LESNICKÁ PRÁCE - SRPEN 2023
OBSAH AKTUÁLNÍHO ČÍSLA:
Linnea Hardlund dostala křestní jméno po své babičce a švédském přírodovědci a zakladateli botanické nomenklatury. V tomto světle nepřekvapivě vystudovala botaniku na Willamette University v Oregonu. Její vášní se ale nakonec staly organismy o poznání větší. Vystudovala magisterský obor lesnictví na Kalifornské univerzitě v Berkeley a věnuje se požárové ekologii a ochraně sekvojovců obrovských.
Od rostlin k sekvojovcům
- Jak jste se od botaniky dostala k tématu požárové ekologie?
Po bakalářském studiu botaniky jsem se odstěhovala na rok a půl do Švédska, a když jsem se vrátila zpět, neměla jsem práci. Sestra mě upozornila na inzerát z univerzity v Berkeley, kde hledali botanika na terénní výzkum v lesích po požáru. Místo jsem dostala a začala pracovat pro svou mentorku Kristen Shive, která se zabývá ekologií požárů. Pracovala jsem jako botanik pro její terénní výzkum u Rim Fire, který byl toho času největší požárovou událostí v Kalifornii s vysokou závažností a velkou ztrátou lesa. Naše práce spočívala v mapování oblastí, které byly úplně zničené požárem. To mi otevřelo cestu k požárové ekologii. (Pozn.: Přírodní požáry v Kalifornii dostávají svá jména, jež obvykle souvisejí s místopisem či blízkými orientačními body. Rim Fire vznikl v roce 2013 v odlehlém kaňonu v národním lese Stanislaus v centrální části Sierry Nevady a zasáhl 402,053 km2.)
Výzkum dynamiky požárů v krajině
- V rámci svého magisterského studia jste se již ne překvapivě zabývala dynamikou požárů v krajině.
Ano, ve svém výzkumu jsem se odklonila od více druhových jehličnatých porostů Sierry Nevady a zacílila na sekvojovce obrovské. Sekvojovcové háje, kde se nacházejí poslední zbytky sekvojovců obrovských, od počátku roku 2015 čelí obrovským požárům. Sekvojovce jsou přirozeně adaptovány na časté požáry nízké a střední intenzity objevující se každých 8–15 let. Dokonce přežijí i požáry vysoké intenzity, ale v malém měřítku. Jenže v současnosti se objevují požáry vysoké intenzity obrovských rozsahů, kterým neumí čelit. Mezi lety 2020 a 2021 svět přišel při třech požárech o téměř 20 % dospělých sekvojovců obrovských – těch s průměrem kmene větším než čtyři stopy (1,2 metru) ve výšce šest stop (1,8 metrů), které se přirozeně vyskytují již jen v 70 samostatných hájích na západních svazích Sierry Nevady. (Pozn.: na rozdíl od většiny jiných stromů není z důvodu široké základny kmene sekvojovců měřen průměr ve výčetní výšce.) V současnosti zde zbývá kolem 65 000 dospělých jedinců. A to je zásadní – při těchto požárech přicházíme o nejstarší jedince na světě, o stromy staré i tři tisíce let. Jedná se o nenahraditelnou ztrátu. Těmto největším stromům s průměrem větším než 10 stop (3 metry) říkáme monarchové, což koresponduje s jejich majestátností a velikostí. Můj výzkum se týkal jednoho z těchto ničivých požárů – Castle Fire.
Linnea při měření sekvojovce obrovského.
- Na co konkrétně byl váš výzkum zaměřen?
Castle Fire v roce 2020 zahubil 10–14 procent dospělých sekvojovců obrovských s průměrem větším než 1,2 metru. Zkoumala jsem příčiny úmrtnosti jednotlivých sekvojovců obrovských s cílem pochopit, co je příčinou vysoké intenzity požárů v hájích sekvojovců v měřítku celého háje, protože samotné háje jsou opravdu produktivní a nacházejí se v jedněch z nejvlhčích oblastí Sierry Nevady. Takže je spíše překvapivé, že se zde vyskytují tak závažné požáry.
Struktura sekvojovcových lesů a její vliv na požáry
- Jak vlastně takové sekvojovcové háje vypadají z hlediska smíšení, věkového složení?
Většina z nich je smíšená, některé jsou kvůli historii těžby dřeva homogennější. V hájích jako Converse Basin a Indian Basin byly na přelomu 20. století kompletně vytěženy velké sekvojovce. Nyní jsou tvořeny mladým smíšeným porostem jehličnanů a sekvojovce obrovského. Jiné háje v Giant Sequoia National Monument byly v 80. letech 20. století zbaveny všech stromů kromě sekvojovce obrovského. Dřevo sekvojovce je totiž křehké a při dopadu na zem se i kvůli své hmotnosti často roztříštilo, takže jeho zpeněžení bylo nízké. V těchto lesích je stará kohorta sekvojovce obrovského a pak velmi mladá kohorta všech ostatních stromů. Nyní se všechny sekvojovcové háje nacházejí na území s ochranou.
Velký problém představuje potlačování požárů. Dochází k velkému zahušťování a posunu v relativní dominanci určitých druhů, většinou druhů tolerantních vůči stínu. Sekvojovec obrovský je při reprodukci závislý na požáru – semenáčky potřebují minerální půdu a hodně světla, nejsou tak kompetitivní jako jiné druhy, potřebují mozaikovité lesy s malými plochami bez stromů. Takže máme mladé porosty jedle bělokoré (Abies alba) a pazeravu sbíhavého (Calocedrus decurrens), které jsou velmi odolné vůči stínu a mohou snadno růst v těchto podmínkách. A pak je tu velmi málo sekvojovců obrovských. Řekla bych, že zde chybí 50 až 75, dokonce téměř sto let obnovy v sekvojovcových lesích.
Děkuji za rozhovor (22. 4. 2023), Petra Kulhanová
Foto: archiv Linney Hardlund
Celý rozhovor najdete v srpnovém čísle Lesnické práce
