Úspěšný ředitel Lesů ČR se musí především umět obklopit schopnými lidmi
Rozhovor s Jiřím Olivou, prvním ředitelem Lesů České republiky, vysokoškolským pedagogem, bývalým poslancem a místopředsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
Jiří Oliva stál u samotného vzniku Lesů České republiky, zakládal je s pár kolegy v roce 1992 „od čistého stolu". Doposud také zůstává jejich nejdéle působícím generálním ředitelem, ve funkci vydržel 11 let. Možná i kvůli stabilitě, kterou jeho působnost podniku přinesla, i díky jeho předchozí provozní praxi byl i ředitelem mezi lesníky velmi respektovaným. Ačkoli s Jiřím Olivou redakce Lesnické práce vždy zůstávala v kontaktu, od posledního rozhovoru s ním uběhlo již hodně let. 25. výročí existence Lesů ČR nám přišlo jako ideální příležitost zeptat se ho s jistým časovým odstupem a nadhledem na jeho názory na důležité momenty v minulém i současném fungování státního podniku.
- Jako první ředitel Lesů ČR jste působil v letech 1992–2003. Jak na toto období s již poměrně výrazným časovým odstupem vzpomínáte?
Možnost prožít toto období považuji z profesního hlediska za přízeň osudu, protože komu se povede 2. ledna roku 1992 zasednout za čistý stůl s kolegou Břetislavem Jakubcem jako první dva zaměstnanci Lesů České republiky? Tvořili jsme podnik s celostátní působností, nikdo nám do toho nemluvil, což je dnes nepředstavitelné. Byla to doba ministra Luxe a nevzpomínám si na jedinou jeho intervenci, například ohledně toho, kdo by se měl zaměstnat a na jaké funkci.
Myslím si, že to bylo období pro Lesy ČR úspěšné, protože hospodářské výsledky i zásoby rostly, zvyšovalo se procento přirozené obnovy i listnatých dřevin v obnovách. Personál najednou dostal možnost skutečně pracovat s lesem, obslužné činnosti převzaly dodavatelské firmy.
Druhým dechem musím vzpomenout na výrok jednoho mého kolegy, který mi řekl: „Tvůj úspěch u Lesů spočíval v tom, že ses nebál obklopit se lidmi chytřejšími, než jsi ty sám." A měl pravdu. Na výběr svého týmu jsem měl šťastnou ruku a mnozí z nich dodnes v lesnickém světě mnoho znamenají, např. František Morávek, Břetislav Jakubec, který už bohužel zemřel, Josef Vojáček, Vladimír Veselý a další.
- Už poměrně značná část čtenářů Lesnické práce a lesníků v produktivním věku dobu transformace státních lesů nepamatuje a nezná její okolnosti a průběh. Můžete stručně shrnout, jak transformace vznikla a jak probíhala? Kdo byl jejím tvůrcem a zadavatelem? Bylo odkud čerpat zkušenosti?
Mnoho kolegů dodnes žije v představě, že transformace byla dílem skupiny lidí pracujících na MZe. Je to omyl. Transformace byla součástí ekonomické reformy, prováděné na základě zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby. Hlavní podstatou byla privatizace státního majetku a autorem a zadavatelem byla vláda. Státní lesy byly velkým, uceleným majetkem, ke kterému se natahovalo mnoho hladových krků. Měly být použity jako garance úvěrů u Světové banky, potřebných pro rozvoj ekonomiky, soukromí vlastníci je chtěli jako náhradu ušlého výnosu za padesátiletou odluku od svého majetku, obce a města chtěly majetek lesních závodů použít při správě svých znovu nabytých lesů a zemědělci je chtěli jako náhrady za nevydaný majetek a živý a mrtvý inventář, na což stát neměl peníze. Kolegové na MZe v této džungli hledali cestu, která by vyhověla vládní reformě, ale současně zachovala státní lesy jako hospodářský subjekt, smysluplně využila majetek a celý proces by proběhl v sociálně únosných mezích. Bylo již zřejmé, že stát bude vlastnit asi polovinu lesů a k jejich správě bude potřebovat nepoměrně méně majetku i personálu. Nakonec bylo zvoleno založení jednoho podniku (obdoba fungovala v mnoha lesnicky vyspělých evropských zemích) a vznik obslužných firem. Na ně bylo převedeno vybavení bývalých lesních závodů, které mohly použít při pracích nejenom v lese státním, ale i v lesích ostatních, kde získaly zakázku. S tímto řešením jsem se ztotožnil a dodnes jej považuji za nejlepší možnou variantu. Toto řešení mělo také obrovský sociální význam, protože nevznikla žádná nezaměstnanost. Byly to nesporné klady, na které se i dnes často zapomíná.
