Zdroj: Právo
Datum: 19.06.2007
Autor: Stanislav Ptáčník
Rubrika: Rozhovor
* Ministrem zemědělství jste zhruba 150 dní. Představte si, že by vám dnes stejný post premiér nabídl znovu. Kývl byste - i s přihlédnutím k poznatkům získaným v uplynulých měsících a týdnech - na tu nabídku znovu, nebo byste si to víc rozmýšlel?
Musím se přiznat, že na ministerstvo zemědělství jsem vstupoval s velkým otazníkem. Dnes ale mohu říci, že tu práci mám rád a že ji chci dělat co nejlépe. Tedy hlavně tak, aby přinášela užitek lidem, kterých se rozhodování a činnost moje i mých kolegů a spolupracovníků přímo dotýká a spoluovlivňuje jejich hospodaření a život. Takže já ten dojem mám dobrý. Směrodatnější by ale bylo hodnocení samotných zemědělců, potravinářů, lesáků, vodohospodářů
* Jakou zkušenost jste s nimi udělal vy?
Zpočátku jsem přirozeně měl obavy. Nevěděl jsem, co ode mne očekávají, jak mě přijmou, jak se mnou budou jednat. Ale přístup velké většiny lidí, s nimiž se denně setkávám, mě příjemně překvapil. Snažím se na různých jednáních spíš poslouchat. Názor si tvořím až tehdy, když vyslechnu více stran a k té které věci získám dostatek relevantních informací. Myslím, že to mí partneři respektují.
* Ptám se i proto, že jste po roce 1989 první ministr za ODS v čele zemědělského resortu a po Janu Mládkovi teprve druhým ministrem, který přichází zvenčí. Pokud vím, zemědělstvím ani s ním souvisejícími obory jste se dosud nezabýval.
Neplatí to tak docela. Nebyl jsem jenom primátorem Ústí nad Labem, ale také předsedou Severočeského sdružení měst a obcí. Takže jsem měl dost do činění i s problematikou venkova a s problémy malých obcí. Z titulu primátorské funkce jsem byl i ve vedení Severočeské vodárenské společnosti. A začátkem devadesátých let jsem byl tři roky náměstkem ministra životního prostředí, kde jsem měl na starost vodní hospodářství, částečně i lesy.
* Také jste delší čas pracoval v cizině
Samozřejmě, pak tu byla delší přestávka v letech 1994 až 2002, kdy jsem byl v diplomacii (Gandalovič byl nejprve vrchním ředitelem a poradcem ministra zahraničí a od roku 1997 generálním konzulem České republiky v New Yorku - poznámka redakce). Tehdy jsem zase poznal americký styl života i to, jakou roli tam hraje zemědělství, jaké úctě se těší tamní farmáři. Viděl jsem i to, co znamenají obchodní řetězce, jak je těžké vzdorovat jejich síle. Ale také jsem viděl, jak velké slovo mají v USA spotřebitelé, jak se dovedou zorganizovat a prosadit své zájmy.
* K tomu se ještě dostaneme. Mohu-li si dovolit vlastní úsudek, nejste ranař. V rozhodování dáváte přednost hledání kompromisu. Anebo je to jen zdání?
Dělat politiku pro mě znamená hledat vždycky nějaký širší konsensus, nelámat věci přes koleno, nespoléhat na hrubou sílu. Pochopitelně se snažím prosadit svůj názor, protože politika nemůže být beztvará. Ale na druhou stranu nemůžete jít proti lidem. Ještě než se přijme nějaké nepopulární řešení či opatření, musí být dobře vysvětleno, ne naopak. Tak jsem se snažil postupovat, když jsem byl v čele města, a snažím se o to i nyní.
* Kdybyste měl uvést jednu či dvě záležitosti, které se vám už v zemědělském resortu povedlo vyřešit, co by to bylo?
