Na české straně Krkonoš tvoří původní smrky se zvláštním uspořádáním větví již pouze jedno procento lesů. Uvedl to náměstek ředitele Správy KRNAP Václav Jansa. Podle něj je zachování původních populací, které lépe odolávají podmínkám v dané lokalitě, také jednou z cest, jak reagovat na aktuální klimatické změny. Náklady na projekt, který začal loni, činí 3,5 milionu korun.
Původní krkonošský smrk je specifický uspořádáním větví, připomínajícím člověka s připaženýma rukama. Neposkytuje tak oporu větru a sníh po větvích snadněji sklouzne, což je v extrémních podmínkách Krkonoš výhoda. "Jde stále o smrk ztepilý. Každá dřevina má v určitých regionech svoje ekotypy, a tady mu říkáme krkonošský smrk," řekl Jansa.
Projekt navazuje na starší z doby imisní kalamity na přelomu 80. a 90. let minulého století. Tehdy na několika místech KRNAP vznikly klonové archivy původních smrků, sloužící pro odběr roubů a řízků - takzvané matečnice. Podle Jansy tyto původní matečnice, tvořené z materiálu ze speciálně vybraných stromů, již ale neplní svou funkci. "Celosvětově jde o unikátní sbírku vysokohorských smrků. Stromy v matečnících zestárly, proto musíme matečnice obnovit tak, abychom mohli v budoucnu získat osivo a posílit stabilitu populací krkonošských smrků," řekl ČTK Jansa.
Současný projekt je rozvržen do pěti let a měl by končit výsadbou nového klonového archivu a semenného sadu původních smrků v místech jejich přirozeného výskytu. Smrkový sad vznikne na několika místech v nadmořské výšce nad 1000 metrů, například v oblasti Malé Úpy. "Tím uchováme unikátní archiv cenných populací smrků, z nichž některé v Krkonoších už téměř neexistují. Klonový archiv bude zároveň zdrojem vegetativního reprodukčního materiálu a semenný sad zdrojem osiva," řekl Jansa. KRNAP na projektu spolupracuje s Českou zemědělskou univerzitou v Praze a Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti, pracovištěm v Opočně na Rychnovsku.
Poslední ostrůvky původních krkonošských smrků jsou v těžko přístupných oblastech hor v nejpřísněji střežené bezzásahové první zóně parku, kde je minula průmyslová těžba a také odolaly imisím. Populace, které přežily do současnosti, jsou v extrémních klimatických podmínkách schopny nejen přirozeného zmlazení, ale také vytvořit funkční a imisím odolný les, jehož podstatou je zastoupení stromů různých generací. Proto také KRNAP chce tento ekotyp smrků v nejvyšších patrech lesa posílit.
KRNAP se i s ochranným pásmem rozkládá na 55.000 hektarech. Rozloha dnešních lesních porostů na české straně Krkonoš je zhruba 37 tisíc hektarů.
Podle ČTK, red.
Komentáře
Pamatuji si živě vývoj situace na Šumavě před 20 lety, nejprve se mluvilo o tom, že brouk původní smrk nepřepere, že vybere jenom ty nepůvodní kusy (tolik predikátů, co měli lidi, kteří tohle tvrdili my rozhodně dohromady nedáme). A co se nestalo, teorie vědců se změnily ale stále prý mají a vždycky měli pravdu.
Tak se nedivte té skepsi.
Taky se tu účelově, skoro bych řekl sprostě, zaměňuje několik věcí - např. tak oblíbená "prospěšnost brouka" - to tak hezky zní, že to udělá z každého zastánce úplného trotla, i když účel věci je úplně jiný (třeba potřeba ponechávat větší či menší část mrtvého dříví v nejvyšších polohách, protože tam má nějakou svojí funkci a místo v lesním prostředí, které nedokážeme ničím nahradit), atd. Jenže to lidi, kteří opravdu o ekologii lesa něco znají, vědí, takže by křiklouni přišli o spoustu posluchačů z orientované odborné veřejnosti, a musí se tak uchylovat k posměváčskému překrucování, zesměšňování zjednodušením, kterým to ztrácí smysl, a k okopávání kotníků.
