MARIAN VOŇKA
O navracení lesa do původního, přirozeného stavu se na Liberecku snaží ekologické sdružení s názvem Čmelák - Společnost přátel přírody. Stará se mimo jiné o 25 hektarů lesa na jižním svahu Ještědského hřebene. Tento Nový prales, jak ho ekologové nazvali, se rozkládá na čtyřech pozemcích, které spolu těsně nesousedí, ale časem by se podle ideálních plánů Čmeláka měly propojit v jeden celek. Na něm by měl za pár set let růst opravdový prales. Když jsme se o téhle činnosti ekologů dozvěděli, moc nás to zaujalo - do lesů pod Ještědem totiž jezdíme od dětství. A tak jsme se vše vypravili prozkoumat na vlastní oči.
JDEME DO (PRA)LESA
Čmelák je nezisková organizace, to znamená, že je závislá na grantech, sponzorech - jak firmách, tak jednotlivcích - a na dobrovolnících. Na dobrovolnické akce, které se pořádají od jara do podzimu, také může vyrazit každý - je to skvělá příležitost pro toho, kdo si chce na chvíli odpočinout od všedního způsobu života, na víkend se ztratit v lese, sázet tam stromy, přebývat v horské chatě bez elektřiny a vody... Kromě klasických dobrovolnických akcí se ale můžete přihlásit i na takzvané zážitkovky, kde je pro dobrovolníky kromě sázení a relaxace uprostřed lesa připraven i speciální program.
Nebo se aspoň vydat na exkurzi - tak jako my.
Exkurze do Nového pralesa Čmelák pořádá každý rok na jaře, aby se nejen přispěvatelé a přátelé, ale kdokoli mohl podívat na výsledky jejich práce, pomoci se sázením mladých stromků (vypěstovaných v lesní školce sdružení) a vyslechnout si zasvěcený komentář předsedy Čmeláka Jana Korytáře, který ochranu a tvorbu životního prostředí vystudoval na přírodovědecké fakultě v Olomouci, ale z Liberce pochází a žije tady. Sraz byl jako obvykle u chaty na Pláních kousek od Ještědu, počasí původně hrozilo deštěm, ale naštěstí se nakonec vyčasilo a my jsme mohli popadnout sekeromotyky a sazeničky javorů a vyrazit do Nového pralesa, přesněji řečeno na jeho první pozemek.
KAUZA OPLOCENKA
Před samotným budoucím pralesem nás čekalo překonání oplocenky, která se v minulosti stala předmětem ostrého sporu mezi sdružením a myslivci a dodnes není úplně vyřešená. Myslivci totiž tvrdí, že oplocenka překáží pohybu zvěře v lese, jenže pan Korytář oponuje tím, že pokud by les s malými sazeničkami oplocen nebyl, nikdy by nemohly vyrůst, protože pro přemnožené srnky a jinou zvěř by byly výživnou pochoutkou (zvlášť vzhledem k tomu, že okolní pozemky takovým bohatstvím mladých výhonků ze sazenic neoplývají). O tom jsme se mohli přesvědčit sami - divočáci totiž letos oplocenku nadzvedli a dostali se dovnitř. „Samotná prasata,” říká předseda Čmeláka, „pralesu neublíží, ale díru po prasatech využily srnky, které spoustu sazenic okousaly. Je to, jako kdybyste měli hlad, všude okolo by byly jen piliny a najednou tady ležel řízek.” Oplocenka ovšem nemá chránit jen nově vysazené sazenice, ale i to, co v lese začne vznikat samo, to znamená, aby se mohla uchytit semínka, která spadnou z javorů, buků nebo je přinese vítr či ptáci. „Naše myšlenka, naše vize, je dodat do lesa to, co tam chybí, a pak už nechat přírodu, aby mohla fungovat co nejvíc sama,” dodává Jan Korytář.
S oplocenkou a srnkami také souvisí přání ekologů, aby se do Jizerských a Lužických hor vrátil alespoň rys, který tudy teď maximálně občas projde. Stal by se totiž jediným predátorem, který by si mohl s přemnoženými srnkami poradit. Rysi byli asi před pětadvaceti lety vysazeni na Šumavě, kde žije stabilní populace 80-150 kusů, a počítalo se s tím, že se přirozeně rozšíří do ostatních českých lesů - dnes by podle původních plánů byli i na území Nového pralesa, bohužel se jim ze Šumavy nedaří projít přes pytláky.
