Školy, studenti a provoz

1. Současný stav lesnického školství úzce souvisí s pozicí celého lesnického oboru a také se situací ve školství v České republice. Stav lesnického sektoru se na lesnickém školství projevuje např. kolísavým zájmem o studium souvisejícím s aktuální „prestiží“ oboru. Na druhou stranu se i lesnické školy musí chovat adekvátně podmínkám, které rámec jejich fungování vymezují. Relativně vysoké rozdíly v kvalitě mezi jednotlivými uchazeči o studium na lesnických fakultách nepochybně reflektují úroveň základního a středního školství a souvisejí pochopitelně i s vyšším počtem těch, kteří studium na VŠ zahajují. Tento jev je často kritizován, je však podmíněn způsobem financování vysokého školství. Je také nutné rozlišovat počty přijímaných studentům od počtu absolventů. Pokud například porovnáme počty lesních inženýrů, kteří odcházejí do praxe z pražské lesnické fakulty, pak zjistíme, že je tento počet dlouhodobě stabilní a pohybuje se mezi 40-50 ročně. O jejich kvalitě a schopnosti se prosadit v praxi svědčí i to, že je mezi nimi řada těch, kteří se uplatnili ve vysokých pozicích soukromé i státní sféry doma i v zahraničí.

2. Vzdělání na vysoké škole bude vždy více teoretické, zaměřené spíše na schopnosti naučit se získávat a analyzovat informace nutné pro řešení problémů než na mechanické osvojení konkrétních praktických dovedností. Přesto je i zde prostor pro větší specializaci podle konkrétních potřeb praktické sféry. Fakulta lesnická a dřevařská ČZU v Praze jde v tomto ohledu cestou vytváření profesně zaměřených bakalářských studijních oborů. Další využívanou možností je zapojení významných odborníků z praxe do výuky, na FLD zpravidla formou externí výuky, či provázaností pracovních úvazků. Objektivní důvody totiž většinou brání tomu, aby mohli přímo přejít na odpovídající pozice docentů či univerzitních profesorů. Podmínky dané legislativou a požadavky akreditační komise jsou pro většinu z nich bez systematické a dlouhodobé vědecké práce nesplnitelné. Další prostor pro spolupráci s praxí se pro lesnické fakulty otevírá v oblasti vědy a především aplikovaného výzkumu. Zde je třeba zlepšit vzájemnou komunikaci - akademická a výzkumná sféra musí umět lépe nabídnout své služby a praxe musí být schopna formulovat své požadavky a potřeby řešení konkrétních problémů a také být následně ochotna výsledky výzkumu prakticky aplikovat. V této oblasti má FLD výborné a dlouholeté zkušenosti např. s Vojenskými lesy a statky, s.p., a také s některými obecními i soukromými lesními majetky.

doc. Dr. Ing. Petr Horáček
Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně

1. Současné lesnické školství, a nejen lesnické, prochází nelehkým obdobím, ovlivněným zejména ekonomickými ukazateli na straně jedné, demografickým vývojem populace pak na straně druhé. Hodnotit jeho současný stav a postihnout všechny limitující faktory není v možnostech tohoto příspěvku, osobně se domnívám, že toto téma by si zasloužilo daleko více pozornosti a širokou diskusi nejen na akademické úrovni. Nicméně jako nejstarší lesnická fakulta na území České republiky se touto otázkou zabýváme neustále, každoročně jsme od roku 2008 konfrontováni s mírně klesající poptávkou ze strany uchazečů o studium, na kterou fakulta reaguje přípravou akreditací nových studijních programů (v minulých letech zejména studijní obory Arboristika a Hospodaření s přírodními zdroji tropických a subtropických oblastí), které jsme připravili v podstatě na „objednávku“ praxe a subjektů, které jsou odběrateli a zaměstnavateli těchto absolventů. Mimo tyto dva specializované obory (oba dva realizované pod studijním programem Lesnictví) připravuje fakulta studenty v dá se říci tradičním oboru Lesnictví, který má tak jako v minulosti připravit absolventy na širokou škálu činností vyplývajících z jejich budoucího zaměstnání v oboru, který studují. Je pochopitelné, že při stále rostoucím objemu informací, které by měli naši absolventi vstřebat a naučit se uplatňovat, není v silách tříletého bakalářského studia připravit tyto absolventy stoprocentně po praktické stránce, nicméně našim cílem je studenty na tyto situace připravit tak, aby byly schopni využít získané znalosti a v nové situaci se rychle zorientovat, správně ji vyhodnotit a následně řešit. Situace je navíc poněkud komplikovanější, než se může z pohledu praxe na první pohled zdát. Po přijetí tzv. Boloňského procesu bylo dříve pětileté inženýrské studium rozděleno na bakalářské a následně dvouleté magisterské. Cílem přípravy absolventa bakalářského studia je dle dikce zákona o VŠ příprava na praxi a současně ke studiu v magisterském programu. Mám za to, že většina technických fakult se s tímto stavem do dnešní doby snaží vyrovnat a neustále hledá ten správný kompromis.

