Česká zemědělská krajina se mění v poušť. Velké lány polí zhoršují současný stav krajiny. Přístup zemědělců i vlastníků půdy se musí výrzaně změnit. Jednou z možností jak zlepši současný stav je zavádění agrolesnických systémů.
Extrémní suché a horké počasí zejména v letních měsících vytváří ze zemědělské krajiny vyprahlou „poušť". Na českých polích, jejichž rozsáhlé lány patří k největším v Evropě, působí větrná eroze. K té stačí i menší vánek větru, aby se zvedl oblak jemných částic půdy a došlo k jejímu přenosu. A rozhodně se nejedná jen o zrnka půdy, jelikož nelze přehlédnout dosti používanou chemii v dnešním konvenčním zemědělství. Naopak přívalový déšť nestačí vyprahlá a zhutněná půda na 90 % všech českých polí bez výrazné složky humusové složky absorbovat do spodních vrstev. Podle odhadů odborníků tak každoročně odteče společně s vodou až 21 mil. tun svrchní nejkvalitnější půdy. Zmenšuje se tím půdní profil a mění se fyzikální vlastnosti půdy. Vyschlé potoky v krajině a postupně vysychající tůně ovlivňují chování veškeré zvěře žijící v krajině. Ta vyhledává nejen stín, kde by se skryla před rozpáleným sluncem, ale i vodu. Její dostatečné množství stejně jako zvěři, chybí celé krajině. Ke zlepšení vlhkostních mikroklimatických podmínek nepřispívají ani mnohahektarové ucelené lány polí. Na nich se ke všemu velmi často pěstuje pouze jeden druh rostliny, což snižuje biodiverzitu krajiny a zároveň to nahrává erozím. Ta ohrožuje více jak 60 % všech českých polí. Víme tedy, co agrární krajině chybí, ale už možná neznáme celý výčet možností, jež by mohly být implementovány do naší krajiny, aby nedocházelo k erozi a nesnižoval se výnos ze zemědělského hospodaření.
Aleš Erber
Celý článek najdete zde.