- Ztotožňoval jste se vy osobně tenkrát s tím, že lesnické činnosti přejdou do soukromého sektoru?
Ano, vlastně už za první republiky byly lesnické práce v podstatě založeny na dodavatelském zajištění, byť hlavně živnostenském. Kolega Josef Wágner vždy vzpomínal, jak při svých začátcích u vojenských lesů neměl na polesí ani sekerku.
- Jak s odstupem hodnotíte vaše nástupce ve funkci generálního ředitele LČR?
Mé nástupce téměř hodnotit nelze, protože až na výjimky byli jmenováni za účelem naplnění záměrů svých ministrů, které často nebyly z nejušlechtilejších. V tom byla jejich role nezáviděníhodná, nicméně v každé složité situaci by mělo být možné najít alespoň nějaké pozitivum. To jsem tam nejenom já nenalézal. Záležitosti typu likvidace slušných, odborně zdatných kolegů nebo zákaz čtení Lesnické práce, to bylo už opravdu zbytečné lesnické temno. Dobře hodnotím, možná pro někoho překvapivě, Františka Koníčka, který sice nebyl lesnicky vzdělaným manažerem, ale zato byl dobrým ekonomem a odborně zdatnými lidmi se uměl obklopit, a potom samozřejmě Jiřího Nováka. Ani jednomu však nebyl dopřán dostatečně dlouhý čas k tomu, aby mohli věci změnit k lepšímu.
- Jaké vlastnosti a charakteristiky by podle vás měl mít každý generální ředitel státních lesů? Měl by být odborně spíše lesníkem, nebo manažerem?
Musí to být kombinace obou. Zavilý lesník a myslivec, který chodí spát v zelené uniformě a nevidí např. škody zvěří, asi není ten nejsprávnější typ ředitele. Měl by to být určitě člověk, který má v lesnické praxi něco za sebou a zároveň je dobrým manažerem s ekonomickým (a u státního podniku i s politickým) citem.
Celý rozhovor najdete v Lesnické práci 2/2017.
Informace o ročním předplatném či možnosti zakoupení jednotlivých čísel najdete zde.
Les je tradiční hodnotou a vyžaduje spolehlivý a konzistentní přístup
Rozhovor s Danielem Szórádem, generálním ředitelem Lesů ČR, s.p.
Státní podnik Lesy ČR slaví letos 25 let od svého založení. Při té příležitosti vznikne v Lesnické práci seriál článků a rozhovorů věnující se historii, vývoji a hlavním milníkům hospodaření státního podniku. Rozhovory se současným generálním ředitelem Danielem Szórádem a prvním generálním ředitelem Jiřím Olivou celý seriál otevírají.
V tomto rozhovoru si můžete přečíst o naplňování hlavních cílů Daniela Szóráda, mezi které patří získání důvěry veřejnosti i zaměstnanců, o možnostech podnikatelských aktivit státního podniku, podpoře dřevozpracovatelských kapacit, o organizačním opatření ke zvládání kalamity na severní Moravě, o stavu tendrů a pohledu na stávající obchodní model, ale také jaký je jeho názor na transformaci lesního hospodářství či zamyšlení nad některými dlouhodobými trendy majícími vliv na lesnictví.
