Reakce profesních lesnicko-dřevařských organizací na programové prohlášení vlády

Vyjádření k programovému prohlášen vlády pro oblast lesního hospodářství

Jeňýk Hofmeister, Miroslav Svoboda, Vojtěch Čada

Programové prohlášení vlády v části věnované lesnímu hospodaření deklaruje, že lesy přinášejí kromě produkce dřeva společnosti užitek v mnoha dalších směrech, jejichž význam nebyl dosud v plné míře doceněn. Lapidárně tak činí již úvodní větou: „Lesy jsou naše národní bohatství, ne továrna na dřevo“. Současně vláda nastiňuje vize a jmenuje některá konkrétní opatření, jakými chce nedoceněné funkce lesů podpořit. V rámci možností daných žánrem sdělení považujeme vládní představu o stavu a potřebách našich lesů za výstižnou a můžeme se jen těšit na reálné kroky vedoucí k jejímu naplnění.

Na naléhavosti vládního prohlášení v této oblasti neubírá nic ani skutečnost, že mnoho ze zde jmenovaných problémů i návrhy jejich řešení jsou součástí lesnických koncepčních a strategických dokumentů již po několik desetiletí. Vládní prohlášení lze v tomto ohledu a v dobrém slova smyslu považovat za revoluční. To ovšem platí jen za předpokladu, že bude na rozdíl od výše zmiňovaných koncepčních dokumentů následovat viditelná snaha vlády programové prohlášení při správě lesů uplatňovat. O tom, že prosazení změny v přístupu k našim lesům nebude jednoduché, svědčí odmítavé reakce z různých lesnických kruhů, které se ve veřejném prostoru objevily bezprostředně po vyhlášení programového prohlášení. Na „obranu“ programového prohlášení vlády se ozvalo sdružení Pro Silva Bohemica, reprezentující lesníky dlouhodobě usilující o nezbytné změny a cítíme povinnost tak učinit i my. Je s podivem, jak ani přibývající doklady o neudržitelné míře využívání zdrojů planety lidskou společností, které se obrací proti ní samotné, nevedou u některých lesníků-hospodářů ke změně smýšlení a pochybnostem o správnosti jejich přístupu k lesům.

Prostý pochybností je i styl prosazování tohoto přístupu, kdy se v prohlášeních sice objevují výzvy k diskuzi, zároveň jsou ovšem navrhovaná opatření příkře a jednoznačně odmítnuta (např. vyhlášení NP Křivoklátsko). O čem pak diskutovat? Přitom právě rozšíření rozlohy lesů, v nichž bude jednoznačná či alespoň důležitá (tzn. nic menšího než převážná) pozornost věnována ochraně biologické rozmanitosti a samovolného vývoje, představuje jedno z klíčových opatření pro zastavení poklesu biologické rozmanitosti. Z našeho pohledu zde vláda zasluhuje jednoznačnou podporu. Strategie EU dokonce vyzývá jednotlivé členské státy ke striktní ochraně přírody na minimálně 10 % svého území. K naplnění této výzvy nám ani dva plánované nové národní parky zdaleka nepostačí. Nejde přitom o žádný rozmar bruselských úředníků, ale jen o poctivou snahu přijmout účinná opatření pro zastavení nepříznivých trendů, které v posledku ohrožují lidskou společnost samotnou. Ačkoli by přísně chráněná území neměla být tvořena výhradně lesy, jejich významná část určitě ano.

Úvahy o nedostatku dřeva zapříčiněném ochranou větší plochy lesních porostů nejsou v dané souvislosti na místě. V posledních letech je ČR nejvýznamnějším exportérem surového dřeva ze zemí EU. Jen s krátkozrakým přístupem můžeme zisk (nijak závratný) z prodeje surového dřeva nadřadit hodnotě, kterou by přineslo zachování lesa z hlediska poutání uhlíku a dalších ekosystémových služeb. Lesy, v nichž se hospodaří omezeně či vůbec by tak měly představovat zcela běžnou součást přinejmenším lesních porostů ve vlastnictví státu. Jak ukazují výsledky výzkumů, má přítomnost lesů bez hospodaření příznivý dopad i na zdravý vývoj hospodářských lesů v jejich sousedství. Přenesení vize vlády do života znamená z našeho pohledu jedinou možnou odpovědnou cestu k řešení nepříznivého stavu našich lesních porostů a zvýšení jejich příspěvku k řešení globálních výzev. Potřebujeme k tomu otevřenost novým odborným poznatkům a pokoru k přírodě. Ve vyjádření Lesnicko-dřevařské komory se mimo jiné uvádí: „Všechny mimoprodukční funkce lesa fungují v plné intenzitě pouze v lesích, ve kterých se řádně hospodaří“. Dokud budeme těmito slovy trvat na nenahraditelnosti naší péče o les, není lesu - a možná ani nám samotným - pomoci.

Programové prohlášení vlády pro oblast lesnictví z pohledu Pro Silva Bohemica, z. s.

Každá nově nastupující vláda si stanovuje své cíle. Čtyřleté volební období se pro revoluce v lesích z principu úplně nehodí a pravidelně vede po několika měsících k logickým nápadům vytvořit nějakou úplně novou, pokud možno pokrokovou koncepci a tu pak dále rozpracovávat až k úplnému konci onoho (z pohledu lesů) legračně krátkého období. Třeba se této vládě podaří tuto fázi rychle překonat hlavně tím, že naváže na to dobré, co zdědila a rychle dotáhne do konce věci, o kterých se léta mluví a píše, ale v řadě případů „skutek utek“.

Lesům je v programovém prohlášení vlády věnováno pár odstavců shrnutých pod nadpis „Lesní hospodářství“. S ohledem na stav lesních porostů, ale (naštěstí!) i obsah kapitoly by byl příhodnější titul „Lesy a lesní hospodářství“. Zdá se, že koalice správně pochopila, že pokud nebudeme dostatečně chránit a udržitelně se chovat k lesům, veškerému dalšímu rozvoji odvětví je zbytečné věnovat nadměrnou pozornost.

