Zdroj: Ekonom
Datum: 19.04.2007
Autor: Alice Olbrichová
Rubrika: Ekonom na cestách
Hra se světlem a stínem vrací do českého lesa druhovou rozmanitost i věkovou různorodost a snižuje náklady.
Být urostlý jak jedle, být vedle jak ta jedle, bydlet v Jedlové (okres Svitavy) nebo v Jiřetíně pod Jedlovou (okres Děčín)... Český jazyk o jedle rozhodně nouzi nemá, ale narazit na jedli v českém lese, to už je umění. Jen pouhým procentem je dnes v našich lesích zastoupen kdysi běžný strom, po kterém nám zbyla pouze slova v místních názvech a přirovnáních. Jedli bělokorou vyhnala z lesa nejdřív průmyslově sázená monokultura smrků a pak i průmyslové emise. Připomínkou zašlé slávy někdejší královny evropských lesů jsou dva vlajkové stožáry z jedlových kmenů na hradním nádvoří v Praze.
Husté jedlové mlází se dá dnes vidět v galerii na plátně od Julia Mařáka. A pak je tu další možnost. Vypravit se do lesa Klokočná poblíž Říčan u Prahy. Unikátní podívaná tu vznikla zásluhou lesníka Vladislava Ferkla, když se, jak říká, pokusil "domluvit s přírodou".
K JEDLOVÉMU NÁVRATU zpět do středočeské přírody paradoxně přispěla ničivá vichřice na přelomu února a března v roce 1990. Za oběť jí v té době na různých místech republiky padlo 11 milionů kubíků dřeva. Byla to kalamita srovnatelná s polomy, které po sobě zanechal orkán Kyrill z letošního ledna. Lesník Vladislav Ferkl se tehdy rozhodl odstranit následky vichru zcela netradičně. Místo plošného vykácení lesa přistoupil k jeho rekonstrukci. Pryč z lesa šly jen poškozené stromy, zatímco ty pěkné zůstaly. O zaplnění prázdných míst se postarala sama příroda.
"Zbyly tu pahýly kmenů, ale také vzrostlé stromy v nejlepší etapě svého života, které mohly dále růst a přinést větší užitek. Bylo mi líto vykácet celý les, když sedmdesát procent stromů zůstalo nepoškozených," vysvětluje, proč zvolil výběrnou těžbu jednotlivých dřevin místo holoseče. Plošnému kácení navíc bránily i jiné okolnosti. Půda byla v té době podmáčená, kola traktorů se bořila v bahně a dříví nemělo odbyt. V Klokočné tehdy rostla převážně borovice, zatímco trh měl zájem o smrky.
"Tak jako tak bychom v mokrém terénu nedokázali vše naráz smýtit a vzniklé holiny znovu zalesnit. Sazenice ve školkách vystavených slunci okamžitě zarůstaly plevelem. Ale pod zachovanými porosty se už zdárně draly na svět zmlazené stromky, jejichž semena sem přivál vítr z okolí. Místo drahého umělého zalesnění jsem proto k zaplnění prázdných míst využil přirozené obnovy dřevin," říká Ferkl, jehož cílem bylo nastartovat vývoj porostů druhově i věkově pestrých. Na jedné ploše by se tak odehrával koloběh všech vývojových fází lesa.
OD POLOMŮ V KLOKOČNÉ mezitím uplynulo 17 let a Ferklův sen druhově a věkově pestrého lesa se postupně mění v realitu. V zástinu pod borovicemi prospívají smrky a jedle z přirozené obnovy. Jsou tu modříny i okrasné borovice vejmutovky, jejichž semínka sem nalétla z okrasných zahrad vilové čtvrti v Říčanech. Ortodoxní lesníci je zatracují jako nepůvodní druhy, ale Ferkl v nich vidí estetické zpestření. Z téhož důvodu si své místo v lese uhájily i doupné stromy a kmeny bizarních tvarů. Zvlášť pyšný je na mimořádně urostlý smrk s hustými větvemi, kolem nějž jako děti vyrůstají mladé smrčky.
"Smrkového fešáka jsme si tu nechali na ozdobu. Na pile by o něj beztak neměli zájem. Jeho kmen je příliš silný pro katr a pro husté větve by dřevo mělo mnoho suků. Ze šišek v bohaté koruně se však uvolňují semínka a dávají vznik kvalitnímu potomstvu," vyzdvihuje přednosti smrku velikána Ferkl.
