S dosud nejtvrdším požadavkem přišlo všech 22 starostů obcí uvnitř šumavské rezervace. Vadí jim, že kvůli ponechání přírody svému osudu se do okolí masivně rozšířil lýkožrout smrkový, který napadá kůru stromů, a ty pak usychají.
Dopis, v němž žádají o razantní zásah, dnes posílají prezidentovi, předsedovi vlády, poslancům, senátorům, ministrům i všem předsedům politických stran a do Evropského parlamentu ve Štrasburku a evropským úřadům do Bruselu.
Dopis šumavských starostů V roce 1991 byl usnesením vlády České republiky č. 163 vyhlášen na Šumavě národní park. Byl vyhlášen na území, které v minulosti prodělalo jeden z nejtragičtějších lidských exodů v novodobé historii, aby v jiné formě negativního dopadu na život šumavského člověka pokračoval dále. Vysídlení českého obyvatelstva v roce 1938, vyhlášení Sudet, poválečný odsun německého obyvatelstva, likvidace a vymazání z mapy Šumavy desítek vesnic, likvidace škol, kostelů, hřbitovů, likvidace kultury - dílo člověka, které bylo dovršeno nejhrůznější stavbou - železnou oponou. Šumava se tak stala, díky elektrickému plotu z ostnatých drátů, symbolem realizace znalostí získaných ve fašistických koncentračních táborech a sovětských gulazích. Na těchto základech vznikl nejhrůznější šumavský paradox současnosti, kdy jsou dopady železné opony některými odbornými, politickými a fundamentalistickými ekologickými strukturami oslavovány jako pozitivní vliv, kterým došlo k vylidnění Šumavy, likvidaci kulturních hodnot a údajnému snížené péče o lesní ekosystémy. To vše je těmito skupinami prezentováno jako dobrý základ pro vyhlášení šumavského národního parku. V současnosti prodělává Šumava a její obyvatelstvo úmyslnou kůrovcovou kalamitu tisíciletí, jejímž výsledkem jsou významné negativní změny přírodního prostředí s přímým negativním dopadem na změnu kulturní krajiny, což má ve svém důsledku řadu negativních dopadů na socioekonomické prostředí nejen uvnitř hranic Národního parku Šumava, ale i na jeho široké okolí. Národní park Šumava měl být ukázkovým systémem moderní péče a ochrany více jak 69.000 hektarů České republiky. Měl být nadějí pro území, ve kterém byly historicky zlikvidovány sociální, kulturní, politické, majetkové i demokratické principy. Měl být novou identitou místního obyvatelstva v území, které bylo prezentováno jedním z nejhorších totalitních zařízení - železnou oponou. Namísto toho ani po dvaceti letech existence národního parku na Šumavě nedospěly dotčené orgány státní moci k žádné základní územní strategii, podle které by se mělo o území národního parku pečovat. Události posledních dní a týdnů jsou ukázkou toho, že tento stav neschopnosti bude pokračovat dále. Dle kategorizace IUCN je národní park chráněným územím, které je udržováno především pro ochranu ekosystémů a pro rekreaci. Rekreace v oblastech národních parků by měla být založena v prvé řadě a především na prožívání setkání s nedotčenou přírodou. Environmentální a přírodní vzdělávání a výchova by měly být součástí návštěvnického managementu a primárním úkolem tohoto managementu by měly být rekreační programy. V takovém území má být brán trvalý ohled na ekologické, geomorfologické, duchovní nebo estetické atributy, které vedly k vyhlášení národního parku a měly by být brány v úvahu potřeby domorodých obyvatel včetně využívání zdrojů jejich živobytí do té míry, pokud nepůsobí škodlivě na cíle managementu. Národní park Šumava je z 80% rozlohy tvořen lesními ekosystémy, ve kterých by měl probíhat na stanovené ploše přirozený vývoj. Sofistikovaný výzkum prokázal, že většina šumavského lesa není tvořena přirozenými lesními ekosystémy a dochovaná skladba lesa je druhově nevhodná a oslabena biotickými a abiotickými činitely. Odbornou analýzou bylo definováno, že základní hrozbou takového lesa bude prudký rozpad stromového patra v bezzásahových územích a masivní nárůst holosečí v navazujících zásahových lesích se všemi negativními dopady na biotop lesa, funkce lesa a celkový lesní genofond. Výsledkem této vědecké