– V dubnu to budou tři roky od vašeho jmenování do funkce ředitele Lesů ČR. Jak se daří naplňovat vize a cíle, s nimiž jste do čela podniku nastupoval?
Před necelými třemi roky jsem deklaroval, že mým stěžejním cílem je získat důvěru veřejnosti v konání podniku a důvěru zaměstnanců ve vedení podniku. Jak se to daří, by měli hodnotit spíš jiní. Jsem ale přesvědčen, že zatím veškeré kroky, které jsem učinil, dokážu obhájit a zdůvodnit. A v tom spatřuji hlavní smysl – získat důvěru, být schopen obhájit své kroky a dělat svou práci tak, aby se za mě, ale i za celé vedení kolegové z podniku nemuseli stydět. Kromě dlouhodobých cílů bylo nutné řešit i ty krátkodobé, které se týkaly výběru nového vedení nebo vyřešení poměrně nepříjemných komplikovaných personálních vztahů s některými bývalými kolegy, a to se, myslím si, podařilo. Další cíle se týkaly strategického zaměření, zpracování koncepce strategického rozvoje, jejího obhájení a naplňování.
– Je nějaká oblast, u které cítíte, že by mohla být řešena rychleji nebo že se ji nepodařilo vyřešit podle vašich představ?
Jsem netrpělivý člověk, který obecně většinou není spokojený s tím, jak věci postupují. A to nejen ve vztahu k mým kolegům, i sám k sobě se snažím být poměrně náročný a disciplinovaný, a tak je celá řada věcí, u kterých bych byl raději, kdyby běžely rychlejším tempem. Jako příklad bych uvedl rychlost zadávání některých zakázek. Je faktem, že lesnictví je silně tradiční činnost a s tím souvisí i naše ochota ke změnám.
– Koncepce strategického rozvoje státního podniku na období 2015 až 2019 počítá s rozvojem podnikatelských aktivit. Máte představu, o jaké konkrétní aktivity by se mělo jednat?
Koncepce hovoří o tom, že bychom měli permanentně monitorovat situaci na trhu a hledat případné příležitosti, potenciál, kde bychom teoreticky mohli rozvíjet podnikatelské aktivity. V rámci monitorování se interně zabýváme celou řadou projektů typu zpracování biomasy nebo otázky malých tepláren. A jedna z věcí může být zpracování dřeva. Někteří politici, například pan prezident, zastávají názor, že bychom se zpracování dřeva měli věnovat. Podle pana prezidenta by Lesy ČR měly pracovat, on tomu říká, kombinátním systémem, to znamená od pařezu až po hotové prkno. A všechno ve vlastní režii. Přiznám se, že toto stanovisko nesdílím, ale neznamená to, že bychom tento hypotetický příklad neměli prověřit, že bychom si na to neměli udělat názor.
– V prosinci loňského roku jste představili dokument „Úpravy obchodního modelu pro prodej dříví státního podniku Lesy ČR". Můžete uvést hlavní změny, které tento dokument uvádí, a v jakém horizontu by měly být aplikovány?
