Titulní foto: Pokusná plocha v oboře Březka. Foto: archiv VÚHLM.
Vize a cíle
– Můžete představit hlavní body koncepce, se kterou jste kandidoval na pozici ředitele Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti?
Protože ústav má koncepci rozvoje až do roku 2013, byly prezentovány určité vize a představy, jak by měl fungovat ústav v období, kdy se začínají zásadně měnit některé přístupy ministerstva zemědělství k aplikovanému resortnímu výzkumu. Prezentoval jsem tyto představy s tím, že jejich součástí bude vytvoření koncepce ústavu, která bude reagovat na nové ekonomické podmínky. Budeme muset vytvořit takovou strukturu ústavu, která bude reflektovat potřeby lesnického provozu a požadavky ze strany ministerstva zemědělství. Mezi hlavní cíle bude patřit udržení nejdůležitějších oborů ze současného výzkumného zaměření ústavu, rádi bychom zachovali stávající portfolio expertních a poradenských aktivit, chtěli bychom stabilizovat perspektivní vědecké a odborné pracovníky. Budeme více směrovat své úsilí do oblasti komerčního využití našich výsledků. To je něco nového a musíme se to relativně rychle naučit.
– Zmínil jste nové podmínky, které nastavuje ministerstvo vůči ústavu. Můžete být konkrétnější?
Změna přišla v roce 2011, do té doby celkové výnosy přesahovaly 100 milionů korun, v tomto roce výnosy jen těsně překročily tuto hranici. Začal se projevovat tlak na další snížení financování. To se výrazně projeví v tomto roce, kdy výnosy ústavu klesnou o více než 26 %, na 75 milionů korun. Pokles je způsoben tím, že MZe ještě v loňském roce podporovalo expertní a poradenské činnosti, které jsme poskytovali vlastníkům lesa bezúplatně. Některé tyto činnosti byly v letošním roce zastaveny nebo utlumeny. K tomu se přidaly i změny v hlavní – výzkumné činnosti ústavu, spojené s transformací institucionálního financování výzkumných institucí.
– Chystáte nějaké organizační či personální změny, které by stabilizovaly ústav?
Současnou situací jsme nuceni provádět řadu opatření. V rámci organizačních změn došlo k snižování počtu zaměstnanců. Museli odejít i dlouholetí zaměstnanci a odborníci, současný stav je 106 zaměstnanců v celém výzkumném ústavu. Řekl bych, že jsme na hraničním stavu. Z náměstků ředitele zůstal ekonomický náměstek, prvním statutárním zástupcem je náměstek pro vědu a výzkum, ale již není samostatně vyčleněn, a hlavní část pracovní kapacity je nasměrována na výzkumnou činnost v rámci odborného útvaru.
– Jak byste ve stručnosti zhodnotil působení vašeho předchůdce?
Kolega, doc. Ing. Petr Zahradník CSc., byl jedním z nejdéle fungujících ředitelů VÚLHM za dobu jeho historie. Je to vynikající odborník v oblasti ochrany lesa a musím říci, že jsem rád, že zůstává v našem ústavu a že bude dále přispívat k jeho činnosti.
– Na jaké pozici zůstává?
Zůstává jako zaměstnanec lesní ochranné služby, vrátil se zpátky do svého útvaru, ze kterého přišel na post ředitele.
Činnost ústavu
– Jaké jsou hlavní činnosti ústavu a připravujete v nabízených službách pro odbornou veřejnost a soukromé subjekty nějaké novinky?
Jsme veřejná výzkumná instituce – hlavní činností je výzkum, jeho podíl tvoří více než 60 % aktivit ústavu. Jsou to výzkumné aktivity, které jsou spojeny s výzkumným záměrem, výzkumnými projekty, které jsou řešeny v řadě grantových agentur. Dominantní je Národní agentura pro zemědělský výzkum, dále Agentura MŠMT, ministerstva průmyslu, Grantová agentura ČR. Do další činnosti instituce spadají aktivity jako expertní a poradenská činnost – tyto aktivity umožňují rychlé a účinné předávání výsledků aplikovaného výzkumu z hlavní činnosti, tzn. výzkumných aktivit ústavu, a jsou nabízeny vlastníkům lesa a honiteb. Toto portfolio aktivit pro letošní rok víceméně zachováme. Je to spektrum od biotechnologií až po poradenství v oblasti pěstování lesa. Změna bude pro vlastníky lesa v tom, že činnosti nefinancované MZe budou prováděny za úplatu.
