Foto: Pavel Čihák
– Jednou z hlavních navrhovaných změn týkajících se lesního zákona je snížení ochranného pásma lesa z 50 metrů na 30 metrů. Jaké jsou důvody pro tuto změnu?
V úvodu bych rád poznamenal, že se o problematiku právní úpravy na úseku lesního hospodářství zajímám již delší dobu. Návrh na změnu § 14 odst. 2 lesního zákona, o kterém se zmiňujete, vychází z návrhu Klíčové akce 14 – zprávy expertní skupiny Národního lesnického programu II., která je dostupná na webových stránkách ÚHÚL. Navržené řešení je inspirováno zejména § 25 saského lesního zákona. Důvodů pro navrženou změnu je více:
– Zavedení jasných a srozumitelných pravidel ohledně ochranného pásma lesa. Stávající znění není jednoznačné a rozhodovací praxe orgánů státní správy lesů je nejednotné. Některé úřady vydávají souhlasy s umístěním staveb 5 metrů od lesa, jiné trvají na vzdálenosti rovnající se tzv. AVB (absolutní výškové bonitě), tedy zhruba vzdálenosti rovnající se výšce porostu v mýtním věku (u smrku v I. bonitě 42 m). Sjednocující jednoznačná judikatura správních soudů doposud pro toto rozhodování neexistuje. Stávající právní úprava je dlouhodobě nevyhovující. Alarmující přitom je, že jde o agendu, která tvoří cca 75 % činnosti státní správy lesů na orgánech prvního stupně (obecních úřadech na ORP).
– Zakotvení jasných pravidel do § 14 odst. 2 lesního zákona znamená jistotu jednotného přístupu ke všem obdobným případům v souladu s § 2 odst. 4 správního řádu, který je podle stávající právní úpravy v podstatě nemožný. Současně se stanovením zákonných vzdáleností jak pro umisťování staveb (30 m od lesa), tak i pro sadbu obnovovaného porostu (6 m od hranice lesního pozemku) odpadne administrativní nejednotné rozhodování a bude to znamenat úsporu finančních prostředků jak pro obecní úřady obcí s rozšířenou působností, tak i úsporu prostředků pro krajské úřady, protože z jejich strany odpadne složité rozhodování o opravných prostředcích.
– Ve svém návrhu píšete v souvislosti se snížením ochranného pásma také o budoucím vymezení šestimetrového pásma – minimální vzdálenosti lesního porostu od kraje lesního pozemku. V jaké právní úpravě by mělo být toto pásmo vymezeno?
Mnou navržený pozměňovací návrh v bodu 2 navrhuje do nového § 14 odst. 3 lesního zákona zakotvení povinnosti při obnově porostu obnovovat porost tak, aby se nacházel nejblíže šest metrů od hranice lesního pozemku z důvodu zachování ochranného pásma lesního porostu a předcházení sousedským sporům. Uvedené neplatí, pokud je sousední pozemek pozemkem určeným k plnění funkcí lesa. Jde o obdobné vymezení, jaké je obsaženo v obecné právní úpravě, tedy v § 1017 občanského zákoníku ve vztahu ke stromům rostoucím mimo les (zde je zakotveno třímetrové pásmo). Jde o tzv. prevenční povinnost, která má zajistit, aby kořeny a koruny stromů lesních dřevin nerušily výkon vlastnických práv vlastníka sousedního pozemku. Někteří méně pozorní čtenáři pozměňovacího návrhu namítají, že likviduji velkou výměru lesů, ale to není pravda. Vlastník lesa má obnovovat les takovým způsobem, aby jej nevysazoval na cizím pozemku, resp. tak, aby v budoucnu lesní porost nezasahoval do hloubky několika metrů do sousedního pozemku. Uvedená povinnost, tedy zákaz rušení výkonu práv sousedů, byla již zakotvena v § 127 starého občanského zákoníku. Jde tedy jen o upřesnění vzdálenosti, ale nikoliv o zavedení zcela nové povinnosti.
– Nekoliduje snížení ochranného pásma lesa na 30 metrů s ustanovením paragrafu 20 lesního zákona, odstavec 2, kdy u potenciální zástavby nelze vyloučit, že zde budou rozdělávány ohně (táboráky, pálení trávy apod.) a z tohoto pohledu by pak nemusela být dodržena zákonem vyžadovaná vzdálenost pro rozdělávání a udržování otevřeného ohně 50 metrů od okraje lesa? Jak by bylo řešeno?
Směšovat § 14 odst. 2 (resp. navržený odstavec 3) s § 20 odst. 2 lesního zákona není možné. Účelem ustanovení § 14 je vyloučení negativních činností prováděných na základě rozhodnutí stavebního nebo jiného orgánu státní správy v ochranném pásmu lesa na les. Podle pozměňovacího návrhu bude vzdálenost staveb, resp. zásahu od paty stromu 36 metrů (6 metrů vzdálenost od hranice lesního pozemku + 30 metrů ochranné pásmo). Účelem § 20 odst. 2 lesního zákona je zakotvení takové vzdálenosti otevřeného ohně od lesa, která poskytne „dostatek" času pro uhašení požáru před tím, než oheň dosáhne lesa. S ohledem na požární nebezpečí a suchá období s nedostatkem vody nepovažuji za vhodné snižovat stávající 50metrovou vzdálenost pro rozdělávání a udržování otevřených ohňů u lesa. Pro úplnost je třeba uvést, že v saském lesním zákoně sice je pro rozdělávání ohňů u lesa stanovena též minimální vzdálenost 30 metrů, ale s tím, že lze tuto vzdálenost zvětšit.
