Průběh restitučního procesu
- Popište prosím současný stav restitučního procesu v případě AP a jeho dosavadní vývoj. Jaká je současná výměra předaných lesů, na kterých již hospodaříte, a jaké území ještě není dořešené?
VM: V současné době je nám vráceno zhruba 75 % předpokládané výměry uplatněného nároku, tedy asi 20 300 hektarů lesa. Ještě očekáváme vrácení asi 6 tisíc hektarů.
Co se týče procesu vydávání, je pochopitelné, že Lesy České republiky (LČR) jako státní podnik v roli povinné osoby mají zájem vydat co nejméně pozemků, byť zákon ukládá za účelem zmírnění majetkových křivd jiný přístup. Zvlášť v počátku byly tyto snahy LČR dost nepříjemné. První velkou vlnou byl v roce 2013 pokus uzavřít s oprávněnými osobami dohodu o hospodaření do doby, než se majetek vydá. To by samozřejmě otevřelo dveře těžbě a ztrátě dřevní hmoty v navracených lesích. Díky dobré jednotě všech církevních subjektů se podařilo tomuto tlaku odolat. Druhým momentem byla podle nás zbytečná rok a půl trvající diskuze o tom, zda nám Lesy ČR poskytnou data LHP a LHE s ohledem na kontinuitu hospodaření. Po výměně vedení LČR se i tento problém podařilo překonat, data dostáváme a věci se dostaly do normálních kolejí. Třetí rovina, na níž se dosud méně či více různíme, je výklad některých zákonných překážek, jimiž je rozsah restituce omezen, a okamžiku jejich aplikace, jedná se zejména o zastavěnost nárokovaných pozemků a vymezení veřejně prospěšných staveb. Některé překážky jsou ale jednoznačné, jen kvůli národním přírodním rezervacím a vojenským újezdům jsme ztratili nárok na stovky hektarů lesů.
Máme téměř za sebou hlavní fázi, kdy byl vydáván majetek přímo dohodou s LČR, tzn. prvním instrumentem zákona o majetkovém vyrovnání. V poslední době dochází spíše k použití druhého instrumentu, kterým je rozhodnutí Státního pozemkového úřadu (SPÚ) o vydání. Toto rozhodnutí se děje třeba i v rozporu s původní vůlí Lesů ČR, kdy nám SPÚ vrátil rozhodnutím právě část rozšíření národní přírodní rezervace, které vzniklo po uplatnění našeho nároku, nebo přezimovací obůrku. Jsme rádi, že LČR uznávají rozhodnutí SPÚ a nepodávají proti němu opravné prostředky. To mluvím za AP, u jiných vlastníků je to komplikovanější. A máme před sebou ještě třetí prostředek, a sice soudní domáhání se vlastnického práva, zřejmě se tomu nevyhneme v případě Vojenských lesů a statků a Agentury pro ochranu přírody, kde se jako zákonná podmínka vydání objevuje tzv. funkční souvislost.
- Jak tedy zpětně hodnotíte postup Lesů ČR a komunikaci s nimi?
VM: Z mého pohledu významným předělem byla výměna vedení v Hradci Králové v roce 2014, po němž ustaly počáteční obstrukce, převážná část celé agendy nyní běží k naší spokojenosti.
MM: Těžko hodnotit po bitvě. Tento proces je hodně náročný, byl nastaven legislativně velice rychle, což přineslo obtíže na obou stranách. Po překonání počátečních rozporů vlastní fyzické předávání nejenom majetku, ale i podkladů k němu probíhalo bez větších problémů a velmi korektně. Jednotlivé organizační jednotky byly zprvu různě připravené, ale velmi rychle se podařilo ujednotit obsah a formu předávané dokumentace a vlastní proces předání.
- Jaké hlavní problémy jste řešili při faktickém předávání majetku, co se týče stavu lesů?
MM: Dá se to rozdělit na tři roviny. První věcí je fyzická přejímka porostů, která probíhala v různých ročních obdobích, a někdy bylo těžké např. hodnotit stav kultur. Obecně byl les velice dobře obhospodařován, nicméně vyskytly se lokality, kde je stav lesa (možná i kvůli přírodním podmínkám) problematický, což je oblast Krušných hor a Litoměřicka. Druhou věcí je přebírání nezbytných dokladů, na kterých jsme se dohodli s LČR, byť u digitálních dat to trvalo, jak bylo řečeno, déle. Třetí oblastí je předání budov a dlouhodobého majetku od povinných osob. Zde bohužel není výjimkou neuspokojivý stav a sklízíme nedobré důsledky dlouho odkládané restituce a s tím spojené koncepční údržby tohoto majetku.