Co bychom si přáli ve prospěch lesů a našeho oboru například změnit či zlepšit? Pokrokový a vědecky podložený přístup k lesu v době klimatické změny, respektování jeho biologické podstaty, návrat biodiverzity (kde základem je druhová a prostorová pestrost a ponechávání části biomasy přirozenému rozkladu), přiblížení lesu lidem (správcům, pracovníkům i návštěvníkům), výrazné zlepšení činnosti státní správy / snížení byrokracie / větší spolehnutí se na zodpovědnost vlastníků a lesníků / vymáhání a dodržování práva v oblasti lesů a myslivosti / vymezení poslání / zadání pro lesy ve vlastnictví státu, obecnou podporu v oblasti spotřeby dříví a jeho tuzemského a lokálního zpracování, školství, vědy a výzkumu, zohlednění významu lesa pro společnost, které se bude promítat do jeho ochrany / ochranu lesního prostředí (zejména půdy), respektování ekologických limitů lesa.

Proč to uvádíme jen výčtem? Protože to jsou věci obecně známé a několikrát popsané. A co z toho v prohlášení vlády nenajdeme? Kdo chce, výše zmíněné tam vidí. Je to jen úvodní materiál zpracovaný jako poselství skutečným vlastníkům lesů – tedy převážně občanům, a samozřejmě i občanům a zároveň soukromým vlastníkům.

Nemůžeme si zastírat, že se lesy staly (jako všechny statky) významným předmětem ekonomického zájmu a obživy mnoha firem a lidí. Ekonomiku a zejména těžbu dříví nelze od hospodářského lesa oddělit. Nelze se ani navrátit k idylickým časům malých lesnických úseků, povozům a ručnímu nářadí. Je ale potřeba vrátit obhospodařování lesů lidské, lokální měřítko, s podporou menších a středních firem rozumně dimenzovat i velikost zakázek.

Jsme s našimi lesy součástí Evropy a nepochybného problému klimatické změny. Jestli chceme být i součástí řešení, musíme komunikovat, průběžně akceptovat nové poznatky a hájit lesy jako takové.

TZ Pro Silva Bohemica

Stanovisko České lesnické společnosti k programovému prohlášení vlády

Republikový výbor ČLS velmi pozorně sledoval přípravy programového prohlášení nově se ustanovující vlády ČR. Pevně jsme věřili a stále věříme, že pravicová vláda, která deklarovala velkou snahu dát do pořádku financování státu, bude velkým příslibem a nadějí pro lesnictvo. K takovému přístupu patří také důraz na zachování konkurenceschopnosti trvale udržitelného lesního hospodaření do budoucnosti pro další generace. Musíme zkonstatovat, že tyto poměrně základní rysy dlouhodobě fungujícího lesnictví u nás zcela v prohlášení ustupují. Současně na nás působí silně ekologicky a environmentálně zaměřené s vynecháním sociálních a ekonomických aspektů. Lesní hospodářství musí zůstat výdělečným oborem, který by si měl být schopen všechny základní potřeby a náklady financovat sám, bez podpory dotací a státu. Podpory mají sloužit k posílení ekonomiky lesních majetků jenom tam, kde to pod vlivem různých faktorů nejde. Jsme přesvědčení, že dotace z resortu zemědělství nemají být platbou za nehospodaření s lesem. Z vnějšího pohledu se zdá, že kapitola lesnictví není věcně a odborně podložena, není ani příliš jasné z čeho bude hrazena. S ohledem na další priority vlády, které spočívají mimo jiné i ve zvyšování využívání obnovitelných zdrojů (kam dřevo nezpochybnitelně patří), lze proto najít v tomto programovém prohlášení rozpory. Je zřejmé, že některá deklarovaná opatření v oblasti lesního hospodářství nejsou podložena relevantními analýzami. Je například otázkou, jaké dopady bude mít rozhodnutí, že se na polovině výměry lesů v České republice budou zásadně upřednostňovat mimoprodukční funkce. A to nejen s ohledem na celé odvětví, které se zabývá zpracováním a využíváním dřeva, ale také kvůli skutečným ekologickým či environmentálním důsledkům, např. i s ohledem na tolik diskutovanou uhlíkovou bilanci. U některých témat se nedá přesněji odhadnout, co vlastně budou v praxi znamenat. Nová vláda je na počátku svého volebního období a potřebuje čas. Je obtížné nalézt dobrá řešení hned na všechny problémy, ale otevřenou diskusí s lesnickou veřejností a spoluprací s odborníky, vědeckou sférou a zástupci všech vlastníků se taková řešení nalézt podaří.

• Lesy jsou naše národní dědictví, ne továrny na dřevo. Zajistíme transparentní hospodaření státních lesů a jejich obchodní politiky s důrazem na ochranu lesa a rozvoj lokálních zpracovatelských kapacit. Budoucí zisky ze státních lesů nepůjdou do státního rozpočtu, namísto toho budou přispívat k obnově lesních ekosystémů a ochraně vody. Podpoříme vlastní výrobní kapacity pro realizaci běžných těžebních a pěstebních prací i včasnou asanaci vznikajících kůrovcových ohnisek.

Dřevo je naší jedinou přírodní obnovitelnou energetickou surovinou a nesouhlasíme s tvrzením vlády, že v lesích vlastníci hospodaří tak, že by je brali jako pouhé továrny na dřevo. Les a jeho vlastnictví je hospodářským statkem vlastníka a již více jak několik staletí takto slouží vlastníkům a v konečném důsledku i celé veřejnosti, která jeho mimoprodukčních funkcí plně využívá. Bez zachování produkčních funkcí lesa nelze podporovat a zvyšovat ostatní mimoprodukční funkce lesa.

