Foto: archiv Lesů ČR
Miliony chroustů maďalových se právě rojí v oblasti Moravské Sahary. Kladou do půdy vajíčka, ze kterých se líhnou ponravy. Ty následující čtyři roky poškodí kořenový systém stromů v lesích v okolí Bzence a Hodonína. Pomohl by chemický letecký postřik. Ten ale není možný kvůli ochraně přírody.
Vývoj chrousta je čtyřletý, dospělý chroust naklade vajíčka, z nich se líhnou ponravy, které se zakuklí. Zatímco dospělý chroust se živí listy stromů, larvy napadají kořeny. Chrousti v roce 2015 u Bzence ohrožovali v přírodně cenné oblasti nazývané Moravská Sahara podle Lesů ČR asi 6500 hektarů. Nyní se vyskytují i v Hodonínské doubravě, takže se lokalita zvětšila asi na 8000 hektarů.
"Ponravy nejčastěji likvidují mladé porosty do dvaceti let. Vyvíjí se ale i na kořenech starších stromů, které mohou po oslabení suchem také hynout. Populační hustota ponrav v půdě je dlouhodobě mimořádně vysoká," uvedl Martin Zavrtálek z Odboru lesního hospodářství a ochrany přírody Lesů ČR.
V květnu 2012 zničil požár na Moravské sahaře asi 165 hektarů lesa, šlo o největší přírodní požár v novodobé historii Česka. Právě obnovu této lokality přemnožení chrousti komplikují, některé plochy musely být zalesněny poněkolikáté. "Škoda za poslední čtyři roky je vyčíslena minimálně na 20 milionů korun. Jde především o neúspěšné obnovy těch porostů, neustálé opakované vysazování," uvedl Strakoš.
Podle Lesů ČR by proti chroustům mohl pomoci letecký postřik, letecké postřiky snížily jejich populaci v této oblasti už v letech 1999 a 2003. Před čtyřmi lety jej Jihomoravský kraj nepovolil. Letos o něj lesníci nežádali. "Podle požadavku krajského úřadu jsme zadali zpracování biologického hodnocení záměru. Znalec v něm zásah označil jako rizikový z hlediska zájmů ochrany přírody a možnost získání potřebných zákonných výjimek zhodnotil jako málo reálnou," uvedl Strakoš.
Podle Agentury ochrany přírody a krajiny ČR by postřik znamenal zásadní ohrožení pro více než 70 zvláště chráněných a vzácných druhů hmyzu a ptáků. "Velkoplošný postřik neselektivním insekticidem patří spíše do padesátých let minulého století, kdy se podobně používalo třeba DDT. Odstranit škody způsobené gradací chroustů zcela nelze, ale riziko, že ponravy poškodí čerstvě vysazené stromy, lze alespoň snížit změnou lesního hospodaření. Například zjemnit obnovní prvky, plánovat těžby i zalesňování s ohledem na životní cyklus chrousta a vysazovat ve větší míře jiné stromy než borovice," uvedl v tiskové zprávě ředitel agentury František Pelc.
Další hrozbou pro borové porosty v oblasti je aktuální přemnožení můry sosnokaze. V roce 2018 se tento škůdce vyskytoval na 2250 hektarech lesa. Letos se očekává rizikové ohrožení dalšího tisíce hektarů. Naposled se tento škůdce v zemi ve velkém rozšířil ve 30. letech minulého století. „Housenky žijí v korunách a ožírají jehlice. Při opakovaném žíru stromy obtížně regenerují a postupně hynou," popisuje Martin Zavrtálek s tím, že také můru sosnokaze by zastavil chemický postřik.
Oba škůdce v zasažené oblasti zkoumají studenti Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně pod vedením profesora Emanuela Kuly: „Příčinou velkých škod způsobených chroustem jsou příhodné stanovištní podmínky pro tohoto škůdce, minimální vliv přirozených nepřátel a omezené možnosti vlastníka lesa k uplatnění obranných opatření. Z kontroly množství vajíček můry sosnokaze vyplývá několikanásobné překročení kritické hranice," upozorňuje.
Podle ČTK a TZ LCŘ, red.
LOS: Argumenty proti postřiku nejsou opodstatněné
Chrousti na Bzenecku a Strážnicku působí dlouhodobé škody, které eskalují po neprovedeném zásahu v roce 2015 proti dospělcům. Nepodařilo se tak snížit populační hustotu dospělců a bylo vykladeno mnohem větší množství vajíček, ze kterých se vylíhly larvy (ponravy) a škody prudce vzrůstají. Ponravy chroustů jsou polyfágní a poškodí, resp. zlikvidují, kořeny prakticky všech dřevin a to s významným účinkem až do 10 let věku stromku (s vyšším stářím se škody snižují). Změna druhové skladby nebo posunutí termínů zalesnění není řešením, což místní lesníci mohou zdokumentovat, jelikož se pokusili využít i tuto taktiku, bohužel bez pozitivního výsledku.
Srovnání s aplikací DDT a zasazení příslušnosti aplikace vhodného insekticidu do 50. let minulého století snad nemůže být míněno ani vážně. Pokud by se v současnosti provedla letecká aplikace, tak by zřejmě byla provedena za použití ULV aplikátorů, které aplikují 0,00033 l.m-2, což si zřejmě málokdo dovede prakticky představit. Postřik zůstává v korunách, kde skutečně zahubí veškerý hmyz, který se v době aplikace v korunách vyskytuje (vlastní postřik cca 10 m-2 však trvá pouze několik vteřin) a následně je zahuben hmyz (většinou larvy), které pozřou kontaminovaný asimilační aparát. Na půdu se postřik nedostane, rovněž neprobíhá aplikace na půdě bez porostů.
Ohrožení terestrických druhů nebo stepních, lučních apod. je tedy téměř vyloučeno. Vliv na ptáky je rovněž holý nesmysl. I kdyby pták za letu byl náhodně kontaminován, tak je to tak malá dávka, která na něj nemá žádný vliv. Na zemi hnízdící ptáci zasaženi být nemohou. Možná by bylo vhodné, kdyby zástupci ochrany přírody s lesníky více komunikovali a neuchylovali se k ideologickým klišé.
Petr Zahradník, Lesní ochranná služba, VÚLHM
Komentáře
I v lesích to dřív při přemnožení brouka nebylo jinak. Každý odborně vzdělaný a s dostatečnou praxí věděl, že kalamita se zdolává tak, že se proti brouku nemilosrdně zasahuje - při dostatku lidí ručně (odkorňuje, pálí, sklepává, sbírá apod.), při nedostatku pomocí k tomu vynalezených prostředků (např. pesticidů). A že čím rozsáhlejší kalamita, tím také účinnější a drastičtější prostředky. Prostě něco jako válka, v které také neumírají jenom vojáci, ale i civilisté.
Přijde mi, že od dob brouka v Šunapu jako by na nás padl strach používat mozek a selský rozum. A tak necháme chrousta přemnožit a zase a už po několikáté budeme zalesňovat sežrané plochy, než abychom si pohněvali uctívané božstvo Ochrany přírody, zastupované zde na Zemi za nic nezodpovídajícími ekologisty.