Permanentní matení veřejnosti
Toto je základní východisko pro celou řadu ekologistických organizací, jako je Hnutí DUHA, Koalice pro NATURU, Zelený kruh, MR – SOP, SZ, IDS, Společnost pro ochranu Prokopského údolí, CŠO, Viditelné vidiny, MR-SOP a možná i další. Ačkoliv zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny nebo nařízení vlády České republiky č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany, udávají jasná pravidla, co se smí a co se nesmí, přesto je veřejnost permanentně matena, ba dokonce obelhávána. Místo věcného dialogu na bázi faktů se většina zástupců těchto organizací zaštiťuje různými klišé, která lze lapidárně shrnout do věty „příroda si pomůže sama“. Dokazují tak, že o problému mnoho nevědí, protože jinak by snesli pádnější argumenty pro prosazení svých zájmů. Kde ale nic není... (každý ať si domyslí sám). Jejich akce a promyšlená kampaň domluvená na jednání dne 16. března 2011 (a zaprotokolovaná zápisem) připomíná praktiky minulého režimu. V zápisu zmiňují, že je třeba zapojit širokou veřejnost, tuzemskou i zahraniční, známé osobnosti, vyprovokovat podpisové akce, stěžovat si za každou cenu. To vše na základě zcela neobjektivního informování veřejnosti. Výmluvně to potvrzuje jeden bod zápisu z jejich jednání: „Považuje se za nejdůležitější udělat stížnost. Co nejdřív, zatím není na co.“ To vše má charakter obstrukcí, a ne věcného dialogu. Je to hra o čas, kterou laická veřejnost těžko pochopí, protože nezná bionomii l. smrkového a z ní vycházející termíny aplikace obranných opatření. Zpoždění způsobí nicnedělání a je pak snadné ukázat, jak se nic nezvládlo.
Legislativ a terminologie
Výše uvedené organizace (ale i další) stále argumentují platnou legislativou, ale možná by bylo dobré se s ní seznámit a ne si ji vykládat po svém, jak se hodí. O bezzásahovosti, zákazu asanace kůrovcových stromů, zákazu používání insekticidů, resp. pesticidů obecně, ve výše uvedených legislativních normách nenajdete ani slovo! V § 16 zákona č. 114/1992 Sb. jsou stanoveny základní ochranné podmínky národních parků a v §§
O odborných znalostech (ale možná i o morálních vlastnostech) Jaromíra Bláhy nemám žádné valné mínění. Jeho projevy v médiích v nedávné době jsou toho jasným důkazem. Nezná odbornou terminologii, hovoří o nebezpečnosti cypermethrinu pro ostatní hmyz, vodní organismy, člověka, o riziku a nebezpečnosti použití feromonových lapačů navnazených feromonovými odparníky, ale tvrdí i celou řadu dalších nesmyslů. Nyní alespoň dva výše uvedené příklady blíže vysvětlím. Za prvé, otrávená trojnožka nebo také jen „trojnožka“ je jednou z forem otráveného lapáku, což je uvedeno i v ČSN 48 1000 Ochrana lesa proti kůrovcům na smrku a také ve vyhlášce č. 101/1996 Sb., v platném znění. Hovořit tedy o trojnožkách a otrávených lapácích jako o obranných opatřeních proti kůrovci je odborně chybné. Za druhé je zcela chybné vyjádření k nebezpečí používání cypermethrinu. V současné době není totiž v ČR pro lesní hospodářství, tedy ani pro asanaci kůrovcového dříví, registrován jediný přípravek s účinnou látkou cypermethrin. Jsou registrovány přípravky s účinnou látkou alfa-cypermethrin a zeta-cypermethrin, kde jsou jasné rozdíly v toxicitě. Rozpětí toxicity u těchto látek je značné, ale obecně lze konstatovat, že mají nižší toxicitu než cypermethrin, tj. mají vyšší LD50.