Z hlediska kvality uchazečů o studium si nelze v posledních letech nevšimnout posunu: na fakultu přichází stále větší procento uchazečů z gymnázií, kteří jsou tradičně velmi dobře vybaveni po jazykové stránce či ve všeobecných předmětech, na druhé straně absolventi středních lesnických škol si přinášejí obvykle velmi dobré základy v odborných předmětech. Z hlediska výběru uchazečů o studium mohu konstatovat, že brněnská Lesnická a dřevařská fakulta si při přijímacím řízení do bakalářského studijního programu Lesnictví stále ještě uchazeče vybírá, přijímací zkoušky nebyly zrušeny a úspěšnost uchazečů v přijímacím řízení se v posledních dvou letech pohybuje okolo 75 %.

V oblasti hodnocení absolventů spolupracujeme se zaměstnavateli našich absolventů, od kterých získáváme zpětnou vazbu. Tyto pro nás neocenitelné informace následně využíváme při pravidelné úpravě studijních plánů, koncepci studijních programů v rámci akreditace (viz např. Arboristika).

2. Problému systému vzdělávání na VŠ jsem se dotknul již výše (viz Boloňský proces). Přesto situace není dle mého názoru neřešitelná. V rámci našich studijních programů absolvují studenti několik typů praxe (v prvním ročníku tzv. výrobní praxi, zaměřenou na dělnické profese, v druhém ročníku pak praxi odbornou, zaměřenou na výkon funkce THP, dále fakulta umožňuje zájemcům z řad studentů na bázi vlastní volby absolvovat tzv. volitelnou praxi v oboru, kterou může student absolvovat na domácích či zahraničních pracovištích našich partnerů z praxe. Tato praxe je hodnocena v rámci kreditního systému univerzity jako ostatní předměty).

LDF v Brně využila výzvy a podala několik projektů v rámci ESF OPVK. Dva z těchto projektů, v nichž jsme byli úspěšní, jsou zaměřeny mimo jiné na podporu praktických dovedností našich studentů. Pro naplnění těchto aktivit se nám podařilo získat pro spolupráci na projektech řadu partnerů z praktického sektoru: Českou technologickou platformu lesního hospodářství a navazujících průmyslových odvětví, Lesy města Brna, a.s., či Lescus Cetkovice, s.r.o. Věříme, že takto nastavená vzájemná spolupráce se odrazí pozitivně na praktických schopnostech a dovednostech našich absolventů, kteří tak budou lépe vybaveni pro výkon zaměstnání a jejich uplatnitelnost v oboru bude vyšší, což však ovlivňuje hlavně úspěšnost a ekonomicko-sociální vývoj v celém lesnicko-dřevařském sektoru nejen v rámci České republiky.

