Informace o vykazovaných početních stavech populace jelenů sika v ČR přináší každoročně myslivecká statistika. Prezentované stavy jsou ale založené na podhodnocených údajích myslivců. Přesto přiznané počty jelenů sika dlouhodobě rostou. Dle aktuálních mysliveckých dat jejich stav téměř osmkrát převyšuje maximální možný počet daný zákonem o myslivosti. Tedy takový počet, kdy zvěř nezasahuje škodlivě do ekosystému a nezpůsobuje výrazné škody v lesích a na polích. Obrovská stáda jelenů sika na Plzeňsku připomínající spíše migraci pakoňů po afrických pláních jsou často natáčena řidiči a turisty.
Lesníci, ekologové i vlastníci lesů a zemědělských pozemků dlouhodobě upozorňují, že dochází k porušování zákona o myslivosti, který v praxi nefunguje. Početní stavy jelenů sika za posledních dvacet let vzrostly v rozporu se zákonem o myslivosti nejméně na dvojnásobek za nečinného přihlížení Ministerstva zemědělství a jím řízené státní správy.
Graf: Porovnání vývoje početních stavů jelena siky přiznaných myslivci a legislativně maximálně možných stavů dle údajů Ministerstva zemědělství
Jelen sika unikl z původně oborních mysliveckých chovů do naší přírody v první polovině 20. století a již v padesátých letech způsoboval lokální problémy. Další prudké rozšiřování areálu jeho výskytu a eskalace problémů s nežádoucí hybridizací a škodami v lesích i na polích byla způsobena tím, že jelena siku myslivci vítají s otevřenou náručí jako zpestření loveckých příležitostí, trofejí i zvěřiny. Umožnila jim to naprosto benevolentní a dosud přetrvávající legislativa i přístup státní správy.
Tristní stav mohou nyní napravit poslanci a poslankyně. Vládní návrh novely zákona o myslivosti, který na konci března prošel 1. čtením v poslanecké sněmovně, však neodpovídá potřebám dnešní krajiny. Proto osm významných profesních a nevládních organizací již v polovině července loňského roku deklarovalo jednotný postup a navrhuje nejpotřebnější změny a doplnění vládního návrhu, které je třeba urychleně v zákonu o myslivosti zakotvit. Koalice organizací požaduje ve veřejném zájmu především nastavení rovnováhy mezi početností spárkaté zvěře a krajinou transparentním plánováním lovu spárkaté zvěře v závislosti na způsobených škodách a jeho vykonavatelnost: vysoké škody = vysoký odlov, přiměřené škody = udržování stabilní populace, nízké škody = možné zvýšení početnosti spárkaté zvěře. K tomu má pomoci i umožnění lovu majitelům a pachtýřům pozemků a snížení minimální výměry pro vytvoření vlastní honitby.
Stanoviska zástupců vybraných organizací k důsledkům nedostatečné výše lovu spárkaté zvěře v ČR:
Asociace soukromého zemědělství ČR: „Vlastníci honebních pozemků, zemědělci a lesníci vytvářejí na svých hospodářstvích a pozemcích životní prostředí pro všechny druhy zvířat včetně spárkaté zvěře a zároveň nesou zásadní náklady spojené s chovem zvěře. Mají proto největší zájem na udržení rovnováhy v přírodě, a proto by zákon o myslivosti měl výrazně zvýšit jejich práva na ovlivnění chovu i lovu zvěře. Současná legislativní úprava nefunguje a v praxi dochází k neustálému zvyšování škod jak v lesích, tak na polích, výrazným nadstavům spárkaté zvěře a to vše v době klimatické změny a historicky největší kalamity našich lesů. Nejkřiklavějšími příklady nefungování současného zákona o myslivosti je mnohonásobně přemnožení černé zvěře a nepůvodního jelena siky. Ten proniká do dalších oblastí České republiky a jeho hybridizací s jelenem evropským dochází k postupnému zániku genofondu našeho původního významného druhu zvěře, který byl v historii vždy nazýván zvěří královskou. Takový je současný stav české myslivosti, která v dobách socialismu opustila své staré tradice, kdy hospodář zastával úlohu myslivce, lesníka i zemědělce." Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR.