– Uvedené návrhy znamenají výhody pro obce, developery, drobné stavitele. Co ale přinesou vlastníkům lesů?
Jak jsem uvedl, výše navržené změny uvolní ruce i státní správě lesů. Vlastníkům lesů poskytnou jistotu, že jim „slabší" úředníci či úřady nebudou povolovat umisťování staveb ve vzdálenosti jen několika málo metrů, tak jak k tomu poměrně často dochází v současnosti. Je mi známo, že státní správa lesů celkem běžně vydává souhlasy s umístěním stavby ve vzdálenosti 5 metrů od lesa. Zakotvení pevné vzdálenosti 30 m od lesa je tedy zavedením jistoty, že vlastníky lesa přímo nebudou omezovat zejména nově umístěné stavby či zařízení, nebo že tyto omezí plnění funkcí lesa. Následně odpadnou z větší části problémy s žádostmi vlastníků staveb a zařízení o opatření k zajištění bezpečnosti osob a majetku podle § 22 lesního zákona, kdy je nezřídka požadováno provedení značných plošných zásahů (těžeb), nebo i omezení hospodaření v lese např. omezením maximální výšky lesního porostu.
– Další změnou v novele je návrh odebrání licence OLH při porušení nebo nesplnění povinností stanovených v rozhodnutí o udělení licence nebo lesním zákonem. Co by změna znamenala pro vlastníka lesa, kde OLH svou funkci vykonává?
Pozměňovací návrh jen jazykově zpřesňuje ustanovení § 43 a § 45 lesního zákona. Stávající text lesního zákona (i když není dobře formulován) umožňuje odnětí licence pro výkon činnosti OLH nebo pro vyhotovování LHO a LHP již nyní. Mé tvrzení dokládá např. rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 10 Ca 167/2005-61, který je k dispozici uživatelům běžně dostupných právních softwarů.
Skutečnou mnou navrženou změnou tedy není zavedení možnosti odnětí licence, ale zakotvení překážky pro udělení licence (obdobně jako je tomu v ustanovení § 21a zákona č. 149/2003 Sb., o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin), po dobu pěti let poté, co je licence jejímu držiteli pravomocně odňata. Pro úplnost je nutno uvést, že odnětí licence probíhá ve správním řízení, ve kterém může držitel licence využít opravné prostředky podle správního řádu, nebo i soudní přezkum rozhodnutí o odnětí licence.
Pravomocné odnětí licence pak znamená, že osoba, které bude licence odejmuta, nebude moci od okamžiku jejího pravomocného odnětí vykonávat funkci OLH. Vlastník lesa si tedy bude muset vybrat jinou osobu, která bude držitelem licence. V případě, že se bude jednat o pověřeného OLH, bude muset orgán státní správy lesů pověřit osobu jinou.
– Může mít tato změna vliv na případné soudní spory například při pokutách udělených ČIŽP za nezpracované kůrovcové dříví, kdy se vlastník odvolává na nečinnost OLH?
Zde došlo ke zřejmému omylu v pochopení právní úpravy. Za stav lesa odpovídá vždy jeho vlastník (s výjimkou případů podle § 58 lesního zákona), nikoliv OLH. Pokud tedy nedojde k včasnému pokácení a následné likvidaci podkorním hmyzem napadených stromů, jde o porušení povinnosti vlastníka lesa. Nejsem právník, nicméně se domnívám, že je složitou právní otázkou, zda se může potrestaný vlastník lesa následně recipročně hojit na OLH s argumentací, že OLH nesplnil svou povinnost a v důsledku toho došlo ke vzniku škody vlastníku lesa (např. uložením sankce ze strany ČIŽP). Uvedené reciproční uplatnění škody by totiž nepochybně narazilo na další nedostatek lesního zákona, totiž na to, že v něm nejsou výslovně stanoveny kompetence/povinnosti OLH. Vymezení kompetencí OLH je věcí, které by se mělo chopit v rámci své kompetence Ministerstvo zemědělství jako nejvyšší orgán státní správy lesů, a to ideálně v úzké spolupráci s Českou komorou odborných lesních hospodářů.
Děkuji za odpovědi (2. 9. 2016)
Petra Kulhanová
Zájemci o výše uvedenou problematiku se mohou seznámit s textem pozměňovacího návrhu
ve sněmovnímu tisku č. 732.
Projednávání novely i výše uvedeného pozměňovacího návrhu prozatím nebylo projednáno (k datu 20. 9. 2016), Poslanecká sněmovna ČR ho odložila, pozn. red.