Za největší úspěch považuji, že se povedlo připravit, projednat a že už nám byl v Bruselu schválen Program rozvoje venkova. Tady se často kriticky hodnotí, jestli Česká republika vůbec dokáže čerpat evropské peníze, zda to stihne už za rok 2007. My jsme v květnu dosáhli souhlasu Evropské komise s naším programem jako jedna ze dvou prvních členských zemí EU spolu se Švédskem. Pro rozvoj venkova je v programu na příštích šest let připraveno bezmála 100 miliard korun. Vyhlásili jsme už první tři tituly, na něž bude možné od července podávat projekty a v případě jejich schválení i čerpat peníze. Zaměřují se na modernizaci zemědělských podniků, na podporu mladých začínajících zemědělců a na rozvoj nezemědělských podnikatelských aktivit na venkově.
* A největší neúspěch?
Stále se nedaří zklidnit situaci v lesním hospodářství. V současnosti už jsme, myslím, dost blízko k dohodě. Nechceme jít proti podnikatelským svazům, zastupujícím skupiny lesnických a zpracovatelských firem, a střednědobá výběrová řízení na práce v lesích vypsat bez přihlédnutí k jejich námitkám. Nicméně, čas na dohodu se krátí. Nechceme se dostat do podobné situace, jaká byla u minulých tendrů.
* Předmětem sporu je především změna obchodní politiky státního podniku Lesy ČR. Ten si chce do budoucna polovinu vytěženého dřeva prodávat ve vlastní režii, čímž ovšem lesnické firmy připraví o část zisků. Ty argumentují jak ekonomickými rozbory, tak ideologicky. Lze tady nalézt nějaký kompromis?
Stát musí se státními lesy, které jsou obrovským bohatstvím a doslova národním majetkem, šetrně nakládat a efektivně v nich hospodařit. Zároveň ale respektujeme, že i lesnické firmy mají své ekonomické zájmy a plány. Náš návrh, aby se celková těžba dřeva rozdělila na polovinu a aby s polovinou hospodařily Lesy ČR a s druhou polovinou soukromé firmy - to je ten kompromis, o němž se bavíme a v němž bych už nerad něco měnil. Zároveň firmám nabízíme dohodu o všech technických detailech, jako jsou kalkulační vzorce, organizace práce v lesích, způsoby přejímky dřeva a další.
* Jak pohlížíte na volání některých hejtmanů a krajů po rozdělení státních lesů podle územního principu?
S hejtmany jsme o tom mluvili. Dobře podle mne chápou, že státní podnik Lesy ČR spravuje jedinečný a nedělitelný majetek a že by bylo chybou, kdyby byl rozparcelován. Nebylo by to ani spravedlivé. V některých krajích jsou lesy zdravé a užitné, v jiných jsou silně postiženy imisemi a hospodaření v nich je vysoce ztrátové.
* Máte už představu, jak by hospodaření ve státních lesích mělo vypadat?
Přál bych si, abychom hned poté, co opadnou emoce spojené se střednědobými tendry, zahájili širokou debatu o budoucnosti státních lesů. Chtěl bych, aby vyústila v návrh zákona, který by řešil řadu otázek, o nichž teď diskutujeme, jako jsou struktura státního podniku, role krajů, způsoby těžby a prodeje dřeva, organizace výběrových řízení, řešení kalamitních těžeb. Jde o to, abychom byli schopni na každou situaci v lesích pružně reagovat a nemuseli se strachovat, že to úřad nebo soudy pozastaví - a v lesích se celé měsíce nebude těžit.
* Obce i majitele nemovitostí před časem vystrašil záměr resortu, jenž počítal se stavbou až dvou stovek přehrad a vodních nádrží, a to i v místech, kde s tím územní plány nepočítaly. Lidé se bojí, aby je nestihl podobný osud jako obyvatele Nových Heřminovů na Bruntálsku. Ti už léta čekají na to, co s jejich obcí bude, zda se kvůli plánované přehradě nebudou muset vystěhovat.