– V jakém horizontu budou tyto činnosti za úplatu?
Již v letošním roce, týká se to expertních činností nepodporovaných MZe.
– Můžete specifikovat, kterých konkrétních činností se to bude týkat?
Jsou to všechny služby poskytované vlastníkům lesa, které byly ještě v loňském roce finančně podporovány ministerstvem zemědělství. Je to expertní činnost v oboru lesního semenářství a školkařství, umělé obnovy lesa a zalesňování, včetně hodnocení kvality reprodukčního materiálu lesních dřevin, která byla prováděna v Opočně a v Kunovicích. V rámci těchto činností máme i akreditované laboratoře, ale s velkou pravděpodobností budeme muset akreditaci laboratoří pozastavit. Dále se jedná o poradenskou činnost při obnově a výchově lesních porostů, včetně uplatnění biotechnologií a speciálních výsadeb rychle rostoucích dřevin při využití klonových archivů a demonstračních objektů.
– Ústav má ve svém názvu myslivost – jaké výzkumné projekty se týkají této oblasti?
Je to pár let zpět, kdy jsme obnovili činnost v oboru myslivosti. V současné době prozatím funguje útvar v oblasti poradenské a expertní činnosti pro vlastníky honiteb. V každém případě se snažíme podávat výzkumné projekty, ať už v NAZV nebo v jiných grantových agenturách.
– V majetku ústavu je také obora Březka. Můžete ji čtenářům ve stručnosti představit?
Obora Březka je demonstračním objektem ústavu. Má 206 ha a jejím hlavním posláním je myslivecký výzkum a výkon myslivosti, chováme v ní v současné době daňčí zvěř. Obora se opět stane pracovištěm útvaru myslivosti. Byli bychom rádi, aby se zde znovu rozvinul myslivecký výzkum. V oboře máme i demonstrační objekty jiných útvarů, je zde plocha monitoringu úrovně II programu ICP Forests, demonstrační plocha kolegů ze stanice v Opočně, ukázka obnovy, plochy s výpěstky, které vznikly díky biotechnologiím.
– Jaké jsou hlavní příjmy ústavu?
Hlavní činností ústavu je výzkum, který je financován z veřejných zdrojů, v letošním roce bude jeho podíl přes 67 %. Další činnost – to jsou aktivity spojené s expertní a poradenskou činností, které jsou financovány z veřejných finančních zdrojů. Nyní dochází k jejich omezení – v minulosti vytvářely vždy více než 1/3 příjmů, v současnosti to bude přibližně 26 %. Kolem 6 % tvoří podíl jiné činnosti, tj. projekty, které jsou financovány z neveřejných zdrojů. Zde byly např. řešeny projekty získané ve veřejné soutěži v rámci grantové služby Lesů ČR, s.p. (LČR). Je škoda, že v současnosti je její činnost pozastavena. Samozřejmě spolupracujeme s LČR v oblasti konzultační, ale chybí spolupráce na výzkumných projektech, kde by LČR aktivně vstupovaly jako spoluúčastníci řešení projektů s požadovanou finanční spoluúčastí na základě pravidel daných grantovými agenturami. Je fakt, že LČR jsou nejvýznamnějšími uživateli našich výsledků a bez jejich aktivní spoluúčasti se lesnický výzkum v dlouhodobějším horizontu neobejde. Důležitým hráčem nejen pro nás jsou Vojenské lesy a statky ČR, s.p., které v současnosti podporují výzkumné aktivity – vstupují do projektů tak, jak to vyžadují pravidla grantových agentur. Spolupracujeme také s dalšími vlastníky lesa, například s lesy Colloredo-Mansfeld či lesy Kinských ve Žďáru a řadou dalších.
Graf: Podíl činností na financování ústavu.
Osobní názor na vybraná lesnická témata
– Jaký je váš názor na směřování vědy a výzkumu v době krize? (Měl by se výzkum více zaměřit na propojení se soukromou sférou?)
