„Odtud to vypadá, že se skoro nic nestalo, že?“ říká mluvčí Národního parku České Švýcarsko Tomáš Salov, zatímco sestupuje úzkou stezkou, sevřenou mezi pískovci, do Edmundovy soutěsky, jednoho z nejpopulárnějších míst nejmenšího z českých národních parků. Jenže, stalo se. V létě loňského roku. Park zasáhly obrovské požáry. Jak vypadá dnes?
Mezi skalami se od toku řeky Kamenice valí mlha, okolní les je zelený, vlhký a množství neuspořádaně ležících kmenů stromů, mezi nimiž už roste nová nízká smrčina, dokresluje laickou představu nedotčeného pralesa. Nic však nemůže být vzdálenější pravdě. Nejcennějšími zónami národního parku se mezi 28. červencem a 12. srpnem minulého roku prohnal nejničivější požár v jeho třiadvacetileté historii. Oheň zdevastoval přes tisíc hektarů plochy parku, který se už roky předtím potýkal s masívní kůrovcovou kalamitou. Jedním z hlavních důvodů série katastrof, jež České Švýcarsko v posledních letech postihly, byl přitom fakt, že pískovcové skály porostlé převážně jehličnany sice působí romanticky, ale s původní druhovou skladbou lesa, natož s bezzásahovým pralesem, nemají společného vůbec nic.
Celý článek najdete zde