Změny jsou víceméně kosmetické, ale na druhou stranu nejsou nevýznamné pro naše obchodní partnery. Naším cílem určitě není destabilizovat sektor nebo ho nějakým způsobem znejistit. Jakoukoli změnu nebo odchylku od zmiňované strategie je potřeba komunikovat, projednat a zajistit alespoň rámcový soulad. Základní změna, o které se bavíme, je, že si velmi malou část našich absolutních čísel – zhruba 500 tisíc až 700 tisíc kubíků, řekněme tomu 10 % z našich těžeb – vyrobíme do podoby hotových sortimentů. Samozřejmě nikoli sami, ale pomocí služeb, které budeme soutěžit. To znamená, že každý z našich smluvních partnerů by měl možnost ucházet se o dodávku dané služby. Rozdíl je v tom, že nesoutěžíme dřevo nastojato, ale soutěžíme službu. Je to v podstatě systém OM, který dnes provozujeme na přímo řízených závodech. O této změně uvažujeme ze dvou pragmatických důvodů. Ten první souvisí s vytvořením Programu pro podporu navyšování zpracování v ČR, kterého by Lesy ČR měly být účastny. Pro naplňování programu potřebujeme nějaký objem dříví a informace o tom, jaké jsou ceny v čase a místě obvyklé. To nás vede k tomu, že bychom si měli stanovit minimální potřebný objem dříví, který by měl být plošně zrealizován. Tím, že jsou naše čtyři závody excentrické, nelze předpokládat, že by mohly pomoci naplňovat případné budoucí povinnosti ve vztahu k podpoře zpracovatelů. Proto uvažujeme o tom, že by tato změna měla být zavedena v plošném měřítku, kdy na krajské ředitelství vychází v průměru 50 000 kubíků dřeva a na lesní správu zhruba 7 000 kubíků.
- Z dosavadního vývoje by se s ohledem na podíl ploch dotčených nějakým stupněm ochrany přírody mohlo zdát, že jednou z hlavních rolí státního podniku začíná být právě ochrana přírody. Jak se na tento vývoj, mimo jiné charakterizovaný i snahou o to, aby státní lesy nemohly čerpat náhrady za omezení hospodaření z důvodu ochrany přírody, díváte?
Rostoucí požadavky „ochrany přírody" považuji za špatný trend, který ve finále společnosti škodí. Obávám se, že se aktivisté nezaměřují na skutečné problémy ochrany krajiny v širším smyslu, ale orientují se na sektor, který pro ochranu přírody dělá paradoxně nejvíc. Samotná existence zdravého lesního ekosystému je tou nejlepší zbraní působící na zmírnění dopadu klimatických změn. Jsme jediné odvětví, které pracuje s principy trvalé udržitelnosti, a snahy jistých institucí či aktivistů žel sledují spíše mocenské zájmy o sféry vlivu než stav prostředí jako takového. Smutné je, že lidé, kteří hovoří o lásce k přírodě, zapomínají na lásku k člověku a na opodstatněné užitky z majetku, a zdaleka nemám na mysli jen užitky hospodářské.
– I kvůli špatně zaplacené práci v lese je stále obtížnější najít kvalifikované dělníky. Lesy ČR se sice zapojily do podpory učňovského školství, ale pokud bude práce v lese synonymem pro špatné výdělky, nemusí to přinést kýžený výsledek. Jak práci v lese zatraktivnit?
Pracovní podmínky výrobních dělníků jsou vždy otázkou nabídky a poptávky a schopností jedné či druhé strany prosadit své zájmy. Do značné míry jsou výsledky samozřejmě ovlivněny rovněž i konkurenčním bojem, respektive vítěznými nabídkami z veřejných soutěží, které mnohdy nutí uchazeče šetřit na všech frontách. Chybějící kapacity jsou důsledkem nejen špatných výdělků (zde se naopak domnívám, že se situace právě kvůli nedostatku dělníků mění a jejich schopnost sjednat si vyšší sazby je daleko větší), ale zejména nedostatku lidí ochotných fyzicky pracovat. Obávám se, že vše je způsobeno chybějící koncepcí školství, a to od učňovského až po to univerzitní. Jedním z cílů, který jsme si vytyčili pro rok 2017, je podpora učňovského školství. Pokusíme se představit žákům osmých a devátých tříd, že i lesnické dělnická profese může být zajímavá a může poskytovat prostor pro seberealizaci a rozvoj.
Celý rozhovor najdete v Lesnické práci 2/2017.
