Čestmír KLOS, moderátor, redaktor časopisu Euro
Dobrý večer, vážení posluchači. V Jizerských horách se čeká velká sláva. Čtyřicet let od vyhlášení chráněné krajinné oblasti. A je co chránit. Tlak lidí na Jizerky je nepřetržitě po několik staletí obrovský. Však tu kvůli sklárnám a dolování byly v minulosti vymýceny skoro všechny původní lesy a co nezachytil les, to měly zachytit přehrady. Však jich je tu dodnes několik, včetně jedné protržené, která přinesla smrt do celého údolí. Dodnes Jizerské hory napájejí vodou Liberec a Jablonec a další obce. Nedávná doba bezbřehého rozvoje elektrárenství hory skoro zahubila kyselými dešti. Dnes se do Jizerek čím dál víc tlačí sportovní aktivity a nájezdy sněžných skútrů. Docela nedávno sem vtrhly bagry a těžké náklaďáky a cesta necesta, louka nelouka odvážely sníh na běžeckou dráhu Světového poháru v podhůří. A přesto se tu podařilo uchránit kus vzácné přírody, zejména horská rašeliniště a na severních svazích vzácné bučiny. Stezky, jimiž se tu sváželo dřevo, pomníčky hajných i pytláků a zejména některé uchovalé horské chalupy připomínají leckdy pohnutou historii. Přestože nenápadné Jizerky mají skoro třicet vrchů vyšších než tisíc metrů, sotva kde naleznete tolik rozhleden na tak malém území. Jizerky jsou půvabné nejen svou přírodou, ale i mnohými šetrnými lidskými vklady. Teď jde jen o to, aby se podařilo bránit těm buldozerům, škodlivinám, kyselým dešťům. K besedě ke čtyřiceti letům chráněné krajinné oblasti jsem si pozval vedoucího chráněné krajinné oblasti Jiřího Huška. Dobrý večer.
Jiří HUŠEK, vedoucí Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory
Dobrý večer.
Čestmír KLOS, moderátor, redaktor časopisu Euro
A Františka Pelce, který tuto funkci rovněž v minulosti zastával, nyní je ovšem náměstkem ministra životního prostředí. Dobrý večer.
František PELC, náměstek ministra životního prostředí
Dobrý večer.
Čestmír KLOS, moderátor, redaktor časopisu Euro
Ve studiu, vážení posluchači, vás bude provázat Čestmír Klos. Pánové, jaké největší nebezpečí vidíte v současnosti pro Jizerské hory? Pane Hušku, vy jste blíž.
Jiří HUŠEK, vedoucí Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory
Začali jsme oslavami a jsme u nebezpečí hned. Nebezpečí je takové, že Jizerské hory podle mého názoru přestanou být vnímány jako hory, přestanou být vnímány jako příroda a začnou být považovány za něco, co je třeba využít k ekonomickému prospěchu, za něco, co je potřeba využít k vlastní zábavě. Je to velmi všeobecné, ale já si myslím, že v té diskusi se dostaneme ke konkrétnějším polohám.
Čestmír KLOS, moderátor, redaktor časopisu Euro
Pane Pelci, jak to vidíte vy?
František PELC, náměstek ministra životního prostředí
Já se domnívám, že přetrvávají v podstatě dvě velká nebezpečí, jakkoliv jich je daleko více. Toto první nebezpečí, které často cítíme, že už bylo do značné míry překonáno, je stav lesních ekosystémů pod vysokou imisní zátěží, tam si myslím, že můžou být drobné pozitivní zprávy, ale k úplnému vítězství je cesta ještě velmi daleká, o tom můžeme hovořit pak podrobněji. A druhá věc souvisí s tím, co říkal kolega Hušek, problém je v tom, že Jizerské hory jako chráněná krajinná oblast nemají široce akceptovaný model udržitelného rozvoje cestovního ruchu šetrného k životnímu prostředí, k přírodě, a proto se tam čas od času objevují ekologicky málo šetrné tvrdé technické projekty, které směřují k takové, dejme tomu, komercializaci, využití toho prostoru, které bohužel nemá dlouhodobé odůvodnění.