Základní informace o Arcibiskupství pražském a jeho Lesní správě
Arcibiskupství pražské (AP) je církevní právnickou osobou (zřízenou v rámci Církve římskokatolické), úřadem, jehož prostřednictvím biskup vykonává duchovní správu diecéze, tedy území své působnosti.
V roce 2013 AP zřídilo Lesní správu jako svou organizační jednotku, která obhospodařuje lesy ve vlastnictví celkem cca 70 subjektů:
- Arcibiskupství pražského (přímá správa vlastního majetku),
- všech kapitul a většiny farností pražské arcidiecéze, které vlastní lesy (pacht s podřízeným subjektem),
- Náboženské matice jako subjektu zřízeného Českou biskupskou konferencí (pacht s jiným subjektem).
Lesní správa je rozdělena na ústředí a 8 polesí, viz mapa a tabulky. Polesí 1–5 odpovídají původnímu majetku arcibiskupských velkostatků. Polesí 8 je tvořeno zejména lesy Náboženské matice. Z polesí 1–5 a 8 jsou spravovány územně blízké lesy kapitul a farností. Polesí 6 je tvořeno výhradně lesy Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. Polesí 7 je tvořeno lesy farností, kapitul i arcibiskupství rozptýlenými na území zejména Středočeského kraje, které se nepřimykají k majetku spravovanému z ostatních polesí 1–5.
Orientační mapa katastrálních území, v nichž subjekty Arcidiecéze pražské (AP, kapituly, farnosti) a Náboženská matice vlastní lesní pozemky nebo nárokují jejich vrácení.
Zájmy církevních vlastníků lesů
- Jakým způsobem chcete politicky lobbovat za vaše zájmy, prostřednictvím SVOL nebo se vydáte vlastní cestou?
VM: SVOL se k nám od počátku staví vstřícně, v našem rozjezdu nám dával některé konzultace, zve nás na svá setkání, nebráníme se dalšímu kontaktu. Je otázka, jakou formou. V úvahu připadá buď volná spolupráce jako dosud, nebo založení vlastního profesního uskupení, nebo případné ustavení další komory v rámci SVOL. Odpověď si asi nedáme sami, musí vzejít z diskuze více církevních vlastníků. Záleží rovněž na tom, co je cílem spojování sil, zda se potřebujeme např. u dotací obhájit mezi jinými typy vlastníka lesa, nebo jako lesníci před zbytkem resortu MZe apod.
MM: Abychom měli dostatečnou váhu váhu a vliv na dění v lesnicko-dřevařském sektoru, je potřeba úzká spolupráce se všemi soukromými vlastníky lesů. Dotýkají se nás všechny aktuální problémy soukromých vlastníků lesa - novela lesního zákona a zákona o myslivosti, vyhlášky 335/2006 a 55/1999, problematika rozdělování a dostupnosti příspěvků na hospodaření v lesích, problematika liniových staveb, zodpovědnosti vlastníka lesa za bezpečnost v lese, nepovolené stavby v lese, kompenzace za vybrané celospolečenské funkce a další.
Personální zajištění
- Personální obsazení na Lesní správě a polesích je v této chvíli vyřešené? Jaká je organizační struktura?
MM: Dá se říct, že ano. Organizační struktura je třístupňová. Máme pracovníky ústředí – specialisty přes taxaci, myslivost, ochranu přírody. Řídicí provozní stupeň představuje vedoucí polesí, jehož výměra činí zhruba od 2 do 5 tisíc hektarů. Polesí je členěno do lesnických úseků, v jejichž čele stojí hajný (700–1 500 ha). Na některých polesích máme obsazenou i pracovní pozici technika, coby pravé ruky polesného, či adjunkta, jakožto budoucí personální rezervu. Celkový počet čítá 41 technicko-hospodářských pracovníků na předpokládanou výměru 26 tis. hektarů lesa.
- Zmínili jste vlastní zaměstnance v dělnických profesích. Jak předpokládáte, že se bude jejich počet vyvíjet?
MM: V kategorii D aktuálně zaměstnáváme 11 lidí a tento počet se bude měnit v závislosti na rozvoji našeho vozového a technického parku. Navázali jsme dobrou spolupráci s úřadem práce, který nám poskytuje příspěvky na zaměstnávání dlouhodobě nezaměstnaných lidí, hlavně v oblasti Rožmitálska. V Krušných horách, oblasti v největším nedostatkem kvalifikovaných zaměstnanců i dodavatelů, se nám to zatím nepodařilo. Máme podané žádosti o dotace na lesnickou techniku. V roce 2016 očekáváme nárůst zaměstnanců kategorie D asi o 10.