Sdružení vlastníků soukromých a obecních lesů v ČR: „Každoroční nárůst výše odlovu jelena siky potvrzuje názor o narůstající populaci tohoto druhu. Stávající systém myslivosti nedokáže tento populační boom zastavit a redukovat každoroční přírůstek. Z toho plynou pro majitele lesních pozemků škody na lesních porostech. A z hlediska kvalitního chovu jelenovitých se obávám, že genetické křížení siky s jelenem evropským navždy zničí naši královskou zvěř. Zde platí staré české přísloví Všeho moc škodí...." Richard Podstatzký-Thonsern, místopředseda Sdružení vlastníků soukromých a obecních lesů v ČR.
Hnutí DUHA: „Bez dočasného snížení stavů spárkaté zvěře se nám nepodaří obnovit pestré smíšené lesy, protože většinu mladých listnáčů a jedliček tato zvěř spase. Miliardové dotace na obnovu lesů skončí v jejich žaludcích. Vrcholem pomyslného ledovce jsou enormní počty nepůvodního asijského jelena siky, který kromě malých stromků likviduje i domácího jelena evropského, se kterým se kříží a kříženci nahrazují naše původní jeleny." Jaromír Bláha, lesnický expert Hnutí DUHA.
Pro Silva Bohemica: „Zvěře může být v krajině tolik, aby se lesy dokázaly zmlazovat a vyvíjet převážně přirozeně a jejich ochrana nemusela být celoplošná, ale soustředěná na druhy dřevin zvěří nejvíce poškozované. Fungovalo to tak dříve, musí to tak být i dnes." Milan Hron, předseda Pro Silva Bohemica
Český svaz ochránců přírody: „Vysoké stavy spárkaté zvěře jsou limitním faktorem nejen pro obnovu stabilních smíšených lesů, ale také pro biodiverzitu lesů. Především přemnožení divočáci fungují jako dokonalý vysavač. Doslova vyluxují a sežerou vše, na co narazí, včetně mláďat druhů hnízdících na zemi, jako jsou například koroptve či zajíci." Karel Kříž, výkonný místopředseda Českého svazu ochránců přírody.
Podle TZ Hnutí DUHA
Komentáře
A my dva chovatelé, pane ovčáku? Inu, nějaké jehňátko občas zabijeme a nabídneme zastupitelstvu. Kožišinu ke krbu, rukavičky pro děti. Nebo dokonce ovčí sýr, to je delikatesa. Starosta i místostarosta přimhouří oko, zlobivým sousedům domluví, třeba i na nějaké to oplocení se v obecním rozpočtu najde příspěvek. Však z obecního tolik krev neteče.
Tahle situace je ale do budoucna neudrželná, milý pane.
Myslivci si nasadili do přírody všechno, co si usmysleli. My musíme ctít všecky ty býlí žravé přivandrovalce, ale i počty, jež si myslivci zvolili. Vlk je pro ně škodná, krajina prý již přilíš kulturní a pro šediváka nevhodná, ale zato jelenec, sika, muflon, ti vytvářejí ty pravé přírodní hodnoty a tradice. Vyžaduje-li vlk takovou divočinu, jak mohl být již snad před desítkami tisíc let jako první zvíře člověkem ochočen? Jak se může dnes šířit z Německa či Polska v hlavním proudu, tam snad tu divočinu má?
Jen lži a lži slyšíme z jejich úst. Chovají na našich pozemcích, za naše peníze dle své libovůle volenou zvěř, krmenou našimi stromky, travou, lesními plody. Co z jejich zvěře jako lesník mám? Dřinu s oplocenkami, bolavá záda z natírání, prsty pořezané. Co z nich má běžný občan? Kolikrát za rok konzumuje zvěřinu? Něco z myslivců však přece má. Z jeho daní jsou placeny dotace na novou výsadbu, jež by nemusela být, nebyl-li by nálet sežrán zvěří. Tohle je tedy ten hlavní přínos dnešní myslivosti české a moravské zemi.