Čestmír KLOS, moderátor, redaktor časopisu Euro
Pane inženýre Hušku, jak se daří chránit před lidskými zásahy právě ta rašeliniště, která alespoň já vidím jako velkou vzácnost?
Jiří HUŠEK, vedoucí Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory
Rašeliniště jsou naštěstí v takových lokalitách, které nejsou přímo vhodné k těm tvrdým formám cestovního ruchu, jak tady říkal František Pelc, jsou to přírodně velmi svérázná území, kde jejich využití pro jakoukoliv turistiku, sport a podobně je velmi omezené, takže z tohoto pohledu to nebezpečí si myslím, že nehrozí. Rašeliniště byla v minulosti velmi ohrožována, ovšem tou katastrofou ekologickou, která v Jizerských horách nastala v osmdesátých letech nebo vyvrcholila v osmdesátých letech minulého století, když vlastně byla náhorní plošina kompletně odlesněna, tak ta rašeliniště byla vystavena klimatu, byla vystavena slunci, byla vystavena větrům a začala vysychat. Už předtím se při lesním hospodaření na řadě těch rašelinišť vybudovala odvodňovací síť, která měla sloužit k lepší obnově lesa, a když se to všechno sečte, tak vlastně došlo k tomu, že v devadesátých letech, a vlastně to pokračuje i teď, jsou tato rašeliniště ohrožována vysycháním, postupně degradují a do jisté míry i nadmírou dusíku začínají být atrofizována a postupně se přeměňují. Tématem pro ochranu přírody je nejenom ochrana, ale revitalizace rašelinišť, je potřeba upravit zpět vodní režim, je potřeba napravit to odvodnění, které tam kdysi v minulosti bylo provedeno, a je potřeba co nejdříve hory vlastně zalesnit opět, tak aby vznikl ten přirozený kryt, aby tyto ostrůvky přírody a severského fenoménu určitého v Jizerských horách přežily i tuto dobu.
Čestmír KLOS, moderátor, redaktor časopisu Euro
Pane doktore Pelci, vím, že jste oba dva hrdí na horské bučiny, tak abychom nemluvili jenom o nepříznivých tlacích, tak mluvme také o malém kousku, kterým se můžete hodně pochlubit.
František PELC, náměstek ministra životního prostředí
Tak já bych to takto nebral, ty Jizerské hory jsou krásné a malebné, přestože v minulosti utržily ty obrovské rány, a je asi společná snaha jak ochranářů přírody, tak osvícených lesníků, kterých je tam bohu díky docela dost a s kterými se podařilo navázat rozumnou spolupráci, ty hory obnovit tak, aby ten les tam měl budoucnost. A ten les tam bude mít pouze budoucnost za předpokladu, že lesy budou mít přirozenější druhou skladbu, rozmanitější druhou skladbu a věkovou rozrůzněnost, což v minulosti ty lesy neměly, a pod tím, dejme tomu, pod tou zkouškou imisní zátěže jaksi tuto slabinu prokázaly v plném rozsahu. Jakkoliv by bylo asi zjednodušené říkat, že ty lesy odešly jenom kvůli tomuto lesnickému obhospodařování, tak ten vliv tam byl bezesporu zásadní. A jaksi určitou, jaksi zcela specifickou a zvláštní hodnotou jsou právě lesy, které mají přirozenou nebo přírodě blízkou druhou skladbu a jsou zachovány na neobyčejně rozsáhlém území severních svahů Jizerských hor, zhruba dvacet šest kilometrů čtverečních, a na ty koukáme jako na takový malý zázrak, protože oni kupodivu přežily i tu výraznou imisní zátěž, jakkoliv samozřejmě ty dopady tam byly sledovatelné i tam, ale z hlediska takového základního lesního fenoménu těch přirozených nebo přírodě blízkých bučin to bylo uchovány a my se na ně koukáme jak z hlediska ochrany přírody toho nejcennějšího, co tam zbylo, byť samozřejmě určitou míru ovlivnění člověka obhospodařováním na jedné straně, a na druhé straně na to koukáme jako základní území, určité východisko pro tu revitalizaci hor jako celku, genová banka, kde