Polesí Blatno - v komplexu arcibiskupských lesů se nachází zajímavé vodní dílo - tzv. Dieterova štola, tunel, jímž se odklání přebytečná kyselá voda z Novodomských rašelinišť z povodí Kameničky do povodí Chomutovky.
Lesnické hospodaření
- Jak rychle se vám podařilo navázat kontakty s obcemi, místními obyvateli, dodavateli a odběrateli?
MM: To je práce na dlouhá léta. Jedině tím, že budeme dobrým partnerem jak pro dodavatele, tak pro odběratele, tak se budou tyto vztahy prohlubovat. Z hlediska odběratelů jsme poznali velkou vstřícnost. Co se týká dodavatelů prací ať už těch drobných, či větších, tam je problém celorepublikový. Vstupujeme do oblastí, kde se lidská práce v lese prakticky vytratila, kde nelze najít českého dělníka. Naopak jinde se lesnická profese jakž takž udržela, což jsou jižní Čechy, Vysočina nebo Rožmitálsko, tam není problém sehnat místní dodavatele prací ani dělníky.
VM: Pro nás je v tom ještě jeden užitečný rozměr. A sice ten, že se církev setkává s lidmi nejen na půdě kostelů, ale i v běžných vztazích, i těch profesních. Lidé tak mohou získat lepší a širší pohled na církev a její poslání.
- Jaké jsou hlavní lesnické principy, které chcete při svém hospodaření uplatňovat?
- MM: Strategické cíle, resp. naše základní koncepční rozhodnutí se nemění, jsou shodné s řádným hospodařením soukromého vlastníka. Základem je přírodě blízké hospodaření s podrostní, skupinovitou nebo i celoplošnou obnovou podle místní dispozice. Důraz budeme klást také na ochranu genofondu našich dřevin či spolupráci s lesnickými školami a vědeckými ústavy. V čem se jako církevní lesy hlavně chceme lišit, je přímá vazba vlastníka lesa na místní dodavatele prací, živnostníky, obyvatele.
Myslím si, že už po jednom roce našeho působení mnozí místní lidé zaznamenali změnu. 80 % procent našich dodavatelů jsou místní živnostníci. Neuzavíráme smlouvy s komplexními dodavateli prací a ani to neplánujeme.
- Jaký odhadujete celkový roční objem vámi dodaného dříví na trh a jakou předpokládáte strukturu způsobu prodeje dříví?
MM: Za spravovaný majetek, tzn. nejen ve vlastnictví AP, ale i ten propachtovaný, hovoříme asi o 130 tis. m3 ročně, co se týče etátu po přepočtení dílčích závazných ustanovení převzatých plánů. Náš plán těžby na rok 2016 činí však jen cca 85 tis. m3, čímž chci ilustrovat naši snahu nejít cestou maximalizace zisku. Obchod probíhá vcelku standardně, cca 60 % tvoří přímé prodeje zavedeným odběratelům nebo přes prostředníka (Wood&Paper apod.). Elektronickou aukci běžně využíváme už od roku 2014 – objemově asi 20 % dříví. Regionální prodej se rozjíždí, neboť nese největší míru rizika, tento prodej – i ve smyslu převisu nabídky nad poptávkou – bude teď nabývat na významu, odhadujeme jeho podíl až na 20 %. Palivové dříví v regionu nabízíme formou drobného prodeje i formou samovýroby. Tam, kde je to logisticky výhodné, nabývají na významu přímé dodávky zahraničním odběratelům. Jsme si vědomi nelehké situace v dřevařském sektoru a část produkce dříví budeme nabízet regionálním drobným pilařským provozům.
- V jakých oblastech se vás týkají nadměrné stavy zvěře a jak budete řešit výkon práva myslivosti na vašich pozemcích?
MM: V současnosti začínáme na sebe převádět honitby převzaté od Lesů ČR, už jsme držiteli tří honiteb. Musím pochválit spolupráci s LČR na bezproblémovém řešení této otázky.
Pro vlastní užívání honiteb je základním ukazatelem stav lesa, na to navazují opatření s tím spojená. Myslivost jako taková je věc tradice a tu budeme podporovat.
Ohledně výkonu práva myslivosti máme dvě cesty. Tam, kde stav zvěře brání vývoji zdravého, bohatého, diferencovaného lesa, budeme hospodařit ve vlastní režii (Krušné hory, Chomutovsko, Litoměřicko). Tam, kde jsou stavy standardní nebo únosné, bude honitba pronajata, dnes už máme 2 honitby pronajaté. Co vidím jako nutnost, je napravení škod zvěří nejen kulovnicí, ale i péčí o honitbu jako takovou, o její úživnost – okusové a pastevní plochy, políčka či – v souvislosti s rostoucí rekreací – klidové zóny. Zvěř sama není negativním faktorem, negativní bývá péče o ni, nestačí zakrmit pod posedem. Část výnosů z honiteb musí být navracena do péče o úživnost honitby. Zvěř podle nás vždy byla a je součástí lesních ekosystémů.