PŘIROZENÝ PODROST z náletu je v lese běžný, jenže holosečná těžba ho zničí. Recept, jak využít možností daných přírodou, je promyšlená práce se světlem a stínem, prozrazuje mezi korunami stromů své tajemství Ferkl. Ukazuje, jak rozdílně každý druh stromů reaguje na různou intenzitu přírodního osvětlení. Světlomilná borovice se považuje za pionýrskou dřevinu. Ač slunce vyžaduje, sama poskytuje stín jiným. Třeba smrku, který v mládí prospívá pod borovicemi. Nejvíc zastínění potřebuje mladá jedle. Vydrží růst ve stínu dokonce až sto let, teprve pak se rozroste, uvádějí lesnické učebnice. Kromě toho má jedle nároky i na pestrou společnost. V monokultuře se jí nedaří, svědčí jí sousedství smrku a buku.
"Práce se světlem a stínem znamená vytvořit v lese nevelký prostor vykácením několika vhodných stromů. Ať už poškozených nebo ve věku vhodném na pilu. O zbytek se postará nálet semen z mateřských stromů. Na hektar lesa stačí jako matky tři jedle," propočítal Ferkl.
Šetrná těžba a mateřské stromy místo lesní školky zaujaly Ministerstvo životního prostředí, které nad Klokočnou drží ochrannou ruku. Les se obnovuje přírodním výběrem, přežijí jen nejsilnější jedinci. Znamená to méně vložené energie do zalesnění. Stromy v různém věku navíc vytvářejí kýžená výšková patra, díky nimž les snáze čelí větrům.
LEDNOVÝ KYRILL řádil i v okolí Říčan, ale v Klokočné vyvrátil pár ojedinělých smrků. Je vidět, že jsou uvnitř duté, poškodila je václavka. Tahle dřevokazná houba parazituje na stromech nepozorovaně. Škodí uvnitř kmene, takže se na první pohled nepozná, že je strom zasažený. Vítr vlastně působí jako lékař, protože odstraní nemocný kus.
"Přírodě blízké hospodaření podporuje stabilitu lesa. Potřebujeme do něj vrátit zpevňující dřeviny, nikoli podporovat holoseče. Pan Ferkl dokázal opustit klasická schémata a přestal nazírat na les jako na plochu. Místo toho šel po jednotlivých stromech a skupinách," vyzdvihuje přednosti hospodaření v Klokočné Tomáš Staněk, který má na Ministerstvu životního prostředí na starosti ochranu lesa. Ministerstvo považuje zdejší les za model toho, jak by v budoucnu měl les vypadat z pohledu zásoby dřeva a koloběhu uhlíku.
"Z humusu po těžbě se uvolňuje uhlík. Les bez pasek je s to zmírnit jeho únik, a tím i důsledky nadcházející změny klimatu. Má také větší šanci na přežití v dobách teplotních extrémů i sucha," argumentuje Staněk. Je přesvědčen, že stromy z přirozeného výběru mají kvalitnější kořeny i dřevo. Ministerstvo životního prostředí podpořilo projekt v Klokočné grantem, protože chce, aby Vladislav Ferkl ve výzkumu pokračoval, i když je nyní už v důchodu. Lokalita o rozloze takřka 400 hektarů patří Lesům ČR. Stala se také praktickým místem výuky studentů Lesnické fakulty České zemědělské univerzity v Praze.
GRANT MINISTERSTVA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ má dokázat, že výběrový způsob těžby bez pasek a přírodě blízké zalesnění je nejen ekologické, ale také ekonomicky výhodné pro majitele lesa. Praxe sice ukázala, že v daných podmínkách jsou náklady na těžbu i přibližování dříví vyšší než při holoseči, vše se ale vrátí úsporou za sazenice a práci s jejich pěstováním.
"Celkové náklady v Klokočné se podařilo snížit o třetinu oproti hospodaření tradičním způsobem," zjistil Ferkl. Vyjádřeno v penězích to představuje úsporu takřka tři miliony korun. K výhodám patří i to, že majitel lesa získává tržby za dřevo průběžně a nemusí čekat na jednorázový výnos při plošné těžbě. Než uměle vysazený les doroste do mýtního věku, trvá to v průměru sto let.