nacházíme v neobyčejném rozsahu zásobu semen nebo reprodukčního materiálu nejenom pro ty ony zmíněné buky, ale i javory horské, jilmy horské, dokonce na některých místech i jedle a dalších dřevin, a my s tím tak musíme pracovat, ty jsou zcela nenahraditelné. Já když jsem tam v roce devadesát nastoupil coby tehdejší vedoucí Správy CHKO Jizerské hory, tak prostě jsem měl jednu velikou nevýhodu, to říkám, že jsem to území jako znal poměrně zběžně, ne tak dopodrobna, a pak jsem měl jednu obrovskou výhodu, že jsem to tam tak úplně neznal a dovedl jsem si udělat trošku odstup, a ty bučiny mě zaujaly na první pohled a velmi mě zaujalo to, že byl chráněn ve zvýšené intenzitě jenom jejich fragment, a tak asi po deseti letech úsilí, mám-li se tady trochu pochlubit, společného úsilí s ostatními pracovníky správy CHKO, ale i některých lesníků a některých vědců jsme dali dohromady návrh, který byl nakonec akceptován i Lesy České republiky a potažmo ministerstvem zemědělství, a proto byla vyhlášena jedna obrovská národní přírodní rezervace, jejíž jádrové území je zhruba devět a půl kilometru čtverečních velké a je propojené ochranným pásmem o ploše asi šestnáct kilometrů čtverečních, je to jedna z největších národních rezervací v České republice a je to obrovská hodnota, která je zároveň zařazena do evropsky významných lokalit, které mají jaksi atributy toho, že chráníme poklad evropského významu.
Čestmír KLOS, moderátor, redaktor časopisu Euro
Management národních parků to má velmi jednoduché, protože lesy přímo spravuje. Vy se musíte domlouvat s lesníky. Je v tom nějaký problém v současnosti?
Jiří HUŠEK, vedoucí Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory
Problém je vždycky, když se domlouvá víc lidí než jeden, to je samozřejmé, ale zase na druhou stranu je jisté, že pokud nám jde o věc a jde nám o společnou věc nám i lesníkům, tak víme, že se domluvit musíme a že se domluvit chceme, takže určitě přes spoustu pohledů, které jsou ze své podstaty různé, protože my jsme zodpovědni každý za jinou část, řekněme, managementu území, lesníci jsou zodpovědni za hospodářskou činnost naprosto legitimně, my jsme zodpovědni zase více za tu konzervaci a respektive revitalizaci, rozvoj toho území, tak přes tu různost těch zájmů dokážeme najít vždycky společnou řeč, dokážeme se sejít a dokážeme se na spoustě věcí dohodnout. A tam, kde se nedohodneme, tak se domnívám, že to nejsou nedohody, které by mezi nás stavěly nějaké bariéry příkré a které by znemožňovaly se bavit o ostatních věcech, o dalším problému zase s čistým stolem, takže určitě, jak říkal, František Pelc, tak v tom našem území, v našich Jizerských horách máme to štěstí, že těch osvícených lesníků je relativně dost a že je s kým se bavit, a my se snažíme pochopitelně jako ochrana přírody vnímat jejich potřeby, vnímat jejich názory a vycházet si vzájemně vstříc, tak aby Jizerské hory spěly k nějakému dalšímu a lepšímu příští, ono to je hloupé, ale je to tak, měli bychom mít skutečně na vědomí to, že nepracujeme pro nejbližší rok nebo dva roky, anebo nejbližší volební období, ale že skutečně pracujeme a lesníci i ochranáři pracují prostě v desítkách a stovkách let a že bychom měli mít nějakou vizi.
Čestmír KLOS, moderátor, redaktor časopisu Euro
Chráněná krajinná oblast, už samo jméno říká, že do ní zapadají i lidská sídla a že je to mnohem komplexnější starost, nežli třeba jenom o stav přírody, ale přesto na tom území je mnoho přísně chráněných oblastí. V těch se daří ty managementy ochrany těch chráněných oblastí, anebo časem se rozrůstají, anebo naopak zanikají?