Zcela nesmyslná, ba dokonce lživá, je také informace o nebezpečí použití feromonových odparníků nebezpečných pro lidi a přírodní prostředí. S výjimkou 2 přípravků, které jsou klasifikovány jako zdraví škodlivé, jsou všechny ostatní odparníky hodnoceny jako dráždivé. Tato klasifikace je ve vztahu k člověku, kdy silně senzitivní lidé mohou po kontaktu (rukou) mít krátkodobě vyrážku. Při použití příslušných ochranných pomůcek je však tento problém zcela vyřešen. Vliv na prostředí je přitom zcela minimální. Používané feromonové odparníky obsahují synteticky vyrobené látky, které kůrovci přirozeně produkují a zprostředkují tím hromadný nálet na stromy. Každý napadený strom je tedy srovnatelný s feromonovým lapačem. Do dalších podrobností zde není možné zacházet, to je na samostatný článek, ale negativní vliv na přírodní prostředí lze jen velmi těžko podpořit významnými argumenty.
Navíc je nutné se zeptat – proč obdobné principy zákazů, stížností a „obstrukcí“ nebyly využity v minulých dvou letech. Prezentovaný graf je dostačujícím příkladem, co se v NP Šumava dělo, a to bez stížností.
Jen v roce 2010 bylo na základě cca 115 výjimek vytěženo v „bezzásahových“ zónách více než
Jestliže v minulých dvou letech nebylo „problémem“ použití přibližně 100 harvestorů (nebo procesorů? – vyznají se v tom některé z NGO?), pak nyní je použití „omezeného“ počtu harvestorů značným problémem? Tomu nerozumím. Dále, proč nikdo v minulých letech nezpochybňoval použití feromonových lapačů? A to jich v letošním roce bude použito podstatně méně. Nebyly ani problémy s použitím „biocidů“, obecně vzato insekticidů. Není to populismus? Nebo se zde promítají vztahy k minulému a současnému vedení? Dál nemusím pokračovat.
Vědci
Je smutné, že podobnou dikcí se jako NGO („ekologisté“) vyjadřují k veřejnosti i někteří „vědci“. V žádném případě nechci zpochybňovat jejich erudici. Ve vlastním oboru jsou zcela jistě vynikající. Ale je schopen vědec erudovaný v oblasti chemie vyjadřovat se jako vědec k oblasti fyziky? Matematik k biologii? Historik k sociologii? Všichni jsou vědci. Vyjadřovat se zajisté mohou. Nezpochybňuji jejich znalosti a úsudek. Je ale srovnatelný postoj vědců různých oborů? Při dnešní informační explozi to snad ani nejde, snad pouze v obecné rovině. Specializace je nutná. Jak jsem již uvedl výše, nezpochybňuji odbornou erudici vědců ve vlastním oboru, ale zpochybňuji jejich odbornost ve vztahu k lesním ekosystémům. Je to zřejmě i otázka etiky, sebereflexe a určité pokory. I v rámci lesnictví se cítím pouze jako specialista na ochranu lesa, zejména proti podkornímu hmyzu, a ne na celé lesnictví. Jiní se však cítí jako odborníci na vše.
Často je „vědec“ hodnocen publikacemi v časopisech s impakt faktorem (IF). Ovšem pro vědce aplikovaného výzkumu je prioritou „aplikace výsledků“ v praxi. Kdo zná v praxi „vědce“ s publikacemi v časopisech s IF? Kdo je potom pro lesnickou praxi přínosnější?