- Karel Štícha, ředitel Správy majetku AP, v jednom rozhovoru uvedl, že se nebudete vydávat cestou maximalizace zisku. Nepůjde podle něj o tvrdé podnikání, ale spíše o hospodaření podobné obcím, udržitelné v rámci regionu. V souvislosti s tím mě zajímá, jestli hodláte na významnějších územích uplatňovat přírodě blízké hospodaření, např. v souladu s principy hnutí Pro Silva, tedy přechody k výběrným způsobům apod.
MM: Určitě ano, ale to je dlouhodobý proces. Nelze mávnutím proutku změnit dosavadní postupy a hlavně změnit strukturu našich lesních porostů. Tam, kde máme uniformní monokultury, těžko hned vytvoříme výběrný les. Velmi dobré přírodní podmínky máme např. na Rožmitálsku, kde je převládající vegetační stupeň 5 a 6 a k tomu ještě kyselá a podmáčená stanoviště. Zdravý les v Krušných horách bych si velice přál, ale nevím, jestli se ho dožiju. Ještě dlouho budeme splácet dluhy minulosti.
- Uvažujete o tomto směřování lesnického hospodaření i v souvislosti s klimatickými změnami? Máte nějakou strategii, jak reagovat na tyto děje?
MM: Změny klimatu nejsou ničím novým, jen projevy byly v loňském roce extrémní. Sucho nás nutí přejít od úvah k praktickým krokům. Na posledním setkání naší Lesní správy jsme toto téma nadnesli a samozřejmě přijali všechna dostupná lesnická opatření - volba dřevinné skladby v obnově lesa, sadební materiál, rozložení zalesňování v roce, ochranná a obraná opatření atd. Má to samozřejmě i pragmatické důvody – nemůžeme si do budoucna dovolit vynakládat prostředky neefektivně a vytvářet díru v peněžence. Musíme dobře zvažovat, jestli budou holé seče orientované na jih nebo na sever, jestli tam bude dřevina, která vydrží větší přísušek, zda a kam lze umístit drobné vodní plochy a jiné prvky k posílení retence srážkové vody apod.
Polesí Nejdek - pohled na souvislý majetek, tvořený takřka výhradně smrkovými porosty, z Tisovského vrchu.
Priority pro rok 2016: ochrana lesa a přírody
- S jakými představami, cíli či obavami vstupujete do roku 2016?
VM: Rok 2015 byl prvním, kdy jsme skutečně hospodařili, a během toho roku jsme poprvé prošli některé cesty, jak fyzicky v lese, tak i z hlediska procesů různého druhu. Domníváme se, že v letošním roce budeme tyto cesty dále prošlapávat – ať už jde o dotace, personální záležitosti, manažerský informační systém, technické vybavení, chceme se postupně stabilizovat a prohlubovat své know-how.
MM: První z priorit je ochrana lesa – změny, které se teď překotně v přírodě objevují, samozřejmě nekončí a budou pokračovat. A je obrovská výzva tyto procesy nějakým způsobem uhlídat, nebýt ve skluzu v boji s kůrovcem, fyziologickým usycháním a dalšími negativními projevy. Druhou neméně významnou prioritou je komunikace s orgány ochrany přírody. Je klíčové dopracovat zásady hospodaření v souladu s jejich představami, neboť 65 % našeho území je ve statutu ZCHÚ. Vždy budeme upřednostňovat smluvní ochranu a partnerský přístup k vlastníkovi lesa, současný tvrdě direktivní přístup úřadů nás spíše stimuluje k paušálnímu odporu.
- Chcete na závěr něco vzkázat čtenářům Lesnické práce?
VM: Mluvili jsme o tom, jak pozná návštěvník, že se nachází v církevním lese. K tomu bych chtěl říct, že nám nejde ani tak o to být v lese dobrými katolíky, ale být v lese dobrými lesníky. Naše přesvědčení nás vede k tomu, abychom se zodpovědně starali o to, co je nám svěřeno, a chceme, aby to lidé poznali především na úrovni místních vztahů.
MM: Chceme touto cestou také vyjádřit dík našim partnerům za spolupráci v uplynulém roce, protože ne všem jsme zvládli poděkovat koncem roku.
Děkuji za rozhovor, Veronika Lukášová (12. 1. 2016)
Kompletní rozhovor najdete v Lesnické práci 2/2016.