Nedávné přijetí plánu hlavních povodí ČR považuji za významný počin. Seznam jednotlivých investičních akcí není součástí vládou schváleného materiálu a bude posouzen zvlášť. Ke shodě jsme s ministerstvem životního prostředí dospěli i v případě Nových Heřminovů, což umožní část obce zachránit před zatopením. Ustoupili jsme od prosazování výstavby velké retenční nádrže. Teď připravíme variantu, která je kombinací menší přehrady s několika menšími vodními díly na horním toku řeky Opavy a počítá s retenčními plochami. I to je jeden z příkladů, kde jsme se poctivě snažili o dohodu se všemi zainteresovanými.
* Nakupujete pravidelně potraviny? Víte, kolik stojí čtvrtka másla, litr mléka?
Pokud jsem v Praze, nakupuji, někdy i na víkend. Kolik co stojí, samozřejmě vím, ale dokonalý přehled o tom, kde mají co levnější a nejlevnější, nemám. Ta honba za nejnižší cenovkou s nabídkovým letákem v ruce se mi dokonce trochu příčí.
* Proč? Vždyť ti lidé se snaží chovat ekonomicky, aspoň trochu ušetřit
To je otázka. Nechci mentorovat, ale lidé by si měli dávat větší pozor na to, co jedí. Moc bych si přál, aby si začali více všímat také toho, jakou kvalitu a požitek jim strava přináší. Teď nastala doba grilování, lidé a celé rodiny se setkávají, navštěvují. Nejlacinější buřty by dětem ani dospělým asi moc radosti nenadělaly.
* Rozpoznat kvalitní nebo i českou potravinu bývá někdy kumšt. Údaje na etiketě jsou psány drobounkým písmem. Místo uvedení výrobce je tam často jen Odkaz - Vyrobeno pro a název příslušného řetězce. Co s tím?
Významnou roli v tom musí sehrát sám spotřebitel - a potažmo spotřebitelské svazy či sdružení. Ty by se měly více zaměřovat na potraviny. Měly by mít nebo si najímat odborníky schopné veřejnosti poskytovat rady a doporučení. Státní veterinární správa či Státní zemědělská a potravinářská inspekce kontrolují a celým systémem garantují, že se na trh nemohou dostat žádné zdravotně závadné potraviny. Ale to, o čem se bavíme, je už určitý nadstandard. Orientovat se v tom, co je opravdu kvalitní a přitom za dobrou cenu, dá práci. Lidem by v tom měly pomáhat nezávislé spotřebitelské svazy a jimi pověřené instituce. Pokud by to udělal stát, hned bude nařčen, že někomu nadržuje.
* Takovéto srovnávací testy ale bývají drahé!
Jistě, není to levná záležitost. Na druhé straně by si kupující měli uvědomit, že to jsou právě oni, kdo rozhoduje o mnohamiliardových obratech potravinářských firem a obchodních řetězců. Pokud dají pouze na jednostranné informace z reklam a letáků, nechovají se jako svéprávní spotřebitelé, nýbrž jdou na ruku zájmům těch řetězců.
* O vás je známo, že nejste příznivcem legislativních úprav, které by usměrnily chování velkých řetězců. ODS shodila ze stolu už několik návrhů.
Mně hlavně vadí, že opoziční poslanci by chtěli zregulovat úplně všechno. Diskusi se nebráním, inicioval jsem jednání u kulatého stolu, pokračujeme v analýze právních norem, které platí v Německu či Maďarsku. Pokud se ukáže, že některé věci by zákonem šly řešit, pak takový zákon navrhneme.
* Jiným počinem je národní značka kvality potravin Klasa. Tu už několik let uděluje právě ministr zemědělství, Evropská unie ji však nerada vidí. Proč?
Klasa pomáhá zlepšovat povědomí lidí o kvalitních potravinách. Protože nám po vstupu do EU už skončily dojednané výjimky, musíme naše pravidla přizpůsobit unijním nařízením. Ta na jednotném evropském trhu nepřipouštějí zdůrazňování domácího, národního původu zboží. Klasu ale rozhodně nezavrhujeme. Doufám, že i v napjatém rozpočtu na příští rok se pro ni najdou peníze. Důraz chceme klást na kvalitu a i to, odkud výrobek pochází, či jak rychle se dostal na pulty.
