškolská místa, a ti pak musí buď mimo region, nebo obor. A to nemluvím o jejich nástupních platech, profesní budoucnosti, stavovské cti (hajný v paneláku) atd. Dále pak zůstává otázkou, zda obor nenabízí dostatek pracovních míst, když úseky revírníků či mistrů se neustále zvětšují. Je otázkou, jak si kdo představuje přírodě blízké hospodaření. Peníze až na prvním místě. Nic ale není tak černé, jak se otáčí den a noc, tak se otáčí i dobré a špatné období a příroda nám to jednou vrátí.
Ředitel školy VOŠL a SLŠ B. Schwarzenberga Písek
– Hlavní příčiny vidím v:
– nedostatečné a nevhodné financování škol (školy dostávají finance na základě počtu žáků),
- velký počet středních a vysokých škol, které se zabývají jak učňovským vzděláváním, tak lesnickým,
- nedostatečné investice do technologií pro výuku v rámci odborných škol
– Nejednotná koncepce MŠMT umožňuje otevírání oborů lesnictví i na jiných než „tradičních“ lesnických školách, což vede k nejednotné úrovni vzdělání absolventů a jejich přebytku na trhu práce. Pro potřeby lesního hospodářství a příbuzných oborů by stačily tři lesnické školy (Hranice, Písek, Trutnov), které mají odpovídající zázemí a zkušenosti s výukou oboru jako takového. Cílem naší školy je v maximální míře připravit studenty jak po teoretické, tak praktické stránce na samostatný a pokud možno úspěšný život v praxi.
Ředitel ČLA Trutnov
– Položme si otázku. Kdo nám to vlastně řídí školství? Ministerstvo s tím dlouhým a podivuhodným názvem? Pokud ano, jaké jsou výsledky tohoto řídícího procesu za 23 let v pořadí snad se šestnáctým ministrem v čele? Ačkoliv se v dnešní době neustále na všech možných úrovních zdůrazňuje nezbytnost decentralizace a samostatnosti, školy a školská zařízení jsou po zrušení odvětvového řízení prostřednictvím okresních školských úřadů a oborových ministerstev svým způsobem zase pod čtyřnásobnou různorodou „úřednickou kuratelou“. Od ministerstva, přes krajské úřady, úřady pověřených obcí až po místní zřizovatele všichni spolu se samosprávou, rodiči, veřejností a školní inspekcí zasahují přímo i nepřímo svým dílčím nebo zásadním způsobem i do vlastního výkonu výchovné a vzdělávací práce. K důležitým vlivům je třeba započítat i činnost školních rad a občanských sdružení rodičů a přátel školy, které bez náležité odpovědnosti do výuky zasahují.
– Středních lesnických škol je v České republice pět, s přibližnou roční produkcí 240 absolventů ze středních škol a cca 40 absolventů vyšších škol lesnických. Vycházeje z faktu, že dotace na žáka je pro všechny školy limitující, nesníží žádná z těchto škol počet přijímaných žáků, i když pro ně není uplatnění. Pro značnou část absolventů představuje pokračování ve studiu vysokých škol, případně vyšších odborných škol odložení problému se zaměstnáním. U vyšších škol došlo k prodloužení přípravy ze dvou na tři roky, takže není výjimkou příprava žáka 4 roky ve střední škole, 3 roky ve vyšší škole, další 3 roky na universitě v bakalářském studiu a 2 roky v magisterském studiu. Pomineme-li možnost pokračování v doktorandském studiu, trvá příprava oborníka pro lesní hospodářství v České republice také až 12 let. Pokud se ptáte, zda potřebujeme tolik škol, odpověď zní ne. Doufám, že se nedočkáme stavu, kdy každé „krajské ministerstvo“ bude zřizovatelem lesnické školy.
Ředitel Střední lesnické školy a Středního odborného učiliště, Křivoklát, Písky 181
– Hlavní příčinu vidím ve způsobu financování odborného školství (financování na počet žáků), což způsobuje podbízení SŠ při přijímání žáků na jednotlivé školy.
– Tento problém je třeba rozdělit na několik částí. Absolventi učebních oborů odborných lesnických škol, kterých je ale v lesnickém provozu nedostatek, z něj odchází pouze z důvodu nízkého výdělku. Jejich počet je stále nedostatečný. Zdaleka ne všichni absolventi maturitních oborů nastupují do lesnické praxe. Není pro ně zaměstnání. Toto souvisí s celostátní problematikou přesunu žáků ze všech učebních do maturitních oborů (snížení náročnosti výuky). To platí i na vysokých školách. Mnoho absolventů maturitních oborů se vrací k řemeslu, protože tam najdou práci a uplatnění.
Děkuji za odpovědi, Petra Kulhanová
