Je to velké inženýrské dílo. Most přes řeku Rio Negro v brazilském Manausu. Více jak 3,5 kilometru délky, na 74 pilířích, z nichž nejvyšší se vypíná do výšky 187 metrů. Téměř hotová stavba spolykala 50 000 tun betonu, stála 400 milionů dolarů, napsal britský list Guardian.
Jandira Costaová se ho nemůže dočkat. Každý den jezdí do práce přes obří řeku, která se za městem vlévá do Amazonky, přívozem stejně jako ostatní členové její rodiny. Trvá jim to jedním směrem 90 minut, za přívoz zaplatí měsíčně v přepočtu téměř tisíc korun za člověka. Od listopadu, kdy má být most otevřen, jim to bude trvat pár minut a placení odpadne. Most staví vláda, která nebude vybírat mýtné.
Ochránci životního prostředí tak nadšeni nejsou. Manaus leží na okraji brazilských deštných pralesů, tvoří vlastně vstupní bránu do nich. Manaus je hlavním městem státu Amazonie, největšího brazilského státu, ale také nejméně obydleného. Z celkem 3,3 milionu obyvatel žije polovina, 1,7 milionu, v hlavním městě. Most, ale především dálnice, která se v délce 900 kilometrů k Manausu buduje, sem přivede další obyvatele a následně i průmysl a různé podniky služeb, což by podle ekologů mohlo vést k devastaci pralesa. Už funguje nový plynovod, který přivádí palivo k nové elektrárně. Vede pralesem blízko budované dálnice. A to je jen začátek. Vláda plánuje stavbu nových přehrad, aby využila vodnaté a prudké toky k výrobě elektřiny. O první obří přehradu se vedl dvacetiletý boj, Belo Monte na řece Xingú dostala v dubnu od soudu zelenou, do deseti let má vyrábět 11 gigawattů elektřiny, zaplaví asi 500 čtverečních kilometrů pralesa.
Nejrůznější ekologická hnutí bijí na poplach, hovoří o ohrožených „zelených plících“ planety. Jde však téměř zpravidla o zahraniční ekology, v Brazílii jsou jejich názory považovány za „extrémní“. Brazilská ministryně životního prostředí Izabela Teixeirová hovoří o potřebě vyváženosti. O lidi i o přírodu je třeba se starat se stejným důrazem. „Nemůžeme nechat zaostalé regiony bez pozornosti, je nutné je rozvíjet.
“ Prezident Ignácio Lula da Silva byl ještě lapidárnější: „Nechci se dočkat chvíle, kdy mě nějaký Gringo
bude obviňovat, že necháváme umřít naše lidi hladem v pralese.“
Obyvatelé regionů na hranicích pralesů patří k nejchudším v zemi. Život lidí v Amazonii má nová dálnice, která bude otevřena za dva roky, výrazně zlepšit. Profesor Phillip Fearnside z Národního výzkumného institutu Amazonie upozorňuje, že vláda se musí soustředit na období po zprovoznění dálnice. Dosavadní zkušenosti ukazují, že po otevření rychlostní silnice došlo rychle k odlesnění pruhu v šíři asi 50 kilometrů na každou stranu komunikace. Tak daleko od silnice je ještě těžba ekonomicky výhodná. Státní dozor může takové odlesňování eliminovat. »Dřevo se musí nejen vytěžit, ale také odvézt. To bez silnice nejde. A dálnici a území kolem ní je možné pohodlně kontrolovat.
« Profesor připomněl, že nelegální těžba přestává být hrozbou. Loni například bylo nelegálně vytěženo 1800 kilometrů čtverečních, o polovinu méně než v roce 2008. Umožnil to radarový systém Deter, který pralesy monitoruje z vesmíru. Zachytí každou činnost na ploše větší než 50 kilometrů čtverečních. Profesor upozorňuje, že v blízké budoucnosti bude systém rozpoznávat „každého dřevorubce“ a předpokládá, že to, spolu s citelnými tresty, nelegální těžbu úplně zastaví.
Zůstane však těžba státní, Brazílie je vývozcem dřeva a státní pokladna z toho má vítané zisky. Vláda ovšem vypracovala nová pravidla, nepustí do pralesů zahraniční firmy, koncese bude udělovat jen místním rodinám »starousedlíků«, které mají k lesům vztah, jsou s nimi »srostlé«. Mají zajistit péči o les, rozumné hospodaření s ním, což je v Brazílii úplnou novinkou. Například vykácené plochy se budou znovu osazovat.
První projekt už běží, vědci vybrali rychle rostoucí stromy a keře, tvrdí, že za 25 let vyroste nový prales. Při obnově lesů mohou najít práci statisíce lidí, potenciál projektu je proto obrovský. Podle ekonomů se v něm dá dosáhnout zisku ve výši pět procent, což není nic pro mezinárodní monopoly, které jsou zvyklé až na šestinásobné zisky. Přesto zůstane vládní kontrola nezbytnou, firmy jsou schopny vymyslet různé »fígle«.
Před podzimními prezidentskými volbami se oba hlavní kandidáti, levicová Dilma Rousseffová i pravicový José Serra shodují, že v centru zájmu musí zůstat zvyšování životní úrovně lidí. Po dvě volební období prezidenta Luly se dařilo sladit rozvoj a ekologii. Od roku 2004 poklesla těžba pralesa o tři čtvrtiny. Podle Luly jde hlavně o míru - »aby se se silnicemi a zprůmyslňováním neroztrhl pytel«. Jak bude v zemi přibývat obyvatel, budou růst tlaky na získávání dalších zemědělských ploch pro výrobu potravin. I na to se Brazílie připravuje zaváděním intenzivnějších metod zemědělství. Pralesa za posledních dvacet let ubylo 17 %. Dál už by se, podle Brazilců, zmenšovat neměl, uvádí Guardian.