* Hodně jste se zasazoval o dřívější start přidávání biosložek do pohonných hmot. Metylester řepkového oleje se má do motorové nafty začít míchat už od 1. září a bioetanol do benzínů od ledna 2008. To za úspěch nepovažujete?
Ale ano, považuji. Z mého pohledu je důležité, že se to podaří spustit o tři měsíce dříve, což vytváří předpoklady pro odbyt a dobré zpeněžení celé úrody řepky. Tu letos pěstitelé právě kvůli nové možnosti nepotravinářského využití zaseli na větší ploše.
* Jsou opodstatněné obavy, že kvůli biopalivům zdraží pohonné hmoty?
V této chvíli se podle mne není čeho obávat. Podíl dvou či tří procent metylesteru či bioetanolu může ovlivnit ceny na stojanech nanejvýš o desetihaléře. Pokud se do budoucna podíl biopaliv bude zvyšovat, vliv na cenu to mít může. Na druhé straně je otázka, jak se budou vyvíjet světové ceny ropy a produktů z ní. Odborníci spočetli, že při ceně ropy nad 80 dolarů za barel by už biopaliva byla levnější než paliva fosilní.
* S biopalivy úzce souvisí situace v ústecké Setuze. Ta je největším domácím zpracovatelem řepky a významným výrobcem metylesteru řepkového oleje. Nedávno byla mezi státem a vlastníky firmy uzavřena dohoda o narovnání, v níž jde hlavně o vypořádání starých dluhů. Kdy tedy v Setuze skončí exekuce?
Jsem rád, že složitá jednání s vlastníky Setuzy dospěla až k podpisu smlouvy o majetkovém a finančním narovnání. Exekuci na Setuzu nechceme protahovat, stáhneme ji v okamžiku, kdy bude zaplacena celá dojednaná částka. Dluh má být podle dohody splacen najednou, nebudou žádné splátky. Potom firma začne opět normálně fungovat a předpokládám, že se zapojí se do produkce biopaliv.
* Před časem jste s premiérem Mirkem Topolánkem navštívili Budějovický Budvar. Vypadalo to, že stát jako jeho zakladatel byl znepokojen distribučními smlouvami, jež Budvar uzavřel s velkými zahraničními pivovary, včetně jeho odvěkého rivala AnheuserBusch. Co jste se dozvěděli?
Ta věc asi vznikla nedostatkem komunikace, když resort jako zakladatel nebyl dostatečně informován o všech podstatných krocích vedení podniku. To už je ale minulost. Ředitel Budvaru se nám svým slovem zaručil, že to podnik nijak nepoškodí, a více ukáže detailnější rozbor hospodaření i těchto smluv. V nejbližší době chceme vybrat poradenskou firmu, která pomůže při transformaci národního podniku Budějovický Budvar na akciovou společnost tak, aby i Budvar mohl podnikat standardním způsobem podle obchodního zákoníku. Stejný motiv měla také nedávná obměna jeho dozorčí rady.
* Transformace bývá předstupněm privatizace. Platí to i v případě Budvaru?
Debatám o privatizaci Budvaru se nebráníme, ale v současnosti není na pořadu dne. Už sama přeměna na akciovou společnost si vyžádá určitý čas a nebude jednoduchá. Musí se mimo jiné dobře ošetřit, aby nedošlo k poškození pozice a práv Budvaru v jeho známkoprávních sporech.
* Fandové Budvaru i mezinárodní organizace propagující kvalitní pivo přesto bijí na poplach. Upozorňují, že v případě prodeje skončí dříve nebo později Budvar i jeho pivní značky - v první řadě Budweiser Budvar - ve vlastnictví jeho velkého amerického rivala, a tudíž u ledu.
O tom bychom si mohli popovídat někde u piva. Znovu ale zdůrazňuji: transformace na akciovku není totéž co privatizace. Prodej Budvaru v současné době není aktuální.
