Rekognoskační lety v roce 2012

Lety proběhly nad územími všech krajů a zúčastnili se jich pověření zástupci vlastníků lesů, pracovníci orgánů státní správy a dalších relevantních organizací a institucí (včetně LOS). Vzhledem k omezené kapacitě jsou upřednostněni vlastníci rozsáhlejších či obtížně přístupných lesních majetků ohrožených kůrovcem. Lety byly uskutečněny sedmimístným jednomotorovým hornoplošníkem zn. Cessna, který se pro tyto účely osvědčil již v minulosti. Lze říci, že většina letů (celkem bylo „odlétáno“ cca 100 letových hodin) proběhla za příznivého počasí, s dobrou viditelností, což je ostatně patrné i z připojených dokumentárních snímků. V počátečním období byly monitorovány oblasti s nižšími nadmořskými výškami (z důvodů časnější „manifestace“ barevných změn korun po napadení podkorním hmyzem), později pak polohy podhorské a horské. Proto byly lety ve vybraných krajích uskutečněny ve dvou časově oddělených termínech.

Kůrovcová situace v Čechách

Na území všech „českých“ krajů (včetně některých oblastí krajů Jihočeského, Vysočiny a Pardubického, jež leží historicky na Moravě) je v hospodářských lesích možno situaci označit jako velmi uspokojivou, v zásadě nezávisle na nadmořské výšce. Kůrovcových stromů bylo pozorováno malé množství, navíc převážně pouze v jednotlivém stavu či ohniscích tvořených pouze několika jedinci. Zanedbatelný byl rovněž výskyt starých sterilních kůrovcových souší. Výjimku představovaly především lokality maloplošných ZCHÚ, kde se proti kůrovcům na smrku dlouhodobě nezasahuje. I zde však byl výskyt aktivních kůrovcových stromů nízký, zejména pak v rezervacích nalézajících se ve vyšších polohách (jako příklad může sloužit území Žofínského či Boubínského pralesa). Z celkového hlediska bylo podle očekávání relativně nejvíce napadených stromů v lesích drobných soukromých vlastníků.

Samostatnou kapitolou zůstává i nadále území NP Šumava, kde se v oblastech s vyloučenými či pouze částečně prováděnými obrannými zásahy stále nalézá značné množství „aktivní“ kůrovcové hmoty, i když i zde došlo ve srovnání s minulými lety k určitému poklesu objemu napadených stromů z důvodu kombinace pro kůrovce nepříznivých vlivů prostředí. Rozsah letošního napadení je však stále značný a nebezpečí nové eskalace situace nelze vyloučit, zejména s přihlédnutím k dlouhodobě panujícímu suchu a teplotním extrémům měsíce srpna (překonání absolutního teplotního „rekordu“ v českých zemích), což v příštím roce nepochybně zhorší zdravotní stav stromů a tím pádem i sníží jejich obranyschopnost.

Kůrovcová situace na Moravě a ve Slezsku

V rámci rekognoskačních letů konaných nad Olomouckým a Moravskoslezským krajem bylo zjištěno, že příznivá kůrovcová situace, srovnatelná s roky 2010 a 2011, trvá v oblasti Moravskoslezských Beskyd, Hrubého Jeseníku, Rychlebských hor i Kralického Sněžníku (zejména v polohách nad 700–800 m n. m.). Zde byly pozorovány zpravidla jen ojediněle se vyskytující aktivní kůrovcové stromy, případně starší již sterilní souše, a to často ještě v maloplošných ZCHÚ s omezeným až bezzásahovým režimem hospodaření.

K výraznému zhoršení stavu však došlo v polohách do 600–700 m n. m. Nejvážněji postiženy jsou smrkové porosty v okolí Prostějova, Hranic n. M., Šternberka, Oder, Nového Jičína, Kopřivnice, Bílovce, Fulneku, Vítkova, Budišova n. B., Horního Benešova, Bruntálu, Krnova, Města Albrechtic a Opavy (zejména tedy území Oderských vrchů, Moravské brány, Nízkého Jeseníku a Drahanské vrchoviny). V těchto lokalitách byla ve smrkových porostech nalezena kůrovcová ohniska o rozsahu velice často i několika desítek stromů. Ohniska byla lokalizována jak ve starších porostech, tak ještě častěji v porostech do 40 let věku, kde je boji s podkorním hmyzem obvykle připisována menší váha a nezřídka spočívá pouze v povinných výchovných zásazích prováděných 1–2krát za decenium bez účinné asanace atraktivní vytěžené hmoty nebo „aktivních“ kůrovcových stromů. Jako již tradičně byly nejvážnější nedostatky spočívající ve výskytu rozsáhlých kůrovcových ohnisek spojeny se zanedbanými lesními majetky drobných soukromých vlastníků.