Informace o ročním předplatném či možnosti zakoupení jednotlivých čísel najdete zde.
Arcibiskupské lesy a statky Olomouc - správce největšího nestátního lesního majetku v ČR
Rozhovor s Josefem Dostálem, jednatelem a výrobním náměstkem Arcibiskupských lesů a statků Olomouc s.r.o.
Další z významných obnovených církevních majetků, který představujeme v Lesnické práci (předchozí najdete v LP 2/2016, 7/2016 a LP 9/2016), se stal po vydání již téměř všech nárokovaných lesů největším nestátním majetkem v ČR, cílová předpokládaná rozloha lesů činí 42–43 tisíc hektarů. Arcibiskupství olomoucké si pro správu svého rozsáhlého lesního majetku založilo samostatnou společnost Arcibiskupské lesy a statky Olomouc (dále ALSOL). Původní představu o reportáži na tomto majetku tak kromě nepřízně počasí zhatil také fakt, že se těžko dělá reportáž na území rozsahem zasahujícím od severní po jižní Moravu. Tomu také odpovídá rozsah přírodních podmínek, charakteru porostů a problémů, které ALSOL jako správce lesa v různých oblastech řeší.
- Co bylo nejtěžší při vzniku takto velké společnosti a jejím uvedení do chodu?
Nejtěžším úkolem bylo během krátké doby nastavit systémy řízení firmy a způsob vedení základních evidencí a připravit základní vybavení tak dobře, aby lidé, kteří budou ve vazbě na vydávání majetku přicházet do firmy, měli od začátku vytvořeny alespoň základní podmínky pro svoji činnost. Dnes, po téměř čtyřech letech existence společnosti, stále nemáme majetek stoprocentně vydaný. Na jednu stranu je to pro nás špatně, na druhou stranu, pokud by byly dodrženy všechny lhůty a všechno se mělo nastavit během půl roku až roku, naše situace při vytváření firmy by byla mnohem složitější.
- Zkuste zhodnotit proces navracení, jaké byly zásadní momenty, jaká byla vaše strategie?
Nejdůležitějším krokem bylo nastavení způsobu předání a převzetí majetku. Probíhala řada jednání na různých úrovních a za účasti zástupců MZe, LČR, s.p., SPÚ a České biskupské konference. Zpočátku bylo hodně třecích míst, zejména okolo rozsahu náležitostí vydávaných spolu s majetkem, jako např. náležitosti lesních hospodářských plánů a lesní hospodářské evidence. Tehdejší vedení LČR vydávání LHP a LHE bránilo, čímž nám značně komplikovalo vedení lesní hospodářské evidence na vrácených lesních pozemcích.
Výměnou generálního ředitele Lesů ČR se jejich přístup změnil, byla patrná větší vstřícnost a ochota k jednání.
V červenci 2014 jsme se nakonec dohodli a výsledkem bylo nastavení pravidel jak pro předávání náležitostí LHP a LHE, tak i pro předání další dokumentace, která s vydávaným majetkem souvisí.
- Popište prosím zhruba regionální rozsah majetku a jeho organizační strukturu.
Majetek je dislokovaný do sedmi oblastí – Vyškovsko, Svitavsko, Mírovsko, Kroměřížsko, Chřiby, Hostýnské vrchy, Jeseníky a Rychlebské hory. Největší a nejucelenější část majetku o výměře přibližně 24,5 tisíc hektarů se nachází v Jesenické části, severně od pomyslné hranice Ramzová - Šerák – Červená Hora – Červenohorské sedlo – Malý Děd – Videlské sedlo – Orlík – Zlaté Hory.
Tam máme v současné době utvořená tři polesí – Domašov, Rejvíz a Vápenná. Každé z těchto tří polesí má přibližně osm tisíc hektarů a jejich personální obsazení je vedoucí polesí, dva technici a hajní.