V (PRA)LESE
Uvnitř ,,pralesa”, na kterém je ještě dobře vidět, že byl zpočátku pouze smrkovou monokulturou, jsme pak mezi ostatní sazeničky buku a jedle zasázeli malé javory. To všechno jsou druhy stromů, které by měly společně s menším množstvím jasanu, smrku a jeřábu tvořit naše původní podhorské lesy. Jan Korytář nás upozornil na jeden strom, který v lese působil trochu „nepatřičně”, vždyť vypadal jako třešeň. „Ano, je to ptáčnice, která do lesa také patří, a zároveň je to v tomto lese nejdražší dřevo,” reagoval na naše podivení.
Hospodaření v Novém pralese neznamená, že by se smrková monokultura celá vykácela a na mýtinu se vysázely nové stromy. Původní neprostupný tmavý les se pouze prořeže, aby do něj mohlo víc světla. Pokud je les světlejší, začnou v něm růst i různé květiny. „Část semínek kytek přinesou ptáci, část vítr, ale část jich je také v takzvané půdní bance - původně tady totiž byly louky, které byly postupně zalesněny. A semínka dokážou čekat desítky let, než na ně znovu zasvítí sluníčko a než je pro ně dostatečně teplo, aby mohla vyklíčit,” vysvětluje Jan Korytář. Nic se také neuklízí, staré padlé stromy se postupně rozloží a živiny se vrátí zpátky do půdy. „Pokud některý strom uschne nastojato nebo padne, pod ním už jsou připravené malé stromky (nebo se tam časem dostanou), které jenom čekají na světlo, aby mohly pořádně růst.
Stromy pak rostou v kruzích - takovému hospodářství lesníci říkají kotlík,” dodává předseda Čmeláka. Dbá se také na rozrůzněnost lesa. Využívá se například toho, že volně rostoucí jedle rostou daleko rychleji než jedle rostoucí pod smrky - těm se, mimochodem, říká jedle čekatelky. Ponechávání starých mrtvých stromů v lese pomáhá ale například i broukům. „Roháč mizí z lesů proto, že tam nezůstává staré trouchnivějící dubové dřevo, kde se může rozmnožovat,” říká Jan Korytář.
Když jsme toho dne zasadili poslední sazeničku, měli jsme dobrý pocit, že jsme se alespoň trochu podíleli na činnosti, která má za cíl netvořit z krajiny pouze užitkovou plochu, přírodně chudou a nezajímavou, ale naopak pestré místo plné života, které vytváří i jiné hodnoty než ty materiální a krátkodobé. Exkurze pro většinu zúčastněných skončila posezením u ohně, ale někteří nadšenci se ještě vydali na prohlídku nejnovějšího pozemku, který Čmelák získal. Je jím 113 let starý les, má tudíž zčásti pralesovitý charakter už nyní, a nejsou zde proto nutné velké zásahy ani žádná oplocenka.
***
Zastoupení v lesních porostech hlavních ČR dřevin
DUB BUK A JEDLE SMRK A BOROVICE
PŘIROZENÝ STAV 17,2 % 55,9 % 16,4 %
STAV SOUČASNÝ 6,5 % 6,8 % 72,8 %
***
KAM LETÍ ČMELÁK
Nový prales není jedinou aktivitou Čmeláka - ten se stará celkem o téměř 50 hektarů lesa. Sdružení pořádá například také ekovýchovné programy pro děti (Jak se žilo před sto lety, Stopy zvířat, Výroba ručního papíru, Netopýří svět atd.), spolupracuje se školami při vysazování ohrožených jilmů. Pěstuje také sazenice podle zásad biozemědělství: přes 100 000 sazenic původních dřevin z lesních školek sdružení už zpestřilo lesy Jizerských hor, Ještědského hřbetu, Pojizeří a Českého ráje, dalších cca 300 000 jich je rozpěstováno pro využití v dalších letech. Stará se o sběry bukvic - pro obnovu lesů v Česku jich je zajištěno přes 5000 kg, což představuje několik milionů sazenic. Úspěšně se mu také daří rozmnožovat vzácné a ohrožené dřeviny - tisy, jilmy, jedle, ptáčnice a další. Mateřské centrum Čmelák pomáhá maminkám před, během i po mateřské. Sdružení také vydává čtvrtletník Lomikámen, časopis o ekologii a souvisejících tématech. Lidem, kteří nechtějí svůj les prodat, ale zároveň se o něj chtějí ekologicky, v rámci pravidel sdružení starat, nabízí Čmelák také pomoc. Sponzorem, a tedy patronem Nového pralesa se může stát každý. Jednoduše lze také obdarovat někoho jiného tak, že mu zakoupíte certifikát, jakýsi adopční list části Nového pralesa. Musíte být pouze ochotni obětovat aspoň 240 Kč, které stačí na sponzorování 20 m2 lesa.
