Úředníci se totiž podle soukromých vlastníků lesů požadavky a připomínkami vlastníků lesů odmítají zabývat.
Proč Ministerstvo zemědělství ČR nehodlá s vlastníky lesů o připravované normě komunikovat? To komentuje předseda Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů František Kučera následovně: „Nechápu, proč si ministerstvo zvolilo tak nestandardní a vůči vlastníkům lesů nekorektní způsob jednání. Na postu ministra zemědělství i náměstka pro lesní hospodářství se za dobu existence našeho sdružení vystřídala řada osobností a samozřejmě jsme neměli vždy stejný názor na věc, nicméně byla zde přinejmenším ochota vyslechnout si názor vlastníků a odborníků z lesnické praxe a dojít k nějakému kompromisu. Odbornost, a bohužel nejenom v lesnictví, ale i v dalších oborech, ustoupila politikaření a pletichaření."
Zákon o lesích byl přijatý v roce 1995, v následujícím roce pak bylo vydáno celkem jedenáct vyhlášek k jeho provedení. Odboural sice z českého lesního práva některé instituty a schémata poplatná předlistopadové éře, zároveň však v řadě směrů významně zpřísnil některá pravidla pro hospodaření, a to aniž by odboural nesystémovou dvoukolejnost státní správy, kterou představuje paralelní existence České inspekce životního prostředí a orgánů státní správy lesního hospodářství, nově označených za orgány státní správy lesů. Od té doby prošel zákon několika pokusy o novelizaci menšího či většího rozsahu. Poslední probíhal od podzimu 2011 a na program vlády se dostal v lednu letošního roku. Návrhem novely se však vláda nezabývala a ministerstvu zemědělství bylo údajně uloženo připravit věcný záměr zákona o lesích. Co je na tomto postupu překvapivé a zarážející? Česká republika nemá žádnou koncepci, kam lesnictví směřovat. Nemá žádnou státní lesnickou politiku, o níž by se věcný záměr měl opírat, a kterou by měl realizovat, nemá ujasněno, jaké jsou veřejné zájmy týkající se lesů a jakými nástroji mají být prosazovány. Zásadami státní lesnické politiky se zabývala vláda ČR naposledy v roce 1994! Aktuálně má k dispozici pouze Národní lesnický program II, jehož další osud je však velmi nejistý, neboť jeho závěry nejsou jednoznačné a budou předmětem dalších jednání mezi resorty zemědělství a životního prostředí.
Co konkrétního vlastníci od změny lesního zákona očekávají? „Především omezování administrativních zásahů státu tam, kde pro naplnění veřejného zájmu postačí nechat vlastníkům svobodu jednání a rozhodování, posílení role motivačních nástrojů na úkor nástrojů donucovacích, zjednodušení a sjednocení stávajícího zcela roztříštěného systému poskytování dotací a podpor v lesním hospodářství, diferencovaný přístup k lesům podle kategorie, velikosti a druhu vlastnictví a plné respektování čl. 11, odst. 4 Listiny základních práv a svobod – tedy, že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. A v neposlední řadě začlenění České inspekce životního prostředí do struktury státní správy lesů,“ dodává předseda SVOL František Kučera.
red.