V poslední době opět vzbudila zájem médií diskuse kolem způsobu péče o lesy v Národním parku Šumava. Překvapivě ji nastartoval vysloužilý politik z Vysočiny, známý svými přesně mířenými větami jakoby cílenými do černého. Asi do něčeho černého od sazí a mouru, který tu stále po sobě zanechává generace budovatelů kouřících komínů.
Stále jakoby přiživována zůstává otázka vztahu člověka – obyvatele střední Evropy – k ostrůvkům původní divoké přírody na Šumavě. Přestože řada renomovaných vědců po celém světě i řada úspěšných evropských příkladů poskytla mnoho informací o správnosti současného postupu ochrany přírody na Šumavě, zůstává občas tato pravda od výše uvedených sazí pošpiněna.
Populistické fráze, kterými překypuje i petice Zachraňme Šumavu, naznačují, že se jejich autoři nechtějí či nemohou smířit s do očí bijící pravdou, že Česko je původně lesnaté území, které naši předci po tisíciletí či staletí přetvářeli k obrazu svému. Petice připomíná, že žijeme vlastně v bludném kruhu polopravd či zvyklostí přizpůsobených životu závislému v minulosti na výnosech z půdy – lesů, luk, polí či řek a rybníků.
Zbytky původní přírody se proto často zachovaly v horách, mokřadech či v odlehlých oblastech, kam se nepodařilo tyto zvyklosti vyvézt. Posledních takřka 100 let se řada lidí snaží tyto zbytky a jejich nejbližší okolí chránit formou národních parků před jejich úplným zničením. Tato záchrana je dnes obecně považována za vysokou kulturní a etickou hodnotu.
Za poslední dva roky jsme i Národním parkem Šumava opět po mnoha letech Evropě připomněli, že na rozdíl od některých našich politiků patříme ke kulturní evropské elitě. Že dané slovo platí a že umíme ochránit před lidskou hloupostí a chamtivostí i takový klenot české a evropské přírody, jakým je Šumava.
Při vstupu do EU jsme se totiž k tomu zavázali a natáhli jsme ruku po evropských fondech. Slíbili jsme, že je použijeme v souladu s evropskými směrnicemi. Že dokonce nepoškodíme přírodně hodnotná území svými investicemi podporovanými z těchto fondů a životní prostředí dokonce zkvalitníme.
Lidem je sdělováno, že 20 % národního parku sežral kůrovec místo 2 %. Místo toho, že i vývoj kůrovcových souší provází Šumavu hlavně posledních 20 let, se říká, že vše je dílem posledních 2 let.
Jsou i tací, kteří po létech chtějí národní park zmenšovat, aby tak vyhodili oknem práci a peníze, které se do tohoto území investovaly, či dokonce zrušili více než 200 pracovních míst státem vytvořených pro správu území, o které chtějí tito „znalci” současný NP zmenšit.
Národní park je jasně pozitivní věc. Je prokazatelně výhodou pro region typu Šumava. Socioekonomičtí analytici to doložili již před jeho vznikem a platí to i po 15 letech jeho existence. Jde-li někomu skutečně o Šumavu stabilní, spolupracující a citlivě se rozvíjející, pak si kvalitního národního parku váží. Národní park je mnohostranná šance pro nás Šumaváky. Je nutné se naučit ji rozumně využít a nikým si tuto šanci nenechat vzít.
Podobné příležitosti totiž dvakrát nepřicházejí. Jak jste si určitě všimli, pro obyčejné lidi z českých hor už vůbec ne.
