Zájem výzkumných pracovníků Ústavu geologie a pedologie LDF vzbudily před časem skupinky modřínů rostoucí v Mongolsku na suché stepi, daleko od přirozeného prostředí pro výskyt lesa. V polopouštních podmínkách je nedostatek dešťových srážek a dostupnost vody je tak hlavním faktorem, který ovlivňuje rozmístění lesa v krajině.
„Jelikož podzemní voda z tajícího permafrostu, hlavní zdroj vody pro zdejší lesy, není na rozlehlých stepích dostupná, začali jsme pracovat s hypotézou, že hlavním zdrojem vody umožňujícím modřínům růst na stanovištích tvořených prakticky jen surovou horninou, je rosa," vysvětluje David Juřička z Ústavu geologie a pedologie Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
K potvrzení hypotézy bylo potřeba na okolní vyschlé stepi i do samotných odvalů vzniklých po drobné těžbě pegmatitů nainstalovat teplotní čidla. Teplotní rozdíly, které mezi dnem a nocí činí i více než 30 °C, ve spojení se specifickým zrnitostním složením odvalu způsobují, že nad ránem dochází k jeho výraznému ochlazení. Odvaly se po východu slunce zahřívají pomaleji než vzduch a proto na svém povrchu umožňují kondenzaci vzdušné vlhkosti. Modřín je pak schopen tuto vodu respektive rosu využít k růstu.
Tyto tzv. „dew collectors", neboli sběrače rosy, už pomáhají se získáváním pitné i užitkové vody v severní Africe i dalších suchých oblastech světa. Podle odborníků by mohly být součástí opatření k zastavení postupu pouště Gobi do lesnatého srdce severu Mongolska.
Podle TZ MENDELU (19. 11. 2018), red.