• Zasadíme se o rozvoj malých a středních dřevařských a lesnických firem, aby byly konkurenceschopné při získávání státních zakázek. Podpoříme lokální a regionální zpracovatelství, jeho propagaci, inovace i výzkum.

Dlouhodobě lesnický sektor vnímá, že co se týká jeho propagace, je situace celkově špatná. V některých sférách chybí úplně, nebo je nedostatečná a často nešťastně uchopena tak, že veřejnost vnímá lesnictví negativně. Souhlasíme tedy s vytvořením strategického materiálu, který bude podporovat pozitivní propagaci lesnického a dřevařského sektoru. Rozvoj dřevařských a lesnických firem v nejbližší budoucnosti je odvislý od zajištění dostatečné a odborně kvalifikované pracovní síly. Zejména u dělnických profesí v pěstební činnosti je situace kritická. Prioritou by se měla stát taková opatření, která by podpořila pracovní trh.

• Zpracujeme surovinovou politiku pro dřevo. Podpoříme dřevo jako obnovitelný materiál ve stavebnictví minimálně u veřejných zakázek.

S tímto bodem souhlasíme, aby se využití dřevní hmoty podporovalo nejen ve stavebnictví, ale i v ostatních výrobních odvětví, kde se mohou efektivně využít výhodné technické vlastnosti jehličnatého dřeva. Avšak je nutné zmínit, že v tomto bodě si vláda trochu protiřečí. Na jednu stranu chce výrazně omezit produkční funkce lesů, ale na druhé straně chce podpořit co největší využití dřevní hmoty.

• Nastavíme systém pozitivní a hospodárné motivace vlastníků pro potřebnou přeměnu lesů – změnu druhové skladby a struktury, přirozenou obnovu, adaptaci na klimatickou změnu a zvyšování biodiverzity. Připravíme formu podpory nestátním vlastníkům lesů s ohledem na způsob hospodaření a následné péče podporující mimoprodukční vlastnosti lesa.

Podpora vlastníků lesa je v současné situaci nezbytná. Řada vlastníků lesa by bez podpory Ministerstva zemědělství a dotačních titulů nemohla existovat. Je důležité podporovat a motivovat lesníky k potřebné přeměně lesů, avšak stále s důrazem na zachování konkurence schopnosti lesního hospodaření. Měla by být zachována finanční podpora všem vlastníkům lesa, tudíž žádný druh vlastnictví by neměl být upřednostňován před druhým.

• Podpoříme obnovu lesů po kůrovcové kalamitě přírodě blízkými postupy s přirozenou druhovou skladbou na daných stanovištích. Prosazujeme cílené, nikoli plošné kácení, následnou péči a kompenzaci ztrát. Pomůžeme odpovědným soukromým vlastníkům, ve státních lesích zásadně upřednostníme v rámci jejich hospodaření mimoprodukční funkce lesa.

Souhlasíme s podporou obnovy lesů po všech kalamitách, které byly, jsou a budou. Pokud je to možné přirozenou obnovou, tak tím lépe, pokud ne, tak obnovou umělou. Použití termínů cílené a plošné kácení považujeme za velmi nešťastné a zavádějící. Každá dřevina a každý hospodářský soubor má své stanovištní a přírodní nároky. K tomu mají jednotlivé druhy dřevin své genetické vybavení od přírody jim dané, a to musí každý vlastník a lesní hospodář respektovat a je to jeho rozhodnutí, na základě jeho vědomostí a odpovědnosti, jaké prvky provádění obnovy zvolí.

• Prosadíme změny vyhlášek (zejména o lesním hospodářském plánování), které zjednoduší realizaci nepasečných způsobů hospodaření v lesích a podpoří další důležitá opatření.

Z našeho pohledu je nutné, aby došlo novelám a v některých částech i změnám nejen vyhlášek souvisejících s hospodařením v lesích a hospodářským plánováním, ale i ke změnám lesního zákona a zákona o myslivosti. Těmito změnami hlavně usnadnit vlastníkům správu jejich lesních majetků a snížit velkou administrativní zátěž.

• Změníme přístup k lesnické politice a stanovíme její dlouhodobé cíle. Preferujeme návrat k Národnímu lesnickému programu II.

Pozitivně vnímáme záměr navrátit se k Národnímu lesnickému programu II. Nicméně je také potřeba připomenout, že u všech klíčových akcí, kterých bylo 17, nikdy nedošlo ke shodě. Jejich závěry jsou vždy předloženy v alternativních návrzích. Nevíme tedy, jestli se vláda přikloní k návratům v alternativě MZe nebo v alternativě MŽP. Stanovení dlouhodobých cílů a stanovení strategie je velice důležité a nezbytné. Důležité je, aby se ČR daleko efektivněji a důrazněji zapojila do strategie lesnické politiky i na mezinárodní úrovni. ČR musí důrazněji prosazovat svoje priority, názory a způsoby hospodaření v rámci jednání a schvalování legislativy EU, tak aby nedocházelo k nařízením, která jsou v rozporu s trvale udržitelným hospodařením v lesích ČR a která jsou v rozporu se strategickými cíli ČR v lesnickém a dřevařském sektoru.

• Rozšíříme plochu velkoplošně chráněných území. Vyhlásíme NP Křivoklátsko a NP Soutok.

