* Proč podle vás v poslední době došlo k vyostření vztahů mezi obcemi ležícími na území Národního parku Šumava a vedením Správy CHKO a Národního parku Šumava (NPŠ)?

Napjaté vztahy existují v podstatě od samého počátku fungování parku. V poslední době se jim pouze začala po určité době média zase více věnovat. Poslední takový zájem o tématiku Šumavy a NPŠ byl zhruba před deseti lety v době, kdy ministerstvo životního prostředí (MŽP) na návrh parku rozhodovalo o kácení kůrovcem napadených stromů v lokalitě Trojmezná. A kdy se ekologičtí aktivisté za obrovské mediální pozornosti přivazovali ke stromům. Latentní, ale již léta trvající boj obcí a občanů na území parku s mnohdy nekoncepčním a neustále se měnícím přístupem k Šumavě v podání NPŠ, jen opětovně média vytáhla na mediální výsluní. Přispěl k tomu i předloňský orkán Kyril a po něm nastupující neodvratitelný masivní nárůst kůrovce, kterému mělo právě toto preventivní kácení zabránit. Tomuto preventivnímu kácení ekologičtí aktivisté za vydatné podpory médií zabránili.

Vztahy mezi obcemi a parkem jsou negativně zatěžovány zejména tím, že NPŠ od samého počátku nezohledňuje dostatečně zájmy obyvatel, kteří na území parku žijí, pracují, mají zde rekreační objekty a podobně. NPŠ stanovil a uplatňuje řadu objektivně potřebných, ale dle názoru většiny obcí a občanů i řadu subjektivních a nepotřebných podmínek a omezení pro činnost v NPŠ. V počátcích NPŠ uplatňoval svůj vliv i v intravilánech obcí, což už dnes naštěstí neplatí a intravilány jsou zařazeny do třetích pásem. Přitom ale pro některé „vyvolené“ jakoby podmínky v parku neplatily, viz zejména kauzy Hotelu Bučina, vily pana Bakaly na Modravě apod., což obcím, a zejména občanům, pochopitelně vadí. Co jim ale vadí nejvíc, je to, že v přístupu NPŠ panuje chaos. Téměř permanentně se mění rozsahy prvních zón. Jako by nestačilo, že 1. zóna je rozdělena na 135 částí. I v druhých zónách - oficiálně nikoliv bezzásahových - uplatňuje NPŠ režim v podstatě bezzásahovosti s tím, že předpokládá „novou zónaci“ s nárůstem rozsahu prvních zón cca na dvojnásobek právě o tyto zóny, kde nyní „dle svého rozhodnutí“ nezasahuje. Ale i v těchto druhých zónách se způsoby uplatňování zásahů neustále mění. Jednou se kácí a odváží, jednou se kácí, loupe a ponechává na místě a jindy se ani nekácí.

* Jaké jsou představy jihočeských komunistů o podobě Národního parku Šumava? Například jak velká by měla být rozloha bezzásahových zón?

Naše představy o podobě NPŠ se odvíjejí právě od potřeby vytvořit ze Šumavy nejen přirozený přírodní útvar, nejen krásné prostředí pro turisty, ale zejména i přijatelný prostor pro život současných i budoucích obyvatel parku. To vše ale nepůjde vytvořit bez „předvídatelnosti činnosti NPŠ“.
První zóny - bezzásahové - by co do celkového rozsahu měly dle našeho názoru zůstat zhruba v současné celkové (součtové) velikosti. Co by se ale zásadně mělo změnit, je jejich roztříštěnost. Dle našeho soudu, když už je vzhledem k tvaru parku málo reálné, aby ze současných 135 prvních zón byla jen jedna -což by bylo ideální, by jich mělo být co nejméně. Řádově maximálně do pěti až deseti, a to každá obklopená nárazníkovou druhou zónou, která by omezovala vliv parku na hospodaření v okolí i vliv okolí na podmínky v parku.

* Mluví se také o možnosti zmenšit rozlohu Národního parku Šumava, zastáváte také tento názor? Pokud ano, jak velký by měl být a o které části by se mohl zmenšit?