V radě vlády pro vědu, výzkum a inovace býval v minulosti zástupce aplikovaného výzkumu a po řadě změn tam není žádný, což je pro aplikovaný výzkum škoda. Vážným problémem je, že grantové agentury ve svých programech zmiňují lesní hospodářství okrajově, anebo spíše v oblasti mimoprodukčních funkcí lesa – půdoochranná, vodohospodářská atd., což jsou funkce, které jsou celospolečensky velmi důležité, ale ne z hlediska finančního zisku subjektu finančně vstupujícího do projektu. Je škoda, že největší správce lesů Lesy ČR, s.p. pozastavily svou agenturu, protože ta byla pro nás, a myslím si, že i pro univerzitní výzkum, velmi zajímavým a důležitým zdrojem podpory výzkumu. Jsme v určitém tlaku, abychom prodávali výstupy, komerčně využívali výsledky. Je to pochopitelné, jsme aplikovaný výzkum, ale na druhé straně ta změna ze dne na den prostě není možná, protože i uživatelská sféra v lesnictví si musí uvědomit, že přímá spoluúčast je pro ně efektivní. Další moment, důležitý v období škrtů, je těsnější spolupráce mezi univerzitami, lesnickými fakultami a výzkumným ústavem, která by umožnila více se prosadit v evropských rámcových programech. Neměli bychom se navzájem cítit jako konkurenti, spíše spojit úsilí a své know-how, rozvinout spolupráci na národní i mezinárodní úrovni. Samozřejmě bylo by užitečné, aby se aktivizovali i vlastníci lesa, chybí mi určitá formulace výzkumných potřeb z jejich strany, ale i potřeb pro lesní hospodářství. Pracuje na tom NLP 2, bylo by velmi dobře, aby program našel podporu v resortu, a především vládní podporu.
– Jak pohlížíte na situaci v NP Šumava a management horských smrčin (zasahování proti kůrovci)?
Nejsem odborník přes ochranu lesa, moji specializací jako lesníka ekofyziologa byl vliv imisí na lesní porosty a výživa lesních porostů. Problém Šumavy chápu jako dlouhodobý problém. Začalo to tím, že park nebyl ideálně založen. V porovnání s bavorskou stranou jsme měli trochu megalomanskou představu. Je samozřejmě špatně, že se ze Šumavy stalo politikum. Chápu rozdílnost názorů, rozdílný pohled je, když budu bojovat o Šumavu a budu sedět v Praze, anebo ji budu navštěvovat několik týdnů v roce, anebo když budu žít na Kvildě nebo Modravě a mám v regionu fungovat, živit rodinu a podnikat. Chybí mi ochota ke konsensuálnímu řešení. Je zajímavé, že v jiných NP, kde určitě také mají své problémy, může fungovat národní park, turismus a podnikání.
– Studium na vysoké škole se stává masovou záležitostí. Jak nahlížíte na současné lesnické (nejen vysoké) školství?
Myslím, že potenciál vysokých škol je dobrý, mají dobré pedagogy, a jde jenom o to, aby byl zájem o absolventy jak středních škol, tak univerzit. Dříve patřilo vysoké lesnické školství mezi obory, které dávalo absolventům široké vzdělání. Byl jsem účastníkem jednání, kdy byly hodnoceny vysoké školy v Brně z hlediska uplatnění absolventů. Absolventi LDF v Brně měli největší procento úspěšnosti, asi 10–15 % absolventů šlo do lesnictví a ostatní našli práci ve své podstatě od chemického průmyslu až po ekonomiku. Takže pořád věřím, že vzdělání na LF dává široký základ a má dobrou úroveň.
– Jaké hrozby v oblasti ochrany lesa budou nejvíce v budoucnu postihovat naše, popřípadě evropské lesy?
V minulém století byly pro Evropu hrozbou imise, zvláště imise SO2. Po jejich redukci se stává hrozbou nastupující klimatická změna projevující se extrémními průběhy počasí. Nicméně stále je třeba brát do úvahy produkci emisí dusíku, který v podobě depozic vstupuje do lesních ekosystémů. Lesy mohou růst v ideálních podmínkách z hlediska výživy. Určitě to bude nebezpečí pro horské lokality. Již v současné době můžeme vidět velké výškové přírůstky na smrkových porostech, které se mohou negativně projevit v následných větrných kalamitách. Musíme si uvědomit, že kromě dusíku vstupuje do lesních ekosystémů i kyselá depozice, která může výrazně ovlivnit půdní podmínky, dochází k okyselování půdy, k vymývání živin – hlavně vápníku, hořčíku. Lze předpokládat, že se může zopakovat to, co se projevilo v roce 2000 v Krušných a Jizerských horách – masové žloutnutí porostů. V důsledku klimatické změny (teplo, vlhko, sucho) se vytvoří samozřejmě vhodné podmínky i pro gradaci kalamitních škůdců, zvláště lýkožrouta a dalších biotických patogenů, které mohou získat evropský rozměr.
