Nejen na Šumavě se nyní šíří pozoruhodný text – Charta Šumavy. Slibný název vzbudí pozornost, zvláště bývalých signatářů Charty 77. Tehdy chartisty rozhořčovalo nedodržování mezinárodních dokumentů – Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, přestože byly představiteli režimu podepsány a dokonce vydány ve Sbírce zákonů.

Charta Šumavy formálně napodobuje Chartu 77, včetně institutu mluvčích, obsah však svědčí o opačném: autorům jde pod záminkou boje proti přijatému Plánu péče o Národní park Šumava de facto o management v Národním parku Šumava, který by přivodil ztrátu mezinárodního statutu Šumavy jako národního parku dle kategorizace Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN).

Velmi zvláštní je tvrzení Charty Šumavy o nynější státní exekutivě,konající dle vzoru totalitních režimů,když jeden z mluvčích, působící dlouhou dobu v exekutivě a naposledy jako politicky dosazený ředitel Národního parku Šumava bez příslušného vzdělání, sám neváhal poslat (po jakém asi vzoru?) na občany, vyjadřující svůj odpor proti kácení u Ptačího potoka,policii(protiprávně, jak následně rozhodly soudy).

Po takové zkušenosti působí více než farizejsky tvrzení, že Charta Šumavy ústy svých mluvčích povede konstruktivní dialog. Obdobné je to s dalšími tvrzeními, prozrazujícími, že se mluvčí neorientují v základních otázkách odborné ochrany přírody (zvláště kuriózní je věta o umělých kůrovcových kalamitách). Doporučuji jim podívat sena skok k sousedům, do Národního parku Bavorský les, či Berchtesgaden, nebo Kalkalpen, aby viděli, že trendem v mezinárodní ochraně přírody v národních parcích je ponechání velké části plochy parků jako bezzásahových. Pokud chce Charta na jedné straně šumavský les plný rozmanitého života, nemůže z něj na jiném místě proklamace vylučovat vědce (údajně minoritní skupinu), natož vědce biologických oborů – kdo jiný asi tu rozmanitost posoudí?

A ještě noticka: Už samotný jazyk něco napovídá, pamětníkům připomíná styl komentářů Rudého práva o Chartě 77. Zvláště časté je nálepkování, v inovované podobě například eurobyrokracie, ekofundamentalisté, minoritní skupina apod.

Závěrem nutno dodat, že by si Šumava a její Národní park zasloužily větší pozornost a spolupráci, ale budovanou na základě odborných poznatků, na demokratickém základě a s hodnověrnými protagonisty.