Správa Národního parku Šumava již potřetí nechala zpracovat Velkoplošnou inventarizaci lesa (VIL) na svém území. IFER - Ústav pro výzkum lesních ekosystému první šetření provedl v letech 2001-2004, další 2013-2014 a poslední v roce 2019. Inventarizace probíhá na statisticky reprezentativním vzorku více než 200 trvalých zkusných ploch, bez ohledu na to, zda je les ponechán samovolnému vývoji, nebo se v něm provádějí zásahy.
Velkoplošná inventarizace lesa je jedinou cestou, jak přímo zjistit skutečný (biologický) přírůst lesa. Spolu s ukazateli obnovy lesa přírůst indikuje stav a vývoj lesů na území národního parku. Dřevo živých stromů přírůstem nabývá na objemu, odumřelé stromy se stávají stojícími soušemi a posléze ležícím odumřelým dřevem. Těžbou a odvozem dřeva, a také přirozeným rozkladem odumřelého dřeva dochází k úbytku biomasy v lese.
„V období 2014-2019 byl přírůst na přibližně stejné úrovni jako v předchozím období, ale nižší mortalita a těžby zvedly celkovou zásobu živých stromů o 700 tis. m3. Zároveň bylo dále ponecháváno odumřelé dřevo v lese, takže jeho objem stoupl o 500 tis. m3," vysvětluje výsledky zjištění Martin Černý z Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů.
„Výsledky třetího cyklu zjišťování stavu lesů na Šumavě nás nejvíce zajímaly s ohledem na posledních zhruba šest suchých let jdoucích po sobě. Zajímavé je, že sucho se ve výsledcích tohoto šetření na stavu lesa nijak zásadně neodrazilo," říká ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.
Správa Národního parku Šumava předpokládala, že se v inventarizaci prokáže zvýšený výskyt suchých smrků napadených lýkožroutem smrkovým. Jenže čerstvé souše nakonec činily jen 0,8% stojících stromů, což je jen o něco více, než v roce 2012 (0,5%). Navzdory suchým rokům četnost obnovy trvale roste.
Dalším klíčovým sdělením inventarizace je, že hlavní roli si v lesích národního parku ponechává smrk. Jeho zastoupení je ve všech nadmořských výškách průměrně kolem 74%. Podle historických údajů totiž smrk v původních člověkem neovlivněných lesích převažoval i v nižších nadmořských výškách a jeho podíl mezi dřevinami se na území dnešního národního parku pohyboval kolem 60-80%. Tedy i tam, kde by měla být podle některých teorií převaha buku a jedle, byl a dodnes je hlavní dřevinou smrk.
„Ačkoli Správa už od roku 2014 smrk vůbec nesází a od roku 1996 do roku 2013 vysadila celkem 5,2 miliónů smrkových sazenic, je dnes v obnově lesa přes 400 miliónů smrků. A jeho početnost v obnově stále roste! Průměrně je tu na 1 hektaru 8 600 mladých smrků. Přitom v roce 2002 to bylo jen 3700. Člověk se na těchto hodnotách podílel pouze 2 procenty," zmiňuje náměstek ředitele Správy NP Šumava Jan Kozel.
Zajímavé je, že ani druhá nejčastěji zastoupená dřevina – buk – se tu zatím výrazněji neprosazuje. Drží si zastoupení kolem 10 %. Jeho hektarová hustota se od roku 2002 zvýšila z 800 na 1150 mladých buků. Buk v posledních 20 letech vytvořil zřetelnou přízemní etáž, která postupně odrůstá a samovolně se prořeďuje. Dominantní postavení smrku ale přitom buk zatím ani náhodou neohrožuje. V lesních porostech posledních 20 let má stále kolem 9 %. V obnově měl před dvaceti lety 16 %, dnes dosahuje – i přes zvýšení počtu, jen 10 %.
„A to nezměnily ani výsadby, kterými chtěla Správa obnovu buku podpořit. Za existenci národního parku jsme vysadili 3,8 miliónu buků, dnes jich ale roste na stejném území 56 miliónů. K nárůstu bukové populace jsme tak přispěli jen 7 %. A to za předpokladu, že všechny výsadby přežily. Buk se za posledních 5 let objevil i ve vyšších nadmořských výškách, hlavně díky výsadbám. Výsadbou buků jsme chtěli reagovat na probíhající klimatickou změnu. Dnes už tam žádné další stromy nesázíme, jen podporujeme ty přítomné a sledujeme, jak s naší pomocí příroda naloží," komentuje Jan Kozel
Roste také početnost jedle. Její zastoupení mezi dospělými stromy je jen kolem 1 %. Lesníci Správy NPŠ nechali vysadit 3 milióny mladých jedlí. Podle inventarizace jich dnes ve státních lesích NPŠ roste 20 miliónů. Což je více než pětinásobek množství z roku 2001. Počet jedlí v obnově vzrostl nejvíce ze všech dřevin! Člověk se na tom podílel 15 %. Celkový podíl mladých jedlí se tak z 1 % zvýšil na více než 3 %.
„Správa Národního parku Šumava za celou svoji existenci vysadila na Šumavě zhruba 15 milionů stromů. V současnosti se ve zmlazení vyskytuje zhruba 580 milionů stromků, které jsou vyšší než 10 cm. Drtivá většina těchto stromů pochází ze semen mateřských stromů a vyklíčily samy. Naše snahy o zásadní změnu druhové skladby se ukázaly jako velmi kosmetické," shrnuje část zjištění Velkoplošné inventarizace lesů ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený.
„Právě ověření toho, jak sama příroda vytváří ekosystémy, je jedním ze smyslů národních parků. A ověření si takové pravdy může být docela šokujícím překvapením!"
Dalším sledovaným faktorem je zásoba tlejícího dříví ponechaného v porostech. Je důležitým zdrojem potravy pro řadu druhů plísní, hub a hmyzu. V roce 2002 leželo v našich lesích průměrně kolem 10 m3/ha. Dnes je to pětinásobek (50,9 m3/ha). Pozitivní zprávou je, že i přes takto rostoucí množství odumřelého dříví nenarůstá počet lesních požárů. Může to být způsobeno i tím, že odumřelé dřevo bývá napadeno hnilobou, která zadržuje v jeho biomase vodu. Odhadujeme, že odumřelé dřevo fixuje navíc oproti běžné vlhkosti dřeva kolem 20 m3 vody/ha.
„Data jsou důležitá pro další hodnocení vývoje lesa v nově navržených zónách. Inventarizace nám umožnila charakterizovat rozdíly lesního prostředí podle nově navržených zón – tedy pro zóny, které jsou již dnes ponechány přírodě, nebo je hodláme v blízké budoucnosti ponechat přírodním procesům, a pro zóny, kde považujeme za nutné upravovat strukturu lesa lidskými zásahy další desetiletí," vysvětluje ředitel Správa Národního parku Šumava Pavel Hubený.
Rozdílnost těchto zón kupodivu netkví v druhové skladbě, ale především v rozdílném množství tlejícího dříví.
„Zatímco průměrný objem ležícího odumřelého dříví v přírodní a přírodě blízké zóně dosahuje 69 m3/ha, v zóně soustředěné péče jen 26,5 m3/ha. Má-li být zvýšena druhová rozmanitost lesa v národním parku v zóně soustředěné péče, cíle managementu nebudou směřovat do snahy o změnu druhové skladby, jako dosud, ale měly by se především zaměřit na co největší objem ponechávaného dříví," uzavírá Pavel Hubený.
Odkaz na zprávu VIL najdete zde.
Podle ČTK a TZ NP Šumava, red.