Rozhovor Lesnické práce s výtvarníkem a autorem knih o dřevě Martinem Patřičným
 Martin Patřičný
* 1955 v Praze
Vyučil se soukromě u svého strýce řezbářství a soustružení dřeva. Po maturitě na gymnáziu prošel celou řadou zaměstnání (prodavač, aranžér, řidič, skladník, dřevorubec ad.). Zhruba od roku 1988 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem. Žije a pracuje v Debrně u Kralup nad Vltavou.
Martin Patřičný* 1955 v PrazeVyučil se soukromě u svého strýce řezbářství a soustružení dřeva. Po maturitě na gymnáziu prošel celou řadou zaměstnání (prodavač, aranžér, řidič, skladník, dřevorubec ad.). Zhruba od roku 1988 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem. Žije a pracuje v Debrně u Kralup nad Vltavou. |
Řemeslo a dřevo
- Jak a kdy jste se dostal k práci se dřevem? Co vás k ní přivedlo?
Jako děti jsme chodili s dědou a pak s tátou do lesa. A kluci chtějí něco dělat – luk, prak, loďku... To byl asi začátek. A potom později strýc Karel z Janovic nad Úhlavou – naučil mě základy řemesla, studoval na dnešní „Žižkárně“ – Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze 3. Děkuju, strejdo!
- Proč právě dřevo vám učarovalo natolik, že jste mu zasvětil většinu svého života?
Ale ne! Obraťte tu otázku! Jak to, že jsou lidi, které to dřevo nezaujme? Pro které neznamená domov? Po těch statisících let, kdy člověk nic jiného k opracování neměl. Kdy a kde to soužití vyprchalo?
Píše se o mně, že jsem neúnavný popularizátor dřeva – a já jsem ještě pořád nepochopil, proč je třeba dřevu dělat reklamu!
- Co si myslíte o současném postavení řemesel?
Jak se dají v dnešní „virtuální době“ mladí lidé motivovat k práci rukama, a třeba právě se dřevem? Podívejte – holky ještě pořád po staru přivádí na svět děti, starají se o hnízda. My kluci už nelovíme a nebráníme mláďata či samičky – pokud ano, tak skoro bez rizik – hrajeme si na to. Ale chlapi až na výjimky jsou podle mého od přírody udělaní tak, aby něco dělali rukama. Pokud na to zapomenou, mají deprese, stresy, bolí je hlava.
- V čem se vaše práce liší od práce řezbářů – řemeslníků?
Já velice nerad dělám stejné věci.
- V titulku tohoto rozhovoru je použit jeden z vašich citátů. Jak je to konstatování myšleno?
Doba dřevěná byla už před dobou kamennou, jenže z ní nic hmotného nezbylo… Ale ona pořád trvá, protože zkrátka žádný jiný materiál není člověku bližší.
- Máte za sebou vydání několika knih, mnoho výstav, seriál pro televizi. Vidíte za svými snahami o popularizaci dřeva výsledky?
Já jsem jenom jedno kolečko – ale mám takové jedno srovnání. Když mi v r. 1998 vyšla kniha o práci se dřevem, nebylo na knižním trhu o dřevu nic. Nic. A zajděte dneska do nejbližšího knihkupectví...
|
Vydané a připravované knihy Martina Patřičného
- Dřevo krásných stromů – velká obrazová publikace o tom, jak vypadají stromy zvenku i uvnitř – od listu a větvičky přes celkový vzhled a dřevařské řezy až ke šperku, misce, sošce… Grada, 2005, třetí přepracované vydání.
- Pracujeme se dřevem – knížka pro ty, kteří si se dřevem při práci chtějí rozumět. Pozornost je věnována mj. samorostu, šperku a hračce. Grada, 1998, čtvrté, doplněné vydání.
- Patřičný (nejen) dřevo – krátké, částečně autobiografické příběhy, úvahy. Ivo Železný, 1999, 2. vydání 2001.
- Monografie – přehled díla Martina Patřičného. ISMC Bohemia, 2009.
- Jako v nebi – soubor 7 povídek. KRIGL, 2012.
- Všecky krásy dřeva – má tři hlavní kapitoly – první o dřevu, s nímž se setkáváme málokdy – co je pod boulí na stromě, jak vypadá rozsocha větví, kořenice apod. Druhá kapitola je o tom, jak se co ze dřeva dělá, včetně ukázek a postupu. Třetí kapitola má být plná vtipu, zamyšlení i návratu do časů, které „minuly před chvílí, a my si myslíme, že dávno.“ Grada, 2014.
- V roce 2014 vyjde kniha Dřevíci – bude první knížkou o dřevě pro děti (od 5–6 let věku).
|
Dílo
- Jaké druhy výrobků / uměleckých děl máte ve svém portfoliu?
Závěsné objekty – nejde o obrazy, protože ty jsou pouze iluzí. I když se o tu iluzi leckdy snažím, ta „matérie“ dřeva zůstává. Mám rád i artefakty postavené na řemeslné stránce – kniha, „sešívaná“ mísa a podobně.
- Co vás inspiruje? Kde hledáte motivy?
Mnohdy přece ve dřevu samém. Dřevo je určitý životopis stromu – a kolik toho strom zažije – i když stojí na noze nehybnosti! Vesnice v severních Čechách – pamatuju tam jeden javor a jednu lípu. Jsou stejné, jako byly před padesáti lety. Člověku připomenou, že si s sebou nemůže nic vzít, až půjde prdět do hlíny.
- Kde a jak sháníte materiál pro svá díla? Já mám po těch letech na dřevo jakýsi čuch. Kolikrát jedu a najednou se musím otočit a jet zpátky, abych se podíval, co jsem to tam vlastně viděl... Před Vánoci jsem takhle dostal nádherný nádor na buku, od jednoho pána z Chudolaz.
