Příčina škod na lesích spočívá v systému lesního hospodaření a neodborném přístupu ke zvěři

– Na začátek jednoduchá otázka – je na našem území zvěř přemnožená?

Není. Zvěř je v podstatě bioindikátor ekosystému a stavy zvěře odpovídají produkci biomasy v ekosystému. Díky Haberově-Boschově syntéze vzdušného dusíku, která umožnila průmyslovou produkci amoniaku a používání pesticidů, se zvýšila produkce biomasy na zemědělských pozemcích čtyřikrát. Nárůst stavů zvěře tedy souvisí se zintenzivněním zemědělské produkce, tzv. zelenou revolucí, kterou lze v západní Evropě datovat do konce 50. – začátku 60. let minulého století, u nás jako v bývalém východním bloku to byla 70. léta.

Hovoříme o přemnožení spárkaté zvěře, která ukusuje z našeho talíře. Ale když se podíváte na statistiky, tak v podstatě výnosy, ale také zisky neustále narůstají. Navíc poukazujeme na to, že je spárkatá zvěř přemnožená, ale nikomu nevadí, že jsme svým systémem hospodaření vyhubili drobnou zvěř a lesní kury. To je přece signál, že děláme něco špatně.

– Tedy jinak, lze při současných stavech zvěře úspěšně obnovovat rozsáhlé kůrovcové kalamitní holiny či přeměňovat lesy na druhově pestřejší?

Určitě, ale musíme pochopit potřeby a chování zvěře a vytvořit pro ni alternativní zdroje potravy, tam ji nasměrovat a nerušit individuálním lovem. Naopak je třeba intenzivně lovit mladou zvěř na obnovovaných plochách, jde o tzv. těžištní způsob lovu.

– Na většině míst je realita ale taková, že vlastník musí vynakládat velké prostředky na ochranu lesa před škodami zvěří. A bavíme se o tom, zda je vůbec reálné a žádoucí vše plotit a oplocení udržovat.

Asi to budeme muset udělat. Jestliže jsme tady desítky nebo stovky let z lesa těžili a les uvedli do stavu, ve kterém je a ve kterém se nám namnožil kůrovec, tak zkrátka musíme mít na to, abychom ho obnovili. Ty příčinné souvislosti jsou právě v systému lesního hospodářství, kdy jsme funkční složku lesa, která živila spárkatou zvěř (a spárkatá zvěř tam byla užitečná, protože redukovala zmlazení, nálet a nárost v počáteční fázi rozpadu lesních porostů), přesunuli do iniciačních stadií, to znamená do první věkové třídy, do založení porostu (víceméně jako plantáž). Problém vzniku škod trvá 200 let.

Vždyť my z lesa neustále bereme peníze a nevracíme do něj nic. Prodáme kdejakou větev jako biomasu, v lese pomalu nezůstane vůbec nic. Zvěř je obnovitelný přírodní zdroj, máme k ní přece nějaký závazek.

Příčiny škod zvěří na lesích
– Naznačil jste, že škody zvěří na lesích se staly tématem se vznikem moderního průmyslového lesnictví. Kde kromě způsobu hospodaření vidíte hlavní příčiny dnešních problémů?

Těch příčin je celá řada. Hlavní lze hledat v amatérském přístupu ke zvěři. My pořád bereme provádění výkonu práva myslivosti jenom jako loveckou zábavu. Nepřistupujeme k tomu odpovědně a koncepčně. Podívejme se na státní podnik Lesy ČR – nemá koncepci myslivosti. V roce 1993 po transformaci začal myslivost řešit pronájmem honiteb. Nelze očekávat, že ti, kdož zaplatí několik set tisíc nebo i milion ročně za honitbu, budou chtít mít honitby bez zvěře. To je iluzorní. Čili začalo se s lovem zvěře „kšeftovat“ a to je vždycky začátek konce. Dále, když vezmete plánování spárkaté zvěře, tak s výjimkou srnčí se spárkatá zvěř plánuje pouze na lesní plochu. My v podstatě ignorujeme biomasu na zemědělských plochách.

Další problém je, že vlastníci pozemků se mohou rozhodnout, jestli se zvěří hospodařit, nebo ne, a orgán státní správy to rozhodnutí musí respektovat. Valná většina vlastníků pozemků ale nemá vzdělání, aby o tom kvalifikovaně rozhodla. Navíc státní správa myslivosti byla před 20 lety zcela zdevastována. Pokud se podíváte na jednotlivá ustanovení zákona o myslivosti, vidíte, že nemá žádné reálné možnosti zásahu do systému mysliveckého hospodaření, k tomu byla zrušena povinnost pracovníků státní správy mít odbornou kvalifikaci. Na další problém, tj. nevyhovující plánovací předpisy, jsme upozorňovali bez jakékoliv reakce od roku 2002, kdy vyšly prováděcí předpisy k zákonu č. 449/2001. Máme nastavené normované stavy, které jsou nepřekročitelné. V případě překročení normovaných stavů hrozí pokuta až do výše 200 000 korun. To samozřejmě vede k tomu, že lidé překročení těchto stavů nepřiznají, a tudíž neřeší.

Řešení škod z pohledu etologie a výživy
– Při řešení škod zvěří je nepochybně zásadní etologie zvěře – jak efektivně se s ní v českých honitbách pracuje?

Nepracuje se s ní vůbec. Ke zvěři v drtivé většině přistupujeme jako k objektu lovu. Nerespektujeme základní pravidla složení populací. V podstatě cíleně rozbíjíme to, na čem jsou populace postavené. Podle paragrafu 36 zákona o myslivosti se v honitbách, kde pro některé druhy spárkaté zvěře nejsou stanoveny minimální a normované stavy, lze po vyjádření orgánu státní správy myslivosti u těchto druhů zvěře lovit samičí zvěř a samčí zvěř do stáří dvou let ve stanovené době lovu bez omezení a bez vypracování a projednání plánu. To znamená, že se může střílet zvěř holá neomezeně, včetně vedoucích a vodicích laní, a samčí zvěř do stáří dvou let věku. Už to v podstatě vede k destabilizaci populací, protože u stádových druhů je základem mateřské stádo, které vede dospělá samice. S tou chodí několik dcer až do věku 3–4 roky. Tak dlouho jim trvá, než se naučí poznat veškeré taje života. A jestliže nám zákon umožňuje, aby veškerá zvěř samičí byla lovena, tak to představuje hrubý zásah do populací. Rozbíjíme rodinné struktury a sociální vazby.

Děkuji za rozhovor (12. 10. 2022),
Petra Kulhanová
Celý rozhovor najdete v listopadovém čísle Lesnické práce