– Jaký je váš názor na pěstování rychlerostoucích dřevin pro energetické účely? Měla by se výměra takových porostů zvyšovat?
V rámci expertní a poradenské činnosti jsme ověřovali, pěstovali a prodávali vlastníkům lesa reprodukční materiál rychle rostoucích dřevin (RRD), byl o ně zájem. Každý, kdo chce pěstovat RRD, musí svůj projekt posoudit i z hlediska ekonomické efektivnosti. Ne vždy pěstování RRD musí přinést ekonomický efekt, jaký by se očekával. Oproti energetickým zemědělským plodinám, které lze sklízet každoročně, je založení porostů RRD dlouhodobější investice. Zájem o RRD je na půdách zemědělských, které se uvádějí do klidu. Záleží i na stanovištních podmínkách, ne všude mohou RRD růst ideálně. Pokud tyto podmínky pro efektivnost použití RRD existují, lze navýšení výměry porostů RRD jedině podpořit. Nicméně dokážu si je představit na jižní Moravě, v Polabí, ale obávám se, že už ve středních polohách nebude produkce ideální.
– Myslíte si, že stát by měl toto odvětví podporovat?
Jestli toto odvětví bude stát podporovat proto, aby uvedl zemědělskou půdu dlouhodobě do klidu, tak tady souhlasím v každém případě. V případě podpory RRD jako alternativního zdroje energie je potřeba zvážit ekonomickou efektivnost zejména ve vztahu k potenciálu stanovištních podmínek, o kterých jsem se již zmiňoval. Může to být zajímavý podnikatelský záměr, ale nelze předpokládat, že bude plošně pro republiku dominantním zdrojem energetické štěpky.
– A co si myslíte o využívání štěpky po těžbě?
Je to evropský trend, jeden z alternativních zdrojů, ale jeden z potenciálně diskutabilních. Je třeba najít rovnováhu, kde je hranice, kolik toho mohu z daného porostu v dané nadmořské výšce, z daného stanoviště odvést. Nemohu kořistit les, to bychom se vrátili do 19. století, kdy byly selské lesy silně exploatovány a skutečně trpěly.
– Myslíte si, že by mimoprodukční funkce měly být zpoplatněny?
Vzhledem k tomu, že naše výstupy výzkumných projektů jsou v řadě případů spojeny s mimoprodukčními funkcemi lesa, my musíme při přípravě projektů oceňovat cenu výstupů, finanční přínosy apod. a současně bychom měli komerčně využívat naše výstupy, tak samozřejmě by bylo dobře, aby existovala jednotná metodika oceňování a tyto funkce byly přinejmenším objektivně oceněny a otevřela se diskuse, jak cenu těchto funkcí promítnout do ekonomického zhodnocení projektů výzkumu.
– Jak hodnotíte lesnictví v ČR a postavení oboru i v porovnání s okolními zeměmi?
Lesy v ČR pokrývají zhruba třetinu území. Předpokládal bych, že by měly sehrávat podobnou roli například při rozdělování prostředků na lesnický výzkum. V současné době se klade značný důraz na produkci dřevní hmoty. Z pohledu EU je les chápán jako důležitý prvek životního prostředí. Z pohledu aplikovaného výzkumu, a nejen jeho, můžeme závidět některým severským státům, jako je Finsko a Švédsko, kde lesnictví hraje dominantní roli a výzkumný ústav je součástí státních lesů a je na ně těsně napojen odborně i finančně. Podobně to funguje i v Polsku, kde ústav IBL těsně spolupracuje s lesy panstvovými, v Sasku je aplikovaný výzkumný ústav součástí Saských lesů. Bylo by velice žádoucí a potřebné, kdyby něco podobného mohlo fungovat i u nás.
– Co byste vzkázal v době krize vlastníkům lesů?
Vlastnící lesů, i v krizové době, by měli řádně pečovat o les, spolupracovat s výzkumníky při řešení případných problémů, neměli by odsouvat potřebná ochranná, pěstební, meliorační a jiná opatření a předávat tento „dluh“ další generaci. To může vytvořit v blízké budoucnosti velký problém v podobě kalamit nebo plošných poškození lesa. Les roste sto let, plní produkční a důležité mimoprodukční funkce, je „živým organismem“ a současnou péči ocení nastupující generace.
Děkuji za rozhovor (10. 7. 2012)
Petra Kulhanová
Foto: archiv VÚHLM
