Anketa Lesnické práce |
Jan Krebs, ředitel divize UNILES, a.s.
1. Vlastníci lesů začínají chápat TDS jako nedílnou součást hospodaření LH, kdy při úbytku kvalifikovaných pracovníků a kapacit v klasické těžbě dřeva je to nezbytný nástroj pro splnění úkolů. Vlastníci lesa, kteří mají zájem o služby TDS, se snaží najít kompromis v názorech a vytvořit vhodné podmínky pro nasazení TDS. Jiná situace je při nasazení strojů TDS na zakázkách LČR, kdy chybí jednotný názor na nasazení TDS a je umožněno zasahování jednotlivých revírníků do zadávání prací. Často se setkáváme s tím, že vhodné porosty pro nasazení TDS si pracovník nepřeje takto realizovat, nebo nemá představu, co je ještě pro stroj reálně zvládnutelné. Další kapitolou je nevhodná příprava pracovišť – cestní síť, skládkoviště, síť přibližovacích linek, šíře pracovních polí a linek pro vyvážení.
2. Myslím, že je zapotřebí vytvořit jednotný manuál pro nasazení TDS, který by popisoval technické podmínky nasazení strojů (ve smyslu doporučených pravidel) a který by byl přijat velkými vlastníky a správci majetků (LČR, VLS apod.). Takto by byla omezena lidová tvořivost v nasazení TDS a toto je myslím zásadní problém omezující nasazení strojů a možnosti zvýšení podílu TDS na celkové těžbě.
3. Klasická šachovnice, s linkami o šířce 3,5–4 m, ve svahu po spádnici, s rozšířením při výjezdu z linek, šíře pracovního pole 20–25 m. Důležité je promyšlené ukládání na skládkách – zvláště u zpevněných odvozních cest (možnost pohybu strojů v pásech a řetězech).
4. Fyzické vyznačení hranic porostů, vyvážecích linek, skládkovišť a u výběrných těžeb a probírek buď celého zásahu, nebo ukázkové plochy. Dále předání technologické karty porostu a mapou a zákresem.
5. Omezování rozměrů často vychází z neznalosti, nebo zkreslených představ zadavatele, někdy je za tím snaha vyhnout se nasazení TDS. Uplatnění emisních norem je v pořádku, ale mělo k němu dojít postupně. Zadavatel by měl požadovat emisní normu, nebo max. stáří stroje u určitého podílu zakázky, nikoliv u 100 %, bez možnosti alternativ nebo včasného upozornění. Nebavíme se o investicích v řádu tisíců, ale miliónů.
Jiří Hasler, jednatel SOLITERA spol. s r. o.
1. Těžebně dopravní stroje provozujeme čtrnáct let. Prakticky všude, kde pracujeme, správci lesů technologii a nároky na ní znají. Každý rok ubývá problémů pramenících z neznalosti. Z hlediska zadávání práce máme rok od roku lepší zkušenosti. Problémy, na které narážíme, jsou čistě provozního charakteru. Nejčastěji je to lidský faktor, organizace práce, nelze zapomenout na ceny, za které se pracuje. Co nás poslední roky hodně trápí, jsou krádeže. Prakticky není měsíc, aby se některý z našich strojů nestal terčem kriminálního činu. Dále je nutné si uvědomit, že vzhledem k počtu provozovaných strojů v ČR rok od roku ubývá porostů, které jsou terénně a porostně vhodné pro nasazení TDS. Stále častěji se dostáváme do situace, že se těží v porostech, které byly v dřívějších letech jednoznačně určeny pro klasickou těžbu JMP.
2. U větších strojů jsou možnosti prakticky vyčerpány. Prostor vidím v uvažování u prvních výchovných zásahů a jejich značení.
3. Moderní rozčlenění porostů pro TDS musí odpovídat potřebám lesa, bezpečnosti práce, klimatickým podmínkám, ekonomice TDS a jejich technickým možnostem. Nesmíme zapomínat, že les je živý organismus. Proto se obávám jakéhokoliv striktního vymezení. Snad ještě jednu konkrétní poznámku pro toho, kdo linky značí. Je nutné počítat s tím, že i na TDS platí fyzikální zákony a za harvestorem pojede i vyvážečka.
