Aktualizovaný návrh Politiky ochrany klimatu (APOK) nemá dostatečné ambice a plánované cíle klimatické neutrality se s ním nemusí naplnit, řekl dnes na setkání s novináři analytik Asociace pro mezinárodní otázky Martin Abel. Mezi dalšími mezerami dokumentu je podle něj omezení kompenzací dopadů dekarbonizace pouze na nejchudší skupiny obyvatel. Řada opatření je podle analytika příliš slabá na to, aby docílila poklesu emisí. Připravovaný návrh ministerstva životního prostředí (MŽP) má v červnu projednat vláda.
MŽP na začátku února aktualizovalo dokument Politika ochrany klimatu, podle kterého má Česko do roku 2030 získávat třetinu energie z obnovitelných zdrojů, odstoupí postupně od uhlí a spotřebu sníží o pětinu. Cílem ČR je do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů alespoň o 55 procent ve srovnání s rokem 1990. Nově je v dokumentu cíl dosažení klimatické neutrality státu do roku 2050.
Aktualizovaný návrh má podle Abela rezervy ve stanovených ambicích. "Cíl 55 procent pro rok 2030 stát podle ekonomických modelů splní i bez dodatečných opatření. Dodržení národního uhlíkového rozpočtu by si podle dostupných studií vyžadovalo snížení emisí o 80 až 90 procent," uvedl Abel. Podle analytika plánuje stát cíle klimatické neutrality v roce 2050 takzvaně nadoraz a výzkum ukazuje, že je za chystaných opatřeních nesplní. To se podle něj nejeví jako zodpovědné i s ohledem na míru nejistoty, kterou provází modelování dalšího vývoje.
Problematické je podle Abela také omezení kompenzace dopadů na nejchudší skupiny lidí. "(Dokument) Neřeší nerovnou distribuci přínosů dekarbonizace v uhelných regionech i mimo ně, účast veřejnosti na rozhodování a ani intersekcionalitu," míní Abel.
„Rezervy existují zejména ve způsobu vládnutí či řízení a dohledu nad klimatickou politikou. Chybí sektorové cíle, jasné stanovení odpovědnosti, nezávislá vědecká kontrola plnění cílů a opatření, každoroční přezkum a automatická korektivní opatření na způsob dluhové brzdy," řekl analytik. Zmíněné nástroje fungují například v Irsku, Dánsku, Německu, Francii, Velké Británii, Švédsku, Finsku a Francii.
Řada opatření je podle analytika příliš slabá na to, aby poklesu emisí docílila, plán tedy nemusí stačit ani na stanovené redukční cíle. Některá opatření podle Abela mají sdílenou odpovědnost více resortů a jsou spíše cíli než konkrétními opatřeními.
„Celkově strategickou prioritou APOK není urychlená dekarbonizace ekonomiky při naplnění všech skutečných potřeb lidí, ale výroba a dodání veškerého poptávaného zboží a služeb s co nejmenší uhlíkovou stopou," shrnul Abel. „Aktualizace tím opomíjí princip dostatečnosti, který doporučují vědecké instituce a který začínají aplikovat i některé země EU," řekl.
Namísto čistých investic pouze do kapitálu by strategický dokument podle Abela měl usilovat o zúžení výroby a spotřeby do prostoru mezi životními potřebami a ekologií. Abel míní, že by měl otevřít diskuzi o tom, co do těchto takzvaných koridorů výroby a spotřeby patří a co ne.
ČTK