Nemá asi cenu to tu znovu všechno probírat, moje poznámka mířila jen k tomu, že i takto pozitivní článek hned vede k překrucování, heslovitým výkřikům o něčem jiném a propagační tlačence vůči správě parku. Proč "došel blbej rozum, Duha, bla bla", když je to projekt NP Krkonoše a jede to od konce 80. let? Máte pocit, že by to dosud šlo v Krkonoších od 10 k 5 pod vedením nějakých zelených aktivistických neználků? Protože tyhle slinty tu jsou "argumentem" úplně pod čímkoliv.
Oni ale těžbu skoro neřešili. "Tyhle popadaný mrtvý kmeny", ukazoval mi statný vousáč, "vytvoří mladejm stromkům klíma jako bysme je dali do skleníku - a jináč to tady nejde, v těch mrazivejch větrech". Tak se tam tou skrumáží popadaných smrkových souší proplétali zaměstnanci KRNAPu i party nadšenců a sázeli do mrtvých míst autochtonní krkonošské smrky a jeřáby. Byla to nadlidská dřina od slunka do slunka, navíc tehdy nikdo nevěděl, že přijde převrat, elektrárny se odsíří a kyselá depozice radikálně klesne.
O pár let později na šumavské Trojmezné umírali pod náporem kůrovce poslední mohykáni původního šumavského smrku, protože už nedokázali ustát masivní nápor brouka z okolních smrkových plantáží. DUHA chtěla aspoň tyto smrky zachránit, protože doufala, že neuschnou všechny a jejich semeno bude zárukou, že šumavský genotyp nezanikne. A proti nim? Hlupáci s motorovými pilami, kteří mají smrk jako smrk, strom jako strom, kteří kolikrát ani ten smrk nerozeznají od jedle.
Je lesník a lesník - a ochranář a ochranář. Jen hlupák škatulkuje, protože na víc nemá. Podstatné jsou cíle a motivace, ne to, do kterého "tábora" kdo domněle patří. Jednou tady nebude nikdo z nás - ale naše dílo - ať už takové či jiné - tady po nás zůstane.
Toto jsou fakta, která mohu doložit každému, kdo o to bude skutečně stát
To co píše pan Pelišek jsou bludy ! Bludy samozřejmě někomu mohou znít také jako pravda, ale zpravidla jen těm, kdo nehledají detaily, podrobnosti, souvislosti apod.
Co je bohužel pro Šumavu podstatné, je, že kalamitě nakonec na řadě míst podlehly i unikátní původní smrky, které mohly přežít, pokud by nebyly vystaveny fatálnímu ataku hmyzu z okolních umělých porostů.
Dlouhodobý lesnický přístup např. KRNAPu považuju za mnohem odbornější, než ŠUNAPu, vyváženější a ekosystémovější, i proto, že na Šumavě se mění lesní management s každou novou výměnou vedení.
Mě osobně se Šumava až tak dalece nedotýká, protože jak víte, jsem z moravských Karpat, kde smrk nebyl původní ještě ani na Radhošti (1129 m.n.m.). Přirozený podíl smrku v Beskydech, tedy bez vlivu novověkého odlesnění, salašnictví a následné výsadby tyrolských naplavenin, mohl být stěží vyšší než 4-5%. Důvody - zejména klimatické, ale i geografické, jsem už shrnul opakovaně.
Proto je pro mě smrk marginalita (což bych samozřejmě vnímal jinak, byl-li bych Krkonošák nebo Šumavan). Hlavně se ale dívám do budoucna, na velmi pravděpodobný posuv LVS do vyšších nadmořských výšek, což je bohužel faktor, který většinové lesnictví zatím zcela ignoruje.