František PELC, náměstek ministra životního prostředí
Jedna poznámka k tomu, abych mohl odpovědět, je, jak to bylo v roce devadesát, když jsem nastoupil. Bylo to tak, že prostě stav lesa byl tristní, Jizerské hory byly ze dvou třetin na náhorní plošině odtěžené nebo proschlé porosty a lesníci a ochranáři přírody se obviňovali, kdo za to víc může, kromě těch imisí se obviňovali, že ti špatně hospodařili a ti špatně tam chránili tu přírodu, a dohromady byl ten stav velmi tristní. A já jsem poměrně záhy zjistil, tohle to sice je možný si říkat chvilku, ale že to s tou přírodou nic pozitivního neudělá. Ta imisní zátěž bohudík při restrukturalizaci průmyslu toho těžkého komunistického jak v Polsku, tak u nás a v Německu přispěla k zlepšení imisní zátěže, jakkoliv ten stav není tak teď optimistický, jako se to vyvíjelo, nicméně ke zlepšení došlo. A druhá věc, muselo být zahájeno diskutování o tom, jak chránit a obnovovat tu horskou přírodu, a to, co dříve někteří lesníci považovali za celkem jako brzdu rozvoje nebo dokonce jaksi líhniště kůrovce, to znamená právě ty jádrová území, rezervace, ať už to byly rezervace pralesního typu nebo aspoň přirozených lesů, včetně těch rašelinišť, které v sobě nemají jenom rašeliniště, ale i dřevinou vegetaci, včetně jaksi původních smrkových populací, které jinde nejsou, tak prostě jsme postupně přesvědčili kolegy lesníky, oni koukali trošku mezi prsty, že teda jsme trošku nenormální, že takové lesy, jako jsou v rezervaci, tak do určité míry bohudík by bylo žádoucí, aby bylo v Jizerských horách ve větším rozsahu, jinými slovy, abychom ty lesy obnovovali přírodě blízkou druhou skladbou, která je daleko tolerantnější ke všemu, a dokud jsme to neprokázali tu naši snahu na některých praktických projektech, tak ta spolupráce za moc nestála. Když jsme jim pak naznačili, že to myslíme vážně, tak ta spolupráce se zlepšovala. No, a teď k té otázce, a proto se stav jaksi díky té nastavené spolupráci, která tam je nezbytná, a většina těch rezervací je ochrana přírody versus lesníci v tom teda pozitivním smyslu vztahu, ten stav v těch přírodních rezervacích je přinejmenším z hlediska toho obhospodařování a aktivního managementu pečování, stejný nebo se jako zlepšující, takže neviděl bych to tak v tuhle chvíli pesimisticky, jakkoliv ten atak celkový na to prostředí je tam veliký, tak si myslím, že aspoň v těch nejcennějších částech přírody se zdaří ochraně přírody, buď samostatně, nebo ve spolupráci s lesníky nebo jinými hospodáři, ten stav udržovat na slušné úrovni.
Čestmír KLOS, moderátor, redaktor časopisu Euro
Jaký problém jste měli, když tam vjely bagry nakládat sníh? To se najednou dotklo chráněné krajinné oblasti, přestože to vlastní sportoviště je zcela mimo.