S tímto bodem naprosto nesouhlasíme. Desítky let upozorňují lesníci a vědci na fakt, že u nás pralesy a původní lesy neexistují. Oblast Soutoku i Křivoklátska je kulturní krajinou ovlivňované člověkem po několik staletí. Celé křivoklátské lesy jsou již cca 300 let lesnicky obhospodařovány jako lesy hospodářské. Výsledkem práce mnoha generací lesníků je zde bohatá druhová skladba lesních porostů s více než 80 druhy dřevin, prostorově i věkově diferencovaná s bohatým bylinným patrem a na to navazujícími společenstvy živočichů. Ochrana křivoklátské přírody je zde už 43 let dostatečně zajišťována statutem CHKO s řadou přírodních a národních přírodních rezervací, biosférickou rezervací UNESCO, rozlehlou ptačí oblastí i četnými lokalitami s ochranou NATURA 2000. Statut CHKO nevylučuje citlivé hospodářské využívání území a místní občané i organizace ochotně s orgány ochrany přírody spolupracují. V neposlední řadě se všichni vlastníci lesů a místní občané zavázali dobrovolně zvolit vyšší stupeň ochrany přírody založením Lesnického parku. Lesní hospodaření na Křivoklátsku plní všechny tři základní pilíře – ekonomický, ekologický, sociální. Vyhlášení národních parků by pro tyto fenomény neznamenalo vyšší stupeň ochrany. Na rozdíl od stávajícího hospodaření je strategií národních parků naopak upuštění od hospodaření, které by nepochybně vedlo ke změnám v dochovaném stavu tak, jak jej známe v současnosti. Křivoklátsko je z hlediska sociálního velice citlivý venkovský prostor a každé tlumení hospodářské činnosti se promítá do života místních lidí. Dosavadní statut CHKO umožňuje také obrovský rekreační potenciál pro lidi z aglomerací jako je Praha, Kladno, Beroun a dalších – velkoplošně bezzásahový a tím i plošně nepřístupný NP tuto funkci výrazně potlačí. Založení NP, který bude ročně spotřebovávat nemalé finanční prostředky ze státního rozpočtu, byť nám to bude v tomto programovacím období asi částečně saturováno z grantů a fondů EU. Otázkou je, zda nám vydrží tato podpora po další tři století? Odměnou za dobré lesnické hospodaření v této oblasti je pro lesníky odebrání správy lesů a vyhlášení NP Křivoklát, jenž negativně zasáhne do osudů tisíců lidí daného regionu. Z hlediska praktického naplňování programového prohlášení vlády by bylo tedy nejvýše vhodné a účelné zahrnout do tvorby odborných podkladů pro rozhodování o dalším směřování lesního hospodaření odborníky a lesníky ze všech relevantních odvětví lesnicko-dřevařského sektoru.

TZ ČLS, z.s.

Vyjádření Lesnicko-dřevařské komory k programovému prohlášení vlády

Lesnicko-dřevařská komora byla oslovena a vyjádřila své názory a doporučení k textu koaliční smlouvy, který byl výchozím podkladem pro programové prohlášení vlády. Na základě jeho posouzení vyjadřujeme opakovaně doporučení odborné veřejnosti, kterou Lesnicko-dřevařská komora reprezentuje, a které nebyly v programovém prohlášení vlády zohledněny.

Vítáme snahu nastavit dlouhodobé a jasné cíle státní lesnické politiky, které by měly být formulovány s respektem k vlastníkům a tržnímu prostředí. Vzhledem k zásadním změnám podmínek v důsledku klimatické změny a následné kůrovcové kalamity nedoporučujeme návrat k Národnímu lesnickému programu II, který vznikal ve zcela odlišných podmínkách, než ve kterých se sektor nachází dnes. Doporučujeme otevření transparentní a korektní diskuse se všemi zájmovými skupinami, na jejímž základě vznikne konsenzuální a vyvážený strategický dokument, který bude mít maximální podporu odborné i širší zainteresované veřejnosti.

Upozorňujeme na skutečnost, že živelní kalamita v lesích (sucho a kůrovec) ještě není zdaleka za námi a vypořádání se s jejími důsledky bude vyžadovat koordinované úsilí všech vlastníků a správců lesů včetně adekvátní podpory ze strany státu. Bude taktéž nezbytné vytvořit podmínky legislativní a ekonomické podpory pro zajištění sběru dostatečného množství osiva lesních dřevin z uznaných zdrojů určeného k následnému pěstování sadebního materiálu pro obnovu kalamitních holin a také k vytvoření zásoby osiva pro léta neúrody.

Podporujeme návrh na ponechání budoucích zisků z hospodaření státních lesů těmto podnikům na podporu lesních ekosystémů a ochranu vody. Zásadní upřednostnění mimoprodukčních funkcí lesů ve vlastnictví státu by však mohlo významně ohrozit vyváženost základních pilířů trvale udržitelného hospodaření v lesích – ekologického, ekonomického a sociálního. Důraz pouze na environmentální pojetí hospodaření u státních lesů by měl fatální dopady do zaměstnanosti a navazující zpracovatelské vertikály včetně existujících a historicky státem podpořených investic do zhodnocování dříví jako trvale obnovitelné suroviny. Na lesním hospodářství a všech jeho hospodářských produktech v navazujících hospodářských sférách je závislá značná část venkovského obyvatelstva. Atraktivita práce v lese se rok od roku snižuje a pokud se omezí zdroj příjmů těmto lidem, odejdou z lesního hospodářství úplně, čímž dojde ke zhroucení systému péče o les s následným dopadem na další funkce lesa a krajiny. Všechny mimoprodukční funkce lesa fungují v plné intenzitě pouze v lesích, ve kterých se řádně hospodaří. Pokud chceme udělat něco pro životní prostředí, pak musíme především zlepšit kvalitu hospodaření. Pokud naopak hospodaření omezíme, dojde k celé řadě nežádoucích efektů. Sníží se schopnost lesů vázat uhlík, sníží se schopnost zachytávat vodu, prach a produkovat kyslík. Zvýší se eroze, rozpadne se lesní cestní síť a náklady na udržení ostatních funkcí lesa bude třeba platit ze státního rozpočtu.