***
CÍLE ČMELÁKA VE ZKRATCE:
1 Přispět v co největší míře k OBNOVĚ PŘIROZENÝCH LESŮ a k záchraně ohrožených druhů původních dřevin.
2 Přispět k OBNOVĚ HARMONICKÉ KRAJINY a zvýšit množství míst, kde najdou svůj domov mizející druhy rostlin a živočichů.
3 ZAPOJIT DO ČINNOSTI CO NEJŠIRŠÍ VEŘEJNOST, zejména do praktických prací v terénu, inspirovat další vlastníky pozemků a získat je pro spolupráci.
***
Kde Nový prales leží?
* Nový prales se rozkládá na jižních svazích Ještědského hřebenu pod Hlubockým hřebenem, mezi body Pláně pod Ještědem, Vápenice, Padouchov, Velká Basa a památník tábora lidu 1870.
* Hranice Nového pralesa poznáte podle bytelné oplocenky, za níž rostou vzrostlé smrky, dovnitř se můžete dostat přes zbudované přelezy.
***
Co je to PRALES
PRALES JE ÚTVAR, KTERÝ VYTVOŘILA SAMA PŘÍRODA , A KTERÝ NEJLÉPE ODPOVÍDÁ DANÝM PODMÍNKÁM.
Zjednodušeně lze říct, že v teplejších oblastech oblasby na úrodných půdách by v České republice republice měly růst hlavně duby spolu s jasany, jilmy, l j jil lípami, habry, topoly či javory, poněkud výše, kde je chladněji a větší srážky, by byl dub jako hlavní dřevina teplejších oblastí nahrazen bukem a jedlí, a ty by byly v nejvyšších oblastech vystřídány smrkem, který u nás tvoří horní hranici lesa. Přechody mezi jednotlivými pásmy nejsou samozřejmě nijak ostré, spíše postupně přecházejí z jednoho do druhého. Některé dřeviny, jako např. javory nebo olše, rostou roztroušeně od nížin až do hor. Pestřejší složení dřevin v pralese je spojeno i s větší věkovou rozrůzněností. Prales složený z různých druhů dřevin různého stáří dokáže nejlépe odolávat možným narušením a i dnes slouží jako vzor tzv. hospodářskému lesu výběrnému, kde se sice těží, ale spíš jednotlivé stromy nebo jejich skupiny, stromy jsou různě staré a nová generace lesa vzniká samovolně ze semen dospělých stromů, takže většinou není třeba již nic dosazovat. Pro úplnost je nutno ještě uvést, že i v minulosti u nás na některých nejvyšších místech rostly pralesy, které byly tvořeny víceméně jedinou dřevinou - jedná se o horské smrčiny v nadmořské výšce okolo 1000 metrů. V nejvyšších polohách našich hor totiž ze stromů dokáže přežít pouze smrk, do jehož porostů je jen místy vtroušen jeřáb. Pralesy, které by se měly bez vlivu člověka teoreticky vyskytovat na většině území naší republiky, byly u nás běžnou součástí krajiny ještě ve vrcholném středověku, postupně je však tlak civilizace vytěsnil pouze do pásem pohraničních hor, kde i ony posléze padly v naprosté většině za oběť rozvíjejícímu se zemědělství a průmyslu, zvláště skláren. Dnes už z původních rozsáhlých hvozdů zbylo pouze pár ostrůvků pralesovitých porostů, jako jsou například známý Boubín na Šumavě či nejstarší rezervace tohoto druhu - Žofínský prales v Novohradských horách, do jejichž útrob je však obyčejnému výletníkovi z pochopitelných důvodů dnes už vstup zakázán. Plocha pro Nový prales se nachází v nadmořské výšce 710-840 m a původní porost byl tvořen zejména buky, jedlemi a smrkem.