Zdravotní stav lesů

Rámcové poznatky týkající se stupně foliace korun a patrných barevných změn v oblasti Čech lze celkově hodnotit jako převážně příznivé. V případě listnatých dřevin je možno pozorovanou situaci označit za velmi uspokojivou, s určitou výjimkou jasanových porostů, kde byly i z letadla patrny časté příznaky prosychání korun, jež se v posledních letech rozšiřují v celé střední Evropě. U jehličnatých dřevin také nebyly zjištěny žádné výrazné negativní změny, v případě „žloutnutí“ smrkových porostů lze dokonce hovořit o patrném zlepšení situace, resp. nižší intenzitě výskytu tohoto jevu ve srovnání s minulými léty (především v oblastech v minulosti významně postižených tímto fenoménem, jako jsou Krušné hory, Slavkovský les, Žďárské vrchy či širší oblast Kralického Sněžníku). Zhoršený zdravotní stav (propad a barevné změny jehličí) vykazovaly v některých oblastech modříny, podobně jako i v minulých letech. Z obecného hlediska je nesporné, že příznivým způsobem se do vzhledu korun promítá také skutečnost, že již velmi dlouhou dobu nedochází u nás v lesních porostech k aktivizaci listožravého hmyzu (při letech nebyly žíry či jejich následky nikde pozorovány).

Naopak v nižších a středních polohách na řadě míst střední a severní Moravy a Slezska byly pozorovány projevy nízkých srážkových úhrnů a velmi vysokých teplot panujících zde téměř celé vegetační období (včetně loňského podzimu). Již na přelomu srpna a září byly na listnatých dřevinách patrné barevné změny asimilačního aparátu (zbarvení světle zelené, nažloutlé, nahnědlé) a často také různě pokročilá defoliace. Rovněž zbarvení jehličí ve smrčinách bylo velice nelichotivé a zejména mladé porosty byly při pohledu shora tvořeny mozaikou celé palety barev.

Celkové zhodnocení

V západní části republiky lze „kůrovcovou“ situaci ve smrkových porostech označit jako celkově stabilizovanou, s výjimkou území NP Šumava (zde byl sice vedením parku rovněž proklamován „zánik kalamity“, stále se zde však nalézá velké množství aktivních kůrovcových stromů, zejména v severozápadní části území, a nebezpečí „nové vlny“ přemnožení je zde značné, především s ohledem na pokračující sucho a jeho následky). Ve východní polovině je stav jiný. V prostoru nižších a středních poloh střední a severní Moravy a Slezska panuje nepříznivá situace, kterou lze ve srovnání s roky minulými (zejména roky 2010 a 2011) označit jako výrazné zhoršení. Vyskytují se zde i rozsáhlejší kůrovcová ohniska, přičemž jako původci napadení vystupují všechny hlavní druhy kůrovců, tedy lýkožrout smrkový, l. severský, l. lesklý a lokálně i l. menší.

Jako rozhodující příčinu nepříznivého stavu ve smrčinách nižších poloh střední a severní Moravy a Slezska lze označit následky dlouhodobého vodního stresu (i v letošním roce zde byl srážkový deficit v rámci celého „smrkového území“ největší) v kombinaci s rozsáhlým výskytem poškození stromů václavkou smrkovou. Početnost kůrovců se za této situace nedaří účinně tlumit, především pak v lesích menších soukromých vlastníků, ale nejenom jich. Na druhou stranu je potřebné uvést, že ve vyšších polohách Jeseníků a Moravskoslezských Beskyd je situace zatím uspokojivá a významnější výskyt kůrovcových stromů zde nebyl registrován. Je zřejmé, že v příštím roce musí být do postižené oblasti (na území Moravskoslezského a Olomouckého kraje) soustředěno trvalé úsilí, aby se podařilo současný nepříznivý vývoj změnit.

U ostatních dřevin lze uvést, že současná situace je příznivá, a nikde nebylo pozorováno významnější zastoupení „kůrovcových“ stromů (pokud takové případy nastaly, šlo zpravidla o jednotlivé stromy). Dosavadní chod povětrnostních vlivů (vysoké, resp. extrémní letní teploty, panující sucho) však mohou tento stav zvrátit a prostřednictvím oslabení dřevin v příštím roce vytvořit podmínky pro rychlé přemnožení druhů lokálně početných a aktivizaci celé řady dalších, nalézajících se doposud v latenci. Je tedy zřejmé, že rovněž v roce 2013 bude v ochraně lesa hrát problematika „boje“ s podkorním hmyzem velmi důležitou roli, zejména pak ve východní polovině státu.

Článek byl publikován v LP 10/2012.

Autoři:
Ing. Jan Liška
LOS VÚLHM, v.v.i.
Ing. Bc. Jan Lubojacký
LOS VÚLHM, v.v.i.
Ing. Jiří Bílý, PhD.
Ministerstvo zemědělství ČR