U menších polesí, jako je Mírov a Chvalčov, která mají výměru přibližně 5,5 tisíce ha, personální obsazení tvoří jeden vedoucí polesí, jeden technik polesí a hajní. Nejjižněji se nachází polesí Kroměříž, jehož výměra by měla být po dokončení vydání veškerého majetku přes 8 tisíc hektarů. I zde, stejně jako v Jeseníkách, budou vedle vedoucího polesí dva technici a hajní. U všech polesí na jednoho hajného počítáme s výměrou 800–900 ha. Na všech polesích uvažujeme i s adjunkty, jejich počet bude záviset na konkrétních potřebách každého polesí. Polesí jsou řízena ústředím společnosti, které sídlí na Svatém Kopečku u Olomouce.
- Domníváte se, že současná situace s chřadnutím porostů na severní Moravě může do budoucna ohrozit ekonomickou vyrovnanost hospodaření ALSOL?
Nejsem si zcela jist, zda jsou problémy na severní Moravě více spojeny s aspektem chřadnutí smrku, nebo s kůrovcovou kalamitou, na jejímž rozvoji se podílí mimo jiné i chřadnutí porostů, způsobené objektivními vlivy, zejména pak vláhovým a srážkovým deficitem, spojeným s rozvojem poškození václavkou. Můj osobní názor je, že velkým problémem v boji s kůrovcem je nedostatek výrobních kapacit, s tím spojené opožděné zpracování kůrovcové hmoty a rovněž problémy s odbytem kůrovcové hmoty. To, co dnes vidíme na severovýchodní Moravě, není protikůrovcový boj, ale úklid za kůrovcem. Je potřeba, abychom si konečně všichni uvědomili, že uplatňováním smluvních pokut nad kůrovcem nevyhrajeme.
Co se týče našeho majetku, v současné době máme největší problémy na polesích Chvalčov a Rejvíz. Na polesí Rejvíz, kam se přesouvá kalamita z okolí Města Albrechtice, Bruntálska a Polska, tvoří podíl kůrovcových těžeb téměř 100 % z celkového objemu těžeb.
S ohledem na velikost majetku, stav lesních porostů a jejich skladbu ale mohu říct, že by k nějakému citelnému snížení výnosu z majetku kvůli nutné budoucí změně druhové skladby nemuselo dojít. Záležet bude na dalším vývoji klimatických změn, jestli současná perioda suchých let bude trvat delší období, anebo jestli se klima začne vracet k normálu.
- Jakým způsobem provádíte těžební a pěstební práce?
Od vlastníka máme zadání, aby při našem hospodaření byly přednostně využívány kapacity z řad místních lidí, místních menších firem a aby systém odměňování byl nastaven tak, abychom jednak zajistili dostatečný počet výrobních kapacit a jednak aby živnostníkům zaručoval spravedlivou odměnu za odvedenou práci.
Práce v lese zajišťujeme prostřednictvím OSVČ nebo drobných lesnických firem, v současné době nezaměstnáváme žádného vlastního dělníka na pěstební ani těžební činnosti. Ve způsobu odměňování jsme se vrátili k výkonovým normám v lesnictví. Tam, kde nejsou úplně správně nastavené, normy přepočítáváme nebo stanovujeme vlastní. Nastavili jsme tarify podle jednotlivých činností a způsobů provádění pěstebních i těžebních činností tak, aby byly maximálně zohledněny veškeré náklady OSVČ a adekvátní výše mezd.
Celý rozhovor najdete v Lesnické práci 2/2017.
Informace o ročním předplatném či možnosti zakoupení jednotlivých čísel najdete zde.
Komentáře
Jak se mohou dřít s pilou a zároveň si prožívat exekuce,jak na běžícím páse.
A pokud z nějakého důvodu,jako nyní,nedopadne výběr smluvního partnera,mohou se jít rovnou klouzat.
To je jim potřeba vštípit,už v útlém věku.