Jiří HUŠEK, vedoucí Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory
Původně mistrovství světa bylo koncipováno tak, že se měla sportoviště vybudovat v Jizerských horách v okolí Bedřichova, byly tam určité problémy z toho důvodu, že původní záměr byl, mírně řečeno, megalomanský, jednalo se tehdy o vybudování obrovského stadionu na horských loukách nad Bedřichovem, jednalo se o to, že mělo být vlastně vybudováno sedmadvacet kilometrů nových lyžařských tratí v lesních porostech, takže přímo mělo padnout přes čtyřicet hektarů lesa v těch poškozených a rozvrácených nestabilních porostech, byly tam další související problémy, například projekt pozemní lanovky z Liberce do Bedřichova, velmi kapacitního přepravního zařízení, které, za prvé, by mělo vlastní negativní vliv na ty lesní porosty, ale, za druhé, při své kapacitě tisíc až pět tisíc lidí za hodinu by tam nahoru vlastně chrlilo další a další lidi, bylo třeba vybudovat další infrastrukturu a podobně, takže z tohoto megalomanského záměru se postupně odešlo, protože přes odpor ochrany přírody a přes občanský odpor se nezdařilo ten záměr prosadit, nicméně v dalších letech, kdy se opakovala kandidatura na mistrovství světa, tak došlo k zásadním úpravám těchto záměrů, došlo k úpravám v takovém smyslu, že stadion už nebyl stabilní, ale mobilní, ale podstatně menší, že tratě nové v lesích prakticky nebylo potřeba vytvářet a že se to mělo všechno odehrávat na těch horských loukách fakticky bez velkých zásahů, a prakticky už došlo k tomu, že ochrana přírody našla společnou řeč s těmi organizátory. Potom došlo k tomu, že najednou sdružení obcí a měst, které kandidovalo, tak bylo zrušeno, Liberec podal vlastní kandidaturu na oblast, která byla úplně mimo Chráněnou krajinnou oblast Jizerské hory, a zdálo se, že by nás vlastně tahle záležitost měla přestat zajímat. Letošní rok ukázal, že to až tak úplně není, že vlastně všechno souvisí se vším, a že pokud se podaří udělat rozhodnutí, která nejsou úplně podložena, anebo pokud vnější podmínky prostě rozhodnou, že to bude jinak, tak vlastně i takováto záležitost, která se pravděpodobně by neměla dotknout chráněného území, takže vliv mít může. A já bych to doplnil, to není jenom Jizerské hory, on se nenavážel sníh jenom z Jizerských hor, ale do toho Liberce se navážel sníh i z Krkonoš z Míseček, takže ze vzdálenosti zhruba sedmdesáti kilometrů, takže otázka je, za prvé, vůbec udržitelnosti takovéhoto postupu, jestli si jako lidé, jako společnost můžeme vlastně dovolit takhle extenzivně zacházet se zdroji, a další věc ten přímý vliv na přírodu. Ten přímý vliv té akce s navážením sněhu na přírodu v Jizerských horách zas až tak veliký nebyl, pochopitelně došlo k poškození přírody, došlo k poškození vlastně luk ve druhé, poměrně velmi cenné zóně CHKO, ale bránil se říci, že to jsou nevratné záležitosti. Co je málo vratné, je ovšem ten přístup, ta arogance, se kterou tato akce proběhla. To je ten největší problém a tam jsou ty změny, pokud je připustíme, pokud na ně přistoupíme, tak tam by ty změny mohly být nevratné.
Čestmír KLOS, moderátor, redaktor časopisu Euro
Ptal se vás vůbec někdo, jestli tam můžou ty bagry vjet?
Jiří HUŠEK, vedoucí Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory
No, ptal se nás někdo den předtím, než tam ty bagry najely a dozvěděl se, že nesmějí, to je snad všechno, co k tomu mohu říct, protože teď pochopitelně jsme konstatovali, že došlo k porušení zákona o ochraně přírody, my jako správa CHKO, jako orgán státní správy jsme povinni pochopitelně takovéto porušení zákona řešit, my jsme zahájili správní řízení o udělení pokuty, v současné době tato řízení probíhají, s některými subjekty nejsou uzavřena a já si myslím, že veřejnost se pochopitelně dozví, až bude ten čas, jak tato řízení dopadla. Je to tak, že lidé se zajímají, že pozitivním vlivem tohoto problému bylo to, že skutečně se zvedla velká pozornost lidí, že skutečně se lidé začali zajímat o to, a zdá se, že pro spoustu lidí, nebo spoustě lidí vlastně došlo, že ochrana přírody jako taková není tak úplně bezvýznamná a že je schopna prostě chránit nejenom ty kytičky a broučky v těch konkrétních chráněných územích a rezervacích, ale že ty souvislosti jsou daleko větší a dosahy a dopady daleko vážnější.