Uvažované nastavení systémových podpor (za účelem potřebné přeměny lesů – změnu druhové skladby a struktury, přirozenou obnovu, adaptaci na klimatickou změnu a zvyšování biodiverzity atd.) by mělo být otevřeno všem vlastníkům lesů bez ohledu na formu vlastnictví.

Návrhy na další rozšiřování velkoplošných nejpřísněji chráněných území v kulturní krajině dlouhodobě odmítáme. Existující statut lesnických parků považujeme za naprosto dostačující. Navrhované změny je třeba projednat v odborné diskuzi, včetně zkušeností z jiných území, či jiných států s ohledem na kulturní krajinu a obyvatele, jež v lokalitě žijí. Upozorňujeme na vysokou míru finanční zátěže pro státní rozpočet vznikající při správě těchto území. Příklady ze zahraničí navíc ukazují, že prosazení takovéhoto kroku bez odpovídající diskuse ze zájmovými skupinami obyvatelstva vedou k radikalizaci a zásadní změně voličských nálad a preferencí u velké části venkovského obyvatelstva.

V materiálu naopak chybí větší a komplexněji popsaná podpora využití dřeva v národním hospodářství. Vítáme deklaraci podpory dřeva jako obnovitelného materiálu ve stavebnictví minimálně u veřejných zakázek. Dřevo je naše jediná obnovitelná a trvale udržitelná surovina. Nechceme dále vyvážet dřevo bez přidané hodnoty a nastavením zvýhodněných podmínek pro jeho využití v tuzemském stavebnictví půjdeme směrem, který úspěšně funguje v řadě evropských zemí (pokud se výrazně neomezí hospodaření v lese).

TZ LDK 

Stanovisko Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů v ČR (SVOL)k návrhům řešení uvedeným v Koaliční smlouvě uzavřené mezi Občanskou demokratickou stranou, stranou KDU-ČSL, stranou TOP 09 (koalice SPOLU), Českou pirátskou stranou a hnutím STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ (koalice Piráti a Starostové) na volební období 2021-2025 v oblasti lesnictví

„Lesy jsou naše národní dědictví, ne továrny na dřevo...."

Zdůrazňujeme v této souvislosti, že každý les má svého majitele a téměř polovina lesů v zemi patří nestátním vlastníkům. Tuto skutečnost ovšem zcela pomíjí sdělení v koaličním programu, že lesy jsou národním dědictvím. Je proto na místě vždy uvádět, že „Lesy jsou naším přírodním bohatstvím, předávaným z generace na generaci“.

Heslo, že lesy nejsou továrny na dřevo, považujeme v prohlášení vlády za zbytečně okázalé a zastaralé, odkazující na dobu před rokem 1995. První lesní zákon po změně poměrů v r. 1989 již zohledňuje i mimoprodukční funkce lesů. Lesy jsou zásadním prvkem pro zachování vody v krajině, příznivě ovlivňují klima, produkují kyslík a čistí vzduch, chrání půdu, jsou zásobárnou biodiverzity, místem pro klid a odpočinek, současně je však třeba zdůraznit, že produkují ekologickou, obnovitelnou surovinu – dřevo. Lesy jsou zdrojem pracovních příležitostí nejen v samotném lesnictví, ale i v dalších navazujících zpracovatelských oborech. Bez produkce dřeva, není myslitelné zachování všech funkcí lesa.

Zásadní prioritu budoucí vlády v oblasti lesnictví vidíme v úsilí o zajištění trvale udržitelného hospodaření v lesích, které je postaveno na třech pilířích – ekologickém, ekonomickém a sociálním, a posílení významu lesního hospodářství jako takového.

Na úrovni státní správy je dle SVOL nutné přikládat mnohem větší váhu problematice lesního hospodářství, zrušit duplicitní výkon pravomoci ČIŽP, MŽP a MZe směrem k lesům a provést organizační změny směřující k vytvoření samostatných lesních úřadů.

– Zasadíme se o rozvoj malých a středních dřevařských a lesnických firem, aby byly konkurenceschopné při získávání státních zakázek. Podpoříme lokální a regionální zpracovatelství, jeho propagaci, inovace i výzkum.

Nejde jen o větší konkurenceschopnost při získávání státních zakázek. Veřejnými zadavateli jsou ze zákona např. i obce a města. Současný zákon o zadávání veřejných zakázek nebere v úvahu specifika práce se živou přírodou při zadávání lesnických činností. Je zapotřebí tento zákon upravit a zjednodušit zadávání lesnických činností, aby bylo možné více využívat lokální pracovní síly; současný systém vytlačuje z trhu drobné živnostníky.

– Zpracujeme surovinovou politiku pro dřevo. Podpoříme dřevo jako obnovitelný materiál ve stavebnictví minimálně u veřejných zakázek.

Považujeme za nezbytné podpořit využití dřeva jako ekologické, obnovitelné suroviny nejen na stavbách veřejných budov, ale i v případě jejich vybavení.

– Nastavíme systém pozitivní a hospodárné motivace vlastníků pro potřebnou přeměnu lesů – změnu druhové skladby a struktury, přirozenou obnovu, adaptaci na klimatickou změnu a zvyšování biodiverzity. Připravíme formu podpory nestátním vlastníkům lesů s ohledem na způsob hospodaření a následné péče podporující mimoprodukční vlastnosti lesa.

S ohledem na strategický význam lesního hospodářství je třeba zavést dlouhodobě udržitelný systém financování lesního hospodářství.

Zároveň je ale nutné zachovat tržní princip financování lesního hospodářství – základem příjmů vlastníka lesa by mělo vždy být hospodaření na lesním majetku (tržby z prodeje dříví, štěpky apod.), nikoliv dotace omezující hospodářskou činnost v lesích. V současné době je ovšem nutné vzít v úvahu, že z důvodu kůrovcové kalamity mimořádného rozsahu řada nestátních lesních majetků v následujících 30-40 letech (do prvních probírek) nebude mít z prodeje dřeva vůbec žádné příjmy, pouze rozsáhlé úkoly v pěstební činnosti, která generuje pouze náklady.

