Nedopouštíme se nelegálního zaměstnávání? Nepracuji „na černo“? Neskrývá se za naší obchodní smlouvou ve skutečnosti „švarcsystém“? Tyto a podobné otázky si po 1. lednu 2012 klade nejeden podnikatel využívající namísto zaměstnanců v pracovním poměru nebo vedle nich i práce subdodavatelů nebo obchodních zástupců, a na druhé straně nejedna osoba samostatně výdělečně činná, živnostník, pracující pro svého odběratele nebo mandanta na základě smlouvy o dílo, mandátní smlouvy, smlouvy o zprostředkování, o obchodním zastoupení, zkrátka partneři v obchodněprávním nebo občanskoprávním vztahu, o jehož legalitě až do začátku letošního roku nikoho nenapadlo pochybovat.
Co se od letošního roku oproti dosavadní úpravě změnilo?
Do konce loňského roku byl za nelegální práci považován výkon práce fyzickou osobou pro právnickou nebo fyzickou osobu bez pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy (nešlo-li o manžela nebo dítě „zaměstnávající“ fyzické osoby) a výkon práce cizincem v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo se zelenou kartou, popřípadě zcela bez nich.
Novela zákona o zaměstnanosti, účinná od 1. ledna 2012, definuje nově nelegální práci jako:
– výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah,
– pokud fyzická osoba – cizinec vykonává práci v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu s povolením k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání ve zvláštních případech (zelená karta) vydaným podle zvláštního právního předpisu, nebo v rozporu s modrou kartou; to neplatí v případě převedení na jinou práci podle odst. 41 odst. 1 písm. c) zákoníku práce (tím je převedení zaměstnankyně těhotné, kojící, matky do konce 9. měsíce po porodu, koná-li práci, kterou nesmí být tyto zaměstnankyně zaměstnávány nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství nebo mateřství),
– pokud fyzická osoba – cizinec vykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu bez platného povolení k pobytu na územní České republiky, je-li podle zvláštního právního předpisu vyžadováno (zvláštním předpisem je zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů).
Podle předchozí úpravy tedy pro legální vztah stačilo, aby práce byla vykonávána v podstatě na základě jakéhokoli smluvního vztahu („nebo jiné smlouvy“). Tehdy platný a účinný zákoník práce sice deklaroval, že závislá práce může být vykonávána výlučně v pracovněprávním vztahu, výkon závislé práce mimo pracovněprávní vztah však nebyl výslovně prohlášen za nelegální práci. Definice závislé práce byla nadto méně jednoznačná a pro prokázání závislé práce vyžadovala naplnění více znaků současně, na rozdíl od nynějších čtyř základních znaků. Postih v případě výkonu závislé činnosti zastřené jiným než pracovněprávním vztahem hrozil v podstatě pouze od správce daně, pokud shledal, že příjmy z takové práce měly být zdaněny jako příjmy ze závislé činnosti.
Švarcsystém (nenazývaný tak kupodivu podle německého „schwarz“ – černý, nýbrž po svém „objeviteli“ – podnikateli Miroslavu Švarcovi, který jej v 90. letech minulého století začal jako první systémově používat) je z pohledu pracovního práva nelegální zaměstnávání formou zastření faktického pracovněprávního vztahu jinou smlouvou, neboli simulovaný, předstíraný obchodněprávní (popřípadě – méně často – i občanskoprávní) vztah.
Do konce loňského roku – vraťme se o několik odstavců zpět, k tehdy platné definici nelegální práce – byl tento způsob výkonu práce z pohledu zákona o zaměstnanosti legální, neboť šlo o „výkon práce na základě jiné smlouvy“. Nynější, nová úprava nelegální práce, kvalifikuje nelegální práci poněkud odlišně – jako „výkon závislé práce mimo pracovněprávní vztah“. V praxi to znamená, že sice obecně není zakázán výkon práce na základě jiné než pracovněprávní smlouvy, nejde-li ovšem o tzv. práci závislou, která smí být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu (tj. na základě pracovní smlouvy, dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce) a jejíž výkon mimo tento pracovněprávní vztah nelegální je. V obchodním vztahu tedy musí jít doopravdy o podnikání, nikoli o podnikání předstírané.
Účelem této právní úpravy je zajistit, aby osoby vykonávající práci, která má ve skutečnosti atributy pracovněprávního vztahu, tuto práci vykonávaly v režimu zákoníku práce, a požívaly tudíž i pracovněprávními předpisy garantovanou pracovněprávní ochranu. Dalším cílem je zamezit významným finančním únikům z veřejných rozpočtů, které s sebou nelegální práce přináší na neodvedených daních a sociálním a zdravotním pojistném, a v neposlední řadě nekalé podnikatelské konkurenci, kdy se do výhodnější pozice dostávají ti zaměstnavatelé, kteří zaměstnáváním pracovních sil „na černo“ (zcela beze smlouvy) nebo v simulovaných obchodních vztazích snižují své náklady oproti konkurentům – zaměstnavatelům.
Závislou práci definuje nyní platný a účinný zákoník práce jako práci, která je vykonávána:
– ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance,
– jménem zaměstnavatele,
– podle pokynů zaměstnavatele,
– a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.
Jedná se o tzv. pojmové, nebo též hlavní znaky závislé práce. Z výkonu závislé práce pak jako důsledek vyplývají podmínky, za kterých je a musí být závislá práce vykonávána – závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.
Pro srovnání, podle předchozí právní úpravy, byl za závislou práci, která je vykonávaná ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, považován výlučně osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost.
Rozdílnost předchozí a současné úpravy spočívá v tom, že zatímco dosavadní úprava předpokládala pro konstatování závislé práce současné naplnění všech vyjmenovaných znaků, nové rozlišení na čtyři základní pojmové znaky a na podmínky výkonu závislé práce vychází z teze, že pro spolehlivé zjištění závislé práce postačí naplnění jejích základních znaků – tedy nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, osobní výkon práce zaměstnancem jménem zaměstnavatele a podle jeho pokynů. Podmínky, důsledky výkonu závislé práce jsou sice také jejím „poznávacím znamením“, avšak jejich absence nemusí mít nutně za následek konstatování, že se mezi účastníky nejedná o závislou práci. Uvedená změna by měla přispět k usnadnění prokazování případů závislé práce, tedy v praxi ke zvýšení účinnosti kontrolní činnosti.
Plné znění článku najdete v Lesnické práci 6/2012.
Autor:
Mgr. Dalimila Solnická
inspektorka odboru pracovních vztahů a podmínek
Státní úřad inspekce práce
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