František PELC, náměstek ministra životního prostředí
Já jenom Jiřího bych doplnil, protože celkem k tomu, co on povídá, není co dodat, jenom bych chtěl akcentovat dvě tři věci z toho, co on povídal. Za prvé, někdy jsme konfrontováni s neúplnou pravdou, že ochranáři přírody organizátory vytlačili z Jizerských hor na to blato u Liberce, prostě to bylo svobodné rozhodnutí organizátorů, protože byla již fáze, jak bylo naznačeno, kdy ochrana přírody se s organizátory dovedla dohodnout na podmínkách, které byly oboustranně přijatelné, čili ...
Čestmír KLOS, moderátor, redaktor časopisu Euro
Takže našel se kompromis a pak byl odvržen?
František PELC, náměstek ministra životního prostředí
Ano, a protože byly jiné důvody, které jsou mimo prostor tady toho komentáře a mimo jaksi podrobnosti mých znalostí, ale byly důvody jiné, proč se to dalo blíž k městu Liberci, to je první věc. Druhá věc je samozřejmě ten filozofický kontext toho konání, když se vozí sníh z velkých vzdáleností na místo konání soutěže, my to považujeme obecně za zcela nešťastné a nepřijatelné, když na jednu stranu opravdu vážně diskutujeme, v jakém rozsahu se projevuje klimatická změna, co k ní přispívá, a na druhou stranu tady sport, který obecně je považován za sport, který je k přírodě relativně šetrný, běžkařský sport, potřebujete mít krásnou přírodu a stopu a sníh, tak prostě dovedeme to trošku otočit na druhou stranu a trošku nám to připomíná ty praktiky dávno překonané, kdy se myslelo, že se poručí větru dešti. Prostě to tak není a my si myslíme, že by se mělo k tomu přistupovat komorně a velmi uvážlivě.
Čestmír KLOS, moderátor, redaktor časopisu Euro
V Liberci se rodí lidé s běžkami na nohou a nesmím zapomenout ani na Jablonec, a takže někdy o víkendech je tam opravdu hodně moc lidí. Chtěl jsem se dotázat, zdali tito lidé, kteří tam chodí vlastně za tou krásou přírody a jenom pár z nich víceméně lapají kilometry, a za ostatní tam chodí, jak se chodí na vycházky do přírodního prostředí, zdali to není předimenzované, zdali oni nevadí?
Jiří HUŠEK, vedoucí Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory
Oni vadí, domnívám se, především sami sobě. Ta koncentrace těch lidí je tam tak veliká, že mnohdy se zdá, že překážejí jeden druhému. Říkáte, že se rodí s běžkama na nohou, to je pravda, ale už přestali být ochotni těma nohama aktivně hýbat v tom smyslu, že nejsou ochotni využívat takovou tu čistou nepreparovanou nabídku té přírody, oni nejsou schopni na těch lyžích prostě si volit vlastní trasu, jít si vlastní cestou. Z hlediska přírody je to relativně dobře, z hlediska sociálního je to věc, která je k diskusi. My jsme se domluvili s různými subjekty, které se zajímají o běžecké lyžování nebo které připravují vlastně podmínky pro běžecké lyžování, na úpravách poměrně velké a široké, rozsáhlé sítě běžeckých tratí na Jizerských horách, rolby a skútry projíždějí desítky a desítky kilometrů každý den v těchhle těch koridorech, které jsou připravené a které jsou, jak říkám, preparované, tak se naprostá většina těch lidí koncentruje a skutečně výsledek je ten, že ve velké části hor mezi těmito koridory je relativní klid a na těchto koridorech naopak je mumraj takový, že mnohdy není kam šlápnout pro lidi. Já si myslím, že tohle to je otázka, která není problém jenom ochrany přírody, ale že to je problém, který je sociologický a který má širší dopad.
František PELC, náměstek ministra životního prostředí
Ale my přesto jsme rádi, že tam jsou radši lidi na kolech, i když je jich tam hodně, nebo pěšky, než kdyby tam jezdili auty.
Čestmír KLOS, moderátor, redaktor časopisu Euro
Ale co sněžné skútry v zimě a čtyřkolky v létě, narážíte na ten problém?
