"Už se nesází smrkové monokultury, ale ve spolupráci s lesníky se daří doplňovat do porostů i další dřeviny. Ze začátku to byl chybějící buk, později i třešeň ptačí, jedle, jilm," uvedl. "Než se ale obnoví původní smíšené lesy, potrvá to ještě dlouho," dodal.
V minulosti v lužických lesích hojně rostla jedle bělokorá, ta už ale takřka vymizela. "V původních porostech měla zastoupení z 21 procent, v současnosti to je 0,02 procenta," řekl Besta. Několik set stromů je podle něj v okolí Chříbské nebo České Kamenice. "Přirozená obnova je díky malému počtu jedinců velmi obtížná. Sbíráme proto šišky a ze semen ve školkách pěstujeme sazenice původních jedlí," uvedl. Obdobně se ochránci přírody snaží navrátit do Lužických hor jilm horský nebo tis červený.
CHKO Lužické hory v sobotu oslaví 40 let od svého vyhlášení. Lepší péče o přírodu se podle Besty začala projevovat po listopadu 1989 s novým zákonem o ochraně přírody a krajiny. Podařilo se revitalizovat několik vodních toků, napomohla i lepší péče o mokré louky. "Začaly se na nich vyskytovat rostliny, které jsme považovali za ztracené. Zejména vstavačovité rostliny," uvedl Besta. Podle něj se podařilo udržet i zástavbu v rozumných mezích. "Není narušená typická lužická architektura," dodal.
Velké problémy nejsou v Lužických horách ani s turisty. "Není to turisticky tak využívaný region, jako jsou třeba Jizerské hory nebo Český ráj, takže tady chodí spíše, jak se říká, srdcaři. Lidé, kteří mají rádi klidnější přírodu bez náročné infrastruktury," uvedl Besta. I v Lužických horách se ale návštěvnická vybavenost zlepšuje. Přibývají naučné stezky a v plánu je výstavba infocentra v malebné vesnici Horní Světlá nedaleko města Cvikov. Pro turisty nejatraktivnější lokality jsou podle Besty vrcholy Luže a Klíče a rozhledny na Jedlové a Studenci u České Kamenice.
Před 40 lety byla vyhlášena CHKO Lužické hory
Základní údaje o Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Lužické hory, která byla vyhlášena před 40 lety, 19. března 1976:
- CHKO Lužické hory má rozlohu 267 km2. Většina území leží v okresech Děčín a Česká Lípa, menší část se nachází i v okrese Liberec. Do území CHKO částečně zasahuje Národní park České Švýcarsko. Sídlem Správy CHKO je Jablonné v Podještědí.
- V CHKO bylo dosud vyhlášeno 16 maloplošných chráněných území a 19 památných stromů.
- Oblast je pokryta z asi 66 procent lesy, převažují smrkové a bukové porosty, dříve rozšířená jedle bělokorá ze současného zalesnění téměř vymizela. Šest procent lesních porostů představují přirozené a polopřirozené lesy, kde převažuje buk, jilm, javor a jasan. Tyto partie jsou zařazeny do nejpřísněji chráněné zóny CHKO.
- Na bohatších půdách se nejčastěji vyskytují květnaté bučiny, ve kterých se daří například kyčelnici devítilisté a cibulkonosné nebo áronu plamatému. Na chudším, pískovcovém podkladu rostou acidofilní bučiny. Lužické hory jsou také velmi bohaté na suťová pole. V oblasti žije jelení i srnčí zvěř, vyskytuje se zde i muflon nebo kamzík.
- Nadmořská výška Lužických hor se pohybuje v rozmezí 313 až 793 metrů. Nejvyšším vrcholem je Luž ležící na hranicích s Německem. V Lužických horách se také nachází několik rozhleden, mezi nejznámější patří ta na Jedlové (774 m), na Studenci (736 m) u České Kamenice stojí druhá nejstarší železná rozhledna u nás, která byla postavena v roce 1888. K významným turistickým památkám v Lužických horách patří zámek Lemberk a hrady Grabštejn a Tolštejn.
- Průměrná roční teplota se v nejteplejší části území pohybuje kolem sedmi stupňů Celsia, ve středních polohách činí kolem šesti stupňů a v polohách nad 600 metrů klesá pod šest stupňů.
- Mezi významné přírodní rezervace patří například kopec Klíč (759 m), kde se nacházejí suťová společenstva s vzácnými a chráněnými druhy rostlin, jako je hvězdnice alpská. Jedná se také o jednu z nejvyšších teplomilných doubrav v Čechách. V přírodní rezervaci Studený vrch byli počátkem 20. století uměle vysazeni kamzíci. Přírodní památkou jsou Bílé kameny, pískovcové skály s nápadně bílou barvou nebo puklinová pseudokrasová ledová jeskyně Naděje.
red.