Od nové vlády očekáváme přehodnocení priorit, do kterých bude směřovat finanční podporu. Očekáváme, že k těmto prioritám při přípravě státního rozpočtu nová vláda zařadí lesy. Bez adekvátní a vhodně nastavené podpory nebude řada vlastníků nestátních lesů schopna překonat současnou obtížnou situaci a stanou se obětí spekulantů s pozemky. V této souvislosti žádáme o navýšení rozpočtu Ministerstva zemědělství v kategorii Podpora lesního hospodářství a také o přehodnocení a úpravu připravovaného programu Ministerstva zemědělství „Adaptace lesních ekosystémů na klimatickou změnu" tak, aby avizovaná pomoc nestátním lesům byla realistická, smysluplná a správně zacílená. K jednání jsme připraveni okamžitě.

– Podpoříme obnovu lesů po kůrovcové kalamitě přírodě blízkými postupy s přirozenou druhovou skladbou na daných stanovištích. Prosazujeme cílené, nikoli plošné kácení, následnou péči a kompenzaci ztrát. Pomůžeme odpovědným soukromým vlastníkům, ve státních lesích zásadně upřednostníme v rámci jejich hospodaření mimoprodukční funkce lesa.

Termíny cílené a plošné kácení jsou zavádějící. Připomínáme, že průměrná velikost holiny v ČR činí cca 0,35 ha a zdaleka nedosahuje maximální velikosti podle lesního zákona. Předpokládáme, že podporou cíleného kácení je míněna podpora výběrného hospodaření. Připomínáme, že tyto způsoby hospodaření jsou perspektivní pouze ve vhodných stanovištních a porostních poměrech, jejichž potenciál je v podmínkách ČR nízký (méně než 7 % lesů) a vlivem probíhající klimatické změny se dále zmenšuje. Zdůrazňujeme, že volba optimálního způsobu hospodaření musí být vždy věcí svobodného rozhodnutí vlastníka lesa, který je za lesní majetek odpovědný.

Za nezbytné považujeme zavedení platby za ekosystémové služby pro vlastníky lesů. Mimoprodukční či ekosystémové služby lesů neprocházejí trhem, jejich poskytování však není pro majitele lesů beznákladové. Je proto spravedlivé a motivující zahrnout platby za tyto služby mezi pobídky v oblasti obhospodařování lesů. Od nové vlády očekáváme, že během svého funkčního období vytvoří podmínky pro zavedení této platby.

– Prosadíme změny vyhlášek (zejména o lesním hospodářském plánování), které zjednoduší realizaci nepasečných způsobů hospodaření v lesích a podpoří další důležitá opatření.

Nejde jen o změny vyhlášek, které zjednoduší realizaci nepasečných způsobů hospodaření, ale celkově je nutné zjednodušit vlastníkům péči o les, zjednodušit lesnickou legislativu a snížit administrativní zátěž, nahradit omezení a příkazy motivačními nástroji a poradenstvím. Je zapotřebí změnit stávající nefunkční a neefektivní model správy lesů malých výměr a vhodně a účinně pomoci vlastníkům malolesů překonat negativní dopady kůrovcové kalamity, aby nebyli současnou obtížnou situací nuceni k prodeji svých majetků. Nezbytností je také vytvořit podmínky pro skutečnou arondaci lesů a zjednodušení a zlevnění správy státních i nestátních lesních majetků.

– Změníme přístup k lesnické politice a stanovíme její dlouhodobé cíle. Preferujeme návrat k Národnímu lesnickému programu II.

Stanovení dlouhodobých cílů lesnické politiky na národní úrovni je nezbytné. Od budoucí vlády zároveň očekáváme prosazení změn do Strategie EU pro lesy do roku 2030 (EUFS), která v současném znění vzbuzuje obavy z rostoucího ohrožení nejen majitelů lesů v ČR, ale celého lesnicko-dřevařského sektoru v Evropě.

Návrh EUFS je nevyvážený a upřednostňuje pouze ekologický aspekt hospodaření v lesích, popírá význam vyváženosti všech pilířů hospodaření v lese, přehlíží rozmanitost evropských lesů a paradoxně navrhuje řešení, která jsou silně v rozporu se zásadami udržitelného hospodaření a s environmentálními cíli. Snahy o dosažení nulové uhlíkové bilance mohou vyřadit evropské lesy ze zdrojů pro dřevozpracující průmysl, což zároveň může vytvořit mnohem větší tlak na lesní zdroje, které nejsou pod tak přísnou kontrolou legislativní, sociální atd. jako evropské lesy. Velkým problémem EUFS je stanovování limitů, indikátorů a prahových hodnot, což je v kompetenci jednotlivých členských států a nemělo by být stanovováno na úrovni EU. Obáváme se, že pokud nebude EUFS změněna, přinese i vlastníkům lesů v Česku další byrokracii, zákazy a příkazy, omezení hospodářské činnosti a vylidňování venkovských oblastí.

Při současných nadměrných početních stavech spárkaté zvěře, které na většině území ČR brání odrůstání přirozené i umělé obnovy, není možné obnovit pestré a stabilní lesy. Za nezbytné proto považujeme snížit vysoké stavy spárkaté zvěře v honitbách a zvýšit ochranu práv vlastníků honebních pozemků a hospodářů. Výše lovu všech druhů vyskytující se zvěře musí být odvozovány od objektivně a nezávisle zjišťovaného stavu lesa. Je třeba přiblížit právo lovu vlastníkům pozemkům, kteří na pozemcích hospodaří, a snížit minimální výměru vlastních honiteb.