Jiří HUŠEK, vedoucí Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory
Narážíme. Skútry jsou problém, ale popravdě řečeno, není to problém tak vyhrocený jako v Krkonoších, tam je to skutečně v zimě problém číslo jedna. V Jizerských horách je to záležitost bodová a skutečně to není tak, že by se proháněly skútry úplně volně po celých horách. Co není, může být, já nevím, jak to dopadne příští rok nebo za dva roky, ale zatím ta situace je taková, jaká je nebo jak ji popisuju. V létě to je horší, protože problém s terénními motorkami a čtyřkolkami, tak to je potíž, která je obrovsky rozšířená, je hodně plošná, záležitost, která se velmi obtížně reguluje. Skutečně je to tak, že poměrně velké skupiny motorkářů, anebo čtyřkolkářů se prohánějí bez ohledu na zákazy vjezdu, bez ohledu na cesty, potkáme se s nima pravidelně v první zóně CHKO, samozřejmě nástroje na zamezení těmto aktivitám formálně existují, zákon na to pamatuje, není problém takového člověka postihnout, ovšem problém je ho zastavit, identifikovat, prokázat mu tu jeho činnost, protože k tomu, abyste jaksi postihl motorkáře na motorce, tak on musí přistoupit na to, že zastaví a že se s vámi bude bavit. Pokoušíme se společně s některými obcemi, s Lesy České republiky i s policií zavést, anebo intenzifikovat nějakou strážní službu, která by měla být zaměřená přímo teda na postihování takovýchto případů, ale pokud se nám něco podaří, tak jsou to většinou jednotlivosti, většinou náhody.
Čestmír KLOS, moderátor, redaktor časopisu Euro
Pane náměstku, zdá se, že by také chráněné krajinné oblasti potřebovaly trošku posílit činnost strážců ochrany přírody, jsou na to peníze třeba z evropských fondů, anebo je to taková oblast, kde se šetří na každém kroku?
František PELC, náměstek ministra životního prostředí
Těch peněz nikdy není dost v ochraně přírody, ale já musím říci, že ten stav je prostě nesrovnatelný. Pakliže tady hovoříme o té historii Jizerských hor, tak právě na tom něco chci doložit, ale odpovím. Když jsem v roce devadesát nastoupil na Správu CHKO Jizerské hory jako pověřený vedoucí, tak jsem měl k dispozici deset tisíc korun československých na ochranu přírody, to nebylo ani na obnovu cedulí kolem CHKO. Když jsem v roce devadesát pět odcházel do Prahy, tak už jsme měli k dispozici z různých zdrojů, jednak kvůli nadaci, jednak kvůli jednotlivým programům, kolem tří čtyřech milionů korun, s tím se už dalo něco dělat. Prostě přesto, že byla určitá inflace, tak nesrovnatelné peníze. Čili ten stav ochrany přírody jakkoliv není úplně optimální, tak je úplně nesrovnatelný s tím, co tady bylo, je pravda, že ty tlaky se taky zvyšují. Ohledně konečně diskutované problematiky strážců, my jsme si vědomi, že těch strážců je prostě nedostatek, je jich málo, jsou často i jaksi uchopeni ne úplně šťastným způsobem, jsou často pojímáni jako ta represivní složka, my chceme ti strážci, aby měli úlohu i informační a aby bylo vidět, že se někdo z ochrany přírody pohybuje v terénu a sleduje, co se tam děje, monitoruje a doporučuje lidem, jak se tam mají chovat, nikoliv jenom ty pokuty. V průměru je na každé chráněné krajinné oblasti zlomek těch profesionálních strážců. My máme celou škálu dobrovolných strážců ochrany přírody, které prostě koordinují ty správy, a víme, že ta cesta úplně optimální není, v národních parcích je to daleko lepší, ale v chráněných krajinných oblastech je to nedostatkové zboží strážce profesionální. A je to proto, ne že by na ně peníze na jednotlivé mzdy nebylo, ale prostě ta agenda, ty kompetence se tak rozšiřují, že každý vedoucí správy CHKO, když je pak konfrontován s tím, co si má jaksi zařídit, jestli si má člověka, specialistu dozorujícího na rozvoj stavby nebo prostě lesníka nebo zoologa, anebo strážce, tak při vší úctě v tom rozhodování ten strážce je vždycky ten, který je trošku zbitý, takže potom vždy skončí u toho, že to je zlomek. My budeme hledat nějaký prostor, aby se to zvedlo, ale bohužel jaksi optimisticky to vidím jenom částečně.