Ing. František Bušina, Ph.D.
Vyšší odborná škola lesnická a Střední lesnická škola Bedřicha Schwarzenberga Písek

1. Lesnické školství je ovlivňováno několika faktory, které lze rozdělit na dvě skupiny - neovlivnitelné a ovlivnitelné. Do 1. skupiny patří klesající demografická křivka – výrazný pokles počtu dětí (uchazečů) o studium nejen na lesnických školách. Obtížně ovlivnitelný faktor je také nepochopitelný nárůst počtu středních škol – dnes je maturitní obor Lesnictví nabízen na šesti školách, další ekologické obory a přírodovědná lycea otevřely zemědělské, rybářské, nebo čistě ekologické školy. Při společném působení těchto dvou faktorů je jasné, že možnost výběru kvalitních uchazečů je silně omezena a tomu je úměrná i kvalita absolventů i přes snahu učitelů tento trend zvrátit.

Do skupiny ovlivnitelných faktorů patří atraktivita nabídky vzdělání na lesnických školách, která je dána především prestiží lesnického povolání a možnostmi uplatnění absolventů školy. Atraktivita lesnického sektoru jako celku bohužel není příliš velká. Školy samotné mohou zvýšit zájem o studium především nabídkou studia v moderně vybavených školách s kvalitním technickým i personálním zázemím. Lesnické školy v minulosti byly nositelkami pokroku a nových informací v oboru, avšak dnes je tomu jinak. Moderní technologie se vzhledemke své ceně do škol dostávají obtížně a často se zpožděním za lesnickým provozem. Zřizovatelé sice mají zájem a snahu vybavení škol podpořit, ale úzká specializace škol a relativně malé počty studentů způsobují nemožnost dosáhnout např. na harvestorové technologie. Zde vidím největší problém vztahu lesnického školství a lesnického provozu. S výjimkou několika „osvícených“ manažerů a lesníků vidíme naprostý nezájem lesnických organizací a firem podpořit např. moderním technickým vybavením a odbornou literaturou kvalitu vzdělávání na lesnických školách. V oblasti odborné – exkurze, odborné semináře a přednášky, zajištění odborných praxí aj., kde zkušení lesníci (často absolventi školy) ochotně předávají své provozní zkušenosti studentům, je to poněkud lepší, ale aktivita vychází většinou ze strany škol.

Možnosti zlepšení stavu vidím také v podpoře rezortního ministerstva v podobě jasné koncepce vzdělávací soustavy, stanovení potřebného počtu absolventů a tím i škol a rámcové koordinace zřizovatelů jednotlivých lesnických škol.

Myslím, že lesnické školy dělají pro kvalitní vzdělání absolventů v rámci daných podmínek maximum. Dokazují to např. nadprůměrné výsledky státních maturitních zkoušek, téměř stoprocentní zaměstnanost absolventů (i když ne všichni v oboru), prezentace lesnictví a myslivosti na veřejnosti aj.

Větší zájem a podpora školy ze strany lesnického provozu by určitě pomohla kvalitu absolventů vylepšit.

2. Ano, škola má částečně prostor pro naplnění požadavků lesnické praxe. Při tvorbě a aktualizaci nových školních vzdělávacích programů byly osloveny velké i menší lesnické subjekty ve spádovém regionu školy se žádostí vznést požadavky na úpravy a doplnění obsahu učiva. Některé firmy reagovaly pozitivně a tvůrčím přístupem, u některých jsme se však setkali s nezájmem.

Možnosti jsou však limitovány časovou dotací výuky odborných předmětů, kde je obecný trend spíše klesající ve prospěch všeobecně vzdělávacích předmětů (problém stejných státních maturit na středních odborných školách a gymnáziích). Některé problémy jsou dány rozličností používaného software v lesnických firmách (školy nemohou zakoupit a naučit vše).

Přál bych si, aby si především manažeři firem lesnického sektoru i v dnešní hektické době více uvědomili, že lesnické školy připravují absolventy především pro ně a investice do vzdělání jsou dobrým vkladem i do jejich budoucnosti.