Pokud jde o oblast životního prostředí, jednoznačně podporujeme úzkou spolupráci mezi ministerstvy životního prostředí, zemědělství a průmyslu a obchodu. Od budoucí vlády očekáváme hledání realistických řešení, která pomohou ochránit životní prostředí, vodu, ovzduší, půdu, lesy a krajiny. V současné době se nachází 36 procent lesní půdy v režimu zvláště chráněných území a paradoxně se začaly objevovat zákazy lesnických činností na ochranu druhů i v lokalitách, které právě díky hospodaření v lesích vznikly. Je potřeba přistupovat k vyhlašování ZCHÚ individuálně a pouze tam, kde to objektivně dává smysl, nikoliv paušálně na základě kvót. Výzkumy dokazují, že aktivní hospodaření v lesích na principu udržitelnosti vede k rozmanitosti druhů a naplňování mimoprodukčních funkcí lesa například v oblasti klimatu nebo vodohospodářství. Je třeba mít na paměti, že bezzásahovost v lesích s sebou přináší mnoho problémů – zákaz vstupu do takových lesů kvůli popadaným stromům a nebezpečí úrazu, zvýšené riziko požárů, ale i ohrožení sousedních lesních majetků hmyzími škůdci. Bezzásahové lesy také negenerují žádnou ekonomickou hodnotu.

Zřizování dalších národních parků v České republice považuje SVOL za problematické a doporučuje tyto záměry znovu zvážit a přehodnotit, a to především z těchto důvodů:

• – lesy v České republice jsou již po staletí zcela dominantně lesy kulturními, a to i ve vyhlášených a uvažovaných NP. Žádné pralesy ani původní lesy v pravém smyslu slova u nás neexistují. Existuje jen maloplošná mozaika přirozených lesů, tyto lesy jsou převážně již nyní zařazeny v odpovídajícím stupni zákonné ochrany;
  
  
• – z hlediska péče o lesní ekosystémy v národních parcích dosud převládá konzervační přístup, tj. rychlé nastolení tzv. bezzásahového režimu. Tento přístup převážně nevede k dosažení cíle ochrany, ale často právě naopak k destrukci lesních ekosystémů;
  
  
• – oproti přirozenému rozptýlenému pobytu v lesích a krajině je velmi problematická koncentrace návštěvníků v území národních parků;
  
  
• – převládají negativní sociální dopady pro místní obyvatele nejen v prostoru parku, ale i v jeho širším okolí (ztráta tradičních zaměstnání, změna života na venkově);
  
  
• – národní parky nejsou schopny samostatného financování, efekty ze zřízení parku jsou podstatně nižší oproti efektům z multifunkčního přístupu k péči o lesy, který reaguje na potřeby veřejného zájmu a –při zachování všech společenských funkcí lesů využívá i efekty z produkce dřevní suroviny.

TZ SVOL

CZECH FOREST think tank: Novému přístupu státu k lesnictví by měly předcházet analýzy založené na komplexním odborném pohledu

Členové think tanku CZECH FOREST vítají, že problematika lesů tvoří v programovém prohlášení nepřehlédnutelnou část a významnou část tezí považují za krok správným směrem. Přesto varují před některými rozpory a možnými dopady dílčích návrhů a upozorňují na to, že u mnohých návrhů chybí potřebné analýzy nebo dopadové studie. Co v koaliční smlouvě chybí je podpora tržního podnikatelského prostředí v lesnicko-dřevařském sektoru, jasná deklarace podpory plošné obnovy lesů po kalamitě, bližší specifikace role lesnictví ve vztahu ke klimatické změně nebo řešení ne zcela funkčního systému státní správy lesů, ale také téma celoživotního vzdělávání jako podmínky úspěšné implementace nových poznatků a změn.

V programovém prohlášení jsou silně akcentovány ekologické a mimoprodukční funkce naznačující související pokles produkční role lesů. Zároveň se ovšem počítá s navyšováním podílu obnovitelných zdrojů energie a s podporou využívání výrobků z dříví. Proto CZECH FOREST think tank navrhl zpracování detailní analýzy dopadů v koaliční smlouvě zmiňovaných kroků při zohlednění dopadů kůrovcové kalamity na zásoby dříví za účelem odstranění možného rozporu mezi podporou a omezeními s možnými ekonomickými dopady na vlastníky lesů, podnikatelskou sféru a státní rozpočet.

V roce 2018 působilo v EU v odvětvích využívajících dřevo aktivně 397 000 podniků, což představuje 20 % výrobních podniků v celé EU (Zdroj: Evropská strategie pro lesy do roku 2030). Podobný podíl má i Česká republika. Zásahy do tohoto prostředí by tedy s ohledem na možné ekonomické a sociální dopady měly být promyšlené a obezřetné.

Pochybnosti vyjádřili členové think tanku i k otázce posilování vlastních kapacit státních lesů bez odpovídající analýzy její výhodnosti a dopadů na tržní a fungující prostředí. Za chybu v oblasti státní lesnické politiky považují návrat k Národnímu lesnickému programu II, který vznikal ve zcela odlišných (přírodních, společenských, hospodářských) podmínkách, než v kterých se nacházíme nyní a nijak nereflektuje současnou klimatickou, společenskou a ekonomickou situaci.

Pokud vládní program například uvádí formulace: „Prosazujeme cílené, nikoli plošné kácení, následnou péči a kompenzaci ztrát" nebo „Lesy jsou naše národní dědictví, ne továrny na dřevo", vzbuzuje dokument dojem, že se na tvorbě programu bohužel nepodílel nikdo se schopností komplexního odborného pohledu na problematiku lesnicko-dřevařského sektoru.