"Zatím vycházíme pouze z přímých nákladů na pěstování, jak ale vyčíslit přírodní hodnotu lesa? Na to bychom potřebovali zapojit do výzkumu zkušeného ekonoma s lesnickými znalostmi. Zatím ho nemůžeme najít," nabízí příležitost Tomáš Staněk. Upozorňuje také, že projekt v Klokočné je realizovatelný jen díky tomu, že organizačně spadá pod lesní závod. Lesní závody mají právo provádět si veškeré práce ve vlastní režii a samy si dříví také prodávají. V tom se liší od lesních správ, které na těžbu i obnovu uzavírají kontrakty a dříví za ně prodávají soukromé firmy. V řídící struktuře Lesů ČR však lesní správy převažují, závodů je pouhých pět procent. Ministr zemědělství Petr Gandalovič chce, aby státní lesy přehodnotily smlouvy s firmami a měly v prodeji dříví větší slovo.
VÝBĚRNÁ TĚŽBA se obejde bez lesních kombajnů (harvesterů), efektivních při nasazení na velké plochy. V Klokočné se pracuje s koňskými potahy a lehkými traktory. Obživu dostávají místní živnostníci, nikoli firmy se zahraničními dělníky. Které stromy půjdou pryč, o tom rozhoduje lesník, nikoli úředník od stolu v kanceláři. Produktivita je menší, vztah k lesu šetrnější.
Dát přírodě volnou ruku však neznamená, že za člověka udělá všechno sama. Zatímco smrk a jedle v lese rostou z náletu, buku se v Klokočné zatím nedaří jinak než umělým pěstováním. V cílovém stavu má mít každý druh stromu v lese své místo. Různorodý les se lépe ubrání škodlivému hmyzu. Borovice, na rozdíl od smrku, odolává kůrovci, ale v monokultuře usychá. Druhově pestrý les je zdravější a půvabnější.
"Je to přívětivý, vyvážený a stabilní biotop," hodnotí Klokočnou botanik Jiří Sádlo. V Botanickém ústavu Akademie věd ČR se specializuje na sociologii rostlin a jeho odpor k lesní monokultuře je mezi odborníky proslulý. Spolu s dalšími přírodovědci založil hnutí bioplatforma, což je neformální opozice vůči Národnímu lesnického programu na léta 2007 až 2013. Dokument z pera Ministerstva zemědělství není po chuti ani ekologům, ani Ministerstvu životního prostředí a prochází už čtvrtou úpravou. Zkušenosti z Klokočné by se mohly stát vodítkem, jak lesům vrátit kýžený podíl žádoucích dřevin a neutrácet přitom miliardy na umělé zalesnění. Běžný hospodářský les je v očích botanika Sádla pouhou továrnou na stromy. Jeho uniformitu přirovnává ke kasárnám, kde jsou všichni vojáci jeden jako druhý. Stejně staří, stejně vysocí. I stejnokroj mají v jednom odstínu zeleně.
"V Klokočné jsem místo vojáků v kasárnách uviděl společnost v příjemné zahradní restauraci," pochvaluje si Jiří Sádlo. Zkušeného pozorovatele přírody na první pohled upoutalo, že je v lese Klokočná výrazně více druhů ptáků než v obvyklém porostu. Ptáci, jak podotýká, mají stejný vkus jako lidé. Líbí se jim pestrá směs stromů. Mají navíc v takovém lese podstatně více hnízdních možností než v monokultuře a najdou tu i větší potravinovou vyváženost. Pro doložení svých postřehů navrhuje zapojit do výzkumu v Klokočné ornitology.
PTÁCI JSOU nejpřesvědčivějším indikátorem změny druhové struktury stromů, připomíná. Oceňuje také zastoupení tří výškových etáží vegetace, jejichž vzniku Ferkl napomohl. Cenná je zejména etáž prostřední, což jsou stromy vysoké od deseti do dvaceti metrů. Dospělí jedinci tvoří třetí etáž, malé stromečky první. V běžném lese střední etáž zpravidla chybí.
"Je to první revoluce v odborném lesnictví po roce 1800, kdy schwarzenberští lesníci zavedli průmyslové tovární pěstování lesa borové a smrkové kultury. Ferkl se vrátil k typu hospodaření, který tu byl kdysi. Jeho návrat je však podchycený na vědecko-lesnické úrovni," hodnotí botanik Sádlo přednost přírodě blízkého pěstování lesa.
Jak vypadaly české lesy v období před érou intenzifikace, o tom dnes podávají svědectví jen obrazy od malíře Julia Mařáka (1832-1899). V druhé polovině 19. století maloval vlastně les, který v jeho době už nenávratně mizel. Les reaguje na změny se zpožděním až stoletým. Díky tomu mohl zobrazit zbytky šumavských hvozdů také malíř Josef Váchal (1884-1969) v cyklu obrazů Šumava umírající a romantická.