* Závěrem dovolte pár otázek k tomu, co bývá nazýváno reformou veřejných financí. Zajímají mě zejména její dopady na zemědělce a venkov.
Nejdůležitější je, aby reforma vůbec v parlamentu prošla. Hodně teď bude záležet na tom, aby úpravy navržené poslanci zcela nerozmělnily její obsah a nepokazily celkový efekt. Předesílám, že první fáze neobsahuje změnu rozpočtového určení daní, po kterém volají starostové menších obcí. Jejich požadavky jsou oprávněné, jenom musejí ještě chvíli počkat. Na tuto reformu, pokud projde, jako další krok naváže nové rozpočtové určení daní.
* Pro malé obce tedy největší dopad přinesou změny v dani z pozemků?
Jednoznačně. Malé obce mají zpravidla málo nemovitostí a velký katastr, daň ze zemědělské půdy je významnou součástí jejich rozpočtů. Hlavní změna spočívá v tom, že sazby této daně budou v jejich rukou. O konkrétní výši daně rozhodnou sama zastupitelstva.
* To je právě to, co se zastupitelům nelíbí.
Na jednu stranu jejich obavy chápu. Ale principem zastupitelské demokracie je přece rozhodování o příjmové i výdajové části rozpočtu. Dnes je to tak, že obce rozhodují prakticky jen o výdajové části. Na příjmovou část mají jen minimální vliv. Myslím, že nový způsob bude spravedlivější a že tím komunální politika získá na obsahu. Je to vidět i při stanovování nájemného. Obec si musí sama zhodnotit, zda je chce předepsat v maximální výši, či ne.
* Návrh na zvýšení daně z přidané hodnoty lidem na venkově, kde jsou nižší mzdy a kde nejsou levné hypermarkety či diskonty, zvedne ceny potravin. Mají nad tím jásat?
Zároveň se jim ale sníží odvod daně za práci a podnikání. Těm, kteří jsou aktivní a dokážou se o sebe postarat, dáváme větší prostor a zvýšení DPH na základní potraviny a služby jim tím vlastně kompenzujeme. Lidem, kteří se ocitli v nouzi, už současný systém garantuje nárok na výplatu sociálních podpor. A pokud jde o ty nízké mzdy - i v tomto ohledu se situace trochu zlepšuje. Podle posledních statistik vzrostly mzdy a platy v zemědělství za první tři měsíce roku o deset procent, což byl jeden z nejvyšších přírůstků.
* Jaké má český venkov vyhlídky do budoucna?
Jako ministr zemědělství cítím odpovědnost i za jeho rozvoj. Chtěl bych, aby se venkov stal dobrým místem pro život. Aby odtud lidé neodcházeli, aby nebyl jen noclehárnou pro lidi dojíždějící za prací do měst a víkendovým cílem chalupářů. Zemědělství je významnou součástí života na venkově, nemělo by ale být aktivitou jedinou. Obyvatelé venkova by si měli najít i jiné cesty, jak posílit své příjmy. Mohou to být již zmiňovaná biopaliva. Existují už vesnice, které si veškerou elektřinu, potřebnou k vytápění či svícení, vyrábějí z bioplynu či biomasy. Jinde zase mají podmínky pro rozvoj agroturistiky nebo různých řemesel.
* Kde na to ale vzít?
Program rozvoje venkova k tomu všemu vytváří dobré předpoklady. Regionální zemědělské agentury a poradenská centra zájemcům poradí a pomohou s přípravou konkrétních projektů. Pokud lidem vytvoříme podmínky a nezavalíme je neúnosnou byrokracií, nemám obavy, že se k evropským penězům nedostanou.
Nechci mentorovat, ale lidé by si měli dávat větší pozor na to, co jedí. Moc bych si přál, aby si začali více všímat také toho, jakou kvalitu a požitek jim jídlo přináší.
Foto Autor - Foto PRÁVO - Petr Hloušek