Čestmír KLOS, moderátor, redaktor časopisu Euro
Protože jsme na konci pořadu, tak si můžeme říct, který problém cítíte jako nejpalčivější a které místo máte nejradši?
Jiří HUŠEK, vedoucí Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory
No, já o tom nejpalčivějším problému už jsem mluvil v té obecné rovině, to znamená, skutečně jako nejpalčivější problém vnímám ten vliv rekreace, sportu, tvrdých forem turistiky na chráněná území všeobecně a na Jizerské hory zvláště, protože Jizerské hory jsou územím, které je relativně malé, relativně komorní a velmi dobře přístupné, je to zázemí obrovské sídelní aglomerace liberecko-jablonecké, kde přímo žije více než čtvrt milionu lidí, a to jsou ti lidé, jak jste říkal, že se rodí s běžkami na nohou, to jsou lidé, kteří jsou aktivní a kteří prostě mají Jizerské hory jako svoje přirozené rekreační zázemí na odpoledne nebo na víkendy. Jizerské hory jsou přístupné po dálnici za necelou hodinu z Prahy, podobným způsobem z velkých měst v Polsku nebo Německu, Žitava, Zhořelec, Drážďany, takže skutečně Jizerky jsou velmi dostupné, velmi malé a velmi zranitelné, takže to je ten problém, který tam vnímám. No, a co se týče toho místa, tak já mám obrovskou výhodu, že žiju na té severní straně hor právě na dosah té velké a nádherné přírodní rezervace nebo Národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny, takže mám velmi mnoho oblíbených míst právě v těchto severních svazích a nejsou to jenom ty centrální části národního rezervace, kam nemá veřejnost přístup, ale je tam spousta míst, které navštěvuji a které mi vyhovují a kam mohou i další lidé.
Čestmír KLOS, moderátor, redaktor časopisu Euro
A pan náměstek Pelc?
František PELC, náměstek ministra životního prostředí
Já, abych se aspoň trochu odlišoval, tak ten jeden problém vidím v tom zásadní, že není dovypořádaná ta strategie dlouhodobé obnovy lesa. Hodně věcí se udělalo, ale myslím si, že bohužel ta imisní zátěž je stále ještě dostatečně vysoká a že můžeme mít mnoho otazníků nad budoucností lesa a musíme s lesníky tu strategii jaksi promyslet a ty lesy musí být opravdu daleko víc rozmanitější věkově, strukturálně i druhově, protože další kalamitu toho rozsahu, co jsme zažili v osmdesátých letech, by lesy už v Jizerských horách nemusely přežít. Ohledně toho krásného místa, tak já miluju Velkou jizerskou louku, jak se tam krásně meandruje Jizera, tu parkovou krajinu, ta mi vždycky bere dech, a co se týká těch bučin, tak budu Jirkovi fušovat tam do toho, kde bydlí, miluju speciální část, která se jmenuje Srázy v Jizerskohorských bučinách, kdo tam přijde, tak uvidí geomorfologii a krásné bučiny jako nikde snad v republice.
Čestmír KLOS, moderátor, redaktor časopisu Euro
Doufám, že se všichni sejdeme i s našimi posluchači v Jizerských horách. A teď se loučím. Děkuji panu doktoru Františku Pelcovi, náměstku ministra životního prostředí. Na shledanou.
František PELC, náměstek ministra životního prostředí
Na shledanou.
Čestmír KLOS, moderátor, redaktor časopisu Euro
A panu inženýru Jiřímu Huškovi, vedoucímu Správy Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. Na shledanou.
Jiří HUŠEK, vedoucí Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory
Na shledanou.