5. Vyžadování určitých technických parametrů TDS ze strany zadavatelů nepovažuji za omezení. Zadavatel má odpovědnost za to, jak les spravuje a jak vypadá. Vlastníme jak malé, tak velké TDS, abychom požadavky zadavatelů splnili. Tyto požadavky nejsou specifikem ČR. Ostatně proto se menší i větší stroje ve světě vyrábí.
Kdo a jak rozhoduje o nasazení TDS?
Martin Gottwald, jednatel BAGO s. r. o.
1. Největší problém spatřuji v jednostranném pohledu vlastníka lesa na provoz TDS. To znamená, že ekonomické aspekty pěstování lesa jsou kladeny vysoko nad ekonomické aspekty provozu strojů. Zejména na státních zakázkách se setkáváme s tím, že ve většině případů neprobíhá technologické předání pracoviště, zato jsou hned na počátku zdůrazněny postihy za poškození porostu a přibližovací sítě. Stroje jsou odstavovány při trvalejším dešti a není mnohdy umožněno využití kolopásů bez znalosti problematiky jejich použití. Náklady plynoucí z odstavení strojů mnohdy několikanásobně převyšují náklady na povýrobní úpravy provedené bagrem. Často se stane, že dojde k propojení škod způsobených odstávkou s následnými povýrobními úpravami.
2. Prostor pro pozitivní změny vidím v řešení výše zmíněných bodů. Dále pak v koncentraci ročních těžeb do jednoho místa. V současnosti je praxe taková, že se často během jednotlivých kvartálů vracíme zpět na místo, kde již v předchozím kvartálu těžba probíhala. Nejdůležitější pro nás jako provozovatele strojů ve službách je hledisko ekonomické smysluplnosti při organizaci a zadávání harvestorových těžeb. V situaci, kdy se pohybujeme při současných cenách na samé hranici toho, co lze ještě nazývat ziskovostí, není prostor pro navyšování nákladů, způsobených nekompetentními rozhodnutími.
3. Při provedení zadání pracoviště rozhodně doporučuji účast všech zainteresovaných stran. To znamená zástupce LČR, THP zadavatele a zhotovitele. Na soukromých majetcích postačí zástupce zadavatele a zhotovitele. Zadavatel by měl předat technologickou kartu se zákresem porostu, hranic porostu, vyznačením přibližovacích linek a místa pro skládkování. Dále doporučuji fotokopii porostní mapy a samozřejmě přehledně vypracované zadání sortimentace. Všichni zúčastnění by měli porost si projít, provést prohlídku a vysvětlení případných rizik pracoviště.
4. Umístění pracovních strojů co do rozměrů a hmotnosti v jednotlivých porostech by se mělo řídit selským rozumem. Nelze paušalizovat, co který stroj zvládne. Obecně lze říci, že stroje lze zařadit do kategorie malé (např.: Rottne H8, Vimek, Sampo), střední (Valmet 911, John Deere 1070) a velké (Rottne H 20, Valmet 931 a vyšší). Kategorie „malé“ by měla pracovat prioritně v porostech do 40 let a v jejich rozčleňování. Kategorie střední ve výchovných zásazích v porostech 40+ až 100 let a v mýtních těžbách do průměrné hmotnatosti 0,70 m3. Kategorie velké stroje by měla být nasazována pro výchovné zásahy 60 let až mýtní těžby.
5. Emisní normy by se podle mého názoru měly stát nástrojem při výběrových řízeních (zejména na státních zakázkách), který eliminuje provozovatele přestárlých strojů, nabízejících služby za dumpingové ceny. Využití stroje pro jednotlivé zakázky bych nechal na zhotoviteli zakázky. Při dnešní rozmanitosti strojů a typů různých značek a stáří je nelze „zaškatulkovat“ do jedné skupiny, a to ani dva stejné typy stroje s rozdílným rokem výroby. Pokrok jde nezadržitelně vpřed a výkonový rozdíl může dosáhnout i jedné celé výkonové kategorie.
Děkuji za odpovědi, Jan Příhoda