Přirovnávání lesů k továrně na dřevo považujeme za chybné. I když chápeme použití tohoto sousloví směrem do lesnického oboru, vytváření pocitu boje s pojetím lesů jako továrnou na dřevo ve vztahu k široké veřejnosti vnímáme jako nevhodné a spojení termínu továrna s negativní emocí je od vlády většinově pravicových a demokratických stran velmi překvapující a může být chápáno jako urážka těch, kteří v lese pracují. Lesy nikdy nebyly, nejsou a snad ani nebudou jen továrnou na dřevo, což jednoznačně dokazuje plnění všech dalších funkcí. Věříme, že toto přirovnání je jen omylem, vzniklým například přičiněním těch členů pirátské strany, kteří vyznávají onen „demokratický komunismus".

Podle názoru členů think tanku by další směřování lesnicko-dřevařského sektoru mělo být založeno na odborné diskuzi a konsensu s respektem k tržnímu a podnikatelskému prostředí. Zároveň upozorňují na riziko spojené s pocity, že v oboru, kde se některé změny projeví v horizontu desítek let, známe nyní jedinou správnou variantu přístupu k lesům. Zda jsme natolik bohatá společnost, aby bylo možné realizovat záměr „ve státních lesích zásadně upřednostníme v rámci jejich hospodaření mimoprodukční funkce lesa“ zjistíme asi až v následujících letech.

Kompletní stanovisko CZECH FOREST think tank, které bylo v prosinci a v lednu odesláno nastupujícímu ministrovi zemědělství naleznete zde

TZ CZECH FOREST think tanks

Vyjádření Asociace lesnických a dřevozpracujících podniků („ALDP") k programovému prohlášení Vlády ČR

V programovém prohlášení se uvádí, že lesy nejsou továrny na dřevo a tento výraz se také aktuálně často používá v mediálním prostoru. ALDP upozorňuje na to, že tento pojem nebyl blíže vysvětlen např. s uvedením odborného zdroje či studie a je zavádějící.

Strategie Vlády ČR v oblasti lesnicko-dřevařského sektoru musí být založená na důkladném odborném zhodnocení jeho stavu a trendů se zapojením odborných institucí i veřejnosti. K veřejnému připomínkování programového prohlášení vlády měl být dán k dispozici dostatečně velký časový prostor, k čemuž nedošlo.

ALDP podporuje uplatňování rovnocenného přístupu k základním pilířům trvale udržitelného hospodaření v lesích tj. ekologického, ekonomického a sociálního. Postupy udržitelného lesního hospodářství používané v lesích jasně ukazují, že v aktivně obhospodařovaných lesích lze zachovat funkce ekosystémů, včetně biologické rozmanitosti spolu s poskytováním dřeva, produktů ze dřeva, biomasy a dalších ekosystémových služeb.

Stát musí adekvátně podporovat hospodářský rozvoj lesů a zaměstnanost v lesnicko-dřevařském sektoru a vytvářet tak podmínky i pro navazující odvětví. Potřebná dostupnost dřeva jako základní suroviny, je klíčovou prioritou dřevozpracujícího průmyslu. Zároveň musí i nadále poskytovat finanční podporu státním i soukromým vlastníkům lesů a podporovat dosahování stanovených cílů v jednotlivých oblastech.

Dřevozpracující průmysl je významným odvětvím národního hospodářství, které má v České republice dlouholetou tradici a celospolečenský význam. Dřevo a výrobky ze dřeva se uplatňují ve všech oblastech života, v rámci zpracovatelského průmyslu, ve stavebnictví a v domácnostech.

Dřevo jako surovina, je v dřevozpracujícím průmyslu určené pro výrobu mnoha dřevařských výrobků a sortimentů. Dále pro výrobu celulózy, jež slouží k výrobě papíru, především pro obalové materiály, balicí papíry a výrobky používané ve zdravotnictví. Velmi významná je také udržitelná výroba buničiny pro viskózová vlákna. Dřevo je, vzhledem k postupné aplikaci stále sofistikovanějších technologií, materiálem budoucnosti a zároveň je nejvýznamnější obnovitelnou surovinou.

ALDP podporuje nárůst spotřeby dřeva v ČR jako domácí obnovitelné, ekologicky přátelské a mnohostranně využitelné obnovitelné suroviny a přispívá ke koordinaci naplnění tohoto cíle s koncepcemi v dalších sektorech ekonomiky (životní prostředí, průmysl, stavebnictví atd.).

EU ve svých výstupech zdůrazňuje, že významnou úlohou dřevěných produktů je přispět k transformaci stavebnictví při plnění cíle dosažení uhlíkové neutrality do 2050, jak je stanoveno např. konkrétně v iniciativách „Renovační vlna – zelené budovy pro budoucnost" a „Nový evropský Bauhaus“ (NEB) a dalších iniciativách.

Shrnutí dalších připomínek:

- dokument by měl obsahovat zdůvodnění návrhu podpory vlastní výrobní kapacity státních lesů pro realizaci běžných těžebních a pěstebních prací i včasnou asanaci vznikajících kůrovcových ohnisek vč. závěrů analýzy efektivnosti takové podpory

- dokument hovoří o rozvoji malých a středních dřevařských a lesnických firem. Takový záměr je nevyvážený, chybí program pro udržení investic velkých firem v lesnicko-dřevařském sektoru a jejich další rozvoj, které v regionech patří k významným zaměstnavatelům

- při přípravě surovinové politiky pro dřevo je nutné zpracovat i konkrétní strategii vč. bilance a programu pro podporu tuzemského zpracování dřeva s přidanou hodnotou

- stát by měl připravit program motivační podpory veřejných zadavatelů, kteří ve veřejných zakázkách zohledňují environmentální aspekty a využívají dřevo

- v dokumentu chybí postoj a postup vlády pro vypořádání se se všemi novými předpisy EU v oblasti lesnictví a dřevozpracujícího průmyslu a konkretizace cílů českého předsednictví ČR v Radě EU 2022 pro tuto oblast 

TZ ALDP