- S jakými druhy dřeva pracujete nejraději?
I když jsem s exoty dělal – díky Kralupské dýhárně, a pár kousků ještě mám – dávám přednost jednoznačně dřevům našim. Líp mi voní. České dřevo na český stůl!
- Jaké dřeviny se nejlépe hodí k jednotlivým formám uměleckého zpracování?
Ven, pod oblohu: dub, akát, modřín... řezbářům lípa, pochopitelně, olše. A když otázku otočíte, odpovídám: žádné.
- Jaké druhy anomálií dřevin se dají k řezbářství dobře používat a jak?
Myslíte nepravidelnosti růstu, kořenici apod. Ty se řežou (dláty) špatně. Jsou spíš pro zvláštní účely – vlnkování na luby a zadní desku houslí třeba. Jsou i ozdobou – vykládání dřevem.
- Jak takový materiál vyhledáváte? Vidíte často na stromě zvenku, že bude i vevnitř jeho dřevo něčím zajímavé?
V podstatě se dá říct, že to obrázkové dřevo je všude, kde strom „trpěl“, kde mu o něco šlo, kde opouzdřoval větev, rozdvojoval se, připravoval se na nový růst z kmene...
- Barvíte dřevo?
Některé úžasné kresby ve světlých dřevech – topol, jírovec např. vidíte lépe po tónování či moření. Čpavkování – parami – používám někdy u dubového dřeva, získáte zvláštní šedohnědou barvu. Je ovšem problém ji uchovat.
- Jaká část práce na „dřevěném objektu“ je nejnáročnější?
Já jsem opatrný a pokorný, když mluvím o něčem shora, protože nejdůležitější je nápad. Pokud ovládáte dřevařská řemesla, máte velkou výhodu, protože když autor věc dělá sám, má potom ta práce docela jiné vyzařování, než když si ji nechá udělat.
- Pokud chce mít člověk doma dílo od Martina Patřičného, kde a za kolik ho lze sehnat?
Nejlépe přes webové stránky. Snažím se, aby ceny mých věcí byly rozumné – záleží na pracnosti a velikosti – řekněme od pěti tisíc výše.
- Dá se takovou výtvarnou činností, jakou děláte, uživit?
Mám kde bydlet a co jíst - ve srovnání - žiju asi jako kantor nebo doktor.
- Je po takových dílech poptávka?
Někdy nepravidelná, ale nestěžuju si.
Lesnictví
- Nějakou dobu jste pracoval jako dřevorubec. Jak a za jakých podmínek jste se k této práci dostal? Jaká to byla pro vás zkušenost? Dělali jsme se ženou v lese oba, za totality, měli jsme v rodině politické „škraloupy“. Takže proto. Ten přechod byl pro nás, tehdy Pražáky, těžký. Práce v probírkách se mi líbila. I práce v kalamitním dříví. Mýtní těžba (naholo) už moc ne.
- Sledujete vývoj technologií v těžbě a zpracování dřeva?
Poslední výkřiky vídám na veletrzích – dobrou věc vidím v pásových pilách na rozřezávání kmenů, některé i s kolejnicemi lze převézt za autem. A tyhle druhy pil znamenají, že část dřeva, která by jinak skončila v krbech, má trvalejší využití jako prkna či fošny.
- Jak vnímáte lesnictví jako lidskou činnost?
Napadá mě jako první, že kdyby se u nás lesníci nestarali, už bychom třeba lesy neměli – koneckonců i Karel IV. byl druh lesníka a vydával nařízení, např. že kolomaz se smí získávat jen z pařezů. Za „rudochů“ musel mít hajný les rád, i jeho žena – jinak by na hájenku nemohli jít. V dopisech se psalo: Lesu zdar! Jeden z mála pozdravů té doby, který mnozí mysleli vážně. Mezi lesáky málokdy potkáte blbce.
- Dostáváte se s lesníky nějak do kontaktu při své tvorbě/činnosti?
Čas od času od nich něco chci – kus dřeva. A já většinou nepotřebuju živý strom, takže je to bez problémů.
- Je něco, co byste jim chtěl vzkázat?
Těm dobrým – díky!
Děkuji za odpovědi (18. 3. 2014), Veronika Lukášová
Foto: archiv autora
http://patricny.com/
|
Nová kniha Martina Patřičného Všecky krásy dřeva
Dřevo není jen obyčejný materiál ke stavění nebo topení. Dřevo je krásné. Na pohled, na pohmat, na přivonění. A všech těchto neobyčejností si všímá půvabná, bohatě ilustrovaná kniha o dřevu, stromech i lidech kolem nich, s názvem Všecky krásy dřeva.
Mimochodem, jde o dvojitou parafrázi – původní slova jsou z árie Kecala v Prodané nevěstě a použil je také básník Jaroslav Seifert jako název své jediné prozaické knihy.
První kapitola se zabývá životem stromů, jeho bojem s okolím i kouzly, která na živém dřevě vytváří příroda. Druhá ukazuje, jak strom žije dál v dřevěných věcech a jak tyto věci vznikají. Ve třetí kapitole pak v láskyplných vyprávěních autora dřevěné věci – staré i dnešní, zdánlivě známé a běžné – ožívají.
Martin Patřičný – umělec, výtvarník a dřevař, který řemeslo povýšil na umění – si v této knize nekladl za cíl předložit čtenářům vědeckou práci či příručku, ale vážně nevážný pohled na „všecky krásy dřeva“.
Lesnická práce a www.silvarium.cz jsou mediálními partnery knihy.
|