Zásadní překopání zónace parku z jeho současné roztříštěnosti lze učinit jen na základě zákona tak, aby jeho podmínky fungování byly stabilní a neměnné. Samotný park by se měl podstatně zmenšit, aby odpovídal i velikostně rozloze ČR. Je sice krásné, že máme v Evropě jako jeden z nejmenších států téměř největší NP, ale nemáme na to podmínky, a to zejména právě ve vztahu k vytvoření nárazníkových pásem pro jeho oddělení od ostatního území. Z NPŠ je třeba zcela vyjmout intravilány obcí a to s potřebnou „rezervní“ plochou v okolí, potřebnou pro jejich další rozvoj. Zároveň by měly být takto vyjmuty i plochy, které nejsou v současnosti v prvních zónách a jsou potřebné pro plánované rozhodující akce k zajištění pracovních příležitostí v jednotlivých mikroregionech. Jako příklad takového prostoru je možno uvést prostor druhé zóny v ose Klápa - Hraničník, potřebný dle plánu obce Nová Pec pro výstavbu lanovky zajišťující propojení na lyžařský areál Hochficht (na rakouské straně Šumavy - pozn. red.), a zajišťující tak pro tuto obec prodloužení sezóny i na zimní období. Tento prostor je v současnosti chráněn ze strany NPŠ s odůvodněním, že se druhová skladba hospodářských lesů v uvedeném prostoru blíží cílovému stavu. Okrajové části prvních zón, které se při „zmenšení parku“ do něj nevejdou, je třeba chránit dál. Nikoliv jako součást parku, ale jako samostatně chráněné krajinné oblasti.

* Váš kolega, poslanec Petr Braný, pro naše noviny uvedl, že KSČM prosazuje, aby se kůrovcem napadené stromy kácely i v bezzásahových zónách. S tím nesouhlasí vedení parku, ani ministerstvo životního prostředí. Dokonce by se prý mohlo stát, že NPŠ pak přestane odpovídat mezinárodně platným kritériím pro národní park a jako takový by pak nebyl uznáván. Je podle vás pro tento region výhodnější, mít zde národní park, nebo například jen chráněnou krajinnou oblast nebo oblast bez větší ochrany přírody?

Již v odpovědi na první otázku jsem uvedl, že úmysl „kácet i v prvních zónách“ k zamezení masivního rozvoje kůrovce byl ze strany MŽP již v roce 1999. To, že k tomu nakonec nedošlo, považuji za jednu ze základních příčin jeho současného přemnožení a stavu, kdy původní lesy „sice též hospodářské“, ale svou kvalitou, stářím a krásou se blížící původním lesům, kvůli kterým se ochrana Šumavy zamýšlela, jsou ve stavu, v jakém jsou. To znamená téměř sežrané kůrovcem, rozlámané vichřicemi a devastované tak, že návštěvníci Šumavy oprávněně volají po postižení viníků. Z tohoto pohledu nemám proto problém s případným kácením v prvních zónách v „rámci krizového stavu“, tak jak o něm hovořil Petr Braný. A jak o něm uvažoval i hejtman kraje, když zvažoval vyhlášení krizového stavu. Obávám se ale, že Šumava je již dnes v nevratném stavu, kdy už ani takovýto radikální zásah nepomůže. 135 prvních zón je v podstatě 135 ohnisek nákazy. Je to, jako byste si v okrese v rámci chřipkové epidemie pěstovali 135 obcí, kde ji nebudete léčit a jejichž obyvatelé vám ji proto budou neustále vždy znovu a znovu roznášet do již vyřešených oblastí. Dokud bude mít tedy kůrovec v prvních zónách co žrát, dotud se bude, pokud v nich nebudeme zasahovat, z těchto lokalit vždy znovu šířit do okolí.

Co se týká mezinárodních kritérií pro NP, snad jen několik krátkých poznámek. NPŠ nebyl vyhlášen zákonem, ale pouze nařízením vlády. Z tohoto pohledu musím jako právník konstatovat, že nesplňuje kritéria pro uznání NP ani dnes. Přijetí zákona o NPŠ je přitom ze strany některých českých politiků opakovaně blokováno.
Na rakouské a německé straně probíhá k zamezení rozšíření kůrovce plošné kácení podél státní hranice až v šířce 200 metrů, a to dle některých nepotvrzených zpráv i na území NP Bavorský les.

Konečně jako člověku, který se na Šumavě narodil, na Šumavě v podstatě celý život žije a pracuje, je mi úplně jedno, stejně asi jako většině normálních lidí, jestli má Šumava status národního parku, chráněné krajinné oblasti, a to jako celek, nebo jen některé její části, či jestli nemá vůbec žádný status. To, co mě, a jistě i většinu ostatních zajímá, je, jestli je zelená, jestli lesy, které na ní rostou, jsou zdravé, zelené a krásné, nebo je žere kůrovec. Pokud je tedy jediná cesta, jak překonat současný stav - že Šumava nebude nadále národním parkem - pak jsem srozuměn i s tím, že buď celá Šumava, nebo její část, národním parkem nebude.