analýzy byl návrh, aby přirozené procesy probíhaly na plochách, které budou vymezeny na základě odborné metodiky a schváleny na základě společenského koncensu. K takovému koncensu by měl sloužit proces projednávání zónace. Na Šumavě byl ale uplatněn jiný fundamentalistický systém. Sytém, ve kterém bylo některými odbornými, politickými a ekofundamentalistickými strukturami vytvořeno prostředí jednostranného výkladu způsobu ochrany přírody a občanská společnost byla ponížena pouze na vymáhání názorů ekofundamentalistických skupin. Národní park Šumava se tak stal oblastí, ve které je účelově vymáhána jednostranná ochrana jednotlivých rostlinných a živočišných druhů namísto celkové ekosystémové ochrany. Ve jménu takové ochrany přírodního prostředí je pak záměrně opomíjena a nerespektována ochrana životního prostředí jako celku. Když šumavské obce na takovou praxi státní moci upozornily žalobou prostřednictvím nezávislé soudní moci, tak nebylo u takto podané žaloby ani za čtyři roky zahájeno její projednávání. Žaloba byla podána Městskému soudu v Praze, pracoviště Hybernská, pod č.j. 6Ca 213/2008-133. Ochrana šumavské přírody se tak stala pouhou kamufláží skrytých hmotných, finančních, anebo jiných sobeckých zájmů jednotlivců či skupin, na úkor životní úrovně šumavských občanů a jejich lidské důstojnosti. Ve své podstatě je uplatňovaný režim ochrany v šumavských lesích i na úkor skutečné ochrany přírody, jelikož ochrana jednoho živočišného druhu (kůrovců) je povyšována nad ochranu celku a nad všechny funkce lesa. Žádáme tímto všechny oslovené osobnosti politického života, aby se se svojí státní a politickou vahou zasadili o ukončení nebezpečného polovědeckého experimentu, kterým je ničena a devastována přírodní a kulturní šumavská krajina, její funkce a hodnoty. Hodnoty, pro které byla Šumava nazývána Zelenou střechou Evropy. Umělá gradace kůrovců, namnožených v nesmyslně vymezených bezzásahových zónách, účelové obstrukce ve správních řízeních ze strany některých odborných, politických a fundamentalistických ekologických struktur a účelové polopravdy a lži ze strany těchto struktur, jsou příčinou vzniku tisíců hektarů holosečí v tzv. zásahových lesích centrální Šumavy. Výsledkem jsou rozsáhlé škody nejen na lesním biotopu a na lesním genofondu vysokohorského lesa, ale také na šumavské přírodě a krajině, která tak dávno nesplňuje cíl národního parku, kterým je setkávání člověka s nedotčenou přírodou. Žádáme Vás, abyste se v rámci své politické kompetence účinně zasadili na Šumavě o odborný, demokratický a nefundamentalistický dialog k problematice Národního parku Šumava. Žádáme Vás, abyste se v rámci své státní a politické kompetence zasadili o ukončení účelově lživé, podvodné a hysterické šumavské kampaně. Žádáme ministra životního prostředí České republiky, aby urychleně rozhodl o strategii Správy Národního parku Šumava a s touto strategií seznámil obyvatele Šumavy. Žádáme vás, aby byla na Šumavě respektována práva místních obyvatel. Šumavský lid nemůže roztáhnout křídla a poodletět do jiné lokality. Šumavský lid se důrazně ohrazuje i proti politickým návrhům, aby se ze Šumavy vysídlil. Ve dvacetileté historii navštívilo Národní park Šumava bezpočet zástupců vrcholné politické reprezentace České republiky, aby se seznámili s jeho problémy a případně navrhli jejich řešení. Národní park Šumava byl v roce 1991 vyhlášen politickým rozhodnutím na základě souhlasu místního obyvatelstva Šumavy. V demokratické společnosti by si nemělo domorodé obyvatelstvo vybojovávat respektování svého názoru v problematice, týkající se jejich života, domova, práce a ochrany vlastnictví. Na Šumavě jsou tato demokratická práva plánovitě a pravidelně nerespektována a pošlapávána. Pokud má být v území Národního parku Šumava nadále postupováno stejným způsobem, pak vás žádáme, abyste se účinně zasadili o zrušení usnesení Vlády České republiky č. 163/1991 a o změnu zákona 114/1992Sb., o ochraně přírody a krajiny, které povedou ke zrušení Národního parku Šumava. |