Připomíná mi to situaci z první poloviny 20. století, kdy C. P. Snow ve své knize nazvané „Dvě kultury“ nazývá literáty té doby za „vzdělance“, jakoby neexistovali další „vzdělanci“, např. vědci. Z dnešního pohledu je problémem, že řada „vědců“ tvrdí, že oni jsou ti „správní vědci“, kteří všemu rozumějí, což připomíná minulé období. Není vědec jako vědec. Opakovaně a zcela vážně tvrdím, že nechci zpochybňovat jejich erudici v jejich oboru, ale proč oni zpochybňují erudici naši? Je vzdělání na přírodovědecky zaměřené fakultě významnější než na jiné vysoké škole? Který zákon nebo vyhláška to takto hodnotí? Když jsem kritizoval rezignaci členů vědecké sekce Rady parku jako zbabělost při prosazování vlastního názoru, nebylo mi téměř nikým odpovězeno. Vzápětí byla založena „stínová rada parku“, což je jasně politický záměr. Je zřejmě jednodušší se takto zviditelnit než „nést svou kůži na trh“ v legitimní Radě. Takto se dá vždy alibisticky říci: „Já to říkal, ale nikdo mě neposlouchal.“ Na veřejnosti bude vypadat hezky a nikdo si přitom zřejmě neuvědomí, že utekl z boje. Zde již nejde o odbornost, ale o populismus. Prof. Šantrůčková pak v médiích s úsměvem veřejně prohlašuje, že členové rady chtějí pomáhat, ale když nemohou „rozhodnout“ či nejsou vyslyšeni, tak raději rezignují. Vědecká sekce Rady parku není zřízena zákonem a ani Rada parku jako celek nemá větší pravomoci než jako poradní orgán. To si však mnoho jejich členů neuvědomovalo. O statutu Rady se však nikde na veřejnosti s touto otevřeností nehovoří.
|
Několik postřehů… - Živě si vzpomínám, jak jsem v období zřizování Národního parku Šumava vysvětloval Jaromíru Bláhovi, že na smrky nenalétají jako první samičky, ale samečci. Věnoval jsem této diskuzi zhruba 6 hodin. Ale zřejmě to nebylo nic platné. V odbornosti stále pokulhává; bylo by dobré, aby se věnoval více i oblasti lesního hospodářství, chce-li o něm „rozhodovat“. - Rovněž si vzpomínám, jak byl Ivan Žlábek napadán za každý vjezd traktoru do NP Šumava; v nedávné minulosti nevadily harvestory, ale nyní již zase vadí; přitom je využití harvestorů při dodržení stanovených technologických postupů velmi šetrné. - Po odvolání Ivana Žlábka bylo zdůrazňováno, že ředitel parku „musí být přírodovědec“. Dalšími řediteli byli zemědělský inženýr a lesní inženýr. Současnému řediteli je vyčítána jeho „neodbornost“. Jak to koresponduje s minulostí? - Odborníci, kteří v počátku vzniku parku významně zpochybňovali vliv l. smrkového na rozpad smrkových ekosystémů (vymizí pouze nepůvodní provenience smrku) se zásadně mýlili; l. smrkový napadal i desetileté porosty, stromy na okrajích rašelinišť, borovici kleč – nehodlal zkrátka spáchat „sebevraždu“ hladem. - Neustálý příklad v NP Bavorský les – nezasahování. To se však stalo v NP Bavorský les teprve po zhruba 14 letech jeho existence; v nové části se zasahuje stále, původní termín zahájení bezzásahovosti – rok 2017 – byl odsunut na neurčito, dle situace. |
Medializace problémů v NP Šumava ničemu neprospívá. Spíše naopak. Vedení parku se dostává se pod tlak špatně informované veřejnosti a „fanatiků“ a není nasloucháno odborně fundovaným lidem. „Vědci“ vše zpochybňují, ale o jaké „vědce“ jde? Ať si ke svému jménu připíší specializaci, pak to bude přesvědčivější. A přitom ne všichni „vědci“ toto prohlašují, ale jsou bráni jako „rukojmí“ daného názoru zbylé části „vědců“.
Nejsem fundamentalista, chápu pluralitu názorů, ale nemohu se smířit s demagogií. Je třeba jednat na odborné, a ne citové bázi!
doc. Ing. Petr Zahradník, CSc.
Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i.
Článek byl publikován v LP 6/2011.