Ing. Josef Svoboda
Střední lesnická škola Žlutice

1. Kvalita uchazečů o studium oproti létům 1988-2000 výrazně poklesla. Zde se projevil nejenom populační pokles, ale i pokles atraktivity oboru. Na tomto poklesu atraktivity se podílí snížení zájmu o absolventy v lesnických organizacích, kde se uváděl zájem pouze o vysokoškolsky vzdělané lesnické odborníky i přesto, že na mnohá pracovní místa plně vyhovoval jen středoškolsky vzdělaný pracovník.

V určitém období též školští odborníci více podporovali všeobecné vzdělání jako cestu ke studiu na vysoké škole a toto vedlo část populace s dobrými studijními předpoklady k preferování škol poskytujících jen všeobecné vzdělání a odklon od odborných škol. Dále se na poklesu atraktivity lesnického oboru podílel i často záporný pohled médií a společensky známých lidí na mysliveckou problematiku, na hospodaření v lesích, nebo například na problém kůrovce na Šumavě, kde jsou lesníci uváděni jako ničitelé životního prostředí.

K poklesu kvality absolventů vede i atmosféra ve společnosti, kde vzdělání není jedinou cestou k úspěšnému uplatnění. K poklesu kvality absolventů škol vedla též nutnost škol navyšovat počty žáků pro  zachování řádného chodu školy, (finance, dodržování závazných předpisů v oblastech vzdělávání, hygieny, ochrany zdraví...).

Kvalita absolventů je samozřejmě závislá na kvalitě učitelů. Odborná veřejnost kritizuje schopnosti absolventů škol, ale získejte tyto kritiky pro každodenní, doslova mravenčí práci se žáky. Zde je často cennější vlastnost učitele zaujmout a získat zájem žáků po celé měsíce a roky než excelentní odbornost učitele. Velká různorodost zaměření, způsob organizace a hospodářských zájmů lesnických organizací vede k vzdělávání, které učí řešit problém, ale ne konkrétní cestu k jeho řešení. Zaujala mě například výtka jednoho provozního pracovníka v LP 3/2012, že žák, který je u nich na praxi, neumí vyplnit ten jejich konkrétní doklad.

K podpoře a koncepci zřizovatelů je třeba říci, že zřizovatelé vycházejí z koncepce, která, i když je smysluplná, účelná a logická, je omezená jejich finančními možnostmi. Jak jej při tomto přesvědčit, že požadavky lesnické školy, (často jejich jediné lesnické školy, jejíž požadavky se vymykají požadavkům ostatních škol), jsou pro kvalitu výuky důležité a nezbytné.

2. Současný systém hodnocení vzdělávání se svými nároky na plnění všech předpisů, směrnic a řádů, (jak je výše již zmíněno), je zaměřen více na jejich dodržování, než na jakost výuky. Toto platí myslím pro všechny školy, nejen lesnické. Přizpůsobování výuky potřebám lesnické praxe často naráží na rámcové vzdělávací programy, které omezují možnosti rozšíření výuky odborných předmětů a samozřejmě i na vidinu neúspěchu u společné (státní) maturity. Lesnický provoz se podílí velmi významně svou účastí na odborných praxích žáků na jejich odborné přípravě. Významnější je však každodenní práce odborných učitelů, a zde se mi jeví v současnosti bohužel nepoužitelný, ale velmi účinný způsob. Možností by také bylo posílat odborné učitele po 2-3 rocích práce ve škole na odbornou, alespoň jednoletou stáž v lesnickém provozu, zaměřenou na problematiku dle jeho předmětu.

Ing. Miroslav Kutý
Střední lesnická škola v Hranicích

1. Při hodnocení středního lesnického školství je nutné vycházet z celkového systému českého školství a školské legislativy. Kvalita uchazečů „kopíruje“ stav vzorku populace ucházející se o studium na SŠ. Je velmi rozrůzněná podle úrovně ZŠ, ze kterých žáci přicházejí. Střední odborné školy přijímají žáky ze zůstatku, který je k dispozici po odchodech na víceletá gymnázia. Vedení jednotlivých škol se pohybuje v tržním prostředí. Jak si škola vede je jen výsledkem manažerské práce ředitele a jeho týmu. Hranická lesnická škola, dle svých hmatatelných výsledků, dosahuje velmi kvalitní úrovně. Pracuje v moderním technickém zázemí s motivovaným pedagogickým sborem. Škoda, že budoucí zaměstnavatelé si tohoto stavu málo všímají. Velmi důležitá je vynikající podpora zřizovatele, kterým je Olomoucký kraj. Respektuje specifikum školy a chápe ji jako školu solitérní, protože vzdělává a vychovává žáky pocházející z celé Moravy a Slezska.