Ano, zvěř způsobuje škody zemědělcům, ale v žádném případě lesníkům! V lese zvěř způsobuje škody majitelům lesů! Lesník je pouze námezdně pracující síla, pracující pro vlastníka lesa, byť v mnoha případech zcela nezbytná. To platí v lesích soukromých, obecních i státních. Jak tyto lesy budou vypadat, je věcí jejich majitelů, byť způsob a rozhodování o tom, jak toho dosáhnout, tito často na lesníky přenáší (markantní je to u lesů obecních a zejména státních).
Do doby, kdy v lesích a na polích hospodařili jejich majitelé a také ve většině případů provozovali myslivost, početní stavy zvěře a případné „škody“ byly jejich záležitostí a nikdo třetí je řešit nemusel.
Od doby, kdy na půdě z větší části nehospodaří jejich majitelé (po roce 1948), stejně tak myslivost provozují zhusta ne místní majitelé půdy, musí zákon stanovovat řešení škod někoho někomu způsobených něčím (zvěří), co nevlastní nikdo z nich. Jak je toto nastaveno v zákonu, není žádný veřejný zájem (byť se to tak označuje), ale výsledek toho, co se do právního předpisu podaří procpat skupinou jednou (myslivci) či skupinou druhou (majitelé honebních pozemků). A myslivost patřila vždy k účinným prostředkům ovlivňování.
Současný zákon o myslivosti je v některých směrech nedokonalý, někde z něho dýchá duch doby minulé (plánování!), ale určitě není benevolentní a dává možnosti bránit se stavům zvěře, které působí škody v lesích i na poli. Možná trochu krkolomně, možná ve výhodě je spíš myslivec než vlastník (což by se změnit mělo), ale ta možnost tu je. Ale podnět musí vycházet od majitele, nikoliv Duháků! Lze vymáhat náhrady škod (ano je to složité), z důvodů škod lze žádat snížení stavů či dokonce zrušení chovu – a stát musí konat a zdůvodňovat! Dokud taková žádost nedojde, nečinnost mu těžko vyčítat. Vlastní zkušenost.
Volat po dosažení rovnováhy transparentním plánováním je pitomost. Je to óbrpitomost, stejně jako je óbrpitomost státem řízené a kontrolované hospodářské plánování v lese! Ano, plánování hospodaření v lese či se zvěří je v pořádku, je-li to záležitost majitele lesa či uživatele honitby. V okamžiku, kdy se takového plánu (= záměru, výhledu, předpokladu, očekávání) zmocní stát a vytvoří z něho nástroj dohledu na dodržování zákona s hrozbou sankcí, stává se plán pitomostí. Protože obejít plán, který jsem sám sobě stvořil či nechal stvořit, je tak snadné. A nezabrání tomu žádná evidence, kterou zase tvoří ať už vlastník lesa či uživatel honitby, byť by musel přikládat foto s údaji o čase a souřadnicích GPS!
Jsou daleko jednodušší nástroje. Jenže pak by do vztahu majitel půdy – myslivec nemohl moc kdo kecat a stát by byl pouze arbitrem prostřednictvím orgánů, které tu dávno jsou. A o tom to celé je – aby se tvořila nová pracovní místa ve státní správě, která budou nutná pro naslouchání Duháků a jim podobných.
A to souvisí i s jiným Vaším názorem o výhodách těch, kdo ochránili svůj smrk. V téhle nepřehledné situaci se přínos takového přístupu ztrácí. Neochráníte a neudržíte skoro žádný smrk, jste-li obklopen takovými sousedy. Brouk ani srnec žádné katastrální hranice neznají.
Částečně stavy reguluje silniční provoz.
Částečně lovci (záměrně nepíši myslivci)
Částečně nemoci a jiné vlivy
Ve výsledku mají škody "jen" zemědělci a majitelé lesů. Cesta k náhradám za škody je dlážděna pokrouceným paragrafem a neefektivní spotřebou času.
Dokud zvěř nebude páchat škody na lidech a komerčních objektech, tak je vše v pořádku a hlasovací mašinerie 200 hlavého stáda vyvolených nic nevyřeší a ani nemůže.
Každýmu poslancovi rychlopalnou vopakovačku s nočním viděním a můžou vyrazit na Plzeňsko.
Co zlegalizovat pytláctví a platit odměny ?
Jako v tom Irsku ?