2. Naše škola přizpůsobuje výuku potřebám lesnické praxe. S lesnickým provozem jsme v permanentním kontaktu. Ne všechny subjekty však jeví o užší spolupráci a vtažení škol do praktického dění zájem. Dovolím si citovat bývalého generálního ředitele LČR, s.p., Jiřího Olivu, který v roce 1996 sdělil, že : „budeme podporovat lesnické školství všech stupňů, protože vyžadujeme stále lépe připravené odborníky, kteří budou usilovat o trvale udržitelné lesní hospodaření v naší zemi...“. Bohužel současný management LČR tuto podporu nijak neprojevuje. Pouze umožňuje výkon povinných provozních praxí. Naopak vynikající spolupráce je s VLS, s.p. Dobrá spolupráce je s ÚHUL na úseku lesní pedagogiky a také s Forestou SG, a.s., při provádění praktických odborných seminářů.

Možnost spolupráce vidím také v dalším vzdělávání pracovníků v LH s využitím našich školských vzdělávacích kapacit – viz NLP II – KA 12.

Dobré by bylo znovu obnovit poradní sbor ředitele školy z hlavních zástupců lesnického provozu.

Ing. Miroslav Měsíček
Střední škola lesnická a rybářská, Bzenec

1. Jako ředitel školy s učebním lesnickým oborem a maturitní lesnickou nástavbou se mohu vyjádřit pouze k těmto oborům.

V uplynulých letech přichází do učňovského školství stále méně žáků se stále menšími znalostmi ze základních škol. Úrovní srovnatelní žáci dřívějších ročníků v těchto letech nastupují na maturitní obory, kterých je nadbytek. Do učňovských lesnických škol tak přichází jen nejslabší část populace. Přesto lesnické učňovské školy neslevují z požadavků na odborný výcvik a nově seznamují žáky i s modernější a složitější technikou lesnického provozu. Naproti tomu nejsou schopny naučit současné žáky rozsahu odborné teoretické přípravy v minulých letech běžně dosahovaného. Navíc bylo požadováno po školách změnit poměr odborných teoretických předmětů ku všeobecně vzdělávacím předmětům, a to z dřívějšího poměru 30 % : 20 %  časové dotace (50 % odborný výcvik) na 20 % : 30 %. Tyto poměry jsou závazně stanoveny v Rámcových vzdělávacích programech, které musí školy dodržet. Výsledkem je snížení odborné úrovně absolventů.

Zřizovatelé odbornou úroveň neřeší a ani školská inspekce nedokáže odbornost posoudit. Vše zůstává v rukou ředitele a odborných učitelů, kteří jsou svázáni.

Situaci by bylo možno zlepšit pouze navrácením škol pod ministerstvo zemědělství.

2. Většina škol je napojena na odbornou praxi, a to v denním lesnickém provozu. Zástupci praxe z lesnických firem jsou přítomni u výstupu žáků u závěrečných zkoušek, a tak školy dobře znají jejich požadavky na kvalitu žáků, na rozsah potřebných znalostí a dovedností. Bohužel nelze dosáhnout jejich naplnění, pokud nebude změněn celý systém školství. Vidím prostor ve zkvalitnění vztahů s Lesy České republiky. Prozatím se tyto příliš učňovským školstvím nezabývají. Řeší své problémy, nicméně v mnohém by mohly pomoci jako silný partner a jako odborný poradce.

Stanovisko České lesnické akademie Trutnov k problematice lesnického školství a spolupráce s praxí si budete moci přečíst v dalším vydání Lesnické práce.

Děkuji za odpovědi (20. 3. 2012), Jan Příhoda